Genero

Velmi pohodová a inspirativní komedie. Vždycky, když se s Petrem Lessym opijeme a chceme někoho odrovnat opravdu povedeným a originálním kanadským žertíkem, strčíme mu banán do výfuku (u auta samozřejmě) a pak se celou noc popadáme za břicha při vzpomínce na tu báječnou taškařici.

Arnie jako hlavní záporák vyrobený ze šroubků a pružinek k mé radosti prohání rachitického floutka Biehna jako kapra v kádi. Příběh o romantické lásce a cestování v čase šmrncnutý povedeným časovým paradoxem na pozadí kybernetické revoluce. Předzvěst toho, že přijde legenda.

Ještě než Alysse Milano narostla prsa, chlupy na rukou a vrhla se na černou magii, upozornila na sebe v této klasice o záchraně dcerky z rukou proradného Bennetta. Křišťálově čistý osmdesátkový akční film s Arnoldem v nejlepší formě, který své protivníky kosí zběsilostí jaderné pumy a s ničím nedělá velké obstrukce. Ty si Arnie vezmi těch tři sta napravo a já si vezmu těch tři sta nalevo… Nein, nein, danke schön, ja sflatnu opoje.

Paul vzal Dicka pěkně pevně do ruky a je to zeer goed. Stvořil scifárnu dostatečně našláplou na to, aby se zařadila mezi nejlepší filmy s  Arniem vůbec. Schizofrenní děj příběhu se krčí v ústraní vzrušený sledováním zběsilé akční jízdy, ve které se lámou ruce jako pastelky v penálech Pažouta s Horáčkem a hlavní hrdina nikdy nejde pro vystřelený mozek daleko. Zastaralé triky tomu všemu jen dodávají nostalgické kouzlo.

Arnie je ve svých komediích většinou obdivuhodně toporný a trapný, ale tady střídá všechny tři své herecké polohy (zloba, údiv, smích) v tak zběsilém tempu, že mě tím vždycky odzbrojí a nedokážu se na něj pro jeho klaunské eskapády hněvat.

Praštěná fantasmagorická komedie volně inspirovaná mým životním osudem. Když jsem se seznámil s drobnou submisivní slečnou, která se později stala mou dominantní cholerickou manželkou, musel jsem si nejprve vyřídit účty s jejími čtyřmi bývalými, abych si definitivně získal její srdce a vulvu. Podstoupil jsem tak drsné souboje na život a na smrt ve vykecávání děr do hlavy, chlastání Cuba Libre a hulení trávy. Poslední soupeř byl nejtužší a utkali jsme se na české facky, protože ten hoch byl vegan a Stevena Seagala pojal jako své alter ego. Jenom stroboskop byl asi tehdy rozbitý nebo si světelné efekty Edgar Wright přidal v rámci autorské licence.

Pohodička dýchající z Furmanovy justiční anabáze člověka přímo nutí vyprostit ze dna skříně zanedbávanou vodní dýmku a vychutnávat si na střídačku s jako vždy vyklidněným až apatickým Johnem Bokem dlouhými tahy opojnou chuť ovocné melasy. Drama vyznačující se absencí jakýchkoliv nečekaných, natož šokujících odhalení, kde každá postava je parchant a otázka pro zaníceného diváka je, který parchant má největší vůli svou podrazáckou hru dotáhnout do konce a dochcat dál než soupeři. Zároveň film lehce zapomenutelný a už teď, půl hodiny po jeho skončení, mám chuť dát si špeka a pustit si Kauzu Králík s nezáludnými a naivními českými postavičkami.

Veršovanou pohádku znám celou i pozpátku. Je to jak lék na nemoce, na Boží hod o Vánoce složím kosti na pohovku, než Zíma zmizí na Vlachovku. Ňadra krásné princezny chce dobýt Růžek darebný. Myší kůže hvězdu halí, s Růžkem pěkně vyjebali, další rok je zase pryč, z nebe zdraví Martin Frič.

Čokoládové monstrum se vynořilo z neznáma s úmyslem zničit romantiku borščem provoněných Karlových Varů a přesunout magnetické póly Země, aby v dříve lázeňském městě nastala doba ledová a rozmrzelí Amíci si mohli zalyžovat na ledovci. Královna Lapiduch se podle předpokladů mojí novou afroamerickou ikonou nestala a smyslné akty Whoopi Goldberg protentokrát pálit nemusím.

Každý rok na Vánoce propadám sentimentu, usedám k televizi, dojídám zbytek bramborového salátu, přikusuji cukroví a koukám na krále Já prvního a jeho věrného nohsleda Atakdále, jak již po tolikáté přiměřeně vrazí další vejce do svého neustále kynoucího těsta. Sním o dětství, zarývám nehty do svojí malé židličky se žlutým puntíkem a odmítám opustit škamna prvního stupně základní školy.