mat.ilda

Dost noční můra, tenhle Ebbing... a něco mi říká, že tyhle nadsázkový americký příběhy nemají daleko k realitě, což mě vede k úvaze, jestli byla milé Angely vůbec škoda... já tedy nevím, ale členové rodin jako jsou Haynesovi se dříve nebo pozdějc stejně zabijou navzájem, ne? Akorát, že se neznásilněj... možná. Uf, ještě že se vše v dobré obrátí a z pečenáče Dixona se po stoosmdesátistupňovém výkrutu stává jiný člověk, jen ten nedořešenej konec k domyšlení podle gusta divákova svědčí o tom, že odvaha nedošla aktérům, ale scénáristovi... Přestože bylo zase jednou fajn vidět Rockwellovu nezaměnitelnou fyziognomii, projev drsňačky Frances McDormand hodně připomínal coenovské vzorce chování, které, ač zprvu neotřelé v zásadě pobaví, dříve nebo pozdějc začnou, jako všechny stereotypy, mimovolně nadzvedávat obočí. Ohledně oscarového ocenění - vzhledem k tomu, že kopíruje nebo spíš predikuje společensko-politické směřování, tak ve vybrané společnosti migrantů, homosexuálů, mutantů, transgenderů a przničů ovoce se jeví feministicky zaměřené přitakání pro "Mildred Haynesovou" jako nejmenší zvrácenost v projektu dehumanizace skrz kulturní frontu.

Takové malé prokletí domu Hadleyů aneb štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš... a v neposlední řadě se bylo i na co koukat.

Půjdu se mejt, pak pozhasínám, co bude dál... Instruktážní manuál k útěku z vězení s odpovídající (pod)mírou napětí, zčásti určitě danou vyspojlerovaným titulem. Krom výše zmíněných nedostatků mi nebylo hozeno záchranné lano ani podivně nezúčastněným hrdinou a už vůbec ne dramaticky vzletným heslováním při konspiračních chvilkách během společné očisty... Patrně nejsem cílová skupina.

Mám neodbytný pocit, že se s koncem natáčení muselo hercům ulevit podobně, jako mně při závěrečných titulcích a troufnu si tvrdit, že někoho méně hollywoodsky protřelého by účast v této konverzační křeči mohla stát i kariéru. Blábolovitý výškrabek prostý allenovského espritu je za poslední dvě tvůrčí dekády nejslabším mistrovým počinem a jediné zachovalé pozitivum je už klasická retro nálada.

Ostrovní pohodovka s nefunkční rodinkou a jednou neřízenou střelou, jakou jsem vždycky chtěla být a nikdy se jí nestala... přes všechny výhrady, které k ní můžete mít, jsou tyhle bombarďácký holky zapotřebí, i kdyby jen měly svým osobitým způsobem ukázat na to, co je špatně... Kousavá ironie střídaná životními smutky, upravená malebnost přímořského městečka, vskutku vybrané obsazení a něco humorných situací s nesourodou trojicí, která si dovede navzájem dolévat krev do žil, činí z tuctového námětu lahůdkovou jednohubku.

Křečovitá, přestylizovaná divočina v předpřevratovém Berlíně, vyhlížejícím skoro jako Sin City... Během uřvané dobové disko párty (promiň, Falco)Theronová kromě své krásy předvádí rajcovní outfity, ve kterých nabíhá do akcí způsobem, který mě nutí přehodnotit přínosy feministických postojů s tím, že u sporáku by se jí taková série trapností nemohla udít... Tragickou mužskou družinu (ne)omlouvá snad jen příležitost vytvořit genderově vyvážené pracovní prostředí, ústící, jak jinak, v lesbické dobrodružství. Za zmínku stojí jen přesvědčivě vystrašený Eddie Marsan a solidně pojatá autonaháněčka, rozhodně žádné hromadném ničení. Možná zničení. 20 %, bez lítosti.

