MM11

Koloseum posloužilo jako nikdy.... Bruce Lee byl bojovník v tom pravém slova smyslu a Chuck Norris na to doplatil opravdu silně. Ve svém autorském odkazu se chopil režie a dokonce i scénáře. Jeho bojové umění perfektně vynikne i v dnešních časech samolibého Lundgrenova máchání bouchačkou, jenže jinak si tenhle kultovní chlapík prostě neví rady. Jeho režie je tápáním po památkách doma v Hong Kongu určitě exotické Itálie a scénář lavíruje od vtipných vsuvek (Bruce nebyl marný herec, ale přehrává děsně) po nashromáždění co nejhojnějšího počtu postav a jejich následného mluvení z cesty (tyto chvíle jsou dost útrpné). Proti akčním scénám a té závěrečné v první řadě člověk neřekne slova. Naneštěstí jenom o tom ten film není a Bruce Lee nahlodává diváka, když spustí první bitku až po dlouhé půlhodině. Uznávám historické kvality, kapesníčky pamětníků a originalitu (kamera je šílená, ale super). Jenže dneska to chce i trochu pochopení, jinak bych šel ještě o něco níž.

Krásná, chytrá, plná talentu. Zdánlivě morální vzor pro všechny malé holčičky hledající vzor mezi samou trapností a průměrností. Ale ona má takovou vadu na kráse: točí porno. Odsudek od prudérní společnosti přiletí jako bumerang a zdánlivé přednosti jsou rázem tak malé. Jsem rád, že drazí uživatelé csfd "předběhli dobu" a nebojí se ocenit i jiné schopnosti... Dream Quest je fantasy porno s haluciogenními momenty, ale s podstatným nadhledem. Jenna Jameson zná míru svých možností a nehraje si na nic víc. I když některé věci jsem nepochopil (ten úchylák v lese je jako zhmotnění Quasimoda, casting by měl dělat na historické filmy, nikoliv porno) a s hudby Vás budou bolet uši ještě týden, bavil jsem se a vnímám Jennu jako sympatickou. Po celou dobu ironicky pomrkává očkem, což je v časech samého přehánění sympatické. Jestli v dnešní době dokáže projevit nadhled pouze pornografie, tak se něco zvrtlo...

Neodpustitelně kousavá sebereflexe, výstavní zrcadlo, které nejde rozbít. Kam až dojde lidská malost a zbabělost v situaci tísně ukázal Kadár s Klosem děsivě realisticky. Plastický obraz Slovenského maloměsta v čase studu nepotěší oko, ale posílí smysly. Vždyť Kronerův Tono Brtko vskutku není špatný člověk, stělesňuje poslušnou většinu. Ve chvíli, kdy se má dopustit morálního bezpráví na nechápající Idě Kamińské, tak koná. Dokazuje, že poslušná většina dokáže v čase tísně projevit až nehraničící nelidskost. Bohužel, chvíle zásadního rozhodnutí přichází často ve chvíli, kdy je třeba projevit odvahu. A té většina není schopna. Je na divákovi, jak bude Kronera vnímat. Obchod na korze je film spousty otázek, místy až tragikého humoru pramenícího z paradoxů a skvělých výkonů. Oscar je důkazem, že podobné je téma celosvětové a malost není Slovenská, nýbrž lidská...

Legrační to postava Belgické kultury konce století. Temperamentní svalovec byl idolem kluků jedné generace, protože spojoval právě ty příměsi, které oni tak složitě hledali. Hájil právo slabých až do roztrhání, byť v posledních letech se projevil ústup rázných mužů s bouchačkou a minimem otázek. JCVD je precizní vyrovnání člověka za zenitem, který už nemá co ztratit a tím pádem se otevře. Příběh je taktně jednoduchý, ale naštěstí nikoliv tupost na druhou alá Seagal a Lundgren po roce 2000. A hlavně Van Damme si užívá svůj prostor a prokazuje, že nejpřesvědčivější slabý herec je pokud hraje jen sám sebe. Jízlivé narážky jsou fajn, jenže ve chvíli, kdy Van Damme promlouvá pouze sám na kameru a neodolatelně neumětelsky vypráví o zcela fádních věcech Vám dojde jedna věc. Že JCVD nevzniklo aby s Jean-Clauda udělalo hrdinu nového světa, ani aby ho schodilo za jeho jednoduchost. Mabrouk El Mechri ten film natočil, aby představil Belgickou korbu jako úplně normálního týpka, s kterým rádi půjdete na pivo a nebudete se kousat nudou. A to předtím nikdo nezvládl.

Vyloženě naivní pokus o vypálení zoufalého apelu o chudobě a nerovnosti s klasicky šablonovitou postavou. Že Marilyn Gambrell není jen tak někdo zjistíme prakticky v první scéně a není pak minuty, aby nás o tom značkově televizní režisér zase nepřesvědčoval. Film letí úprkem, což má za následek jakési zkratové a poté neopodstatně otočené jednání konvenčních postav. Zdání autenticity ani nemůže být více narušeno. Je skutečnou tragédií pokud se snímek o tak závažném a těžkém tématu jen veze po šabloně. To na co si Marilyn stěžuje trvá. Jenže takovým způsobem jakým se s tím vypořádává film na její počest to bohužel nikdy nefunguje.

