kingik

Něco si vybraný hoste přej a všem nám bude u tv obrazovek hej. Ne, nebude. Jen co vyklidila pole působnosti citová dojička "Pošta pro tebe" a poštěvák Ondra už není noční můrou malých dětí, i těch, kterým "improvizovaně" zazvonil u dveří, máme zde nový fenomén, který jde ještě v citovém vydírání dál. Pavel Kříž jistě zpytuje svědomí, že se do toho nechal uvrtat. Procvičil si však své básnické střevo, které od dob básníka Štěpánka prakticky neměl možnost uplatnit. Veršovánku "S mojí hereckou kariérou je šlus, zbyl mi už jen nebe kus", však raději nechal dřímat ve svém soukromém archivu, než by ji tahal na světla ramp. Už úvodní vydání pořadu ukázalo (moc hezká holka s rovnátky + vitální seniorka), v jakém stavu se nachází veřejnoprávní kanál (od kanálu už jen kousek, od nebe světelné roky) a za co jsme povinováni platit koncesionářské poplatky. Naše společnost je po barbarských a vykořisťovatelských nájezdech pánů Babišů, Sobotků a jim podobných "lidumilů", prosím pěkně, na pokraji sociálního zhroucení. Není tedy divu, že než se společnost totálně rozpadne a odporoučí do věčných lovišť, budeme nuceni absolvovat přípravu na tento rozpad prostřednictvím televizních obrazovek, kde nám branné cvičení pomůže probrat chápavý Pavel Kříž, vystudovaný terapeut a tedy odborník na slovo vzatý. Budeme tak po jeho středečních terapeutických hodinách psychicky vyrovnaní a smíření se vším, že už si budeme přát jenom klid a nic víc. Ten je zadarmo. Tím pádem ČT nezatížíme žádným speciálním přáním a to nebude mít žádné výdaje. Jen bych maličko posunul vysílací čas, aby si tyto terapeutické hodiny užilo co nejvíce diváků. Třeba takový sobotní prime time by mohl mít široký divácký záběr. A hned dát noční i ranní reprízu, aby z lidí hned nevyprchal ten báječně nebeský pocit, že mohli být při tom, když se plnila přání a rozdávala se radost. A můžu do příštích dílů také někoho přihlásit? Dobrá, v tom případě by to byl Tokio Kanimúra. Chci, aby už konečně ochutnal české vepřo knedlo zelo a vzdal se japonského sushi. 0%

Divák se těší, až si na něm atraktivní Paz Vega smlsne. Režisér ale rozhodl jinak. Kvalitní herecký materiál ovšem nenechal ležet ladem. Až se Vega přestane kroutit a vysouká se z latexu, což trvá jen úvodní sekvence, rozprostře se před divákem v podstatě standardní příběh chladnokrevné a vypočítavé zlatokopky, která vlákala do svých síti chlápka, co měl peněz plnou řiť. A jak už to tak bývá, za sex a rozkoš se platí. Film má přednost v ústřední herecké dvojici, Paz Vega a Rob Lowe, která televizně pojatý příběh solidně táhla a rozpohybovala.. Pokud jde o sex, respektive sexuální scény, s nimi to není nijak žhavé, i když vitální čtyřicátnice je schopna přivodit čtyřicítku horečku, marná sláva, film je z tohoto hlediska natočen zcela korektní až vlažnou formou. A to byly ve hře fetišistické praktiky, z nichž uzříme jen slabé náznaky. A profesí hlavní aktérky je striptérka. Ovšem "písek a zeď" je maximum, co si film dovolí ukázat. Je dost znát, že produkci filmu obstarala televizní společnost. Režie jede dost na jistotu. Neznámý režisér Christopher Zalla nepředvádí žádný nadstandard. Je zde však pěkně brutálně pojatá scéna, v níž je hlavní hrdina kvalitně zdecimovaný, za což by se nemusel stydět žádný hardcore horor. Výsledek se snažil vybočit z běžné produkce televizních flákot. Neměl ale dostatek odvahy i prostředků zpracovat dané téma výraznějším způsobem. 6/10

