Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (1 243)

plagát

Ľadové kráľovstvo II (2019) 

Je zřejmé, že Frozen 2 má určitá nedotažená místa a že se nepodařilo naplnit stoprocentně jeho potenciál. Přesto ho vidím jako velmi povedený a jen o malinko "horší" než první díl. Svým způsobem je totiž oproti jiným Disney pohádkám docela nestandardní - namísto běžného záporáka (který tam vůbec není) tam totiž postavy zápolí spíš se svým nitrem a svou minulostí. Snaží se vyrovnat se svým údělem a napravit dávné křivdy. Stejně tak hlas, který slyší Elsa, se dá dost dobře vykládat jako její "intuice", která ji vede tam, kde má být. Zkrátka mi to přišlo vlastně jako velmi moderní a svým způsobem odvážné pojetí. A co si budeme povídat - písnička "Into the Unknown" je nakonec stejně mocná a chytlavá jako někdejší "Let it Go". Nakonec bych proto byla schopná odpustit i některé nedostatky jako například podivně kýčovitá a sladkobolná píseň Kristoffa (která se k této postavě zkrátka vůbec nehodí a bylo mi záhadou, proč ji tam vůbec v takovém pojetí dávali) či některé drobné nesrovnalosti na konci. Zpětně totiž vidím film jako veskrze dobrý a opravdu jsem se po celou dobu bavila a se zájmem příběh sledovala. Olaf taky opět pobavil (především jeho píseň "When I Am Older"). Takže vzhledem k mé výsledné spokojenosti nemám důvod film srážet na nižší hodnocení. Z mého pohledu jde stále o značný nadprůměr. ~(4,1)~

plagát

Last Christmas (2019) 

Čekala jsem průměrný vánoční romantický film, ale dostala jsem mnohem víc. Tohle se nepochybně z běžného romantického průměru vymyká už tím, že to skrývá krapet nečekaný zvrat a že ve výsledku rozhodně nejde jen o lásku mezi hlavními dvěma představiteli. Navíc oceňuju, jak krásně byla vyvážená romantická dojemná linka s trhlým humorem. Tekhle mi to přesně padlo do noty. Mělo to v sobě všechno od vtipných (a někdy až humorně "nekorektních") průpovídek, přes vážné a dojemné momenty, až po magickou vánoční atmosféru v čele s hudbou George Michaela (mimochodem, líbilo se mi, že tento film dává slovům "Last Christmas I gave you my heart" nový význam). Kupodivu to všechno sedělo výborně dohromady, a to včetně lehkých narážek na tématiku přistěhovalců a Brexitu. Zkrátka jsem z toho měla pocit, že tento film někdo tvořil s opravdovým citem a že měl jasno v tom, jak má film vypadat a působit. Povedlo se to na jedničku (jedinou výhradu mám snad jen k až příliš náhlému zvratu a rozuzlení, ale to je dost možná pouze můj subjektivní dojem). Film se tímto zařadil mezi mé oblíbené vánoční filmy, na které se ráda podívám opakovaně. ~(4,3)~

plagát

Ikarův pád (1977) (TV film) 

Tenhle film mě nutí držet se za hlavu a bědovat nad tím, proč jenom PROČ(!) už Češi nejsou schopní točit podobně kvalitní, psychologicky hutné a hlubokomyslné filmy. Nemluvě o tom, že tento film dále nabízí mnoho dalšího včetně výborného scénáře (přímo ukázka krásy češtiny!), skvělých herecký výkonů (především samozřejmě Menšík, dále Hanzlík...) a velmi sugestivního klavírního motivu, který utkví v paměti. Tématika závislosti na alkoholu, která je schopná rozvrátit rodinu, je navíc aktuální dodnes. A i v tom tkví síla tohoto filmu. Když už vážná tématika, tak taková, která je podaná realisticky a přirozeně a se kterou se diváci třeba i dokážou ztotožnit. Za mě jde rozhodně o jeden z nejlepších filmů (dost možná i vůbec nejlepší), který jsem v rámci české kinematografie do teď viděla. ~(4,5)~

plagát

Summer Snow (2000) (seriál) 

Asi bych se na starší japonské seriály měla dívat častěji. Protože tohle byla opravdu trefa do černého a sama jsem byla překvapená, jak moc si mě tenhle příběh a jeho postavy získali. Především to byla hlavní postava Nacuo, který je dost možná nejkladnější postavou, jakou jsem do teď v japonských seriálech viděla. Zkrátka dobrák, kterého si nelze nezamilovat. Zároveň je to však pouze obyčejný člověk, který není dokonalý. Ale právě jeho snaha dělat věci, jak nejlépe dovede, a pomáhat druhým, to je to, co je na něm nejvíc sympatické. Je škoda, že Dómoto Cujoši moc nehraje, ale očividně se víc věnuje hudbě, protože bych ho ráda viděla v jiné větší roli. Na to, že je to především zpěvák, hrál až překvapivě dobře. A ostatně celý seriál měl vynikající herecké složení - mladá Hirosue Rjóko, mladý Oguri Šun... plus mnoho dalších, kteří byli podle mého názoru velmi dobře herecky obsazení. Byla na to radost pohledět. A příběhově taky velmi poutavé - jde o množství životních problémů, se kterými se potýká hlavní postava (Nacuo), jeho rodina a jeho přítelkyně, která bojuje s těžkou srdeční nemocí. Vážnou tématiku však krásně vyrovnává optimismus a nadhled hlavní postavy. I proto jde o tak příjemný seriál. Prvotně totiž vůbec není pozitivní a idealistický, právě naopak je (co se týká životních obtíží a lidských vztahů) velmi realistický. Pozvedává ho však ta perspektiva, přístup postav a pouto, které mají mezi sebou. Každý díl navíc v dobré náladě završuje písnička Natsu no Osama, která k hořkosladké atmosféře seriálu výborně sedí. Až do úplného konce seriálu bych na něj pěla jen samé ódy. Poslední díl má však jednu drobnou vadu na kráse. Nebudu nic spoilovat, ale jen řeknu, že tam jde o jistou snahu o dvojznačnost, která mi nepřišla úplně dobře zvládnutá. Vyobrazení některých událostí a sled scén zkrátka podle mě nebyly šťastně zvolené. V rámci celého seriálu to však byl pouze detail. I tak jsem se neubránila slzám (a to nejen na konci, ale i v průběhu seriálu). Tento seriál se nepochybně zařadil mezi mých TOP 10 japonských seriálů. ~(4,6)~

