Kryšpín

Poté co Jonathan Mardukas (Charles Grodin) nastoupí na scénu se film rozjede do humorného road movie a Robert De Niro je trošku potlačen do ústraní, přestože jsou pořád spolu. Charles Grodin má skvělé hlášky a perfektně hraje ukecaného účetního, který se snaží sblížit se s Jackem Walshem a zpříjemnit i znepříjemnit si cestu do LA.

Transformers je skvělá letní akční podívaná, která srší humorem, akčními scénami a místy i (mechanickými) emocemi. Shia LaBeouf je nadějný herec jehož talentu jsem si poprvé všiml v I, robot a poté v Constantine, kde hrál postavu s charakterem podobné v robotovi. A tento rok jsem viděl všechny jeho herecké výstupy a těším se na jeho další filmy. Ohledně hlášek moje bránice vibrovala častěji a hlasitěji než ve filmu Simpsonovi, které jsem viděl nedávno. Nejvíce mě ale překvapila velikost robotů. Šel jsem na to do kina, abych si je vychutnal v plné kráse a velikosti. Seděl jsem v největším sále a přesto jsem měl pocit, že to plátno je malé a já nevidím všechno. Roboty v celku je vidět v minimálním počtu záběrů a já viděl vždy jen hlavu, vršek, ruce nebo nohy a doufal jsem, že se kamera pohne, abych toho viděl víc. Michael Bay skvěle dosáhl toho, že divák má pocit gigantičnosti robotů a je oproti nim strašně malej. Proto se chystám, každý týden na to jít znova, abych si to maximálně užil, protože v televizi o to budu ochuzen a záběry robotů v ulicích města mi budou připadat trapně malé.

Všechny žánry v jednom filmu. Příběh je zasazen do roku 1944 ve dvou světech, pohádkovém a válečném. Přítmím mezi těmito světy tvoří holčička Ofélie, která z války utíkala do pohádek pouze prostřednictvím čtení pohádek. Nyní objevuje skutečný svět a já jako divák jsem mohl s ní. Přestože už jsem dospělým, film mě dokázal unést a vtáhnout přímo do filmu a emocionálně prožívat dobrodružství s Ofélií. To co jsem prožíval během 112 minut sledováním Faunova labyrinthu jsem nikdy nepocítil a ani to nedokážu vyjádřit, možná to byla touha vrátit se do dětských let a znovu mít stejně bujnou fantazii jako ona. Když jsem na to šel do kina, očekával jsem něco úplně jiného (zvyklý z režisérových předchozích filmů) a odcházel z něho nadšený, plný zážitků. Velký podíl na tom má vizuální a technická stránka filmu s nádherným a nerušivým hudebním podkladem. Ještě teď mě mrzí neproměněný Oscar za nejlepší zahraniční film.

Po druhém zhlédnutí jsem snížil hodnocení na čtyři, komentář nechávám původní.Možná to s těma hvězdičkama přeháním, protože jsem fanatickým fanouškem práce Franka Millera a když vidím tak epické dílo, které mě přikovalo do sedadla. Tak to musím udělat. Jediné co mi zkazilo zážitek jsou vždy diváci (nebo spíš idioti) sedicí přede mnou. Stupňující zážitek, který neruší ani přechody z bitvy do Spartského města mě nadchnul stejným způsobem jako nedávno viděná Fotnána od Aronofskyho i když rozdílným (tématickým) způsobem. Na rozdíl od jiných historických filmů film nevypadá realisticky a působí spíše jako příběh z vaší fantazie, kde krev stříká daleko, kde lítají vzduchem useknuté končetiny apod. Na konci mě překvapilo, že v tak krátké době se uskutečnila tří denní bitva. Režisér neplýtval s časem a nenatahoval scény, což někdy působilo zmatečně. Někde byly zrychlené záběry, které navazovali na zpomalené a střídavě si divák mohl vychutnat vše do poslední kapky krve. Jendo je jisté, film je už teď kultovním snímkem a hlášky typu "This is SPARTA" se zapíšou na Oscarový plakát za dalších 79 ročníků předávání cen Oscar.

