kingik

Do života účetního Calvina Joynera vstoupí někdejší školní outsider. Od jejich posledního setkání uplynulo dvacet let, spousta věcí se za tu dobu změnila. Dramatickou změnou prošel i Robbie. Ze školního otloukánka a nechutného tlustoprda je dnes hora svalů, navíc si změnil jméno, k velkému Calvinovu překvapení je agentem CIA - na útěku. Zbývá zjistit, proč se vlastně Bob Stone, jak si dnes říká, rozhodl někdejšího premianta ročníku po tak propastné době kontaktovat. Bude to relativně zábavná jízda, i když hodně nenáročně posazená. Dlouho jsem tenhle film odkládal, nebyl pro mě nijak lákavým zbožím, působil tuctově. Bohužel se ukázalo, že je tuctový. Sympatické herecké obsazení přebíjí tuctové akční scény, které ničím nevynikají a není jich dostatečné množství, z technického hlediska je zradila okatá zadní projekce, chyby ve filmu i ve scénáři jsou poměrně nepřehlédnutelné. SPOILER/Ve finále se ukáže, že někdejší Bobův (proradný) parťák svoji smrt jen zinscenoval a chtěl státní tajemství prodat teroristům, Calvin ho zná jen z vyprávění, nikdy jej neviděl, přesto bez zaváhání neomylně pozná, že je to on, když se objeví znenadání na scéně/KONEC SPOILERU. Příběh nepůsobí úplně ohraným dojmem, má svěží nádech, nějaké originální nápady má, nicméně mu chybí atraktivní uchopení, i co do akčních scén, čímž postupem času sklouzne na tuctovou úroveň. Má něco málo ke dvěma hodinám, jeho přepálená stopáž se stane záhy jeho nepřítelem. Řídký scénář svedl obě herecké hvězdy k "povinné" rádoby vtipné výplni, která spočívala v trapných výstupech, které film brzdily a ubíraly mu na tempu i zajímavosti. Namátkou Johnsonova scénka, v níž dělá falešného terapeuta, sem vůbec nezapadla, veškeré Hartovy výstupy, je to pták, co semlel všechny známé i neznámé afro-americké herce prostřednictvím svého kulometně ukecaného projevu, vše vrcholilo školním srazem a šilhající Melissou McCarthy. Režisér Rawson Marshall Thurber mohl svaly Dwayne Johnsona zužitkovat mnohem akčněji, zkrátka tak výkonně, aby mně nebylo trapně, když se svalovec a bijec nejednou znemožnil a provinilým úsměvem dával najevo, že se nic nestalo. S ústřední hereckou dvojicí jsem byl spokojen, celkem jim to šláplo, z obsahu i náplně filmu jsem už takovou radost neměl. 6/10

Tentokrát něco pro ty, kteří mají rádi ženy 60+. Možná jsem to jen blbě odhadl a žena spadala do kategorie 50+. Každopádně je-li vám 13-, tak máte velkou šanci, že u paničky zabodujete. Trpěla totiž pedofilií. Takže pár intimních chvilek se s ní dalo prožít třeba v bazénu. Stačilo zavolat heslo "Babi, jdu do bazénu", a už jste měli na bimbasovi nenechavého "úhoře", který vjede pod plavky. Vyšetřovací tým se zabýval bábrliným záhadným utonutím. Divák došel k tomu, že pedofilie se zde přenášela z generace na generaci. Nejdřív byl uspokojován syn, po letech vnuk. Ke všemu za tím vším byla jistá pointa, která dávala epizodě dvojnásobně zvrácený rozměr. Řeklo by se, že na odpolední pokoukáníčko už je to poněkud přes čáru. Samozřejmě, že i přes tabuizované téma, se jedná o vysoce korektní přístup k látce. Nečekejte žádné otevřené sexuální scény. Vybavuji si jen žhavou blond bábrli v bazénu, jak chce svého vnuka zasvětit do tajů erotiky, ovšem přeruší jim to její syn, žárlivý maník. Největší řehot sklidí samotné provedení vraždy milfky. Jistě si umíte představit rozlehlý bazén. Osoba, která vraždila, se dosoukala na odrazové prkénko nad bazénem, přičemž bábrli obratně jednou rukou opakovaně stlačila pod vodní hladinu, tlačíc jí vytrvale na temeno hlavy. Každý by se z tohoto směšného manévru vymanil, ne tak babča. Párkrát sebou škubla a hotovo. Úsměvné zabití, respektive utonutí, a upjatý korektní ráz tuhle zajímavě vztahově vyhrocenou epizodu devalvovalo na neškodnou odpolední podívanou, kterou konkurenční Rexovo Prima hafání naštěstí nemůže ohrozit. 5/10

