NinadeL

Kdy už konečně všichni pochopí, pro jakou věkovou skupinu je seriál určen a že české dabingové studio nezjistilo, že na chlup dvě stejné scénky mají být ve dvou různých jazycích? Malí předškoláci a předmateřinkáči mají tak ve světě možnost pochytit základy druhého jazyka stejně rychle jako toho mateřského. Nic víc, nic míň. Takže se buďto vžijte do role vychovatele, který používá "Teleblbíky" na zvládnutí výslovnosti jednotlivých hlásek a barev, například, nebo zapřemýšlejte o tom, jak ideální by bylo, kdyby se jeden panák jmenoval třeba Rára a společně si servírovali rohlíky. Lokalizace se podceňovat nemá.

Vzhledem k tomu, že se repríza konečně objevila na Nova Cinema, mám možnost konfrontovat vzpomínky a výsledek je v podstatě ještě lepší, než by se zdálo. Suma sumárum jako první domácí seriál natočený mimo ČT, jsou Nováci bez problému stravitelní. První série připomíná domácí snahu o kombinaci Alfa a Kroku za krokem, což také odpovídá tehdejší představě o formátu oblíbeného sitkomu.

Für alle Fälle aneb 9 let v Luisině nemocnici, několik sester, které se náhodou všechny jmenují Stephanie... Také vrchní sestra Klára, sestra Elke, doktoři Stein a Meier-Liszt. A celá řada případů sahající od Rosamundy Pilcher po Maxe Reinhardta.

Sestříhat na dvojdílný TV film a bylo by to super psycho. Ale obecně bych byla mnohem radši, kdyby toto byla jediná telenovela známá široko daleko. Leč, nestalo se tak :(

Pominu-li násilné prvky anorganicky vsunutého retra v podobě dvojice neherců Menzela a Formanové-Křesadlové (ano, vedle Věry i Jiří hraje takřka výborně) a zaměřím se na současné realistické vztahové drama opírající se o skvělé slovenské hosty Luknára a Fialovou, jsem nadšena. Nečekala jsem, že maximálně sehraný tým Hřebejka a stále stejných tváří, dokáže něco podobného. Samozřejmě, etudky Macháčka a Trojana mají své meze, ale v kontextu s římskými známostmi to celé do sebe nádherně zapadá a po letech dozrává. Setkání Ani a Zuzany nad mentolem skvostné.

V Šakalích letech jsme dostali návod na to, jak se vyrovnat s 50. lety, v Pelíšcích se 60., v Musíme si pomáhat se 40., Pupendo se vrátilo obloukem do 80., a pak už se zase tlachalo jenom o současnosti. A možná je to tak dobře, protože kdyby se tento autorský tým chtěl vyjádřit ještě k dalším dekádám naší historie po svém, tak už bych to zřejmě neunesla. Pupendo bych dokázala hodnotit výše, kdyby v kinoverzi zůstala scénka s nakresleným kožichem.

Veškerá protektorátní klišé po hřebejkovsku. Aneb každý měl doma toho svého žida...

Ve stejné době startovala na ČT parodie na Nemocnici, která byla sice lepší, ale tu stopli. Takže zůstala tahle pitominka, která si nezadá s pozdními pracemi Ringo Čecha.

První pilíř trochu jiných Starých zlatých časů podle Hřebejka. Chronologicky vzato: za války jsme si museli pomáhat, po ní stačilo nosit sádla, v 60. šlo hlavně o mladistvé rebélie, po tom se vyslovoval rododendron a nakonec se nezměnilo vůbec nic.

Tradiční televizní papundeklová pohádka, které dnešní omladina už moc nerozumí. Stejně jako já nerozumím tomu, že Dáša na zabití byla někdy mladým sympatickým objevem ;)