lucascus

Film průměrný a nikterak příliš nevybočuje z tehdejší běžné produkce v Itálii, ovšem výkon Anny Magnani, to je jiná. Je radost sledovat její herecké kreace, gesta, mimiku, jadrný hlas. Ona byla opravdu herecky někde jinde a upřímně, nevím, zda se kdy zrodil lepší herecký ženský talent.

Tak jsem holt chtěl vědět, co dávali na MFF v Karlových Varech roku 1952. :) Ta pompéznost celého festivalu je ohromující, prakticky by se mohla rovnat olympijským hrám. Dokumentární hodnota celého filmu je zásadní a vidět československou delegaci v národních krojích s obrovským Gottwaldem na prospektu je více než úsměvné, stejně tak jako mládež utíkající ze Západního Berlína s touhou dostat se na tento festival. Těch bizárů je tady spousta, ale nehorázně jsem si to užíval, až s jakousi sadomasochistickou libovůlí. Vřele doporučuji, k vidění zde: https://www.youtube.com/watch?v=b67KRoT4YUc

5

10

3

Polański na stará léta zřejmě zešílel. Scénář je laciný a vlastně vůbec nedrží pohromadě. Spojuje ho prakticky pouze oslava Silvestra jednotlivých postav na jednom místě. Ovšem řemeslné zpracování jako pocta starému evropskému filmu funguje. Nádherná kamera a syté barvy byly pastvou pro oči. Nic víc, nic míň. Snad jen malé překvápko pro Čechy. A ta zvracející scéna? Snaha být cool jako nedávný Trojúhelník smutku? Zbytečná…

Až příliš moc "Frankie Goes To Hollywood", špatně sestříháno a vlastně jediný přínos filmu je dnes již dokumentární hodnota. Kdo mě však zaujal, byl Josef Nedorost! Herecky převyšuje všechny ostatní.

12

Narozdíl od padesátkových agitek skutečně realistické a lidské, příběh však až moc banální, místy nudný a vlekoucí se. Ovšem plně oceňuji výkon Otomara Krejči, který zde ztvárnil živelného a bodrého hromotluka s nevybraným slovníkem. Osobitá “Helgovština” je z filmu patrná, ale tentokrát to mělo k nadšení daleko.

Tohle dílko je opravdu podařené, a můžeme pouze litovat, že se nedostalo nejen do české distribuce, ale ani do té světové (kvůli nevyřešeným autorským právům). Proběhlo pouze několik neoficiálních festivalových přehlídek (v Česku jediné dvě projekce - ve Vsetíně a letos na LFŠ). Vladyka je zde ve své životní roli, děj má spád a prostě s nadšení koukáte až do konce. Je to milé, přestože se většina filmu odehrává v nočním klubu. Na letošní filmovce jsem pro sebe objevil Grliče a jsem mile překvapený.