kingik

Severoamerické přírodní porno preferující úchvatné kontinuální záběry. A každé číslo stojí za to. Coby amatérský pornoherec koketuji s myšlenkou, že ve svých plánovaných adult filmech, budu co nejméně používat střih. A budu trénovat výdrž právě na takových filmech. A od tohoto technicky vymazleného počinu je co se učit. Režisér vzal do přírody (panoramatickou) kameru a přenesl diváka do nové dimenze filmové režie. I když téměř tříhodinový maraton v zasněženém terénu je znát, každá scéna má svůj originální režijní rukopis. Počínaje úvodní scénou přepadení tábora indiány, přes útok medvěda až po finální vyústění. A to film nevládne zrovna originálním námětem. Téma pomsty za smrt bližního není nijak nové a objevné. To, co ale Alejandro Gonzáles Iňárritu s obyčejně vyhlížející literární předlohou provedl, je pozoruhodné. Útok grizzlyho je natolik realistický, že v něm vůbec nepoznáte, že se jedná o CGI medvěda. Je to nejlépe a nejpůsobivěji natočená scéna v oblasti digitálních technologií za poslední dobu. Je možné, že si při ní vzpomenete na jinou megahvězdu, a sice Brada Pitta, kterak ho v Legendě o vášni rovněž majzl medvěd. Srovnávat to ale nelze. Obě scény od sebe dělí časová propast, ta s Bradem je krutě k smíchu, když na ni jen pohlédnete, natož to technicky porovnávat, byť jen minimálně. Citlivky nemusí vzlykat nad úmrtími několika zvířat (např. koně to schytají), s největší pravděpodobností se jednalo o neživé přírůstky ze stáje prvotřídních trikových specialistů. Efekt věrohodnosti, především po stránce vizuálního dojmu, zde byl důležitější, než by se mohlo zdát. To, co trapper Medvěd Medvědovič Nezmarenko, v lesních kuloárech zvaný též Leo Lazar, prožívá v lesní houštině, zrovna moc věrohodně nevyznívá. Když nad vámi klečí medvěd, smýká s vámi a neříká vám "Pane, budeme si hrát", stěží ty jeho hrátky rozchodíte. A DiCaprio to zvládl. Sice si ho většinu filmu ve vzpřímené poloze moc neužijeme, určitou dobu totiž leží na provizorních nosítkách nebo se jen tak někam plazí, ale tím nechci snižovat jeho dokonalé herecké aranžmá. Protivníkem mu byla příroda, ale také Tom Hardy, který svoji zápornou roli hraje neméně zajímavě, má k tomu od maskérů i slušivě skalpovanou hlavu. Střet těchto dvou mistrů řemesla byl poměrně intenzivní. Čím je ve filmu méně dialogů, o to více stoupá divácký prožitek. Dialogů je méně, jsou v podstatě odsunuty do pozadí. Hlavní roli hraje nevídaně nasnímaná Příroda a její scenérie. Drsná divočina nebyla moc pro ženy. Však zde v reálu ani žádnou nezahlédneme, vyjma vzpomínek na minulost hlavního hrdiny, v nichž vystupuje jeho indiánská milá. Po divácky náročném Birdmanovi, se režisér vydal divákovi vstříc a předestřel před něj podívanou, která v kinech dlouho chyběla. Znalci možná ocení i určité vpravení nezávislých ozvěn ve stylu Jima Jarmusche. Pokud jste obdivovali Tanec s vlky, Posledního Mohykána, tak to rovnou z paměti smažte. Uděláte jedině dobře, když místo uvolníte téhle syrové a naturalisticky vyvedené pecce, v níž si dostaveníčko dala precizně vycizelovaná filmová režie a vynikající herci, kteří si jistě v náročných podmínkách sáhli na samé dno svých možností. A já nemám co kritizovat.100%

