Kryšpín

Musel jsem vidět život "nejhoršího režiséra ", jak se říká. Ale mě to fascinovalo. Ed Wood, naprostej blázen do filmů si chtěl realizovat svoje sny. Vůbec mu nevadilo, že to je na nic. Jemu to tak nepřišlo, prostě vyjádřil to co chtěl a dal tomu všechno. Scháněl si prostředky, jak chtěl a když mu to vyšlo tak natáčel. Scény, které Ed Wooda natáčel a byly tam chyby, přišli ostatním nepovedené, ale on ne a ne. Prostě to bylo perfektní. Doufám, že mě taková kariéra nečeká i když by to po smrti nemuselo být špatné, dostat titul druhý nejhorší režisér. Ale aspoň tento film může sloužit jako ostrašující příklad pro začínající režiséry.

Nevěděl jsem, že dokumenty mohou být tak zajímavé a skvěle udělané i z tak málo zajímavého námětu. Nechci říct, že námět není zajímavý. Chci tím říct, že dokument se dá natočit v podstatě o čemkoliv, jen aby to upoutalo diváky. Machael Moore, ale k tomu přídá ještě něco. Upoutá, šokuje, vtípkuje a dováci mu to naprosto žerou. Poučí se, uvědomí si to, ale málokdo proti tomu něco udělá. Dělá z SAmeričanů ubožáky, a přesto mu Američané za to dají Oscara (Tím nechci říct, že by si ho nezasloužil, samozřejmě je Oscar na správné adrese). Musím vidět všechny Moorovo dokumenty. A hlavně musím natočit nějáký dokument.

Mám rád animované filmy kvůli tomu, že díky nim vznikají filmy, které by se jen tak nedali reálně natočit. Ale Japonci jsou v tom nejlepší. Moje fanzazie je pouhým zlomkem jejich představivosti, kterou s nadšením realizujou. Akira je první velkofilm v anime, který jsem viděl. Dříve to byly pouhé seriály, které dávali na německé televizi, ale přesto jsem je miloval. Proto jsem se rozhodl shlédnout i nějáký ten film. Protože málokdy ještě uvidím tak výborný animovaný film se skvělou atmosférou a podobně.

Musím přesně narosto souhlasit s názorem gouryellyho. Ze začátku, úplně naprosto vyníkající děj, který ale s podstupem času upadá do bezvědomí a člověk na konci bude zcela zklamán z důvodu, jak výborný film to mohl být. Nalákalo mě spíše herecké obsazení, které se zdálo, ale vlastně je výborné. Jen to chtělo více propracovat.

Stačí jedno jediné slovo které vyjádří tento film: BULŠIT. Člověk nepochopí, proč tyhle filmy vůbec dávají v televizi. Je to nad moje chápání. Film zobrazující to co by se právě nestalo, každý člověk by v této situaci, za jakoukoliv postavu, udělal něco jiného a kdyby jen udělal to co v tom filmu, tak aspoň pořádně. Koukám, že tu není ani jméno režiséra Davida W. Smitha. Asi proto, aby člověk věděl, že to je typ režiséra, který za každou cenu chtěl mít natočený film a mohl se stát slavným. Bohužel, si buď vybral špatně, nebo měl smůlu, že to neumí.

Začínám si všímat, že Nizozemsko má výborné režiséry, které by si zasloužili zůstat v podvědomí diváků. George Sluizer, původně dokumentarista narežíroval perfektní silniční thriller, který stojí fakticky za to.

Nejdřív jsem viděl scénář, potom jsem zjistil kde to můžu sehnat a tak jsem se na to s radostí kouknul. Ale ta radost opadla. Nechápu, jak se to tady mohlo objevit to nám lepší amatérské filmy, které za to opravdu stojí. Jediný čemu to prospělo, je mé paměti, která si vybavila postupně všechny dialogy v originále.

Výborně obrazově udělaný snímek. Přechody mez scénami, konkrétně ten rengen atd. a Matrixovská stíhačka. Nevím co bych k tomu mohl dodat, když už je vše vystihnuto. György Pálfi měl zajímavý nápad který zrealizoval, ale docela tím dost riskoval, protože kdo by šel na film ve kterém skoro nepadne ani slovo. Já se kouknul ze zvědavosti a stálo to za to.

Nejoblíbenějším je Maxipes Fík filmařem, který ještě dříve býval označován hvězdočkou.

První film u kterého jsem usínal tak inenzivně. Po konci filmu jsem byl totálně mimo. Neustálé foukání větru mě opravdu dokázalo málem zabít. A připadalo mi zneuctění Bethovenovi osudové až moc. Nikdy už nic takového nechci vidět.