NinadeL

Aishwarya slavila velký návrat do tamilského filmu už v Raavananu a nyní jen posílila svoji výlučnou pozici v Enthiranu. Ostatně Shankar ji režíroval už v dobách jejích začátků v Jeans a od té doby oba povýšili na skutečné miláčky publika. Podobně jako Remini jsem měla určitý kulturní odstup od fenoménu superstara Rajniho - a byl to docela šok na hlavu, - ale postupem času, myslím, že bych ho dokázala také akceptovat i jinde... Ale zásadně se zatím odmítám nořit do jeho začátků ;) K Enthiranu samotnému jen dodám, kromě již zmíněného v externí recenzi, že Kilimanjara není nikdy dost a že nejenom růžová je Aishina barva. Také modrá, kovová... a další barvy duhy. Co záběr, to humor, co záběr, to skvost, co záběr, to geniální triky (včetně Rajniho make-upu).

Nijak zvlášť zásadní selské drama alébrž blut und boden s Magdou Schneider v hlavní roli. Magda má tajnou lásku s Viktorem Staalem, mezi starší generací vyčnívá klasik Paul Wegener a jako deux ex machina zde funguje Rolf Wanka (tentokráte se slušivým knírem). Leč film je dostupný jen v mizerné kvalitě a v nekompletní verzi, což kazí poslední radost z této téměř antické tragedie. Nicméně je dobré se opět setkat s méně typickým filmem pro většinu zúčastněných. Taková Magda bývala typickou představitelkou spíše městského žabce, než se stala spolu s Wolf Albach-Rettym klasickou hrdinkou ze starých zlatých časů. Viktor často střídal partnerky nejvyšší svítivosti a kromě Magdy se často ocital po boku takových hvězd, jakou byla Anny Ondra, Zarah Leander, Lilian Harvey nebo Marika Rökk. Rolfa si představovat nemusíme, ten po odchodu z českého filmu poněkud ubral na kvantitě a vedle zkušeností z Francie a Itálie točil už jen minimálně a více se věnoval hudebnímu divadlu, které vedl se svou ženou. Proto je každá jeho filmová zastávka ve 40. letech pokladem sama o sobě a Právo na lásku tak tvoří určitý předěl k této jeho filmové kapitole.

(2x v kině) Rozkoš. Úvod bezchybný, finále fatální. Vynikající pro milovníky Richarda Wagnera i poprsí a ďolíčků Kirsten Dunst. Rozkoš se násobí samozřejmě v části Justine, ve které je vše a nechybí nic. Humor se snoubí s absurdnem a symbolikou. Nač plýtvat primitivizmem Udo Kiera, když jsou tu nádherné novomanželské lásky her Alexandara Skarsgårda. Takhle blízko k orgazmu nebyl od dob True Blood a to už je co říct.

...až na to, Karle, že JFK měl 45. narozeniny ;)

Jedna z nejlepších TV miniatur 80. let, to je dokonalý duet Maciuchová/Adamíra. Minimalistické, jak se na TV inscenaci sluší, jeden pokoj, dva kostýmy, dvojice vynikajících herců a rozkošné reminiscence na pravdy stejně tak platné dnes, jako v roce 1603. Španělé v Praze líčí Prahu jako matičku všech neřestí tak upřímně, že je nabíledni, že ji přesně takovou i milují. Neméně zajímavé je rámcování inscenace záběry ze zákulisí i závěrečného odličování v šatně a finálního odchodu z Kavčích hor - právě do srdce matičky Prahy.

Prosim? Tuten tvar je širokoúhlý celovečerní kino film, historická dramedy Steklý/Steklý? Vždyť ten člověk měl za sebou Sirénu, Temno, Švejky, Slasti otce vlasti, Petra Voka ve dvou epochách... ale tohle je mnohem více Hrochem, Skandálem v Gri - Gri baru či Každým jeho nebem. Mám podezření, že toto fiasko vrátilo Hanu Maciuchovou provždy do televize, nikdy už neměla příližitost sehrát ve filmu hlavní roli. Hra o královnu je katastrofa v každém směru, o formální stránce a výpravě škoda mluvit, přestože herecky a tématicky by to bylo nadějné velice, dominantou se ale staly etudky Štekl/Sloup a nic horšího v normalizačním pseudohumoru nelze najít. Jako bonus je tu pak samozřejmě šílená kopie vysílaná na CS Filmu a TV Barrandov.

Ve filmu, kde nebylo krásných žen, jsem nepobyl více než den. Abych takříkajích variovala známou poučku o potřebách krásy nejen ve filmu, ale v životě vůbec. Čili Siréna sice nabízí mezník českého státního filmu, tehdejší festivalový hit a znamenitou práci s dramatem (sociálním i rodinným), ale čeho je moc, toho je příliš. Zatímco Marie Vášová hraje sólo, Boháč karikuje životní twisty od extrému k extrému, Bek miluje (ale aspoň tady si ho vyloženě požnu, protože nemá konkurenci) a pouze se těší na Rudé Kladno; Věra Kalendová se stává fenoménem, který bude český film ještě dlouho mrzet.

"Neumím to říci. Snad bych to lépe napsala. Vzpomínám si, že jsem v životě nenapsala ani jeden milostný dopis. Není to zajímavé? Snad se o to jednou pokusím."

Za ale opravdu humorné SyFy červí triky. Ze seriózního hlediska pak samozřejmě vše ostatní dotahuje už jenom svou přítomností Vicky Pratt.

Drak sem, drak tam. Ale kdyby to celé vypadalo jako posledních pár minut a bylo to celé CGI, tak jsem maximálně spokojená.