Jste na mě jako na cizí. Tak se mohla cítit česká Juliette Lewis - Lucie Matoušková, která spadá do slavného hereckého rodu Hlaváčových. Její maminka Dana jí jistě dala pár rad, jak nebýt totálně herecky mimo, teta Jana jí možná houkla radu, jak se nestydět mezi tolika slavnými českými herci. Režisér Ráž předvedl, že i televizní inscenace může zanechat v divákovi cosi hlubšího. Prostě tenhle počin není jen dutá a prázdná nádoba znějící v tónině, jakou by si přál idealistický, avšak pozvolna oslabující bolševik. Ten filmy o vzpurné mládeži z rozvráceného rodinného zázemí zatraceně neměl rád. A tak je z filmu cítit nervozní psychologický náboj, který je ale postupně oloupán na přijatelný film, v němž všechno dobře dopadne. Celkově je to hodně morálně posazeno. Holka z dětského domova se na nové prostředí hůře adaptuje, kalibrace neshod, následné prozření, které ale nemá tolik "buchvaldovské" vyznění, i když se nezmýlíte v žádném postupu scénáře, který lze snadno predikovat. Pro někoho může být určitým záporem i Matoušková. Na to, že jí má být deset let, působila vyspěle, ve svém projevu byla neokoukaná, sem tam i autentická, většinou si ale ve svém protivném projevu často víc než dost ubírala diváckých sympatií. Zkušená režie dala vzniknout dramatické inscenaci, která po normalizačních blábolech, pro změnu hodila oko na mládež vyrůstající bez potřebného rodinného komfortu. Tématicky určitě zajímavé, i ve studiových kulisách poměrně přesvědčivé, nechyběl emocionální náboj, jen ten zásadní efekt intenzivního prožitku se jaksi nedostavil. 60%

Národe, omlouvám se. JSEM indisponován. Za to, že JSEM mluvil z cesty, může viróza. Já a můj věrný soudruh Becher přejeme úspěšný rok 2016. P.S. Mluvil jsem s Kassandrou, příští Vánoce bude sníh, pokvetou hrábě a důchodová valorizace bude atakovat padesátikačku! 0%

Když pustíte Karla Janáka k pohádce, počítejte se zakomponováním řady moderních prvků, nezůstanete ušetřeni debilních postav a ani situací, v nichž se protagonisté nacházejí, občas na vás jukne svěží a originální pojetí, schematický ráz pohádek je často podemílán, ale celé to vázne na slabé řemeslné zručnosti a pičoidním buzerantství mít z obyčejně vyhlížející pohádky pohádku pohádek. Strašilo vás před časem obočí Patrika Děrgela v(H)Ulici? Už se ho nemusíte bát. Janák mu ho uhladil porcí ejakulátu. Nyní je sice stále husté, tak trochu London look, ale bez Rimmelu, nicméně už neidentifikujete na jeho čele zarostlou piču. Tu ve snímku zastupuje Josefíková, která si pro potřeby role dolepila knír. Sbírka zvadlých herců - Hanzlík, Abrhám a Mrkvička. Jeden horší než druhý s přibývajícími léty. Hanzlík mohutně ohlašoval konec kariéry, no jo, kačáky došly, tak se vrátil s podprůměrným herectvím, je mně za něj stydno. Herec. Hahaha. Mrkvička - už mu ani nedávají dialogy, tak zahrál huhňajícího kreténa, v "trajleru" jsem si ho spletl se Suchánkem. Abrhám, chrchlavec obecný. Herec. Hahaha. U Kříže mně přišlo, že se za svoji pablbskou roli sluhy Pakosty styděl. Jediný, kdo zahrál nad slabé televizní poměry, byl Hádek. Ten jeho záporák to vytáhl z nudy. Výprava tomu vůbec nepomohla, když vizuál byl jen a pouze hrubě televizní. Občas ucházející triky. Jan Maxián dodal snesitelnou a zajímavě anti-pohádkovou hudbu. Celkově ale absolutní nuda sešpikovaná z bezduchého a septikového scénáře, na kterém si zjebaně zahudlal Hudský, a to celé v nezvládnutém režijním provedení a s nápady okoukanými z jiných (ne jen) pohádek. Jen to bylo použito tak, aby to vypadalo pro netrénované oko originálně. Já mám ale natrénováno dost, takže na mě si nepřišli. 20%

