Genero

Pan C. nesnáší fotra, protože chlastal, pan T. nesnáší fotra, protože chlastal a pana C., protože pan C. nesnáší fotra, protože chlastal. Jejich fotr už tisíc dní nechlastá a má rád pana C. i pana T. a chce, aby měli pan C. i pan T. rádi jeho, jenže pan C. i pan T. ho nesnáší, protože chlastal. První hodinou toho sociálního balastu během předvečeru bojovníků jsem proplul s obdivuhodným odhodláním a tím ukončuji své obligátní házení neodůvodněné špíny. Od zvolání Sparta je tady! se to ve mně zlomilo a nemohl jsem z monitoru, tedy pardon, z plátna, odtrhnout zrak. Pan C. a pan T. jsou vpuštěni do klece proti divokému tupohlavému stádu a nastala taková emocionální jatka, po nichž by duševně zdeptaný Zdeněk Srstka přeřízl během Dne zvířat před zraky smažek z Greenpeace vlastnoručně podvyživeného oslíka. Opravdový doják o tvrdých chlapech a pro tvrdé chlapy, při kterém si i já a Steven Seagal připadáme jako radikální feministé.

Lovce jelenů jsem viděl asi před pěti lety. Jestli bych dnes po další repríze hodnotil jinak nevím a ani se to nedozvím, protože Ciminovu monstrprodukci už nikdy nespatřím. Rozhodně musím zažehnout dvě hvězdičky za ruskou ruletu, která byla o několik tříd zábavnější než její konkurence s Oldřichem a Jiřím z Ypsilonky a zejména z toho důvodu, že mě film inspiroval a zásadním způsobem ovlivnil můj život. Od té doby v příšeří své pracovny zbudované ze sklepní kóje v babiččině paneláku, pod matným světlem blikající pětadvacetiwattové žárovky sepisuji za psychické podpory a cenných rad svého laskavého homosexuálního krysaříka Alvina ultimátní encyklopedii všem filmovým nadšencům 100+1 filmů, které musíte vidět, abyste se posrali nudou, než z toho zcepeníte.

Když sledujete reportážní videa, ve kterých si Idi Amin s gustem tahá triko, že dal Ugandě silné vojenské letectvo, aniž by dal Ugandě jediné vojenské letadlo, ve snu by vás nenapadlo, jaký byl tenhle Vladimír Menšík rovníkové Afriky despota a tyran. Na film jsem se dlouho chtěl podívat už jen kvůli své zálibě ve velmi zvláštních lidech. Bohužel nikdo neumí o totalitním režimu, sadistickém mučení a krvavých vraždách vypravovat s větším zápalem než disident Vlasta Třešňák a pan Macdonald mu v tomto směru nesahá ani po kotníky. Místo aby ukázal prstem na zohavené mrtvoly a podvyživené děti, rozjel vpravdě komorní drama o střetu naivního světa prostoduchého felčara se schizofrenním světem černého vůdce, po snídani vtipného společníka dam a svědomitého táty od dětí, po obědě už nevypočitatelného psychotika, který to s Banánystánem vlastně myslí dobře, ale mamelukové z OSN s ním bohužel nejsou zajedno. Kdybych jako správný instantní pseudointouš nespolkl celou Wikipedii a neměl historii zeměkoule v malíku, na konci bych zřejmě lehce zaváhal: Ten uřvaný černoch v uniformě, to byl bratr Nelsona Mandely?

Je to jako když vezmu třicet let starý dvacetimetrový Cadillac, upravím kladivem kastli, nastříkám jí nažluto a vymaluju na ní červené kytičky, aby se líbila i holkám, dětem a buzíkům. Hlavně nakoupím u benzínky spoustu všelijakých těch fantasticky vychytaných hejblátek, červený návlek na volant s plameny, fofrklacek s krutě zírající lebkou, chromové pedály a držáček na drink z růžových grapů. Pak si podám inzerát a budu se těšit na to, jak vytřískám z prodeje svého mazlíka nějakému postaršímu obšoustovi pěkný ranec. Jenže se ozve jen pár marnivých sběratelů kuriozit, zn. Za odvoz. Takže jsem plýtval svůj čas a talent na něčem, co už tu bylo dávno, nový kabátek nikoho neláká a já jsem za debila.

Můj vztah ke klasické detektivce je více než vlažný, Agathu Christie jsem kdysi odložil s prvním malým černouškem a nechal ji hnít někde na dně knihovny. Do života jsem vybaven pouze tou základní poučkou, že vrahem je zahradník. Když máme dnes takové sychravé odpoledne, Olga Walló se tolik vyvztekala s českým dabingem a oblíbenec Sean Connery na mě z obrazovky promlouvá hlasem Jana Teplého, rozhodl jsem se odolat pokušení a nepřepnout na obligátní strhující publicistiku o pražském arcibiskupství na ČT2. A udělal jsem dobře. Albert Finney je jako belgický mentální Herkules úžasný, svou postavu sice pojal jako postaršího žlučovitého prostatika, ale klubko nitek vedoucích k pachateli rozmotává celkem energicky. Než mašinfíra zatopí pod kotlem, je mezi osobami ve vagónu první třídy vrah a já marně vyhlížím šviháka s cvikrem na nose, ve slamáku a brďáckých zelených montérkách. O to víc bylo pro mě rozuzlení překvapivé a i když se v Orient Expressu dvě hodiny jenom žvanilo, musím hodnotit pozitivně.