Pokud z nějakého blíže ne(s)pe(cifi)kovaného důvodu ignorujete comicsové adaptace, X-Men a Fantastická čtyřka vám nic neříkají, můžete to vzít oklikou a stavit se v Rusku na Ochránce. V ruských pokusných laboratořích už bylo vyvinuto za totalitního režimu leccos, třeba hokejová sborná a Viktor Tichonov. A jiný koumák jménem August Kuratov stvořil v dobách Studené války čtyři nadlidi, disponující superschopnostmi. Ve skutečnosti bylo stvořeno více takových subjektů, nicméně jen kameňák Ler, ninja Khan, píchačka Kseniya a medvěd Arsus jsou k dispozici, zbytek se někde zatoulal. A tihle čtyři mají zastavit svého stvořitele, který má choutky, jak jinak, ovládnout svět. Film se příliš nezabývá filosofickými výlevy postav, které by byly nějak mimořádně zkroušené a sužované traumatem z jejich jinakosti. Postavy jsou se svým osudem poměrně smířené, jen Kseniya si nepamatuje své felační schopnosti z dob Brežněva. Film šlape především v akčních a trikových pasážích, kterých je přehršel. Technické zázemí se určitě nedá porovnávat s americkým, ovšem došlo v této oblasti k několika příjemným překvapením. Triků je takové množství, že si z nich vybere každý, leckteré jsou videoherního rázu i stylu, mnohé z nich překvapí svojí troufalou rozmáchlostí ve snaze konkurovat západní produkci. Nejmarkantnější je propracovaný vizuál. Tahákem filmu, alespoň po mě, je účast Aliny Laniny, jejíž půvab mně byl znám, ovšem nic netušíc, že se v druhé polovině hodí do latexu, dostal film sexy rozměr. Pojem "ruský sexappeal" platil i pro Valeriji Škirando, která celé akci velela a postupně se zbavoval\a své "sovětské" komisní upjatosti. Filmu chyběl nadhled, bral se mnohdy smrtelně vážně, odlehčených pasáží je jen zanedbatelné minimum. Finále to také nevytáhne moc do výšin. Celou dobu film diváka připravuje na bombastický závěr, jenže ten se nedostavil. Sarik Andreasjan je velice progresivní režisér, co už má zkušenosti se zámořským stylem natáčení, v jeho filmografii se najde i takový počin, jež není obsazen ruskými herci. Celkově se dá napsat, že se nejedná o nic originálního, film se zřetelně inspiroval comicsovými předlohami, které jsem zmínil v úvodu, z nichž nepokrytě po celou dobu čerpá. Jde ale také o srovnání, že čeští tvůrci to nejdále v oblasti comicsů dotáhli na Čtyřlístek, což by splácal i pětiletý retard. V tom případě jsou Ochránci vrcholným počinem ruské kinematografie. 7/10

Svět, jak jsme jej znali, zanikl. Zůstala jen emočně prostá komunita soustředěná do uniformovaného Kolektivu, v němž se chodí do práce, bydlí se v úsporně zařízených bytech, člověk má jisté stravovací návyky, místo konzolových her se za nudných večerů, kterých kvapem přibývá, "paří" unylá skládačka (pozor, tvůrci to nevychytali, i hra, jídlo a jiné, mohou vyvolat emoce) ovšem city, včetně lásky, i veškeré projevy s tím spojené, jsou považovány za nemoc, pro kterou zde mají i svůj název - SOS. A usilovně ve výzkumném středisku na tyto emoční neduhy vyvíjejí lék. Žít v páru je něco nemyslitelného. Plození probíhá bezpečnou formou. V takové komunitě se ocitl i zamilovaný pár Nia a Silas, kteří svoji náklonnost k sobě musí úzkostlivě tajit, aby neskončili v detenčním zařízení, z něhož už není návratu. Jediným řešením je únik na poloostrov, kde je (sexuální) svoboda. Podřízenost totalitnímu režimu, vymývání mozků, dystopie, utopie a Husákova neviditelná přítulnost - to není nic nového. Můžu jmenovat desítku spřízněných