kingik

Hrajeme s Ali(m) (Babou), ale tentokrát bez 40 loupežníků, zato však v jeho doupěti. I když na to hraní, není úplně tak sám, je blbost a nezábavnost zaručena. A heslo "Sezame, otevři se" tentokrát opravdu ke vstupu nebude třeba. Ali má svět videoher v malíčku, ale místo toho, aby diváka s nimi nějak blíže obeznámil (kdysi to tak dělával, ale to byl jiný pořad), třeba prostřednictvím krátkých recenzí, uchýlil se s partou pamamrdů, co z huby vypouštějí žvásty, ze kterých se točí hlava, k typu pořadu, který sice ještě tady nebyl, ale co diváka vesměs vůbec v ničem neobohatí. Pořad se snaží být děsně cool, ale je to obří vlna stupidity, kdy přičmoudlý Pelem Alim Sáhib ze sebe sype "moudra" a skutečně věří, že Liam Neeson ve svých akčních filmech nakopává řitě padouchům maximálně autenticky. Jak můžou vůbec takový idioti ještě existovat a otravovat o sobotních dopoledních soudné diváky?! Ten pořad se nedá vydržet ani minutu. YouTuber = čurák obecný, druh živočicha, jehož je povoleno umlátit lopatou, a jehož výskyt byl zaznamenán v kyber prostoru. Rád bych briketě Alimu vzkázal, že ten jeho hrdina Liam Neeson natočil také Schindlerův seznam. Jistě by se za něj přimluvil, když by mu hrozila fyzická likvidace. Za existenci tohoto pořadu, je však tohle extrémní řešení jediným možným východiskem. Po jedné epizodě totiž hrozí, že vaše hlava exploduje a loupeživý Ali si s vašimi neurony zahraje nějakou parádní videohru. 0%

Každý (hororový) spisovatel má svoje démony. R.L.Stine jich má stovky. Jeho dětství bylo poznamenáno vyloučením ze společnosti. Dopadlo to tak, že v dospělosti se stal úspěšným spisovatelem pokleslých strašidelných románů. Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Kdyby ovšem strašidýlka jím stvořená z nenávisti a zášti vůči okolnímu světu, nevyskákala z jeho knih, které tak důkladně držel na policích pod zámkem. Jeho zdánlivě poklidné kruhy narušil středoškolák Zach, který se do zapadákova přistěhoval se svojí pedagogicky vzdělanou mámou. Spisovatelův dům těsně sousedící s tím jeho mu ani tak nepadl do oka, jako dívka v jeho věku, která za okny přebývá. Mladík má šanci prožít svoji první lásku, ovšem bude-li mu k tomu stačit dívka, která je jen výplodem spisovatelovi fantazie. Jack Black jako spisovatel fantazijních děl, jejichž hororové postavy ožívají a dostávají se z knižních stránek do reality. To možná není až tak překvapivé zjištění. Určitě více překvapí, že R.L.Stine skutečně existuje, píše a vydává knihy pod značkou Goosebumps - Husí kůže, v závěru se na moment objeví ve filmu na školní chodbě, kde bude nositelem příjmení Black. To je docela zábavná hříčka. Jsou však negativní faktory, které slibný film neskutečně dojebaly. Film dostal přístupnost PG-13. To znamená, že ač je ve filmu vlkodlak, obří kudlanka, Yeti nebo grupa zombiků, stejně jsou zde všichni na hovno, protože se stanovenou nízkou přístupností pro dementní a rozmazlené parchanty, je film až na kost zbaven jakékoliv drastické scény. Pokud se k ní schyluje, je nějakým nešikovně křečovitým manévrem do filmu vpraven odlehčený vtip, kterým ta scéna vyústí, přičemž to už po třetí takové scéně, na chlup stejně provedené, začalo být trapné až otravné. Nezlobte se na mě, ale dívat se třeba deset minut na nebezpečného vlkodlaka v supermarketu, kterak je hrozbou pro spisovatele a spol., v potenciálně napínavé scéně, a pak následně jej vidět, jak ho jakási tetička "duchaplně" srazí autem do kontejneru, je opruz. Takže nasrat. Druhým velkým záporem je celková nedomyšlenost příběhu. Jak