Představte si, že jste před léty darovali krev. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby ovšem ve vašem sousedství nedošlo k vraždě a na místě činu se nenašel váš krevní vzorek, i když jste tam prokazatelně nebyli. Říkáte si, že to není možné. Vždyť jsem v úvodu psal, abyste si to jen představili. A scenárista s režisérem tuhle imbecilitu zrealizovali a nadále rozšiřovali v domnění, že mají materiál na dobrý thriller. Překvapivě film moc neobstojí ani v rámci televizního thrilleru, na jehož úrovni je natočený i herecky obsazený. Atraktivní motorkářku Lauren potkalo něco, co jsem popisoval v úvodu. Měla vraždit, i když samozřejmě divák ví, kdo je vrah, neb mu to bylo ukázáno. Jen stupidně se chovající šerif a jeho mrzký vyšetřovací tým nabyl přesvědčení, že Lauren trestu smrti neunikne, což je dost zvláštní, neboť je jejím snoubencem. Lauren při převozu do cely je vysvobozena a unesena vrahem. Jedná se o šíleného psychouše Oskara (hrál na Oskara, to víte, že jo), umírajícího na rakovinu, který podobně lepým děvčatům jako je Lauren, odčerpává krev a dopřává si životadárnou transfúzi. Sice se nevysvětlí, proč bere krev jenom ženám a proč zabil tu nejšerednější z celého filmu, ale jinak dobrý. Pomatený scenárista předložil extra debilitu debilnímu režisérovi. Ten s materiálem na vytření prdele pracoval následovně: dospějeme s filmem do bodu, kdy zjistíme, jak je možné, že krevní vzorek z místa vraždy je shodný s DNA podezřelé. Existuje prý jev, kdy se kdysi darovaná krev přetransformuje na organismus příjemce. A tím příjemcem byl kdysi v minulosti náš současný vrah. Film je dost zmatený, režijně vyloženě odfláknutý, scén, které by spadaly do kategorie kvalitní (televizní) thriller, tady mnoho není. Snad jen Taylor Cole je něco, s čím bych mohl být spokojený. Sice je motorkářka asi jako já surfař, velice legračně je natočena její jízda na mašině, ale její přítomnost film zvedá na hvězdičku. Měla by si vybírat lepší filmy, tohle už je fakt pod úroveň. Ve výsledku se jedná o naprosto podřadný, trapně a nesmyslně natočený, ničím zajímavý film, který ani ničím zajímavým být nemohl, když ho má na svědomí potupná tvůrčí dvojice. Druhořadý střihač Ryan Rothmaier zmatlal svoji scenáristickou prvotinu, kterou záchodovými trubkami přeposlal Adamu Silverovi. Toť vše. 20%

Ta jo, ta jo! Tahle Kristína jo! Zpočátku její kariéry to vypadalo, že přišla jen zpívat. Jenže guma s kačerem se sešly a máme tady razantní slečnu, která neodolá pyjům. Od prvních hudebních krůčků se zformovala nejen její hudba, ale hlavně její pusa, která by potřebovala přežehlit a vykloktat. A se mnou by mohla kloktat evrydej. Hned by měla hudební nápady. Ale ty ona má. V téhle dance záležitosti prokazuje, že si nezavřu dveře od slovenské hudební scény. Nechám je jen tak mírně pootevřené, aby ke mně pronikaly melodie od této dobře stavěné slečny. Klip ladí k její image. Ona vypadá, že by čuráky před ní postavené nespočítala, ale mýliti se je lidské. Tahle holka není tak cudná, jak se prezentuje ve své neškodné hudební tvorbě a klipech jak z mateřské školky. Kristína ráda mate tělem i pusou. Jednou přijde den, kdy zapomene i svoje příjmení, které si po sexuálním maratonu ráda změní na pseudonym Peklíková. "Peklo" je hovorově piča, nemám s tím problém. Do té doby holka zpívej, skládej a raduj se. 80%