!!POZOR, PRUDCE DEMENTNÍ HUMOR!!Genero:miluju tě. Sadlilgrrl:taky tě miluju. užijem si teďka sex? Genero:jak? sedím u kompjůtru. Sadlilgrrl:myslim virtuálně. Genero:aha. tak jo. Sadlilgrrl:co máš na sobě? Genero:proč to potrebuješ vědět? Sadlilgrrl:abych se vzušila. Genero:aha. svetr a šusťáky. Sadlilgrrl:tak jinak. popiš mi svýho ptáka. Genero:je středně velký, se zahnutým zobákem a šedým prachovým peřím. říkám mu Filip. Sadlilgrrl:ale ne. myslim tvuj penis. Genero:aha. je takový oválný, zhruba pět centimetrů dlouhý. Sadlilgrrl:hm, tak asi začnu já. moje ňadra se dmou vzrušením a ztuhlé bradavky ční vzhůru a přímo volají po vášnivém mužském doteku. jak se ti líbí má ňadra? Genero:máš hezká ňadra. Sadlilgrrl:ty vole, tohle ti moc nejde, raději skoč do auta a přijeď za mnou dokud jsem nažhavená. Genero:kde bydlíš? Sadlilgrrl:mokrá 69. Genero:clive? ty si hraješ na čtrnáctku, abys po nocích lovil chlapy? Sadlilgrrl:ale ne. holka si to rozdala s oplzlým pedofilním predátorem a miluje ho, tak mi z toho kape na maják. Genero:jdu spát.

Už i Seveřanům se zachtělo objevit pod trnkovým keřem amatérský videozáznam záhadně zmizelé skupinky mladých nadšenců. Ale co na něj digitálně pořídit, když už bylo rukou roztřesenou všechno natočeno? Stačí jen letmo prolistovat Staré pověsti norské a zbytek zazáplatují panorámata. Hon vládou placeného hajného Hanse Horyny na přerostlé živorodé bytosti je jedno děravé řešeto a trolové mají místo nosů pinďoury, ale závěrečný vtípek jak vystřižený z Norské sody mě konečně utvrdil, že to šibalské pomrkávání nebyl jen můj dojem. U pohádek nemá valný smysl dumat nad logikou a dítě ve mně se při adrenalinové jízdě po zasněžených pláních směje a plácá do kolen. Nedá mi to a musím se zeptat, kdy už to i u nás konečně někdo vezme do ruky a natočí toho našeho malého, milého, nahořklého a lítostivého Lovce permoníků, ať taky máme tady v Kotlině nějakou koukatelnou pecku?

Hezký loutkový seriál, který může pustit stárnoucí a unavený táta s klidným svědomím své hyperaktivní nemocné dcerce. Každý díl svižně odvypráví jednu klasickou českou pohádku, u které nemusím trnout, že z lesní houštiny vyrazí neurotický Pikaču, zvířátka veřejně osočí z kretenismu a Červenou karkulku umlátí umělákem. Jasná sentimentální pětihvězda.

Povedené, ale nijak kulervoucí. Stěžejním na téhle netradiční vyvražďovačce shledávám, že hlavní zabiják je na rozdíl od jiných kokotin toho druhu skutečně žijící zubatá postava, které prostě neutečeš a Ali Larter by byla kočka i v montgomeráku po pradědovi. Když nad tím tak přemýšlím, než se nechat potupně přepůlit poklicí od vejtřasky, to už raději uhořet hned během úvodu v tom letadle. Nebo se zadusit igelitovým pytlíkem při masturbaci. Film doporučuji shlédnout před cestou dýchavičným vrtulovým ATR do Bratislavy na Depešáky, létání těsně pod úrovní mraků hned získává nové dimenze,

Dlouho jsem nervózně listoval a bádal s očima zmoženýma únavou v příručce Sborník intelektuálních pojmů pro retardované, abych na tomto místě mohl vystavit na odiv kýžený dechberoucí slovní obrat, který by výstižně charakterizoval mé pocity z filmu. Teprve ve chvíli, kdy jsem se natahoval do dveří lednice pro krabici lahodné ovocné Sangrie a mé oko spočinulo na zavařovací sklenici nevábného obsahu, mi svitlo a Seznam smrti nazvu zcela prostě: multižánrová čalamáda. Sociální sonda, existenciální drama, psychologický thriller, krvavá kriminálka a okultní horor v jednom, vše ovšem drží pohromadě tak pevně jako britská libra, takže proč ne? V mysteriozně rituálním závěru se slaměnými bubáky vyloženě chybí silná scéna Nicka Cage s jeho do kamery civícíma očima análně zneužitého srnce a účesem evokujícím uhynulou hyenu, přesto ve mně příběh zanechal sice rozporuplnou, ale hlubokou stopu. P.S.: Nějaké pěkné hanbaté akce s blonďatou manželkou a jejími švédskými trojkami se přirozeně dočkám ve vystřižených scénách na DVD, není-liž pravda? Jinak bych považoval její herecký potenciál za hrubě nevyužitý, pane režisére...