MM11

Není to tak dávno, co všichni jen trochu obezřetní zkoumali tajemství Matrixu. Mimořádný smysl pro časovou iracionalitu a přitom háv jakéhosi správného pojetí blížící se budoucnosti. A narodily se první dítka... Efektní scénáristická díra vášnivého Ruského opisovače osvědčených Amerických kumštů Bekmambetova híří takovou dávkou energie, že až místy zapomente na mnohé. Budete ohromeni nakažlivou režisérovou zapáleností, aniž byste cítili neskutečně připitomnělou zápletku, klišé vršené v pyramidě a jalové herce. Bekmambetov místy až komiksovou neskutečnost přesně vyjádřil. Ten film prostě ví, co chce. Je si vědom své vnitřní jednoduchosti a obalil se tudíž bezvadným zevnějškem. Přistupte na tu hru a budete nadšeni, vážně mínící diváci ať lístek spálí.

Parádní drama s jednou tragickou hrdinkou, která svou roli však vůbec nezná a tajemným v pozadí, co tahá za nitky. Tím tajemným je pochopitelně Tuomas Holopainen (klávesák a skladatel), který zcela evidentně stojí za odchodem Tarji Turunen, jakožto operní zpěvačky v metalovém souboru velice nezvyklého jevu. Popisovat souvislosti dopadu, okolnosti nové éry a příčiny dramatu v téhle notně překýčovatělé (a přitom VÍCE než notně bombastické) hudební senzaci nemá cenu. Důležitý koncert skupiny je vždy opředen jakousi aurou a je tak trochu jedno, jak hudebnící jedou. Tohle vystoupení je rozhodně dobré a hity masivně se valící, i když vše má v ruce maximálně efektní střih. A ďábelský Tuomas...

Nalomený osud je tradičním podpůrným tématem současné (notně sladkobolně založené) Korejské kinematografie. Evropskému divákovi by se zdálo, že ty vizuální nádhery musí až splývat, ale to nezná asiaty. Ti opravdu nejsou jako my... Classic to je překrásný příběh umocněný zatraceně emocionální hudbou v obrazech, z nichž by si každý do svého pokoje nějaký vybral. Herci se drží i u poněkud přemotivovaných dialogů, ale nejkrásnější na tom všem je čistota. Ten film je tak průzračně čistý a nezkažený, že budete na konci ve velkém opojení a nebudete věřit. Krása ještě existuje. Ano, tenhle komentář je kýč a Classic taky, ale nádherný kýč....

Eliminovat dopady v zákeřně změněném konci (v knize má závěr originální nesnadno uchopitelnou pointu) a přežít fakt, že tvůrci jednání některých postav nedokázali vysvětlit tak elegantně jako v předloze. Pak si lze vychutnat převedení jednoho z největších bestsellerů do nepochybně velkolepého zpracování. David Lean byl persona na náměty se značkou "nesfilmovatelné" a nechal ožít bouřlivou atmosféru i tragickou osobnost plukovníka Nicholsona. Závěr (jediná věc kazící jinak dokonalý zážitek) mi přijde jako jakési zbytečné zavděčení se. Jinak film ve všech směrech legendární - od výpravy až po hudbu.

Nevychytaná podívaná, co si to mohla při hlubších přípravách mašírovat klidně až ke kultovním výšinám. Rádoby vtipný konec (nebo byl míněn vážně??!) posunul realisticky laděné sci-fi někam do podpalubí tupých béček, což je vzhledem k ostatním složkám určitě škoda. Nemluvím ani tak o stabilně hvězdném (a stabilně průměrném) Tomu Cruiseovi, jako spíš o zajímavých technických nápadech, přesně sedících k žánru filmu. Chabou story bych poměrně neřešil, protože s pohledu jednotlivce se točí katastrofický film vždy tak trochu šablonovitě. Ovšem konec byl zřejmě největším vtipem Spielbergovi kariéry...

Pošetilá pohádka, kultovní western a nejoslavovanější remake v jednom! Tvůrci dokázali přenest přesně to kouzlo, které ani v Americké verzi nepůsobí nepatřičně, takže "USA Seven" vůbec nepůsobí dojmem odlišné nátury. Obrovskou zásluhu na tom má pečlivé vykreslení každého ze sedmičky a výkony i ve vedlejších rolích. Když pominu, že Horst Buchholz a Yul Brynner nejsou svým původem zrovna nejpřesnější chlapíci z divokého západu vidím jen ten nejprofesionálnější film s chytrým a vtipným scénářem. A navíc skvělou hudbou...

Snad ze všech záběrů Světa zítřka sálá nadšení a neotřelost. Stejně tak ovšem čouhá dějové minimum, i když konkrétně tady bych se chtěl tvůrců zastat. Kerry Conran (je vidět, že se jedná o jeho srdeční projekt) by podle mě scénář ani dnes neměnil. Jeho zajímá především atmosféra a ideály. Co na tom, že i v době Douglase Fairbankse podobný film světlo světa nespatřil. Co na tom, že Gwyneth Paltrow se nevyrovnala s modrým pozadím a hraje hrozně. A co na tom, že je to naivní pohádka. Film, který byl stvořen z čirého fandovství a při němž si uvědomíte, jak je ta kinematografie úžasná, přičemž budete cítit atmosféru té doby má u mně své jisté. A kdo ho hodnotí podprůměrně, ten se díval zcela určitě špatně.

Existence podobného sitcomu nám aspoň upřesní, že nedostižný Americký sen (Plný dům, Krok za krokem) se nerovná vždy drsné realitě skutečnosti. A právě na tom stavěli tvůrci Ženatých se závazky poměrně úspěšně řadu let než jim došli nápady, což si však nebyli ochotni připustit. To je taky důvod, proč i přes vysoký kredit začátku nelze dát víc.

Hodně "pastí" mluvilo proti zasazení Johna McClana do hi-tech příběhu plného klávesnicových udělátek a i průměrný režisér Len Wiseman nebyl zárukou odpovídající podívané... Ale jak vidíte, ornamentální výzdoba nového tisíciletí Willisovu sympatickému poldovi ani trochu neublížila. I čtvrtý den D je plný nabušené akce, rázovitého humoru a vyspělého příběhu. Mimochodem akce: jedním slovem vynikající. Prakticky všechny souboje patří do první ligy a je vidět, že se rozhodně nešetřilo. Jedinou úpadkovou částí se ukázal být hlavní záporák, který až na citaci Lenina působí dost neškodně. Jenže i přes pár patetických proslovů a logických podivností nebudete zklamáni. Tohle je totiž ve svém žánru naprostá špička.

Problémem bylo tvořit souběžně druhý a třetí díl bez ohledu na to, že neexistovala konečná verze scénáře. A k zmatečnému scénáři přizval Verbinski ještě další hafo postav pro vývoj děje neurčující. Což způsobilo výsledek - zbytečně kouskovaný film s nemožným počtem dějových zvratů, občas zlýhajícími efekty, koncem bez zakončení a tupým pohledem některých postav (Orlando Bloom, Naomie Harris). To vše ve vizuálně přitažlivém hávu, ale popravdě, když se v závěrečné akci usmíváte na nevhodných místech, něco bude špatně. Ke dvěma neschází mnoho...