Gromit

O tomto filmu nelze psát jinak než v superlativech. Otto Preminger natočil mistrovské kriminální drama, na němž je fascinující snad úplně všechno. Hodně plusových bodů by si zasloužil už sám příběh, který neobsahuje jediné hluché místo a je také zcela prost jakýchkoliv nelogičností (alespoň já jsem si žádné nevšiml). Jenže ono to má i jedinečnou (a možná proto těžko popsatelnou) atmosféru, kterou by žádný případný remake nebyl schopen napodobit, i kdyby se jeho režisér na hlavu stavěl. A zapomínat bychom neměli ani na Jamese Stewarta, jenž tu podal v roli Paula Bieglera jeden z nejfantastičtějších výkonů své kariéry (vychutnává si ji s každým jejím gestem a slovem). Prostě klenot, který by si měl každý filmový fajnšmekr hýčkat.

Natrefit dnes na opravdu dobrou komedii je takřka zázrak. Ale Rogeru Michellovi se takovou komedii natočit podařilo. Hezké vstávání je milé, vtipné a vkusné. Žádné tlačení na pilu, žádné fórky za každou cenu. Vše tu má své místo, nic nechybí ani nepřebývá. Tím, kdo se ale nejvíce zasloužil o kvalitu tohoto filmu, je v mých očích Harrison Ford. Jeho mrzoutský a cynický novinářský guru je věru šťavnatou postavou, až jednoho mrzí, že se po scéně neproducíruje od první do poslední minuty. Jsem si jistý, že dříve nebo později se Hezké vstávání stane jedním z těch filmů, s jejichž pomocí budu zahánět splín.

Má-li být toto poslední celovečerní film Stevena Soderbergha, pak máme o to větší důvod ke smutku. Vedlejší účinky totiž patří k nejlepším thrillerům, jaké byly v poslední době natočeny. Soderbergh a jeho scénárista Scott Z. Burns si s divákem hrají jako kočka s myší a až do poslední chvíle si tedy nemůžeme být jisti tím, jak celé vyprávění nakonec dopadne (o tom, že si nemůžeme být jistí tím, kdo je tu hodný a kdo zlý, už vůbec nemluvím). Co se herců týče, tak nejzajímavější výkon tu podal asi Jud Law, ale ani Catherine Zeta-Jonesová není špatná. Možná by měl Soderbergh svůj odchod od filmu ještě zvážit, jsem si jistý, že kdyby se vrátil, nikdo by mu to nevytýkal.

Zhruba stejně dobré jako předchozí (švédské) zpracování. David Fincher moudře zachoval příběh i atmosféru, jen tu a tam v něčem ubral či naopak přitvrdil. Každopádně ale znovu dokázal, že thrillery jsou jeho doménou, takže ve společnosti Sedm či Zodiaca se Muži, kteří nenávidí ženy rozhodně neztratí. Co mě ale malinko (opravdu jen malinko) rušilo, bylo obsazení Rooney Marové do role Lisbeth. A to z jednoho prostého důvodu - Noomi Rapace, která hrála Lisbeth v původní filmové verzi, byla nesrovnatelně lepší. Teď už jen zbývá doufat, že Fincher natočí i další dva díly.

Přesně toto si představuji pod slovy "kvalitní filmová adaptace". Vše, co činilo stejnojmenný román Johna le Carrého tak vyjímečným, nechybí ani v Rittově filmu - zajímavé postavy, chytrý příběh, působivá atmosféra a mimořádně dramatické vyústění. Pomyslnou třešničkou na dortu pak je skvělý, na Oscara právem nominovaný, výkon Richarda Burtona v hlavní roli. Ze všech adaptací románů Johna le Carrého, které jsem dosud viděl (Krejčí z Panamy, Nepohodlný, Jeden musí z kola ven), mám tuto jednoznačně nejraději!

Samozřejmě uznávám, že tato romantická komedie není ničím vyjímečným. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem se u ní dobře pobavil a příjemně odreagoval. A zásluhu na tom mají především herci, zejména pak Colin Firth a Heather Grahamová. Jen by mě zajímalo, odkud se vzal ten podivný český název...

Milé, hravé, osvěžující!

Oscar za nejlepší původní scénář nemohl letos doputovat do povolanějších rukou. Ona není jen velmi originální romance. Je to také nesmírně trefná a působivá výpověď o dnešní přetechnizované době. Kdo dnes nemá počítač, jako by žil někde v pravěku. Kdo nemá profil na Facebooku, jako by byl nějaký novodobý Robinson. Spousty lidí už spolu dokáží komunikovat pouze v kyberprostoru a udržují virtuální vztahy, které by se v reálu ihned rozpadly. Toto všechno a mnohem více lze z filmu Spikea Jonzeho vyčíst. Ale ani ten, kdo se chce u něj pouze bavit a dojímat, nepřijde zkrátka. Už díky skvělému Joaquinu Phoenixovi v jeho dost možná nejlepší roli. Co dodat? Velmi příjemný, velmi zajímavý a velmi netradiční zážitek.

Přiznám se, že s tímto filmem si moc nevím rady. Prý byl natočen podle hodně tlusté knihy, ale vzhledem k tomu, že jsem ji nečetl, nemohu říci, zda se jedná o velmi zpackanou adaptaci. Každopádně mi děj přišel dosti přeplácaný, taková žánrová všehochuť. Jo a některé dialogy se mi neposlouchaly zrovna dobře (jejich absurdita mě vysloveně tahala za uši). Jenže po řemeslné stránce to není nejhorší, Zimní příběh má skvělou hudbu, kameru a výpravu. Čas od času dojde i na nějakou tu opravdu pěknou či působivou scénu, za kterou by se nestyděly ani výrazně lepší a výrazně úspěšnější filmy. Co říct k hercům? Colin Farrell dělá, co může, ale co má znamenat, propánakrále, ten jeho strašný účes? Na Russellu Croweovi je vidět, že si svého padoucha jak se patří užil, do podobných filmů je ho ovšem škoda. A Will Smith? Ten se tu pouze mihne. Doteď se nemohu rozhodnout, zda si Zimní příběh zaslouží dvě nebo tři hvězdičky. Proto si alibisticky pomohu čísly: 50%

Co Brett Ratner pokazil, Matthew Vaughn napravil. Beze zbytku. X-Men: První třída nezůstávají za prvními dvěma díly (od Bryana Singera) nikterak pozadu a představují velmi chytrou, velmi hravou a velmi stylovou podívanou. Někteří diváci tu možná budou postrádat drsňáka Wolverina (objeví se pouze ve vtipném cameu), ale příběh o mládí Profesora X a Erika Magneta je sám o sobě natolik vzrušující, že jim tento "nedostatek" bohatě vynahradí. Vaughn měl navíc mimořádně šťastnou ruku i s jejich obsazením - James McAvoy a Michael Fassbender jsou jedním slovem skvělí! Čím se tento díl odlišuje od dílů předchozích, je atmosféra. Jeho děj se totiž odehrává ve "zlatých" 60. letech, kdy sice docházelo k tzv. kulturnímu uvolnění, ale také byla málem rozpoutána jaderná válka - a právě druhé z těchto skutečností scénáristé maximálně využili. Zase se ovšem nemusíte bát temných výjevů á la Terminátor 2: Den zúčtování. Lze očekávat, že vážnějšími podtóny bude prodchnutý další díl. Už teď se ho nemůžu dočkat!