filmů (Ostrov, Sexmise, Equilibrium...), z nichž tenhle kousek čerpal střípky a formuloval je tak, aby to působilo originálně. Středobodem vyprávění je mladý milenecký pár, ztvárněný Nicolasem Houltem a Kristen Stewart, který má upoutat největší pozornost. Výprava, prostředí i kostýmy jsou proto koncipovány tak, aby nebyly natolik atraktivní a divák mohl takřka nerušeně sledovat, jak dva milenci se společně smějí, souloží a hledají způsob jak z toho ven. Udivilo mě, že se málem cicmali na veřejnosti, ale nikdo si toho nevšímal. Z filmu nejukne žádná akce, nebylo totiž odkud, vše je značně komorní, atmosféricky tlumené. Nikde přitom nekouká žádné nebezpečí v podobě záporáka, který by šel po dvojici. Děj není dostatečně vyhrocen, dvojici v podstatě nic nehrozí, tím pádem odpadlo i veškeré napětí. Mně toho nevzrušivého děje a unylého konceptu přišlo (na bezmála dvouhodinový film) až moc, takže v součtu s velmi rozvláčným tempem se mně dostalo nudné kopírky, která možná kdesi přechovávala sourodou myšlenku, třeba kterak vzniká abstraktní cit, jasně, to přece není myšlenka, že, takže někde tam bylo cosi sofistikovaného, jenže jaksi nebyla možnost to objevit. Tedy konkrétně mně se to zrovna moc objevovat nechtělo. Film z produkce Ridleyho Scotta nemá v konečném kontextu moc co nabídnout. Zcela postrádá možnost být extra zajímavým, je-li divák soustavně uspáván jeho stereotypně nevrušivým rázem i éterickým hudebním doprovodem. Závěr je nijaký, určitě to bylo celé utnuto předčasně. Kristen Stewart a Nicolas Hoult svoji zakázanou lásku předstírali zdárně, nicméně film mě v žádném ohledu nezaujal. Vše v něm prezentované se už vyskytlo v různých formách zpracování v žánrově spřízněných filmech, které tenhle snímek předešly. 4/10

Rodinná zábava jako vystřižená z osmdesátých let. Nikdo by se moc nedivil, kdyby byl pod ní producentsky podepsán Steven Spielberg. A nikdo by se nedivil, kdyby Svěrákovci podali žalobu, že jim námět o Ropácích kdosi v zámoří bez jejich svolení "rebootoval". Jak už jsem zmínil v úvodu, film jede v kolejích osmdesátkových bijáků pro celou rodinu, při jehož sledování si vzpomenete třeba na Goonies. Tomu odpovídá rozsah i obsah příběhu, který je velice prostinký. Mladík Tripp se skamarádí s hodnou potvorou s chapadly, která se živí ropou. Mladík vědom si toho, že o život jeho nového kamaráda usiluje mocná naftová korporace vedená slizkým Robem Lowem, ukryje dobrotivé monstrum do svého trucku. Ten byl ještě nedávno na odpis mezi vraky, nyní je ovšem zásluhou Stvora "vytuněn" a ovládán jako nikdy předtím, takže skáče, leze po stěnách a vůbec vykazuje neobvyklé technické vychytávky. Film baví dost očekávaným způsobem, stejně očekávané je i jeho vyústění. Mistr Spielberg by jistě do něj vetkal vypointovaný humor, více legrácek i nápadů. Rozhodně se film za svoji trikovou složku nemusí stydět. Digitální potvora je sice trochu obyčejného vzezření, děti asi nejspíš nebudou po ní šílet a dávat si ji na batohy a penály, ovšem to, co má plnit, to si plní. A není ve filmu jediná svého druhu. Po vzoru všech správňáckých rodinných filmů celá stmelená parta na závěr podnikne velkou záchrannou akci. Chris Wedge si poprvé režijně vyzkoušel hraný film. Má za sebou na poli animáků značné komerční úspěchy, třeba Doba ledová a Roboti jsou filmy, se kterými slavil v minulosti velké úspěchy. O tomhle jeho počinu se to říct nedá. Ne, rozhodně není špatně zrežírovaný a zahraný. Herecké obsazení nižší svítivosti přesně odpovídá duchu filmu. V hlavní roli neokoukaný Lucas Till, jeho kamarádku hraje hvězdička Jane Levy, ano, ta, co čelila slepému starci v hororově pojatém Don´t Breathe (Smrt ve tmě), další herecká skvadra přesně vystihuje pojetí filmu. Jen tenhle film v podstatě nenabízí nic výjimečného, co by jej oddělilo od rodinné produkce dávnověku, která to měla v současné nabušené konkurenci zatraceně těžké, aby uspěla. Nudné odpoledne ovšem zaplácne více než spolehlivě. 6/10