Vlastně trochu zklamání... i když hned úvodem zaujaly minimální nároky kladené na uchazeče o náhradní péči, dle kterých se dalo usuzovat směřování věcí příštích, avšak zdaleka ne tak "pompiózních" jak bych si přála. Ale jelikož je Taika Waititi můj oblíbenec, budu zaujatá a tato skutečnost se může projevit neobjektivním, nadržovacím hodnocením... Na druhou stranu - pro nějakou tu vyloženě nepovedenou skeč by bylo chybou nevychutnat si i někdy příště netuctovou změť zajímavé hudby, krásné přírody, svérázných charakterů, trefných odkazů i originálních špeků. Konečně, kdo z nás by nechtěl být alespoň občas pačlověkem, už jen proto, že ke všemu, co chcete v životě udělat, potřebujete formuláře... vyplníte ho a pošlou vás do vyššího poschodí, tam musíte vyplnit další formulář, abyste potvrdili, že jste to vy, kdo vyplnil ten první... Přesně.

Zcela nekorektně - mě taky nikdo nešetří - kdybych nebyla znechucena už předem v ustavičném očekávání událostí, kvůli kterým došlo k natočení snímku hlavně a především, mohla jsem si po některých stránkách a klidně i bez pointy docela filmově užívat, nu, nebylo mi dopřáno... Pouze další gay agitka v řadě, která díky vyčerpaným invencím v žánru musí krom pohledných klíčových hráčů (dle vytříbenosti diváka, že ano, u mě mladý vyhryz ani neforemný kolohnát nezabodovali, ale budiž) nabídnout lákavé exteriéry, bohémskou atmosféru a prozářenost vehementně protlačovanou aureolou tzv. "užívání si"... Pro silné žaludky pokrokového "queer" diváka jsou však již přichystány nadstandardní bonusy nechutných podrobností v prodlužovaných scénách bez zatmívaček, o kterých si příznivci náklonnosti k opačnému pohlaví mohou nechat tak akorát zdát... Ovšem přispěvatelům zde se v rámci tolerance nic neekluje, nikdo nepodotkne, že za nástup demoralizace nesou po společnosti odpovědnost rodiče, ti dva úpadkoví, kouřící sádroví ježci, kteří mimo jiné i přijímáním zvrácených individuí pod svou střechu zaseli do podvědomí syna myšlenky, jimž příhodné podmínky daly (ne)přirozeně vzklíčit... Místo podivu nad současným stavem věcí se dočítám o tělesných a duševních krásách, osvobozených od předsudků a hledání identity... inu, každému co jeho jest, ale já se možná nechci dožít recenzí rozplývajících se nad pedofilním vztahem, nazvaným úžasnou romancí... Nemyslitelné? Asi jako dnešní příběh v době, ve které se měl odehrávat. Dejme tomu jen trochu času a masáže a coming out bude! Což mi ještě připomnělo nebohé zprzněné ovoce, které si odbylo premiéru nové úchylky, protože zvrácenostem se přece meze nekladou. Přesto, nebo právě proto, že se jedná o zástupce rostlinné říše, postrádám protestní reakce Zelených, Greenpeace nebo aspoň Broskve v tísni!

Zjevně je mi třeba mozkového posilovače k správnému úchopu vysoce ceněné scifárny, zařazené do 1001 filmů, které mě povětšinou klidně mohou míjet... Autorům nechť je útěchou, že takové kosmické vandry pozemským prosťáčkům nikdy nevyjdou, tudíž se vyfantazírovanému kousku bez možnosti srovnání kromě mě nikdo další nevysměje. Seriously, nežli opakovaně tyto báječné muže s vysílačkou na lanku, robotického brouka Pytlíka, šíleného vědce (jak jinak) a blonďaté boží hovádko v doprovodu kosmických pazvuků horších neviditelné hrozby, likvidující Nielsenovic mužstvo, raději snad znovu volný pád vousatých strejců z Cesty na Měsíc, přinejmenším měli podstatně příjemnější stopáž a čtyřiapadesát let k dobru k tomu.

Něco televizních, kvalitně předvedených, avšak veskrze utopických představ o nápravě světa podle Boženy Němcové aneb když dojdou babičky, použij doktora... Ovšem dlužno dodat, že takovým emocionálním pročištěním si jinde projdete jen těžko.