Komentář smazán. Bude napsán nový po shlédnutí finálové verze v kině. Hodnocení prozatím zůstává. (po druhém zhlédnutí jsem zjistil, že film si ani komentář nezaslouží)

Na tomhle filmu jsem spolupracoval a tak jsem byl zvědavý, jak finální verze bude vypadat. Na natáčení jsme byli neustále pod vlivem smíchu (většinou díky Čtvrtníčkovi). Ale když jsem seděl v kině, nikdo se nesmál. Teda kromě mně a dvou bývalých spolužáků (SOU telekomunikační, kde studoval i režisér tohoto filmu Karel Coma). Já se smál po většinu času a za to njespíš mohli humorné vzpomínky. Moji dva přátelé se smáli jen některým částem. Konkrétně parodii na naší školu a učitele. Celý sál, tedy 30 lidí se smál pouze u jedné scény (omlouvám se, ale nemůžu si vzpomenou která to byla - tuším, že scény se semaforem). Po kamerové stránce se mi film velice líbil. Většinou statická kamera s barevným nádechem ohnivých barev. Kryštof Hádek byl velice príma jak na natáčení, po natáčení a ve filmu. O ostatních to nelze říct. No a na závěr můžu dodat, že je škoda, že vystříhal pár záběrů, které by film možná o trošku více spestřili. Ale to nemůžu říct na 100%.

Třináctiminutový, animovaný film vyprávějící o životě kanaďana Ryana Larkina. Který byl animátorem šedesátých a sedmdesátých let. Studoval v Art School v Montrealu. Vytvořil pár animovaných filmečků, které můžete v tomto filmu shlédnout jako ukázky. Dokonce byl nominovánza Nejlepší animovaný film. Technika animace je pozoruhodná. A film sám o sobě je jaksi trošku morbidní. Ale přesto má v sobě zvláštní kouzlo. Hlavní postavou je samotný Ryan, který vypráví těžký život animátora.

Pod povrchem (polské digitalní tvorby)zatajený dech, kroucení hlavou, očekávání, překvapení, šok... Ne, nejde o horor typu Noční můra z Elm Street, ani o krvelačný thriller a nebo psychologické drama. Abych řekl pravdu, žánr v tomto případě vůbec není jednoznačný - záleží z úhlu pohledu. Řeč je o krátkém animovaném fantastickém filmu Katedrála od polského režiséra, výtvarníka a animátora Tomka Baginského. ______ Baginski vystudoval architekturu a jak sám říká, právě proto, že profese architekta je v polsku vážená a považována za elitní, podobně jako lékařské či právnické povolaní. Po letech technických, architektonických a průmyslných vizualizací se usadil v produktivním prostředí studia Platige Image, které poskytuje svým umělcům technické a často i personální prostředky na samostatné autorské projekty. ______ Katedrála patří k těm filmovým děl, kterým je možné uvěřit i neuvěřitelné - málokdy se totiž stává, že animovaný film zanechá takový hluboký dojem. A ani divák sám si při něm ještě nezvykl na existenci vážných tématů. Důkazem toho, že katedrála vzbudila nebývalý zájem v řadách laické veřejnosti i filmových odborníků, je i množství ocenění, mezi kterými najdeme Cenu za nejlepši krátký animovaný film festivalu digitalního umění a technologii Siggraph 2002 (San Antonio, USA) a též nominaci na oscara v kategorii Krátký animovaný film. ______ Příběh hovoří o cestě muže - osamělého poutníka, který po dlouhé a úmorné cestě přichází na konec lidmi poznaného světa. Tam objevuje velkolepou katedrálu, místo plné tajemstvích, které možná nikdy nebudou odhalené, nebo... (to však nesmím a nechci prozradit). Základní myšlenka filmu, jak ji prezentoval sám autor, je o hledání odpovědi na otázky, o hledání směru života, o hledání architekta, který nám staví náš vlastní svět. Námět šestminutové počítačové 3D animace je založený na motivech novely polského spisovatele Jaceka Dukaja. Kvalitu předlohy umocnil expresivní a surrealistický výraz, který vtlačil prostřednictvým vlastního výtvarného zpracování Tomek Baginski. Právě počítačová 3D grafika se velmi dlouho potýkala s příliš umělým, chladným a nepřirozeným vizuálem (mimochodem dnes přes všechny negativní ohlasy minulosti celkem "moderním"), s povrchností, přetechnizovaným přístupem, ale za to s nedosáhnutelností kvalit tradiční výtvarné exprese. Ta často nacházela krásu v nedokonalostech a přirozených chybách, v nedotáhnutých skicovitých liniích, teda i ve všech projevech autorova rukopisu. Technologický pokrok a využití počítačů zpočátku jen jakousi imitaci, velmi jednoduché napodobnění oblíbených "uměleckých" technik, či "zneužití" různých filtrů a efektů. Potom se však otevřeli i další možnosti. Tam, kde si počítačový nadšenec začíná troufat a pouští se do hlubin, kterým by se byl kdysi obloukem vyhnul, zazní z řad výtvarníků konečně hlasité STOP! Stop úpadkové kultuře, vyslovené prostřednictvím vysoké kvality, kterou sami prezentujou a která vskutku změní i doposud rozšířené názory. ______ Na jedné straně se výtvarní umělci nejprve obávali spojení počítačových technologií se svými schopnostmi, na straně druhé jejich mladá generace počítačových řemeslníků podceňovala a snažila se dokázat, že jejich počítačové umění nemá s tím výtvarným nic společného. Zkušenost však ukázala, že jen generovat už nestačí, a tak se o hodně víc než kdykoliv předtím znova stoupá význam tradiční kreslířsko-malířské přípravy a použití klasických postupů, i když dnes už v samozřejmém spojení s počítačovou realizací. Právě tuto cestu si vybral i Tomek Baginski. Když se totiž blíže složité scenérii a detailní konstrukci přírodní katedrály, která připomíná svojí rostlinnou ornamentálností velkolepé dílo architekta Antoniho Gaudiho, zjistíme, že všechny povrchy objektů, pozadí, jednotlivé scény v pre- i post-produkci byli dotvořené trpělivým ručním domalováváním. A tak se do strojové estetiky znovu vrací lidský prvek. Díky v polsku pevně zakořeněnému malířskému školení se daří přelomit neviditelnou bariéru mezi počítačem generovaným uměním a rukodílnou tvorbou. Surealistický přístup je Polákem jistě vlastní: v mnoha dílech právě od výrazných polských osobností vidíme silné emoce, přenesené do sugestivních představ, často v trochu ponuré a drsné atmosféře, kde se střetává skutečné a vymyšlené, škaredé a krásné, veselé a smutné.______ Film katedrála nesleduje žádný ze současných trendů, neoplývá převelmi akčním dějem, no přesto všechno je v něm přítomná maximální dynamika. Atmosféra podpořená specifickým osvětlením a jeho přeměnami, vhodně voleným barevným a výtvarným výrazem, a nakonec i adekvátní hudbou, zdůrazňující filozofický podtón.