je to vlastně s knihami, které si čtenáři pořídí? To na ně taky v obýváku zaútočí příšery po otevření knihy? Ve filmu se tím nikdo nezabýval. Dost zvláštně působilo i vypuštění monster na scénu, další nejasnosti panovaly kolem "existence" spisovatelovy dcery, nejasný byl vztah mezi spisovatelem a panákem Slappym, jenž vedl celé povstání. Nedozvěděl jsem se, co bylo v minulosti příčinou panákovy fanatické nenávisti ke svému stvořiteli. Trochu lépe pracovat s podstatou i detaily příběhu by určitě nebylo na škodu. To, co scénář nechal ladem, doháněl film tempem, dynamikou, obří porcí speciálních efektů a vzpomínkami a sympatickými narážkami na obdobně pokleslá a spřízněná filmová dílka, jejichž výroba obšťastnila především osmdesátá léta. Potenciál byl značný. Jen třeba vražední a invenčně pojatí sádroví trpaslíci evidentně trpěli tím, že nemohli nikoho brutálně zmasakrovat. Nebohému režisérovi Robu Lettermanovi nezbývalo nic jiného, než z toho udělat relaxační a relativně zábavný film pro celou rodinu, aby náhodou parchantům nezaskočil popcorn. 60%

Prý je v televizi málo srandy. Deficit se rozhodl dohnat tv Barrandov porcí nových scének a osvědčenýcj písniček. Dobrý tah je to v tom, že se jedná o návrat umělců, kteří nějak sešli z očí i z mysli. Není totiž třeba dívat se pořád na stejné a omleté ksichty. Uvádění se zhostila trojice Pogodová-Skrúcaný-Kavalčík. První dva jmenovaní v pohodě. Problém nastal s Kavalčíkem, který zde byl samozřejmě za trolla Rudu z Ostravy. Tím došlo k devalvaci poměrně zábavně koncipovaného večera, ve kterém nikdo nepřebýval. Nevadil mně nikdo. Hůlka dobře zazpíval, Pilarová s Březinovou byly neméně dobré. To byla hudební čísla. Nyní ke scénkám. Konečně si dal někdo práci stvořit nějaké scénky. Netahá se pořád dokola z archivu, jak bývá posledních několik let na jiných tv stanicích zvykem. I když scénky nebyly nijak extra vtipné, přece jen byly poměrně pestré v tématech. Parodovaly se klasické pohádky, ke slovu se dostal i Praotec Čech, jenž byl zbaven mýtů, nešvary levné plastické chirurgie i její možná rizika i včelařství. Objevili se herci, kteří tak nějak zmizeli z tv obrazovek - Sypal, Hudečková, Carda, Vyskočil, Jirák, Bittnerová aj. Díky této jakési neotřelosti se zábavný večer stal průměrně zábavným, ale pořád to byl schopný únik před ještě mnohem horšími pořady, které souběžně vysílala konkurence. Návrat scének a písniček to nebyl v nejlepší formě, ale ukázalo se, že když se chce, je na srandu v televizi zaděláno. Minimálně na tv Barrandov a s režisérem Jakubem Wehrenbergem je v tomhle ohledu vystaráno a postaráno v přijatelné úrovni. 50%

Hezké, milé, poučné. Motorovou pilu je dobré vzít si sebou, i když jdete jen tak na "lehko". V zábavním parku může být krvavo. Zajdete si na atrakci Dům hrůzy ve dvou, vrátí se jen pořezané oblečení. Detaily při porcování jsou moc fajnově vyvedeny, něco podobně originálně nasnímaného se jen tak nevidí. Občas do filmu skočil takový ten režijní nešvar začínajících hororových režisérů, že vše musí být dotaženo do absurdna. Začátek a prostředek je z toho pohledu působivější, než třeba přetažená pointa. Pilous s motorovkou je nepříjemný maník, milenecká dvojice celkem sympatická. Najde se nějaký dobrák, který dá šíleně se jevící tvůrčí dvojce peníze na celovečerní film, aby to rozbalila naplno?! Producenta se zvučným jménem už mají (Eli Roth). Teď už jen čekat, že po dobře vyvedeném hororovém krátkometrážníku, přijde dynamický brutál horor, v němž gore zasviní divákům hadry. Panečku, Dinetz & Trussell na to mají. 80%

