Gromit

Co se filmů týče, byl rok 2014 opravdu vydařený! Sly (Expendables: Postradatelní 3), Liam (NON-STOP, Mezi náhrobními kameny) a Denzel (Equalizer) dokázali, že na to pořád mají, přičemž na paty jim začal šlapat Kevin Costner (3 dny na zabití). Ve velkém stylu se vrátili X-Meni (X-Men: Budoucí minulost), opice (Úsvit Planety opic) a hlavně Kapitán Amerika (Captain America: Návrat prvního Avengera). Dostalo se nám také dalších majstrštyků od Martina Scorseseho (Vlk z Wall Street), Davida Finchera (Zmizelá) a bratrů Coenových (V nitru Llewyna Davise). Potěšili také Strážci Galaxie, akční sci-fi Na hraně zítřka či futuristická romance Ona. Co mě ale - vedle nového dobrodružství Kapitána Ameriky - potěšilo nejvíce, byli šmrncovní Památkáři George Clooneyho a magický Grandhotel Budapešť Wese Andersona. A jestli mě něco zklamalo? Určitě to byla nová Godzilla, Hercules Bretta Ratnera a bohužel musím říct, že i Noe od Darrena Aronofského. Na věčnost se pak odebrali velikáni Philip Seymour Hoffman, Richard Attenborough, Robin Williams a Mike Nichols. My si je ale můžeme připomínat prostřednictvím všech těch krásných filmů, které tu po sobě zanechali. FILM JE TOTIŽ VĚČNÝ! // Filmy, jejichž názvy jsou napsány tučným písmem, rozšířily seznam mých srdcovek. Je možné, že se časem mezi ně zařadí i Interstellar či třetí Hobit - tyto dva filmy jsem totiž do konce roku, který tu bilancuji, nestihl shlédnout.

Filmový svět postihla další obrovská ztráta. Ve věku třiašedesáti let jej opustil Robin Williams. Většina diváků si ho nejspíš pamatuje jako skvělého komika, zejména pak díky skvělé veselohře Mrs. Doubtfire - Táta v sukni. Jenže Robin Williams byl o něco všestrannější. Byl-li výborný v komediálních rolích (což byl), tak v těch dramatických doslova exceloval. Dobré ráno, Vietname, Společnost mrtvých básníků, Král rybář, Dobrý Will Hunting, Jak přicházejí sny - co film, to nezapomenutelný herecký koncert. Pravda, posledních pár let se Williamsovi herecky příliš nedařilo, ale ani účast ve slabších filmech nedokázala uhasit tu jiskru, která z něj vyzařovala. A neuhasila ji ani jeho tragická smrt. Protože Robin Williams nás nikdy nepřestane bavit ani dojímat!

Před rokem jsem se tu pohoršoval nad tím, jak Česká televize utla tiskovou konferenci s Oliverem Stonem z MFF v Karlových Varech a jak se na této konferenci chovali někteří naši novináři. Dnes se budu pohoršovat nad něčím jiným - a viníkem bude opět Česká televize. Ta sice vysílá Stoneův unikátní dokumentární cyklus Neznámé dějiny Spojených států, ale až v pozdních nočních hodinách (obvykle těsně před půlnocí!), navíc v neděli. Osobně mi to přijde krajně podezřelé. Pro veřejnoprávní televizi by mělo být ctí, že může něco takového vysílat. Historie není černobílá a obvykle ji píší vítězové. A na Oliveru Stoneovi je mi sympatické, že se na dějiny své vlasti dívá z více úhlů, že se nebojí poukazovat na to, co bylo špatně, a že vybízí k diskusi. Já s ním tu pomyslnou diskusi vždycky rád povedu, a i kdybych s ním v něčem nesouhlasil, vždycky si ho budu vážit.

Letošní ročník MFF v Karlových Varech bude hostit Mela Gibsona. Skvělého herce a režiséra, který si zničil svoji kariéru alkoholovými excesy a rasistickými výroky. Člověka, který se z miláčka Ameriky stal psancem. A který se už několik let marně pokouší o návrat na výsluní. Už jsem se setkal s názorem, že někdo, jako je Mel Gibson, nemá v Karlových Varech co dělat. Na druhou stranu je ale třeba si uvědomit, že lidé, kteří trpí depresemi a mají problémy s alkoholem, často dělají hrozné věci. Mel Gibson se kál a již nějakou dobu seká latinu. Proč by tedy neměl dostat druhou šanci? Zejména, když se snaží se svými démony bojovat? Může být účast Mela Gibsona pro karlovarský festival ostudou? Nemyslím si. Ke skutečné ostudě došlo v Karlových Varech vloni, když nemalá část našich pravicově orientovaných novinářů nesmyslně bojkotovala tiskovou konferenci Olivera Stonea. Něco takového se hned tak nepřekoná.