Sportovec roku nasral. Nevyhrála Soukalová. Šukal bych ji až bych K(o)ukal. Kvůli ní bych byl schopný absolvovat 50 výstřiků na Jizerské padesátce. A i když tenhle závod nemá s biatlonem pranic společného, stejně ten kalíšek naplním, když její nabíječ má koule v trapu. Vyhlašování se nikam neposunulo. Roky neměnná moderátorská dvojice Výborná/Pokorný slavnostní večer neumí výrazně rozhýbat. Tentokrát ale byla mimořádně tragická. Nešlo jim vůbec nic. Jsem alespoň rád, že tolik neanalizují politickou scénu, jako někteří jiní, takže i přes svoje příšerné podání, jim nevystavím stopku. Uhozená byla hudební vystoupení. Radek Banga a Dara Rolins na odstřel. Jejich nepovedená hudební čísla kazila dojem úplně. Do poměrně komorní atmosféry, která panuje v sále, se "artisticky" pojatá hudební čísla ani moc nehodí. I přes menší porci debility, než jakou třeba disponují volby královny šered Zmizz a pěveckou (sr)anketu Moudivláček, kde už je předem rozhodnuto, že vyhrává dezert Panagotta a Lucie na černo, se ani tohle vyhlašování sportovních vítězů nemůže pyšnit ničím oslnivým. Sál jak za sjezdů Žižky, nálada v něm jak před mučením, dvojice moderátorů prkenná, nefunkční a plná přeřeků. Jenže ta Šoukalka a její outfit. A nějaká transexuální Hejnová si určitě vítězství nezasloužila. Takže valím na první trénink biatlonu, na pátém kilometru střílím do nafouknutých kondomů, tak mně držte pyje, abych ten budoucí premiérový šuk s Gabikou nepokazil. To ale nic nemění na slabé úrovni pořadu, která s léty nedoznala změn k lepšímu. 40%

Dom Hemingway je protřelý kasař, který má za sebou 12 let lapáku. Vedle toho je to domýšlivý zhýralec, takže nějaké napravení jeho zlodějské duše nepřipadá v úvahu. Zjištění, že se za těch drahných let pobytu za mřížemi hodně změnilo, mu moc nepřidává na jeho alkoholem a koksem nasáklé náladě. Vždyť za ta léta ovdověl, dcera mu dospěla a sejfy mají elektronické zabezpečení. Naštěstí prachy, děvky a chlast chutnají pořád stejně. Ale úplně jinak chutná nově nabitá svoboda. A pochybných kamarádíčků je vždy hojnost. Domovi hlavně zbyla kasařská čest, kterou by nikdy neprodal, ani kdyby věděl, že se zbaví smůly, která se na něj po návratu z vězení zpropadeně nalepila. Nad hranicí průměrného komediálního dramatu tenhle film drží neodolatelný Jude Law, jehož kreace muže čerstvě propuštěného z basy, je natolik osobitá a (dů)vtipně svérázná, že se filmu dá odpustit mnohdy fádní televizní zpracování. Není se co divit, že film často vypadá jako dobře udělaný snímek z televizní produkce, když jej režijně uchopil televizní specialista Richard Shepard, který si jen vzácně odskakuje k filmovým projektům. Určitě také vadí často neukončené a nedokončené dějové linie, kdy v podstatě zůstává záhadou, jak to s některými postavami, co Domovi vstoupily do života, vlastně dopadlo. Ne vždycky se záměr opustit postavy v nějaké kritické chvíli dal považovat za maximálně zdařilý. Jenže je zde Jude Law, který většinu scén opepřil nějakým sprostým slovem, zkroušeným, sjetým i ironicky veselým výrazem a brilantně posazenou hláškou. Je zde několik hodně zdařilých