Byla doba, kdy bohatý Conrad nevěděl co s penězi. To skončilo, když mu jeho rodiče pro jeho nepřístojný postoj k životu zatrhli finanční zdroje. V takovém krizovém období je nejlepší náplastí láska. Ta se dostaví v podobě krasavice s tváří Olivie Wilde. Už úvod tohoto podivně instruovaného filmu, který kombinuje hned několik žánrových odnoží, nevěstil nic světoborného. Divák je vpraven do ospalého tempa, které korunuje debilní hudební doprovod, přičemž film si pohrává s poetikou a rád dodá jeden "sofistikovaný" dialog za druhým. Jasonu Batemanovi má být kolem třiceti, vypadá na padesát. Už to, že nad ním v jeho věku určitým způsobem rozhodují rodiče, je doslova příšerné. Nejhorší ale je, že celý film se nezmůže vůbec na nic. Nepřijde s jedinou scénou, která by nějak bavila, nedostaví se žádný zajímavý nápad. Film osciluje mezi romancí lidí neurčitého věku a (b)análním sociálním dramatem, jenže obojí si vzájemně natolik překáží, že je to jen napěchováno nudou k prasknutí. Musíte se prokousat nudnými scénami, ve kterých se jen žvaní, klábosí a chodí podzimním městem od ničeho k ničemu. Vydržet takovou píčovinu dalo práci. Film se mnohdy jevil delší než byl. Klidně by mohl ve své zdlouhavosti konkurovat všem tříhodinovým eposům. Akorát tedy, že si až tak moc rád hrál na ukrutně, úplně nejvíc zamyšlený film, který by rád sdělil nějakou ukrutně inteligentní myšlenku, akorát nevěděl, jak to ukrutně provést, aby mu divák předčasně ukrutně nepošel přeukrutnou nudou. Je s podivem, proč na film kývl Jason Bateman a Olivia Wilde .Žádný komerční a umělecký úspěch z toho nekoukal. A tak jsem alespoň vděčný, že v něm právě Olivia hraje, je to jediný důvod ke zhlédnutí filmu. Kdo u něj neusne, je králem filmové nezábavy. 2/10

Stýská-li se vám z nějakého prostého důvodu po době, kdy socialismus reálně skončil a kapitalismus ještě reálně nezačal, tenhle filmový počin vás bezpečně přenese do zatuchlých ulic, v nichž lze ještě cítit bolševický odér, přesně půl roku před rozdělením Československa, což není nijak podstatný údaj. Originalitou i banalitou nasáklý příběh se odehrává tři roky po pádu totalitního režimu a točí se kolem kosterního nálezu, jehož identita je spjata s mužem s nepříliš vyjasněnou minulostí. Celý příběh je následně zahlcen množstvím (převážně negativních) postav, na které si došlápla jejich (estébácká) minulost. Tenhle novodobý počin vnímám především jako bizarní úkaz, který spolehlivě zapadá do malé, nepříliš rozvětvené rodinky nemnoha podobných počinů, které mají jeden společný rys - působí sebeparodicky a nedokáží se z toho vymanit. To hlavní, na čem měl film stavět, tedy silný a přehledný příběh, přehledné motivace postav a jejich přehledné rozdělení úloh v příběhu, se záhy vytrácí a převládá jen zručně odvedená brutalita a precizně odvedená výprava, která věrohodně imituje počátek devadesátých let minulého století. Červeného kapitána je ve filmu ukrutně málo. Tuto temnou postavu ztvárnil temně Oldřich Kaiser, kterého je v celém filmu tak na deset minut, prostě by to chtělo, aby byl ve filmu více, když už nese název této postavy. Vážné charaktery mu svědčí. Nebyl zdaleka jedinou zajímavou akvizicí, v podstatě všichni herci odvedli nadstandard, který u nich není běžně k vidění. Do filmu byl ale obsazen i Michal Suchánek, vůbec nejhorší herec na charakterově