Horentní sumy se vyhazují ven oknem jen pro zředění aspoň trochu svěžího námětu. A přitom ve Virginnii chodil po ulici mladík, co v hlavě nosil tak složitou spleť osudů a myšlenek, že Vaše realita je naráz tak nudná a všední. Donnie Darko není laciná vize člověka, co není úplně ready. Je to absolutně hutná autobiografie s dětskou naivitou a fantazií a přitom dospělou naléhavostí. Jake Gyllenhaal si střihnul své psychoidní alter ego s naprostou přesvědčivostí. Jeho postava není vypravěčem v klasickém smyslu slova. Sám neví, kde vězí realita a divák až do konce s ním. Protože v tomhle atmosférickém a zábavném podobenství plném vtipných poselství a připomínek realita není důležitá, protože Patrick Swayze dostal nejlepší roli od Hříšného tance, protože Darko je magor a přesto přítel každého z nás, protože tenhle film je jen zvrácený svět mladého režiséra. A tím baví drtivou většinu, pro Kellyho životní dílo.

Vlastně jen nástroj uvědomění pro lidi vzpírající se vlastním nepříjemným kořenům. Inženýr Vít přijde po letech do zatuchlého domova jen s vědomím poslední rozlučky s otcem, ale pomyslnou závěrečnou modlitbu mu překazí cosi, před čím nemůže utéct. Neakční psycholog Zanussi, co své postavy nechává pracovat v depresivních laboratořích (jeho původní povolání) opět postavám zadarmo nic nedá. Jeho částečná autobiografie není žádnou obžalobou režimu, ale rozvrácených společenských vztahů. Tep města velí vesnici s kořeny poslat sbohem a ohlížet se na sebe. Ovšem není to morální a hříšníká si to najde, nikdo sám sobě neuteče, hřímá Zanussi. Je přesvědčivý a chytrý jako vždy, ale přehnaně didaktickou postavou Marka jako by dokazoval vlastní nejistotu při dokazování argumentů.

Jako kdyby někdo vzal Juráčkovi trumfy, opřel se o ženskou krásu a kasal se vlastní mírou mystifikace. Velice chytrý film, jehož problém je vlastní přecenění a jistá dávka arogance (inu, ti Francouzi). Postupně dochází k obrazové vyprahlosti a opakování motivů, které putují k bohužel "lživému" konci bez motivu. Francouzský režisér ani nepředstírá, že hodlá něco zásadního objasnit, je to jeho hra. Chvílemi tvrdá, často i vtipná, kousavá jen místy. Formálně film nic zásadního neobjevil, v rámci Slovenské části nové vlny jde přesto o originální pokus s nečekaně sarkastickým hlavním hrdinou. Ten lže, ten se ve světě neztratí....

Vleklým problémem podobných ambiciozních projektů je neuchopitelnost už v základní rovině. Godfrey Reggio nemá lehké spaní a nechává to proudit skrz obrazy zásadních momentů naší civilizace. Problém je nasnadě. Ty obrazy známe a bez správného zařazení jsou myšlenkově bezobsažné. Bez spojitosti je to pouze silná výpověď o hříchu a temperamentu lidstva, která se ale nesnaží položit otázku "Proč?". Hraní si s myšlenkou konzumu a následné kulturní a společenské pokleslosti je hezká metafora, ovšem opět nic nového. Film má narozdíl od výtvarného umění tu přidanou hodnotu ukotvenou v jisté subjektivnosti toho, co zdánlivě vidíme. A pro mě byli Reggio i Philip Glass jen pozorovatelé bez vlastní subjektivity. Beru to ovšem s vědomím, že jsem možná obsah sdělení Naqoyqatsi nesprávně pochopil.

Porce k zadávení.... Nevyzrálý hračička znovu bourá vše okolo a dává okázale najevo, že na to má. Jeho druhé spuštění stylových robotů temperamentně nedává ani minutu na vydechnutí a ve zběsilém tempu nepřipouští ani už tak prozaický scénář k náznaku čehokoliv. Místy až přehnaná jízda, která se ke konci brodí v jednotvárnosti, lahodí oku stejně jako pro jistotu v jednom výraze hrající Megan Fox, nicméně jinak dává novou dimenzi slovu bordel. Bay nad sebou nemá ten pověstný bič, a proto si hraje na zvěrolékaře, dělá z LaBeoufa blbečka, vynáší tunu šrotu a doufá, že to vynahradí permanentně kvalitním Johnem Turturrem a občas slibným humorem. Učebnicové pokračování, Bay doufá, že se popcornem i zadusíte. Dobrou chuť.