Na Filipíny jedině s expresem Van Damme. Bijec je zase jednou pořádně naštvaný. Proti jeho vůli mu byla odebrána ledvina. On ji chce pochopitelně zpět. A chce za každou cenu zjistit, kdo si nelegálně objednal životadárný orgán. Půjde na to přes přesně mířené kopy, tvrdé údery, roznožku a drsný výraz. Ale ano, takhle mám Van Damma rád. Jednoduchý příběh s jasně danou koncepcí přesně dávkované dynamické akce. Co na tom, že lze v některých scénách poznat, že hlavní, dnes už méně pružnou hvězdu zastupuje dublér, film dá také vědět, že zadní projekce ještě existuje i v roce 2015, originální scény se proplétají s odrhovačkami filmů let devadesátých. Debutující scenárista Joshua James sepsal přepracovanou formou to, co zdobilo filmy, když doba přála skutečným akčním hrdinům, plus navrch přidal několik nepředvídatelných i emotivních sekvencí a emotivní závěr, to aby si Van Damme připadal i jako charakterní herec. Ti noví akční týpci stejně nesahají Van Dammovi ani po jeho vypracovaný zadek, koneckonců hned v úvodní sekvenci mohou jeho příznivci posoudit, jak je na tom s fyzickou konstitucí. Nějakých deset minut se po místnosti pohybuje úplně nahý. Zpočátku se mně nelíbily vztahy, které příběh určil. Do něj výrazně zasáhne John Ralston, který hraje Van Dammeho bratra. Předně si ti dva nejsou žádným způsobem podobní, Ralston byl svojí vírou v Boha poměrně otravný, zabíjení lidí se mu příčilo, kdežto jeho filmový brácha měl za sebou členství ve speciálních jednotkách, jejichž hlavním úkolem byla záchrana unesených lidí, je tedy vycvičeným zabijákem. Oba muže příliš nic nespojovalo, léta se nemuseli, Van Damme opíchal bratrovu ženu, z toho pichu vzešla holčička, která nyní potřebuje novou ledvinu, jediným vhodným dárcem je právě Van Damme, jenže ten už má jen jednu ledvinu. Nějakou dobu jsem si zvykal na ty vztahové represálie. Film se určitě nevyhnul i blábolům typu, že mrtvá manželka se nápadně podobá šlapce z ulice, se kterou se hlavní hrdina hned na začátku spustí a která iniciovala ten nelegální obchod. Postupem času se ty vztahy staly snesitelnými, brácha už nebyl takový pobožný sráč, což deklamoval v zajímavé předposlední scéně filmu, která byla hodně působivá z emotivního hlediska. I závěr je emotivní. V akčních scénách to vypadalo dobře. Nepřehledná místa zahalená do přítmí (klubu, chodby, ulice), občasně vedená nevybalancovaným střihem se sice našla, ale syrové bitky, přestřelky a výbuchy měly solidní fazónu, kamera se také činila a k dobrému dojmu byla výrazně nápomocná. Film se výrazně nezakecával, když se přece jen dialogově zdržel, dalo se to vydržet. A divák se z toho mírného dialogu dozvěděl něco, co děj posunulo zase o kousek jinam. Na spolupráci Jean Claude Van Damma a režiséra Ernie Barbarashe si příznivci poctivých béčkových opusů nemůžou stěžovat. Pravda, někdejší akční superhvězdu zpátky na vrchol nekatapultuje. Ovšem akčně se u ní pobavit dá velmi obstojně. 70%

Sympatické špionážní dostaveníčko. Guy Ritchie umyl podlahu v CIA a KGB v době Studené války a ukázal, že na špionážní žánr lze pohlédnout stylově. 9 z 10 režisérů by z toho udělalo seriozní blábol plný stereotypů. Ritchie přichází s vlastním stylem, svůj film přibližuje divákům neznalým seriálové podoby velmi vytříbeným náhledem na látku. Baví to velmi. Obsazení je velmi delikátní, dokonce až neokoukané. Henry Cavill a Armie Hammer je dvojka, co hned tak nezevšední. Pár minut si jdou "terminátorovsky" po krku, pak už příkladně spolupracují, bez lubrikačního gelu. Naopak promazat by potřeboval dámský doprovod. Někdo bude hotový z Alicii Vikander (je daleko lepší oproti asexuální kreaci v Tomb Raider), daleko agresivnější sexappeal má ovšem Elizabeth Debicki v záporné roli. Tak týden v kuse jebačky. Provázání charakterů je značně neotřelé. Režijní postupy střídají pestrou škálu, některé scény jsou vyloženě komediálně založené, jiné scény zapůsobí, zvláště v kombinaci s brilantní doprovodnou složkou. Neoslnilo jen finále filmu, které mohlo být třeskutější. Rád bych si dal pokračování, titulková mise v Istanbulu vyloženě navnadila. Už z logiky věci, kdy látka vychází ze seriálu, se mělo ještě pokračovat. A rozhodně pod taktovkou Ritchieho. Vzniklo tedy inteligentně zábavné dílo, u něhož je špionážní zábava zaručena. 10/10