vyhrocené role, polovinu svých replik drmolil, když jej kamera ukázala v posmrtném stavu, budilo to úsměv. A tak to bylo s většinovým obsahem filmu. To, co mělo působit vážně a dramaticky, bylo k smíchu, nebylo rozhodně pravidlem, že vždy tomu tak bylo, většinou platilo, že ano. Film si moc nepotykal se zvukem. Hnusné předabování herců bylo rušivým elementem. Konečně můžu napsat, že i český film vykazoval scény, které by se daly označit za akční, navíc byly slušivé, nedokázaly ale potlačit podvýživený scénář, jemuž chyběla dramaturgická vyváženost. Je fajn, že se ale našel někdo, kdo má dost stereotypní české produkce, vychrchlávající nekonečné seriály a podbízivé komedie z vesnického prostředí. Producent Michal Kollár, který tímto počinem režijně debutuje, může dál pokračovat v režírování, pokud ovšem bude natolik důsledný v tom, že jeho vážně míněná díla nechtěně nesklouznou k absurditě. 6/10

Kruhy pod očima, letokruhy, kruhy v obilí. To máte jedno. Kruhy jako kruhy. Hlavní pointou je, že jak číslo sedm dokázalo v minulosti politikům zruinovat jejich kariéru, osudová sedmička, čili sedm dní, čili týden, dává divákovi prokletého videa též pramalou naději, že se ode dne zhlédnutí dožije osmého dne. Dá se proti tomu podniknout jediné, a sice sedmkrát v týdnu souložit, jste-li fikaní, video zkopírovat a přeposlat je "náhradníkovi", nejlépe z řad politiků. Nechcípnete, budete z toho venku, ošklivý politik náhle zmizí ze scény a médií, tím pádem jste ulevili nejen sobě, ale i na chvíli jste z naší země udělali zase jednou zemský ráj to na pohled. Pokud se chcete na tohle cvičení s kruhy dívat, doporučuji dopolední čas. Tenhle film zrovna není energetickým nápojem, večer, případně pozdě v noci se u něj dá spolehlivě usnout. A to se v něm straší nepřetržitě, ale neúčinně. F. Javier Gutierrez neuměl udržet diváckou pozornost po celou dobu stopáže. Málo mordů, navíc krátce po úvodu se děj filmu přesune do zapadákova, kde se bude intenzivně pátrat po původu osudu Samary, pochvičky z prokletého videa, ocitneme se u kostela, zavítáme mezi hroby, navštívíme slepce. Film náhle ztratí dobře nastavené tempo z úvodu. Casting by si zasluhoval hodit za Samarou do studny a zavalit balvanem, zajímavě odpudivý byl jen Vincent D´Onofrio, který jaksi nakynul po každodenní párty u Hamburger Hill. V podstatě není koho chválit. Z filmu se postupně stane monotonní záležitost, která vyústí v nenápadité finále, dost uhozené finále, co nemá dlouhého trvání. Neználci prvních dvou dílů nepochytí určité souvislosti, současně jim ale báchorka o vraždící videokazetě jen těžko zrychlí tep. Dá se ovšem ocenit zajímavý kontrast mezi archaickou technologií videopřehrávačů a dívkou lezoucí ze "čtyřkáčkové" televize. Jenže Samara dostala jen minimální prostor projevit své vražedné choutky. Tři scénáristy, kteří ji takto odlifrovali, by měla rozsápat a pak povolat režiséra, který umí děsit ve skutečném významu tohoto slova, ne v tom výsměšném. I tak film není na odpis. Je zde několik pasáží, které jsou vydařené. Kdyby si film s nimi více vyhrál, dotáhl by to možná na lepší než jen nevyrovnaný a vesměs průměrný opus. 6/10

