NinadeL

Tolik variací v jednom filmu na "nesmrtelný" pár Lorenové a Mastroianniho je na mne zkrátka příliš. Ale aspoň jsem viděla film za doprovodu lidí, kteří až do posledního momentu nevěřili, že Sophia jako Mara byla prostitutka, což bylo půvabné.

Příběh z mladého manželství Renzo e Luciana špatný a navíc jen neobratně opsaný z výmarského filmu Ich bei Tag und Du bei Nacht (1932). Příběh s Romy Schneider Il lavoro inspirovaný Guy de Maupassantem (Au bord du lit, 1883) navždycky marný, i když ji oblékala Coco Chanel. Ostatní ani nestojí za komentář.

Švédka Ingrid Bergmanová, Angličani Claude Rains a Sydney Greenstreet, Němci Conrad Veidt, Peter Lorre a Hans Heinrich von Twardowski, Ital Paul Henreid (hrající Čechoslováka s maďarským jménem), Francouzi Madeleine Lebeau a Marcel Dalio... a mnozí další pod vedením maďarského režiséra Manó Kertésze Kaminera. Co může být hollywoodštější klasikou? Papírem šustící romance, která si díky osudu stala něčím mnohem víc. Snad právě pro ten paradox, jakým se exulanti zamíchali do příběhu o exilu.

Ze stejného ranku raději 10x Lemony Snicketa než toto. Ačkoli je Nicole fantasticky krásná, filmu jsem neuvěřila ani na minutu.

Nicole Kidman a Daniel Craig zcela jistě nejsou ideální traumpaar, ačkoli dva pokusy učiněny byly. Ostatně, Kidmanku je věčná škoda obsazovat do akčních filmů. Ale jako průměr lze Invazi tolerovat. Nejde o nic, co bychom neviděli už mnohokrát, nač ale pohrdat odpočinkovým žánrem. Stejně každou chvíli vznikne další verze.

Hloupoučké až to bolí. V kině to bolet rozhodně muselo. A přitom námět je slušný. Aha. Zkrátka daň idiotské romantické komedii, kterou zaplatila Nicole, aby si udržela popularitu skutečně na všech frontách...

Smysluplný remake, který pomohl ke znovuobjevení originálu.

Je stále dobré připomínat krutosti jedné americké epochy, která není tak vzdálená.

Muzikálová pohádka o tom, jak vzdát poctu filmovému století. Samozřejmě zážitek je hlubší, pokud člověk vědomě vnímá všechny inspirační zdroje. Divák, který jen cosi tuší, jen tápe po povrchu. Tady je všechno od de Toulouse-Lautreca, Mélièse, Violettu, přes Monroe, Madonnu až po Queeny. Děkuji, absintová vílo.

Neustále balancuji mezi *** a **** a ***** - to podle momentálního sexuálního rozpoložení.