Pupíšci moji, celé se to má takhle. Pinďour Thomas s vizáží pouličního prostituta se i se svojí růžovou partou dostal z deště pod okap. Jejdanánky! Musí pro nebezpečnou organizaci C.H.A.O.S. ušít pestrobarevné ochranné oblečky (jsou trendy a in), aby se už nikdy nikdo nenakazil moc zlou nemocí zvanou Buzerantie, která po sobě nechává moc ošklivé lidičky, které mocinky křičí a dožadují se soulože ve fázi rozkladu. Všichni musí podniknout rychlý útěk do hor, kde je bezpečno, neboť zde sídlí početná armáda Pravá ruka, co tak úžasně umí pohonit pyje imunních růžových lidiček. A zásadně nehoní levou rukou. To máte smůlu, nebude to honění s pocitem jak od cizího. Wes Koule má koule a moc príma to zrežíroval. Ti, co mají rádi homixy, budou úplně vedle. Homix je speciální žánr, v němž počet chlapců převažuje nad děvčaty. A počet chlapeckých análů převažuje nad poševními vchody. Vše je, na rozdíl od předešlého dílu, invenčnější, barevnější, výpravnější, už nehrozí, že je děj svázán jednotvárností prostředí, dvě třetiny mají spád i dynamiku. Nebude se líbit závěrečná třetina, která přepne do laciného a silně seriálového módu, který naruší budovanou strukturu také tím, že celé to pořádně a růžově nevygraduje. Pupíšci, nevěšte hlavu, že závěrečná fáze připomíná prostředím skalisté exteriéry jugoslávských indiánek. Prostě asi tvůrcům došly penízky. Už se zde trochu víc tlachá, bombastické vyvrcholení není dopřáno, a tak ten tlumený výstřik do ruky ubral filmu bodíky. Ale jo, spokojenost by mohla být. Film trvá dvě hodiny, nešlo udržet vše na patřičné úrovni po celou dobu. Kdo nechce být homo, má zde Kayu Scodelario. Kdyby se trochu opláchla a přišmrncla, byla by sexy. A není tedy divu, že ve stavu, v jakém se nachází, se na ni žádný z chlapců nevrhne. Možná by z toho zápachu a celkové nedbalosti o zevní rodidla vrhl. Takže i po tomhle druhém dílu zůstanete s jistotou homo. A už si pozvolna připravujte pyje na další díl, který se rýsuje. U nás moc zástupců homixů nenajdete. Třeba "My z konce světa" nebo "Kamarádi". A vida, Pinďour Thomas připomíná Tondu Navrátila zamlada. Tak vidíte, jak je ten svět filmových homoboys malý. 60%

Kdyby měli v kavárně Laputa celoročně zavřeno, vůbec nic by se nestalo. Film totiž na ploše 90 minut nedokáže odvyprávět vůbec nic zajímavého. Nesympatická a hormonálně rozháraná Johanka (Tereza Voříšková) vede svoji kavárnu Laputa, která je zařízena v undergroundovém stylu, a stálá klientela z řad kavárenských povalečů se u ní střídá jak na baru, tak i v posteli. Aby řeč nestála, přidá se i nějaká ta historka ze života. O Johance se toho moc divák nedozví, přijede za ní sestra (Marika Šoposká), na okamžik i máma (Ivana Chýlková), babičkou (Johanna Tesařová) se nechá masírovat, jenže všechno to je zbytečné a z jednotvárné unylosti to nijak nevytahuje na příznivé světlo. Příběh je více zaměřen na "štamgasty" a ochotného souseda (Luboš Veselý) "všeuměla" rodinného typu, který zřejmě Johanku miluje, jen své city skrývá. Je očividné, že film pokukuje po nezávislých západních vzorech typu Kafé a cigára a Don´s Plum Bar, přičemž hlavním cílem má být generační výpověď prostřednictvím "femine" stylu. To je všechno pěkné, takový film patří k ojedinělým počinům v české kinematografii, jenže co je to platné, když se za celou dobu nedosáhne žádného progresu. Film má nesporné "festivalové" parametry, do kino distribuce nepatří. Někde na Čt2 by mu bylo fajn. Ve filmu není jediná zajímavá scéna, erotický rozměr, který by to snad zachránil, si dal vale, občas padne sexuální narážka, nic víc. Postavy se náhle objevují, stejně tak náhle mizí. Dohromady jen prázdně plkají. Plusem je, že herci, kteří je ztvárnili, nejsou tolik provaření (Orozovič, Hajlich, Stach, Gottwald aj.). Tereza Voříšková snaživá, jenže stejným dílem je i nesympatická, nebylo moc jasné, co by její postava dělala nejraději. Mezi její aktivity totiž nejčastěji spadal sex a nalévání drinků. Nejvíc to vypadalo, že si její postava neví rady se životem, stejně jako režisér Jakub Šmíd, který přecenil svůj tvůrčí záměr. Jak se dostala k provozování kavárny, to už si nechal film pro sebe. Do takové přisprostlé kavárny prostě host/divák, bažící po solidních filmových zážitcích, zcela jistě ani nepáchne. 3/10