Když to učitelce v nejlepších letech přestane klapat v manželství, spustí se ve slabé chvilce se zajíčkem ze sousedství. Tím se vystaví stalkingu a její soukromý a rodinný život je v ohrožení. Psychopatický mladík Noah brzy převezme kontrolu nad životem Claire. JLo je holka od vedle. Bylo jen otázkou času, kdy natočí film o klukovi od vedle. Písničku o holce "od vedle" už má, teď už má i ten film. Ohraný námět převzatý z béčkových a schematických thrillerů se i coby producentka rozhodla pod vedením nové scenáristky a známého režiséra předělat. Film nemá dvě hodiny, nemusíme tedy sledovat pomalý děj plný nezáživných keců, než psychopat udeří naplno. A vida, netrvá to dlouho, jen co je Claire ošukána, hned si začne na ni mladík dělat nároky. Erotická scéna je poměrně odvážná. Jestli za JLo nebyl nastrčen body double, nutno uznat, že je to kus. Přece jen jí scénář v erotické linii připravil úskok v podobě o generaci mladší kolegyně Lexi Atkins, která je komplet nahá a slavnou zadečkovou celebritu ukázkově smetla. Dvě erotické scény, nástup psychického nátlaku má postupně vzestupnou tendenci, film má spád, hardcore scény, Rob Cohen je režijně zajímavý. Jistě je zarážející, že se stresovaná žena neobrátí s případem na policii. Policie do děje nijak nezasáhne. A taky dobře. Na co chození po policejní stanici, trapné vyšetřování, které kolikrát ani nikam nevede a film jen brzdí. O to víc je zde Jennifer Lopez, která musí sama na vlastní pěst i kundu bojovat nejen s vyšinutým mladíkem, ale i s generačními rozdíly, nasoukat se do o dvě čísla menších outfitů, které normálně nenosí, a dávat pokyn kameramanovi, aby příliš dlouze nezabíral její přerostlý zadek. Do role jejího protivníka to možná chtělo někoho hvězdnějšího, přece jen Ryan Guzman, kdo ho asi tak zná, že. No, celkem ušel, herecky překvapil, jako protivník JLo fungoval. U mě zbývá jen si odpovědět na to, jestli jsem chtěl vidět JLo v jiném filmu než romantickém. Kurva, že jo! Bylo to líp natočené než všechny thrillery s podobným námětem. Kurva, že jo! Je JLo nejvíc sexy ženou světa ve své věkové kategorii? Je to úplně běžná holka od vedle. V tomhle napínavém filmu byla milá a sympatická. Konečně jsem zase jednou viděl poctivý film, ve kterém nebylo místo pro digi triky. I přes velmi nízký rozpočet film nestrádal. Tak dobře a zdatně ho totiž kámoš Petra Jákla natočil. 100%

V zajetí záludných povidlových šlápot. Pojem, který jsem pojmenoval "povidlová šlápota", je asi nejvýraznějším nápadem v prequelu, kterému chybí nasazení a zásadní vrchol. Ostatně, film si své dva vrcholy prodělá v první půlhodině, když na mladou hrdinku dvakrát působivě mává démon a následně ji excelentně srazí auto. První třetina filmu je hodně povedená, prosycená tajemnem, jako divák jsem se těšil, co přijde dál. Představte si dál už nepřišlo nic, co by vybočovalo z hororového standardu. Závěrečnou třetinu považuji dokonce za nenápaditou, slabou, včetně směšného posledního záběru filmu. Finále bylo unavené, určené k přetočení, nevylučuji, že za jeho zmršením stojí přístupnost PG-13, jenž z hororů dělá dětské filmy. Co byste řekli na to, kdyby Mimoni byli přístupní až od osmnácti let?! Tak tohle je podobné. I když film působí téměř laciným dojmem, je natočen na velmi dobré technické úrovni. Démon s kyslíkovou maskou je parádní hnusák, kupodivu už nenajde konkurenci v ostatních posmrtných kreaturách, které jsou poměrně slabě namaskované. A pytel se taky s nimi zrovna neroztrhl. Straší se hned na několika úrovních. Některé pasáže jsou