plagát

Paradise Kiss (2005) (seriál) 

Má první zkušenost se žánrem josei. Možná to bude právě tím, že nejsem na tento žánr zvyklá, ale přišlo mi to na japonské poměry jako hodně nekonvenční seriál. U anime jsem se rozhodně s takovým typem vyprávění, kde se postavy chovají poměrně realisticky a není tam nic nadsazeného a vyumělkovaného, ještě nesetkala. Jako takové mi to opravdu sedlo. Líbilo se mi, že to nestojí tolik na ději (ostatně nejde o žádný komplikovaný příběh), ale spíš na emocích a vztazích mezi postavami. Vlastně to byl takový všední příběh ze života, ovšem odehrávající se v prostředí modelingu a módního návrhářství. Určitě se do budoucna ráda podívám v podobném žánru na něco jiného. ~(4,2)~

plagát

Výlet (2018) (študentský film) 

Takhle kvalitní studentský film se opravdu vidí málokdy. Byla jsem příjemně překvapená. Obzvlášť se mi líbilo, jak krásně film udržoval napětí. Samozřejmě se na tom hodně podílely i velmi dobré herecké výkony dvou hlavních protagonistů. Se zájmem jsem sledovala opravdu až do konce. ~(4,0)~

plagát

Betonová džungle (2019) (študentský film) 

Hezký nápad, zpracování mě ale moc nezaujalo. ~(2,3)~

plagát

Skříňostroj doktora Steina (2018) (študentský film) 

Na studentský film mě překvapila profesionálně vypadající stop-motion animace. Třebaže příběh není zrovna originální, film jako celek působí velmi kvalitně a vizuálně hezky. Ani bych sama od sebe nepoznala, že jde o studentský film. ~(3,8)~

plagát

Go oku en no džinsei (2019) 

Film o hodnotě lidského života. Pro 17letého Miraie je však hodnota jeho života jasně daná částkou 500 milionů japonských jenů. A on se rozhodne vzít svůj život do hrsti a vydá se hledat způsob, jak cenu svého života splatit. Děj samotný mě překvapil, jelikož jsem tak nějak čekala ryze idealistický film, ale ono to tak ani zdaleka nebylo. Mirai-čan se ve snaze vydělat si co nejvíc peněz v krátkém čase potýkal i s morálními problémy, ale očividně si z toho nedělal moc těžkou hlavu, dokud tím neubližoval ostatním. Bylo v podstatě zvláštní to všechno, čím si prošel, sledovat. Ale řekla bych, že právě tahle zvláštní perspektiva člověka, jehož život byl "zaplacen" a nebýt toho by ani nežil, byla na tom to zajímavé. Není to sice žádný filmový ani herecký skvost, ale rozhodně to stálo za zhlédnutí. Navíc myšlenka důvěry k lidem byla tak moc fajn. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,0)~

plagát

Nanacu no kaigi (2019) 

Pokud jste fanoušky Hanzawy Naokiho, tak je tento film jednoznačně pro vás! Samotnou mě překvapilo, nakolik tento film navazuje na úspěch seriálu Hanzawa Naoki. Odehrává se sice v jiné realitě a s úplně jinými postavami, ale očividně byl cílený na stejnou sortu diváků. Nejde totiž pouze o to, že samotnou předlohu napsal stejný člověk (spisovatel Ikeido Jun), ale dokonce byla do hereckého obsazení vybrána většina herců, které známe právě z Hanzawy Naokiho. Masato Sakaie zde sice nenajdeme, ale jinak nás filmem provází Kagawa Teruyuki, Oikawa Mitsuhiro a mnoho dalších výborných herců, které jsme si mohli oblíbit v Hanzawovi. Tématika je taky podobná, pouze hlavní postava je charakterově hodně odlišná od Hanzawy. Ale ve výsledku má stejně dobré cíle. A příběh je skutečně velmi hutný, napínavý a vše se nám odkrývá hezky pozvolně. Konec je k zamyšlení obzvlášť pro Japonce (ale nepochybně i pro spoustu jiných lidí), jelikož naráží na otázku, zda člověk někdy nepřikládá až moc velkou důležitost práci a firmě, pro kterou pracuje, na úkor jiných součástí života včetně lidských vztahů, férového jednání vůči lidem, a vůbec lidskosti obecně. Závěr se mi proto hodně líbil a celkově musím říct, že jde nejen o příběhově a herecky kvalitní film, ale zároveň o film obsahově hodnotný. Z toho důvodu, ačkoli jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdami, se nakonec lehounce přikláním k vyššímu hodnocení. Pokud tedy máte dlouhou chvíli při čekání na druhou sérii Hanzawy, rozhodně tento film doporučuju. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,5)~