scén. Patří k nim pasáž na francouzském venkově vrcholící nehodou, ještě lepší je Domovo ucházení se o práci u černocha, se kterým se odjakživa nemají rádi. Spousta scén je zapamatovatelná díky hlavnímu představiteli, režie výrazně zaostávala v kreativní prosperitě, což se vlastně podepsalo i na celkovém dojmu z filmu, který je rozháraný. Stačí si přehrát nejlepší scény filmu a máte představu, jaký asi film je. Vyskytují se zde nejméně čtyři delší scény, které by obstály samostatně. Pár rozvláčných pasáží přeskočit, dát filmu větší dynamiku. Režijní rukopis má přesto v sobě jistou neokoukanost. Velmi dobře je třeba zvládnuto setkání dospělé dcery s nezodpovědným tátou. Nekonají se žádné emoční výlevy. Režisér příjemně korigoval kriminálníkovu konfrontaci s obyčejným rodinným životem. Nedal prostor brutálním scénám. Prostředí, v němž se Dom po návratu z vězení pohyboval, k tomu vyloženě svádělo, ale volba raději padla na dialogy, při nichž si budou milovníci nevulgárních výrazů dávat špunty do slechů. Jude Law je i tak rozhodně tím nejlepším, co tenhle film má. A celkově má film punc originality. 70%

Byl pozdní večer. Ne tak idylický, jak jej popisuje Mácha. Studující nesympatická inteligence a jeden nesympatický dealer se schází v kavárenském klubu, v němž jakýsi ambiciozní nesympatický psavec divadelních her předčítá nahlas svoji pseudointelektuální sračku, aby ostatní návštěvníci mohli přes sebe mluvit, vzájemně se překřikovat, vést spolu dialogy "jako ze života" a byl navozen pocit chaotické r(d)eprese, která snese všechno, včetně technických nedostatků. Nedostatek lásky v nočních ulicích se dá vynahradit násilím. A varování z rádia dá tušit, že se v ulicích strhne velký nepokoj. Ach, ti dnešní tvůrci to nemají lehké. Musí volit ojedinělé režijní prostředky, jak na sebe upozornit. Michal Samir se uchýlil k non-cut formě (film beze střihu), která je na jeho filmu tím nejzajímavějším. Je pozoruhodné sledovat, jak se kamera šikovně přemisťuje z jednoho stanoviště na druhé a zase zpět, i když osvětlovači a zvukaři by zasloužili, aby od násilníků taky schytali nějakou tu ťafku. Fajn, i v českých podmínkách lze natočit film formou, která sklízí ve světě ocenění. A kromě toho lze natočit film, který je po obsahové stránce a formě sdělení, naprosto prázdný, respektive dějově nešikovně posazený. Ano, je to tak. Většinou se totiž ve filmu vůbec, podotýkám VŮBEC, nic neděje. Kdyby se ve filmu nějak zajímavě plkalo, tak fajn, ale tady se plká tak nemožně uměle(cky), až to budí dojem, že režisér neví, kdy dát povel k tomu, aby film něčím oži(vi)l. Po otravných pasážích, kdy se z klubu na okamžik dostaneme do přilehlého parčíku, v němž marně čekáme, zda drogový dealer-pitomec ojede HANY Vagnerovou, ještě nahlédneme oknem do života manželského páru, tím jsou skuteční manželé Tomicová/Malý, se pak v závěru filmu dostaví hrstka násilných scén, které nesou punc opravdovosti. Jen je škoda, že přijdou až na poslední chvíli, následně působí ve filmu překotně až nepatřičně, tudíž užít si je, je prakticky nemožné, neboť práce osvětlovačů je natolik mrská, že si spoustu věcí musíte domyslet. Takže blije Schneiderová, jo, blije, kouří holka na záchodě cizince, ano, kouří, schytá to Karel Zima od běsnícího dealera, ano, schytá. Já to píšu, kdybyste to náhodou v tom mizerném osvětlení neidentifikovali, abyste nebyli o nejlepší momenty filmu připraveni. I přes sympaticky anarchisticky posazený závěr nesoucí se ve stylu dramatu "Proč", u mě film celkově nebodoval. První polovina je hrozná, nedá se na ní nic chválit, druhá dojem vylepší jen částečně. Režisér potenciál má, tohle má ale do divácky poutavého filmu daleko. 40%