znepokojivé, příjemně mrazivé, divák očekává maximální úlek. Leigh Whannell umí využít malý prostor v místnosti hodně sugestivně. Divák si připadá, že je "astrálně" vtažen do scény, kde ale má pocit stísnění, takže se rád vrací na svoje místo, do pohodlí křesla. Astrální cestování do říše mrtvých je zde hodně slabě provedeno. Na médium, v tomto případě Lin Shaye, nečeká na druhé straně nic zajímavého, narazí však na dámu se závojem, která v tomto prequelu nemá zásadní postavení. Unylý dojem moc nevylepší ani přítomnost divných "lovců duchů", dvou internetových šprýmařů, kdy jednoho ztvárnil Vašek Noid na redukční dietě, druhého si zahrál sám pan režisér osobně. Pozorný divák jistě nepřehlédne jeho tvůrčího spolupracovníka Jamese Wana, který si zahrál malou roličku divadelního režiséra, u něhož je na castingu mladá uchazečka o roli, okolo niž se celý prequel točí. Mladá hrdinka Quinn, která chtěla ze záhrobí zavolat mámu, byla zahrána Stefanie Scott poměrně průměrně. Herecké výkony jsou však obstojné. Pokud vám nevadí Dermot Mulroney, který byl vytažen z hereckého záhrobí, budete s jeho ztvárněním otce dcery pronásledované duchy, spokojeni. Film samotný extra dojem nezanechá. Chybělo nasazení, více strhujících nápadů, ale oproti tomu je film natočen přehledně, občas se objeví prvotřídní postrašení se snahou neopadnout. No asi takhle, i když na mě režisér dělal non-stop bububu, já se na něj nezlobím, že to se mnou nic neudělalo. 60%

Už je to pět let od hrůzného prožitku, kdy byla Jennifer skupinově znásilněna ve srubu. Vzpomínky na tuto dávnou událost jsou ale stále živé. Mladá žena si změnila jméno na Angela a chce zapomenout. V práci jí nadbíhá kolega, navštěvuje psycholožku, chodí na skupinovou terapii s oběťmi znásilnění, případně jejich pozůstalými, kde se seznámí s excentrickou Marlou, s níž na muže sdílí stejný radikální názor, a kterou zanedlouho zavraždí její bývalý přítel. Angela se za noci pouští pomstít ty ženy, které trpěly pod pyjem násilníků. Radikálně feministická trilogie se dočkala návratu lepé Sary Butler z jedničky, dostala nového režiséra a ten zvolil jiný přístup než jeho exploitační předchůdce. Co tahle série určitě nepotřebovala, jsou rádoby psychologické žvásty a snaha dostat trochu té psychologie i do hlavní ženské hrdinky. Tahle série na to není stavěná. R.D.Braunstein třetí díl posunul do thrilleru s psychologickými prvky. To může být zklamání pro ty, kteří očekávali perverzně explicitní jízdu ve stylu předchůdců. Já nové tvůrce chápu, nechtěli do třetice přijít se stejným syžetem, v němž mladá a bezbranná křehulka bez zábran a do omrzení jen likviduje úchyláky. Ale ani třetí dějství se samozřejmě neobejde bez drsných mordů rukou nenávistné krásky. Je jich méně, než by jeden čekal, ale vypadají dobře. Sarah Butler je hustá killerka! Co se vyloženě nepovedlo, jsou její vražedné představy, kdy si představuje, jak někoho surově zmlátí nebo zabije. Když už se to totiž opakovalo, bylo to komické. Určitě nebylo dobré trvat na tom, že je v rozlehlém městě možné opakovaně potkávat stejnou bandu, které velí nadržený týpek. Režisér si to tím kazil. Režie je technicky vyzrálejší než u předchozích počinů. "Hororový" kameraman Richard J. Vialet je velmi zdatný v nasnímání nočních uliček, jeho kamera se explicitnosti nebrání, vizuálně je na tom film zdárně. Trojka je určitě nejkrotším dílem. Začínající režisér a scenárista navázali na sérii jinak, než byli diváci zvyklí. Holka je na nervy, násilníci, se kterými si policie neví rady, to po nocích schytávají, dobře jim tak. Závěrečná pointa vysvětlí, kde a v jakém stavu se Jennifer/Angela nacházela. 70%