Před pár týdny utrpěl filmový svět další těžkou ztrátu. Ve věku pouhých šestačtyřiceti let se na věčnost odebral Philip Seymour Hoffman. Přestože nebyl typickým hollywoodským krasavcem, byl to právě on a několik málo dalších herců (George Clooney, Cate Blanchettová, Tom Hanks, Russell Crowe), kdo v posledních deseti letech definovali pojem charakterní herectví. Za svoji fascinující kreaci v životopisném snímku Capote získal Oscara a jen málokdo pochyboval o tom, že to byl Oscar nanejvýš zasloužený. Ovšem místo toho, aby usnul na vavřínech a zaprodal se mainstreamu, pokračoval Hoffman ve slibně započaté krasojízdě. Zazářil po boku Toma Hankse v politické satiře Soukromá válka pana Wilsona, byl nepřehlédnutelný v Pochybách a zcela zastínil Joacquina Phoenixe v jinak rozpačitém Mistrovi. A když už do mainstreamových vod přeci jen zabrousil, stál výsledek opravdu za to (třetí Mission: Impossible). Těch rolí, které Hoffman nezapomenutelným způsobem ztvárnil, bychom samozřejmě našli celou řadu (Den zrady, Moneyball...). A je opravdu smutné, že k nim už nepřibudou další.

Rok 2013 byl jedním z nejstrašnějších období mého života, proto jsem rád, že už končí. Z hlediska filmového ale vůbec nebyl špatný. Sice jsem letos nestihl Rivaly a Gravitaci, ale u čeho jsem nechyběl, byl velkolepý návrat Supermana. Ano, hádáte správně, titul nejlepšího filmu roku jsem se rozhodl přidělit právě Muži z oceli. Těsně za ním se umístil Spielbergův Lincoln, který se sice u nás nesetkal s nadšenou odezvou, ale mně se s každým dalším shlédnutím líbí více a více. Pomyslný bronz pak připadl Woodymu Allenovi a jeho Jasmíniným slzám a bramborovou medaili si dovoluji udělit Letu Roberta Zemeckise. Kompletní žebříček viz níže.

1. MUŽ Z OCELI

2. LINCOLN

3. JASMÍNINY SLZY

4. LET

5. NESPOUTANÝ DJANGO

6. TERAPIE LÁSKOU

7. STAR TREK: DO TEMNOTY

8. IRON MAN 3

9. LÁSKA

10. CROODSOVI

Přeji Vám, mým milým čtenářům a nejen Vám, vše dobré v roce 2014!

Kdyby se herecký talent poměřoval Oscary, proměnil by Peter O´Toole většinu ze svých osmi nominací. Gigant jako on se však bez nějakého Oscara hravě obešel. Byl hercem tělem a duší. Exceloval jak v dramatech, tak v komediích. A ze všeho nejlépe mu šly ty postavy, které nebyly ani kladné, ani záporné. Mnozí z nás si budou Petera O´Toolea už navždy spojovat s rolí Lawrence z Arábie, není ale na škodu připomenout, že neméně skvělý byl také coby Jindřich II. v historických dramatech Beckett a Lev v zimě. A koho by neokouzlil ve veselohrách Jak ukrást Venuši nebo Co je nového, kočičko? A určitě by se nemělo zapomínat ani na oscarového Posledního císaře či satiru Otakara Votočka Na křídlech slávy. 14. prosince se Peter O´Toole odebral do filmového nebe. Určitě mu i tam budou prokazovat nemalou úctu, určitě mu i tam nalijí dobrou whisky (kterou měl tak rád). A my, filmoví fanoušci, si ho vždycky budeme - prostřednictvím jeho filmů - rádi připomínat.

