Tsuki

Po nějakých dvaceti letech jsem se na Dumba podívala znovu a připomnělo se mi všechno, co se mi na něm v dětství líbilo. Především to tehdy byla scéna, kdy maminka Dumba zpoza mříží chová chobotem, zpívá mu a utěšuje ho, a dále pak barevná snová (až halucinogenní) scéna s proměňujícími se růžovými slony. Nyní s odstupem let můžu říct, že se mi tyhle scény líbí stále, a navíc plně doceňuju film jako celek, jeho nápady a hudbu. Tohle je totiž skutečně ryzí dokonalá původní Disney klasika, v jádru jednoduchá, ale zároveň nápaditá, dojemná a především kouzelná. Rozhodně jedna z nejhezčích pohádek, jaké kdy byly natočeny. ~(4,8★)~

Naposledy viděno v dětství a překvapilo mě, jak jinak to na mě působilo teď. Myslím, že jsem tomu tehdy úplně nerozuměla… Každopádně, jde o hodně drsnou pohádku. Tohle svým způsobem není ten klasický líbivý Disney. Že by to mělo strašit děti, aby nezlobily, nelhaly a nedaly se na alkohol a drogy? Sama popravdě nevím, co si o tom myslet, a něco mi na této pohádce nesedne. Chystám se ale podívat na nově vyšlou hranou verzi, tak uvidíme, jak bude působit tato. ~(3,3★)~

Ještě lepší, než jsem si vůbec myslela (do této chvíle jsem ten film nikdy neviděla vcelku a soustředěně, pouze útržky). Nádherné herecké výkony a ukázková komika - bavila jsem se královsky. Obzvlášť mě pobavil ten kolega z cestovní kanceláře, který se marně snaží "Kristiána" varovat, zatímco si ho ostatní postavy spletou se samotným Kristiánem a mají ho za "ruinu". Je zajímavé si sem tam uvědomit, že i prvorepublikové či druhorepublikové filmy, které již brzy budou slavit sto let od vzniku, mají stále divákům co říct a že jejich humor vůbec nezestárnul! Ostatně v rámci humoru podle mě předčí i mnohé současné filmy. ~(4,3★)~

To bylo kdysi českých komediantů :) Osobně mi humor "prvorepublikových" filmů docela sedí a je pravda, že je to úplně něco jiného, než jsme v českém filmu zvyklí dnes. Bohužel jsem zatím nestihla těchto filmů vidět moc (donedávna jsem měla o český film téměř nulový zájem, teprve nedávno jsem uznala, že bych si měla doplnit některé mezery), ale každopádně se těším, že se s Vlastou Burianem ještě na nějaký ten snímek podívám. ~(3,8★)~

Po filmu Aizen Katsura (1938) je tento film další ze starších černobílých japonských filmů, které jsem měla možnost vidět. I když film Tsuruhachi Tsurujiro (český přepis "Curuhači Curudžiró") vznikl ve stejném roce jako Aizen Katsura, úplně se liší. Zaprvé se pro mě liší v dojmu. Aizen Katsura byl docela zajímavý snímek, a na to, že v japonštině ještě nejsem zdaleka tak dobrá, jsem mu i v původním znění bez titulků celkem slušně rozuměla. Na druhé straně Tsuruhachi Tsurujiro na mě udělal dojem užvaněného a uřvaného, nudného filmu, ve kterém nebyl vidět žádný smysl. Zpočátku jsem si myslela, že to bylo hlavně proto, že jsem mu v japonštině pořádně nerozuměla, ale pak jsem se díky vysvětlení našeho japonského učitele dozvěděla, že to není jen tím. Čímž se dostáváme i k dalšímu rozdílu. Tam, kde Aizen Katsura znázorňovala poměry v tehdejším Japonsku, rozpor tradic a moderních tendencí, otázku rozvodu a jiné zajímavé "vhledy" do společnosti, navíc se slušným romantickým příběhem, tam se film Tsuruhachi Tsurujiro podle všeho snažil ukázat jen zmatený, nerozhodný typ moderní dívky, což by samo o sobě nemuselo být tak špatné, ale když k tomu není pořádný příběh, ani žádné vyústění, tak je to prostě o ničem. Film pojednává o bavičské dvojici ženy Curuhači a muže Curudžiróa, kteří společně baví publikum hrou na šamizen a zpěvem. Chvíli to vypadá, že spolu dobře vycházejí a mají se rádi, ale hned nato se hrozně pohádají - a tyhle dva stavy se střídají až do konce filmu. Curuhači Curudžiróovi dokonce slíbí, že si ho vezme, pak ale zas přijde hádka, Curuhači přeběhne k jinému muži, kterému slíbí svou lásku... pak se zas vrátí k Curudžiróovi.... a pořád a pořád dokola. A najednou je konec filmu. Člověk pak neví, co si má vlastně o hlavní postavě Curuhači myslet, a potažmo neví, co si má vlastně myslet o celém filmu. Z filmu si odnáším téměř nulový dojem. ~(0,8★)~

Tisíckrát zábavnější, než většina těch brakovitých komedií, co se u nás točí dnes. Já se teda dost nasmála. A to se běžně ani na staré české černobílé filmy nedívám. Něco mi však říká, že se v té době jednalo spíše o nadčasovou komedii - už jen použití slova sex-appeal. ~(4,2★)~

Nadčasové, nápadité, vtipné a zároveň romanticky laděné. Chaplinovi se tam povedlo dostat v podstatě všechno. Práce s hudbou a zvukem obecně (přičemž mluvená stopa je pouze na nutných místech a nezasahuje zbytečně do groteskních gagů) byla z mého pohledu taky zajímavá. Udělalo to na mě ještě o dost lepší dojem, než když jsem kdysi viděla Zlaté opojení. ~(4,0★)~

V jádru docela prostý příběh o lásce mezi Tulákem a slepou dívkou, ale v Chaplinově podání samozřejmě jako vždy prodchnutý množstvím povedených gagů. Některé byly obzvlášť nápadité a mistrně vyvedené. Třeba první scénka v baru při tancovačce a podávání špaget. A už vůbec ten nápad vytvořit postavu alkoholického boháče, který si pamatuje svého největšího "kámoše" Tuláka jen v opilosti, ale za střízliva ho nezná... Když se zamyslíme nad tím, jak náročné v té době muselo být natáčení podobných grotesek (aby všechno vyšlo co nejpřesněji a bylo navíc i beze slov zřejmé, jaké mají postavy záměry...), tak musíme před Chaplinovým umem smeknout klobouk. A to právě i přesto, že z dnešního pohledu nám některé věci třeba přijdou nedokonalé. Tenhle film ale rozhodně v rámci podobných filmů nasadil laťku hodně vysoko. ~(4,1★)~

Klasická krátká Chaplinova groteska, která ničím moc nepřekvapí a neoplívá nijak zvláštními gagy, ale jednorázově potěší. ~(3,0★)~