Sedm let prcání (s úchylem). A za odborného dohledu Saši Sifilidise. Je alkoholi(c)ky dokázáno, že Rum způsobuje dobrou náladu. Tudíž každá flaška Rumu, která u tohoto filmu padla, znásobuje dobrý pocit z dobře odvedené filmařské práce. Vědí to i filmoví akademici, kteří si v podroušeném stavu nestačili všimnout nesmyslných chyb, kterých má naivně blbý scénář nepočítaně. Film je natočen typicky hnusným artovým stylem, kdy je zbaven jakékoliv drastické scény. První hodinu (není to ani celá hodina, ale snažím se najít pozitiva) sledujete škaredou Piču a jejího Kreténka, kterak sedmým rokem živoří v Pokojíku bez oken, ale s televizí, do něhož pravidelně vstupuje jejich únosce, aby do té cuchty strkal ptáka. Ve filmu žádná šukačka k vidění není, ale jelikož mám bujnou představivost, viděl jsem mrdačku. V tomhle filmu si toho vůbec hodně musíte domýšlet a představovat, takže představa sexu už nijak tu artovou konzervu nepojebe. Jediný, kdo nepožil Rum, je Kretének, i když má pirátské jméno Jack. A tenhle pětiletý blb, co vypadá asi na deset let, má dost problém rozlišit realitu od fikce, takže své Piči dost oponuje, když mu vysvětluje, že za zdmi jejich vězení je jiný svět, než jaký zná z televize. Není však vůbec jasné, proč únosce dopřává těm dvěma televizi, baví se s Pičou, ale Kreténka, jehož je biologickým prcálistou, zná snad jen z vyprávění. Ten je totiž v době jeho návštěv vždy zalezlý ve skříni. Sedm járů v jedné cimře jen se světlíkem je dlouhá doba. Bujné Kreténkovo háro by tedy teoreticky a z lékařského hlediska nemělo být hárem člena Kelly Family, přirovnání "máš zubů jako žralok" by jistě také vzalo za své a zdravá tělesná konstituce je také diskutabilní. Nicméně ve filmu je Brie Larson jen nenamalovaná a neučesaná, čestně jí ovšem vypadne zub, Jacob Tremblay hází hřívou jako by dělal reklamu na Pantene a oba jsou zdraví a imunní i proti Zemanově viróze, kterou zřejmě neměl (jen) z Rumu. Jacob Tremblay připomíná děvčátko z francouzské komedie "Uprchlíci" (Pierre Richard &Gérard Depardieu). Ani tak nerušily herecké výkony, jako nepochopitelné kiksy ve scénáři, kterých si všimne snad každý normální a příčetný divák: za celých sedm let se Piča pokusila z vězení vymanit pouze jednou(!), jak a kde rodila, při naplánovaném útěku, který je jedním z lepších momentů filmu, mohla únosce atakovat zezadu, když pronášel dveřmi koberec, v němž byl zabalený Kretének, přesto to neudělala, proč po jejím zmizení po ní nikdo nepátral (ve filmu o pátrání nepadne ani slovo), jak je možné, že policistka, která najde Kreténka, co se dostal z osidel únosce, ihned, jen z kusých informací věděla, že byl unesen, o únosci není nic bližšího známo a co se vlastně s ním stalo (po zadržení o něm v ději nepadne už ani slovo). To byl jen výčet největších nepodchycených kiksů. Asi po hodině mohl film skončit a dal bych mu solidních 60%. Jenže to neudělal a přede mnou byla úmorně natahovaná druhá hodina, v níž se dva unesení snaží zapracovat po letech v izolaci do normálního života. Od druhé hodiny se především hraje na nezáživnou psychologickou notu, film se vleče, nic zajímavého už se v něm neodehraje. Konec je naprosto stupidní. Zážitek pro klaustrofobiky a agorafobiky se nedostavil. To už si z tohoto hlediska více přijdete na své u filmů 8 hrozných, Úkryt, Oldboy. Za pár (za)jímavých, celkem slibných momentů z první půlky filmu, uděluji hvězdičku. Druhá hodina byla mimořádně příšerná. Scénář hnus, režie ne úplně katastrofální, i tak z ní ale byl často cítit amatérismus.Tahle nepovedená Natascha Kampus by fakt zasloužila flašku Rumu. Však jsem také už jednu poslal filmovým akademikům, aby raději nevystřízlivěli a nezjistili, jakou dementní slátaninu oskarově ocenili. 20%