Po dlouhé době přijel do Karlových Varů opravdu zajímavý host. Scénárista, režisér a producent Oliver Stone. Držitel tří Oscarů, ale také levicový intelektuál, neúnavný provokatér a hrdina vietnamské války. Proč o tom píši? Během svého pobytu v Karlových Varech totiž Stone uspořádal tiskovou konferenci. A byla to zatraceně zajímavá tisková konference. Stone mluvil nejen o novém sestřihu svého Alexandra Velikého, ale také o své vlasti a vývoji ve světě od II. světové války (kterému věnoval svůj dokumentární cyklus Nevyřčené dějiny Spojených států). Zkritizoval Trumana a Bushe, dal najevo své zklamání z Obamy, Snowdena označil za hrdinu a mluvil o nutnosti existence silného konkurenta vůči USA. A pak se to stalo. Někteří čeští novináři se zvedli a odešli a Česká televize utla Stonea v okamžiku, kdy začal mluvit o poválečných událostech v Československu. To je prostě cenzura, jinak se tomu říkat nedá! A v následujících dnech začali naši pravicoví novináři, kteří před rokem 1989 adorovali Třicet případů majora Zemana a Gottwalda, Stonea nemilosrdně kritizovat. Opravdu smutné! Osobně si Olivera Stonea nesmírně vážím. Je to člověk, který se nebojí říkat svůj názor, prošel si peklem války a točí filmy, které sdělují svým divákům důležitá poselství (Salvador, Četa, Wall Street, JFK, Takoví normální zabijáci, Nixon, Alexander Veliký). A přestože s ním nesouhlasím úplně ve všem, vždycky si ho rád vyslechnu. Na rozdíl od jiných, kteří se tak rádi označují za intelektuály, ale přitom k nim mají stejně daleko jako Stoneovy názory ke kapitalismu. P.S. Děkuji řediteli MFF v Karlových Varech Jiřímu Bartoškovi za to, že se alespoň on postavil k celé záležitosti s obdivuhodnou noblesou.

Vážený Rogere,

dnes jsem se dozvěděl tu smutnou zprávu o Vašem odchodu. Chci, abyste věděl, že jsem byl dlouhá léta Vaším velkým obdivovatelem a že jsem si Vás nesmírně vážil nejen jako filmového kritika, ale také jako člověka. Moc děkuji za všechny ty příjemné chvíle, které jsem mohl strávit nad Vašimi články. Budete mi chybět!

S úctou Váš "Gromit"

Z mého pohledu dopadli letošní Oscaři daleko lépe než historicky první přímá volba českého prezidenta. Jinými slovy, doputovali do rukou nejpovolanějších. Filmem roku se stal politický thriller Argo. Překvapivé? Vzhledem k tomu, že jeho režisér nebyl na Oscara ani nominován, určitě ano. Ale vítězství je to také nanejvýš zasloužené. Argo je vtipné, napínavé a - přestože se jeho děj odehrává na přelomu 70. a 80. let 20. století - nepříjemně aktuální. Škoda jen, že Oscara nezískal i jeho režisér Ben Affleck. Byl by to typicky hollywoodský "hepáč" - kdysi vysmívaný herec dnes točí oscarové filmy! Cenu za režii si tak už podruhé odnesl "filmový světoběžník" Ang Lee za snímek Pí a jeho život. I v tomto případě je radost na místě. Lee opět dokázal, že mu žádný žánr není cizí a že umí v divácích vyvolat silné emoce. Hercem roku se už potřetí stal Daniel Day-Lewis. Opakuji potřetí! Díky Spielbergovu Lincolnovi se Day-Lewis stal prvním hercem, kterému se to podařilo. A nelze mu to nepřát! Day-Lewis je jedním z nejlepších herců své generace a geniální kreace k němu patří stejně neodmyslitelně jako - slovy klasiků - k velbloudovi hrby. Také další kategorie ovládli ti nejlepší, potěšující jsou zejména dvě ocenění pro Nespoutaného Djanga. Podtrženo, sečteno, Akademie rozhodla moudře!

1. Hugo a jeho velký objev

2. The Artist

3. Temný rytíř povstal

4. Válečný kůň

5. Argo

6. Pí a jeho život

7. Den zrady

8. Ve stínu

9. Sherlock Holmes: Hra stínů

10. Skyfall

Miloš Forman, jeden z největších režisérů světové kinematografie a vyjímečný člověk, slaví osmdesátku. Přeji mu mnoho zdraví, štěstí a elánu do dalších let!