Trávit Štědrý večer v nemocnici na ambulantním oddělení je dozajista za trest. Což o to, nudou a nicneděláním zde mladý sloužící doktor určitě trpět nebude, nějaký ten vánoční úraz či drobné poranění, neřkuli fingovaný žlučníkový záchvat se přece jen najde, takže je co ošetřovat, sexuální povyražení se ovšem nekoná, ačkoliv službu přichází zpestřit doktorova snoubenka, na plně obsazeném nemocničním pokoji tři rozšafní dědkové mastí karty a pijí šnaps a přinesený vánoční stromek má navodit sváteční atmosféru, jinak bychom snad ani nepoznali, že za papundeklovými zdmi kašírovaných nemocničních prostor vybavených ubohoučkou televizní výpravou, se píše 24. prosinec. A co ta rybí kost v názvu? O tu tady snad ani nejde, neboť podezření na tu malou zrádnou svini vzpříčenou v polykárně se vyskytne až v posledním záběru téhle mikro komedie. Nesoudruhovalo se, citově se nevydíralo, komediální náznaky byly, i když moc vtipně se do toho protagonisté neopřeli, jen tu zápletku tvůrci dobře a včas nenadělili, ta totiž v podstatě chybí úplně. Mladý a sympaticky komediálně disponovaný Václav Postránecký a spol. tu malinko dějově nenatankovanou káru utáhnou úplně v pohodě, režisér Pokorný sice neměl v tomto případě podbízivý režijní styl, na celistvý a komediální energií sršící ráz ale příliš nedbal. Současný divák zřejmě neocení černobílý formát. Radost by měli mít především pamětníci, respektive generace Husákových hustých mrdanců, kteří si tuhle zapadlou "vánoční" komedii nenechají ujít a budou u ní masturbovat zbytečnými stesky, že ty dnešní Vánoce už nemají to kouzlo. Už jsem psal Santa Babišovi. Letos chci pod stromek Rubikovu kostku, céčka a LP Michala Davida. 60%

Die Kurve = zatáčka. Curve nebo Kurve, vždyť je to jedno. Hlavně mně jde o tu zatáčku. Právě nezvládnutí auta v takové jedné zatáčce, chcete-li serpentině, rozehraje celé jádro filmu, které bych zjednodušeně připodobnil k dramatu 127 hodin, ale v ženském vydání. Blondýnka Mallory stráví zaklíněná v autě několik dní a nocí, takže v konečném součtu do těch 127 hodin odhadem moc nescházelo, zřejmě byl limit i překonán, a byl ustanoven nový filmový rekord režisérem Ianem Softleym. Na přelomu milénia ještě uznávaný režisér, který se z divácké obce a respektu kritiků postupně vytratil, aby se vrátil s úplně jiným režijním rukopisem a u něj neobvyklou režijní látkou, než na jakou byl divák doposud připraven. Psychologicky vystavěné filmy s pomalým spádem událostí jsou pryč. Za změnu zřejmě může komerčně disponovaný tvůrce Jaume-Collet Serra, který si jej vzal pod svá produkční křídla. Pod jeho produkční taktovkou vznikl úderný thriller. Opuštěná a ohrožená žena, kterou ohrožuje psychicky narušený muž, je poměrně vděčný a věčný námět. Pod zkušeným režijním vedením se ale nejeví tolik obehraně, vesměs je i inovativní, i když si u něj možná vzpomenete na nepovedený a určitým způsobem spřízněný snímek Wrecked s Adrienem Brodym, stranou