Spojenci ve VelkoBrangelinské říši. A k tomu jejich nehynoucí láska. Jo, ale Brad s Marion to měli kurevsky těžké, sama Brangelina si přála smrt své sokyně v lásce i felaci. Hezky to měl Robert Zemeckis zrežírované, jen je škoda, že film má dvě hodiny, tudíž podstatně vynikne jeho rozvláčnost a tu a tam se začnou klubat logické dírky. Má-li tedy hrdina co do činění se špičkovou špiónkou, ještě k tomu německou, měl by být obezřetnější, což se až tak nedělo. Na nočním stolku ponechaná důležitá tajná depeše by určitě neušla jejím cvičeným smyslům. A podobných zaváhání přibývalo, ovšem nad to je film technicky zručně odvedený. Na výpravě je znát dražší rozpočet, práce kameramanů je zdatná, vizuál potěší. Několik akčních sekvencí je příjemně brutálních. A je zde hlavní tahoun toho všeho - Brad Pitt, bez jehož podplukovníka by film nebyl úplný. Film má určitě své napětí a nešetří napínavými chvilkami, jenže své rozvláčnosti se nezbavil. Než dojde na zabití nacistického velvyslance, film se dost táhl. Zájem o milenecký pár, později manželský pár s malou dcerkou, určitě zpočátku nebyl nejvyšší.. Rozjezd je poměrně vlažný. Druhá polovina filmu ale nabízí podstatný zvrat ve vyprávění a tím i znatelný odpich z oparu nudy. Hrdina se bude potýkat s tím, že je jeho milá obviněna z přivlastnění falešné identity a její pochva tak trochu i náležela Adolfovi. Ano, námět poměrně neotřelý, ovšem místy se zdálo, že na dvě hodiny nevystačí. Takže střídání ne úplně svižných sekvencí s těmi napínavými trvalo v podstatě celý film. Zprávy o tom, jak to mezi Bradem a Marion sexuálně jiskří, se neukázaly jako úplně liché. Zatímco Marion v postelové scéně neobnaží pomalu ani křidýlko a francouzské stehýnko, Brad zaperlí holou zadnicí. I přes režijní kvalitu, je postupem času znát, že Robert Zemeckis postupně vyklízí pole elitních režisérů. Určitě to v minulosti býval nápaditější, kreativnější i komerčněji úspěšnější režisér. Tenhle jeho počin je po režijní stránce slušně odvedený, kompaktností ale nevládne, určitě by prospělo jej o půl hodiny zkrátit, aby se jeho napínavost i dojemnost dostavila v plné síle a nepřebíjela tyto aspekty bující kýčovitost. 7/10

Unesené dopravní letadlo, sličná agentka FBI na jeho palubě a parta únosců, co nepatří k teroristům a má zájem jen o svého bývalého společníka, respektive o hodnotný materiál, který si s sebou přibalil na drahou "svačinu" v rámci dlouhého letu. To jsou celkem atraktivní atributy, kterými divák béčkových filmů nepohrdne. Ano, film nijak neskrývá, že je z béčkové produkce, přičemž občas budí dojem, že nějakou dobu ležel na stole vlivnému "áčkovému" producentovi, který s jeho realizací ale otálel, až film dostal punc ostrého béčka, které láká na Denise Richards a Dolpha Lundgrena. V případě Denisky může zavládnout spokojenost, do padesátky jí sice mnoho nezbývá, rve se jako kobyla, sexappeal má na rozdávání. Kdyby ve filmu neměla mnohem mladší konkurentku Greer Grammer, hájící zájmy temné strany, dalo by se napsat, že je tahákem filmu. Dolph Lundgren bohužel působí ve filmu nadpočetným dojmem. Hrál bez energie, jeho role byla spíše vedlejší, upozaděná, většinu času strávil v kokpitu, v němž (ne úplně věrohodně) pilotoval. Žádnou pořádnou bitku mu tvůrci nedopřáli. Údery tentokrát rozdávaly ženy, ovšem stran akce je to docela bída. Pár slabě a nepřehledně natočených bitek moc vzruchu nenadělalo. Oproti tomu se dá ocenit nápad, který do prudce ohraného námětu s únosy letadel, vnesl i něco nového. Nechybí ani zvrat ohledně změny charakteru jedné z postav, který se dá ale lehce odhadnout. Raritou je účast někdejší dětské hvězdy Jonathana Lipnickiho v roli rozverného stevarda, obrýleného klučinu ze série "Myšák Stuart Little" by v něm ale dnes už hledal jen málokdo. Za skromných cca 80 minut, co film trvá, ani nestihne nudit. Technická kvalita snímku je dost proměnlivá. Film si libuje v animacích scén, které jsou na rok 2017 legrační. Pro příznivce béčkových akčních spektáklů se může jednat o filmovou událost roku, méně náročný divák ocení porci nápadů a přeleští svícen nad Deniskou a Grírkou. Víc už se z toho nepodařilo vyrazit. 6/10