Ucházející "béčko", co jede na umanuté sociální kritice. Na horor se (téměř) zapomnělo. Jo, a "vrahem" byl Tweeter. Maskovaný muž, říkající si L.A.Slasher, šíří paniku po Los Angeles. Bere si na paškál tamní, do sebe zahleděné pseudocelebrity bez talentu, které kamsi unáší. Policie se do celé záležitosti neangažuje, což byl dobrý tah, nezbývá než slávychtivé osobnosti proprat škodolibě v médiích. A je vidět, že celé L.A. má otravných hvězdiček pěkné kvantum, ale má jich také plné zuby. Absolutně nezáleží na tom, kdo se skrývá pod maskou a nažehleném obleku, o tomhle film rozhodně není. Dvojice hereček, Elizabeth Morris a Abigail Wright, přičemž prvně jmenovaná je začínající, druhá méně vytěžovanou, poskytly námět debutujícímu režisérovi Martinu Owenovi. Vzal se nadhled, zápal, fascinace sociálními sítěmi, pár doláčů, aby to vizuálně nevypadalo úplně blbě. Spojit horor s kritikou života slavných v sobě nese úskalí. Pokud by vznikl vyrovnaný film, v němž by byl stejně vyměřený prostor pro ostrou satiru i krvavý horor, byl by to vzácný úkaz.K něčemu takovému nedošlo. Většina hvězdiček, ať už popový zpěvák úrovně Justina Biebera, pornohvězda, nebo třeba hvězda tv reality show, všichni jsou bez výjimky prezentováni natolik povrchně, že divák na ně a na jejich budoucí osud zvysoka kašle. Stejně se jen čeká, jakým způsobem je nenávistný podivín zmasakruje. Jenže kam se poděl avizovaný horor? Sakra, celé se to smrskne jen na pár výhrůžek k uneseným obětem s obvázanými obličeji, minimum krve, ta ostatně připomíná nějaký prošlý džem. Napětí do filmu neprosáklo, na jakékoliv gore už nezbylo z prasátka. Dění filmu doprovází nepřetržité "twítování", které v podstatě nijak užitečné a zábavné není. Do komedie má film hodně daleko, komediálních pasáží je zde ještě méně než těch hororových. Humor zřejmě měla obstarat nejhvězdnější dvojice, kterou zastupuje Danny Trejo a Dave Bautista v rolích ukecaných drogových dealerů. Překvapivě z nich nevypadne nic kvalitně vtipného, ačkoliv je s nimi spojeno jedno překvapení filmu. Film je vlastně jakousi pestrou koláží slávychtivých lidí, kteří snadno propadají iluzi, že jsou dokonalí. A L.A Slasher je zde od toho, aby jim trochu pocuchal nervy, fazonu i sebevědomí. Pokud máte rádi hardcore filmy plné násilí a krve, můžete tenhle s klidem vynechat. Ve výsledku je o něčem jiném. Ale jo, šlo to, celkem nefalšovaně béčková záležitost, co by se ráda rozkoukala po nějaké hlubší myšlence, jenže má k tomu většinou jen (těžko)pádné prostředky. 50%

Pro hororového příznivce film vyznívá chabě, jen málo interesantně. V počtu pěti lidí se vydáváme do podzemních prostor bývalého nazi bunkru, abychom vyšetřili záhadné zmizení dělníka, jehož jsme byli svědky v úvodu. Hned první sekvence je nechtěně směšná. Stále ale byla naděje na zlepšení. Dozvídáme se, že nacisté zde prováděli zvrácené pokusy. Průvodcem se stal poloamatérský režisér Jacob Jerome, obsadil se do jedné z hlavních rolí, a nedokázal z neobjevného námětu nic vytřískat. Vznikl trapný film. Bunkr je tak zachovalý a čistý, že to vypadá, že jej náckové neopustili v roce 1943, ale před týdnem. Dále je zde šikovný product placement na marmelády a kečupy, kterými jsou oběti potřeny. Do gore to má daleko, film je v tomhle ohledu značně nešikovný. Francouzština osvěžující, herci celkem normál. Masožraví mutanti byla banda vlásenkářů, kterým přes ty bujné kštice nebylo pořádně vidět do obličeje. Film pořízený tak za pět prstů, Nejlépe hodnotím konec, který je do jisté míry překvapením, prostory neprobádaných chodeb byly také fajn, z herců určitě šikovná blondýna Aurore Sellier. Jacob Jerome má zkušenosti s krátkometrážními snímky, plánuje dokonce i scifi film, jenže dokud nesežene potřebné peníze, pořádný natáčecí štáb a kvalitní technické zázemí, měl by se na režírování vybodnout. Ke všemu je ani neovládá na profesionální úrovni. Pokud máte chuť na klaustrofobní horor, zapátrejte jinde. Tohle vaše choutky neuspokojí.Od Francouzů jsem nečekal takovou slabotu. 2/10