Myslím si, že ostatní recenzisti odvedli čistou práci nad popisem filmu, ale přesto se cítím na to, že bych měl něco dodat. =) Hlas komentátora vysvětlujíci Klausovi chyby je ve skutečnosti originálním hlasem ze staré televizní ukázky, která byla promítána asi 12 let dříve v Německu pod názvem "Der siebte Sinn" (doslova překlad zní: Sedmý smysl), který byl téměř identický jako tento kraťas, s vyjímkou krve, a kupodivu to bylo docela oblíbené, protože to běželo ve veřejné televizi. Takže pro němce to musí být naprosto celé k smíchu a více se bavili než ostatní, teda jen ti, kteří vlastnili televizi a viděli ukázku aspoň jednou... Tento film zpočátku vypadá jako nějáký druh vzdělávacího filmu, ve kterém je demonstrováno co by něměli řidič "ještěrky" dělat. Ale rychle se dostáváme k tomu, že by to nemělo být bráno vážně, když začne krev cákat všude. Zpočátku je krev v centilitrech, které ce s přibývajícím čase mění na hektrolitry. A pokud máte rádi film Braindead a smáli jste se při něm. Tak u tohoto kraťasu se budete cítit stejně.

No já mám konečně dobrej den na filmy. Sci-fi jsem měl vždycky rád, ale film Já, robot ten chtíč mnohonásobně zvětšil. Můžeme vidět, že bez předchozích science fiction movies (Blade Runner, Matrix, Terminátor a mnoho dalších) by nemohl tento film vzniknout. Samozřejmě museli přidat něco navíc, nějákou specialitku a tím byl Will Smith a jeho extra vychytané hlášky. Líbí se mi i to, že se Alex Proyas nesoustředil přímo na přítomnost (myslím přítomnost v době dění filmu) a nechal tam kapku minulosti a špetku budoucnosti. A mě, pardon, nám zanechali 115 minut překrásně prožitých chvil v "naší" budoucnosti a někomu zanechal i více.