RakeW

Nepovažuji první díl trilogie za nějak zvlášť dobrý (nebo dokonce inteligentní, jak uvádějí jiní) film. Já vím, lehce kacířské. A ta banda mutantích, dle ostatních chytře napsaných charakterů, mi byla až na výjimky naprosto nesympatická. Dvojka už se mi líbila o něco víc a už se v názoru na ni ani tolik neliším od většiny. A trojka? Trojka je asi vůbec nejlepší, protože je prostě krásně pitomá, megaefektní a dá celému universu pořádnou nakládačku. I ti staří známí se mi v téhle poloze zamlouvali o něco víc (opět, až na výjimky). Hm, anebo jsem prostě od doby, co jsem viděl jedničku, nějak vyměkl... Jako ten Logan (fakt hrozná cíťa, mimochodem).

Banda poblázněných lupičů proti bandě nepřipravených policajtů a všichni si dohromady zadělají na jeden společný "epic fail". Zní to banálně, zní to jako z nějaké laciné krimikomedie... Prdlajz. Nokas je tak neskutečně hutný film, že jsem se po projekci musel pořádně nadechnout, abych nezačal modrat. A co si budeme povídat, v současnosti (léto 2011) je tahle ukázka selhání norského "IZS" opravdu nechutně mrazivá.

Krásná podívaná, z které jsem měl vysloveně radost celou předlouhou stopáž a to i ve chvílích, kdy se toho dějově víceméně moc nedělo. Souhlasím s názory, že se během celého filmu vystřídá hned několik stylů (viz nahoře Rob Roy), ale považuji to za jasnou přednost. Navíc to (hlavně vizuálně) působí až nečekaně moderně a celkově mi to nejen kamerou a variabilním prostředím připomnělo nedávno viděný nový True Grit, pestrostí charakterů a řádně vyhrocenou akcí pak třeba i videohru Red Dead Redemption (která mimochodem z Joseyho Walese čerpala možná i o něco víc než z některých jinak zásadnějších westernů). Snad jen hudba byla poněkud nevýrazná, ale výborný výsledný dojem mi to rozhodně nezkazilo.

Velmi prostý a trochu zbytečně dlouhý westernový příběh s pár nepříliš zajímavými vedlejšími linkami (dojde i na romantiku), který stojí na šarmu nesmrtelného (doslova) Eastwooda. Jako bonus film přináší snad zjednodušený, nicméně od pravdy příliš neodtržený pohled na tehdejší utváření amerického "státu a práva" i s postavou "oprátkového soudce". Hlavní věšící scéna je sama o sobě na pět hvězdiček.

Tenhle kult mě naprosto míjí a já nedokážu přesně specifikovat proč. U takového Braindead jsem se popadal smíchy za břicho a zároveň napjatě očekával, co bude dál. Tady jsem se akorát po většinu času nudil a otáčel oči v sloup. Okolo se píše o spoustě originálních nápadu. Takže to mám nejspíš chápat tak, že to, co na mě působilo jako záběry a postupy pro horor typické tak moc, až to připomínalo studentské žánrové cvičení, byl ve skutečnosti vlastně prapůvod těchto strašidelných postupů, tak jak je známe dnes? Fajn, ale mě to prostě nebaví. Možná je pes zakopán v tom, že jsem na tento film slyšel ze všech stran jen chválu, a tudíž jsem k němu už nebyl schopen přistupovat jen jako k amatérskému debutu, ale naopak jako k plnohodnotnému dílu. A na to je Evil Dead prostě příliš stupidní. Efektní, ale stupidní.

První scény jsem si dost užíval, výborná hudba (která se neustále opakuje), výborné záběry (které se neustále opakují), ale postupně mě ten film začal dost srát (protože se to všechno neustále opakuje). A pak jsem s tím už nemohl bojovat a na chvíli zavřel oko (v kině poprvé v životě, nicméně dalším filmům zhlédnutým toho dne na KVIFF se to ještě povedlo zopakovat). Za těch cca 110 minut, co jsem vnímal, bych nešel nad 2 hvězdy. Tohle fakt není film pro mě, rozhodně ne teď. Možná příště. Na druhou stranu jsme to ze všech filmů z festivalu po projekci diskutovali asi nejdýl, takže něco do sebe to určitě má. S tou genialitou bych to ale nepřeháněl.

Extrémně naboostovaná směsice žánrů (nemá cenu je všechny vyjmenovávat, ale bláznivou komedii jsem fakt nečekal) mapující lehce nekonsistentní několikaletou pouť vojenské jednotky skrz události druhé světové války, která pobaví, potěší, dojme i zahřeje u srdce... Věřím i tomu, že to hodně vychází z Fullerovy osobní zkušenosti (nebo třeba ze zkušenosti jeho spolubojovníků), protože některé scény jsou prostě tak šílené, že by si je těžko někdo mohl jenom vymyslet. A Lee Marvin je badass na druhou... Je to trochu smutné, ale pro mě nejlepší film, co jsem na KVIFF 11 viděl.

"That's real shame. You know, I got myself a Prius. I'ts hell of a machine." Hodně hlášek i scén i výrazů v ksichtech herců má slušný kultovní potenciál. Co si budeme povídat, trapnost je nezbytnou složkou kultovních parodií. Jen škoda, že je to tak dlouhé a natahované. Titulková flashová prezentace vyjadřující se k "finanční krizi" překvapila aj pobavila...

Viděli jsme to v Death Wish, četli v Punisherovi a hráli v Max Payneovi... Klasické, stokrát opakované schéma, ze kterého tvůrci tentokrát neuhnuli ani o píď. Všechno to tam je - bezstarostný život, přerod v zabijáka, levný tlak na emoce, chatrná logika, vyzbrojovačka u šíleného prodavače zbraní a závěrečný masakr... Prostě všechno. A všechno to funguje jako po másle. Ne, s takovýmto béčkem opravdu nemám problém. A navíc nám k poslechu zahráli Black Angels. Dvakrát - a to už je na hvězdu navíc.

Judgement Day jsem viděl hned několikrát a v dětství jsem ho považoval za úžasný film. O to větší se dostavilo zklamání, když jsem na něj koukl někdy v jednadvaceti. Zvláště konec je tak odpudivý, že mi důvod všeobecného úspěchu a kultovní statutu tohoto bijáku u (plnoletých) diváků poněkud uniká. A pak je tu první Terminátor, jeden z mnoha mých kinematografických restů. Ale mám ho konečně za sebou. A stálo to za to. Drsné akční sci-fi s přesahem do hororu, výbornou hudbou (jak elektronické score, tak atmosférické 80's vypalovačky), spoustou originálních nápadů a v některých scénách takřka depalmovský feeling. Něco takového jsem od Terminátora opravdu nečekal. Pár slabších chvil se najde, ale ty jsou většinou vzápětí zadupány do země nějakým výborným momentem.