24 důvodů, proč vidět i nevidět 24. bondovku. 1/ Návrat ke klasickým bondovkám. V kulisách Londýna by se neztratil žádný z dřívějších představitelů agenta. 2/ V létě jste nebyli nikde na dovolené, s Bondem prolezete Rakousko, Japonsko i Maroko. 3/ Daniel Craig sice stále vypadá jako James Bond odněkud z východního bloku, ale není důvod s ním být nespokojený. Má svůj styl. Maličko ale zestárnul. 4/ James Bond začal hláškovat. 5/ Zajímavé propojení s předchozími "craigovskými" bondovkami. 6/ Kreativní úvodní titulky. U písně interpretované Samem Smithem si ale zacpěte uši. 7/ Film nepřetéká akcí. 8/ Načasování akčních scén nebylo nejhorší. 9/ Občas se dostavoval nezáživný ráz filmu, nezoufejte, tvůrci se pokusili tímto vyjádřit hlubší aspekty celé bondovské série. 10/ Zavítáme i do Chelsea, bylo by jistě zábavné vidět nasraného Mourinha, jak jeho tým fotbalových "modrásků" je na cestě do druhé ligy, ale nic z toho. Modrou barvu zde zastupují jen oči Daniela Craiga. 11/ Přestárlá bondgirl Monica Bellucci se zdrží jen pár zanedbatelných minut. Je úžasné, jak v padesáti vypadá její zadek. Přejmenování na bondmilf je na místě. 12/ Také Léa Seydoux má postavu bohyně. Šaty všech druhů jí sluší. 13/ Franta Mlátička. 14/ James Bond nikdy nechodí na toaletu. Ani na tu označenou 00(7). 15/ Q přijde s technickými vychytávkami. 16/ Když už jsme u technického zázemí, film ho má naprosto špičkové. 17/ Stěžejní záporák Blofeld neoslní. Christoph Waltz ale do filmu zapadl. 18/ Scenáristé se soustředili na překvapení v ději. Ta se dostaví, někdy je jich až moc, zvláště pokud jde o Bondovu minulost. Na někoho ty zvraty mohou působit až jako parodie na Bonda. 19/ Originalita akčních scén, ačkoliv skutečně bombastickou akční sekvenci jsem postrádal. 20/ Na filmu je znát štědrý finanční rozpočet. 21/ První agent, co si povídá s myší. 22/ Úvodní akční sekvence v Mexiku snese to nejpřísnější měřítko. 23/ Bondovky režírované Samem Mendesem nepotřebuji vidět více než jednou. 24/ Bondovky nebývají zrovna krátké, bezmála 150. minut, je ale extrém. 80%

Debil a narcis to dali spolu dohromady. Vznikla z toho zmatená hudební rovnice. Kdo ji bude řešit, jest záhadou. Kam hudebně spadá, to je makačka na bednu. Nese to v sobě více hudebních prvků, ale nic, co by stálo hudebně za to. Řeknete si, že pseudonym Johny Machette by mohl skrývat muže s drsným vzhledem, drsná slupka, vulgární texty, ale nic z toho. Zjeví se před vámi vyskákaný blbeček, který do svého hudebního rozpadu zaplete politické osobnosti. Nechybí volební billboard s Babišem, nejsme ušetřeni ani závěrečného vyznání Havlovi. Nevím, k čemu je prospěšné tahat do hudby politiky, ale absolutně by to nevadilo, kdyby pan Machette nebyl takový hňup obecný. Je to marné, ale ten maník vůbec nezaujme. Vtipné nejsou ani narcistní projevy, v nichž interpret hlásá, že volil sebe. Tohle bude asi všem u prdele. Klip jsem čekal horší. Vedle zmíněné parodie(?) na politiky, které chyběl nadhled, protože mně přišlo, že interpret jim skládal obdiv, se najde pár režijních i technických nápadů, které jsou na dobré úrovni. Třeba přechody z jedné scény do druhé se ukazují funkční. Z obrazového hlediska se divák nenudí. I tak by se měl Brzobohatý napříště vyhnout mačetě. Hudební rány se hojí blbě. 20%