nezůstane ani již výše zmíněných 127 hodin. Všechny tři snímky spojuje zaklíněná končetina. U Mallory je to noha ve vertikální poloze, detail, jakým je odkrvení, se neřeší, vyměšování už ano. A když uvězněná blondýnka nemůže svoji ladnou nožku vytáhnout ze zrádného zajetí, obveselují ji mravenci, o(chutná) myš a sadistický psychopat, který za ní pravidelně dochází, aby s ní rozehrál psychologickou hru. Zůstane spíše u zajímavých náznaků psychického deptání, o které se postará překvapení tohoto filmu, alespoň pro mě rozhodně. Tím překvápkem je absolutně uvěřitelný psychouš zcela neznámého Teddy Searse. Dovedu si představit, že někde takový maniak fakt existuje. Akční finále je nastaveno tak, že má křehká blondýnka pořád navrch nad atleticky disponovaným protivníkem. Pohledná Julianne Hough je ve své roli také dobrá a už ji dělí jen "artový" krok, aby se vyšvihla mezi ženské herecké hvězdy. Ian Softley se po odmlce připomenul zajímavě vystavěným thrillerem s hororovou atmosférou, v němž nechybí to, co má divák na podobných filmech rád. 90%

S hovnocucem za pohádkovými zisky, nulovým DPH k lepším Alibabišovým zítřkům a s Ridley Scottem za zábavně provokativním a netradičním zpracováním seriozního tématu. Oceníte praktičnost a úspornost hovnocucu, jste-li ovšem členem drogového kartelu a zajímá vás pašování. Důmyslné a praktické využití septických vozů neocenil pouze advokát Michaela Fassbendera, což vedlo k tomu, že po přijetí pochybného kšeftu, už se dál nebude válet v posteli se svojí sličnou manželkou, neb k postelovým hrátkám by mu musela stačit jen její uříznutá hlava. Ale takový Honza Hrušínský má dost zkušeností s oddělením hlavy od těla ze Saxány a jistě by mu poradil, co v takové situaci dělat. Ale když se ocitnete ve smrtelné hře, je každá rada k tomu, abyste si zachovali hlavu na krku, drahá a náročná. A takhle se mně líbíš Ridley Scotte! Bez obsáhlých vyšetřovacích metod protidrogových jednotek film vůbec neosiřel, naopak mu to prospělo být jiný. K realizaci filmu se sešli dva veteráni. Jeden napsal scénář, Cormac McCarthy, druhý tomu dal režijní fazonu, Ridley Scott. Konečně se Ridley vysral na krajinářské kamerové výlevy a výlety, i když s filmem budeme poměrně dost cestovat po Jižní Americe a Evropě, a nechal se kochat ženskými vnadami, jmenovitě Cameron Diaz. V kterém jiném filmu ve vás vzbudí zájem termín "ošukat auto". To ani v pornáči nevymyslí, Cameron Diaz ale měla spásný nápad, jak přivést v úžas excentricky vyhlížejícího Javiera Bardema. A když erotika plápolá filmem, ani brutálních scén nezůstane divák ušetřen. Bude svědkem hodně realistického zhebnutí obchodního "příručího" Brada Pitta. Ano, do filmů Ridláka Scotta není nejmenší problém získat elitní herecké obsazení. A tak se i stalo. Všichni jsou ve svých rolí příjemně negativní. Po příkrých recenzích jsem film odkládal, po zhlédnutí nemám co kritizovat. I dialogy mě bavily, struktura filmu neodhadnutelná a originálně vystavěná. Menší projekty slavného režiséra na mě působí sympatičtěji, než jeho jakékoliv putování velkolepě nasnímanou krajinou. V tomhle filmu není nic ošizeno, má zajímavý scénář, je okořeněn erotikou, disponuje nápaditým a pestrým hudebním doprovodem, je technicky a vizuálně vybroušený, má velké herecké hvězdy a dvě hodiny stály za to. 90%