kingik

Životnost Nicka Cage v jeho posledních filmech není nijak vysoká. Ve čtyřech z pěti jeho filmů to s ním nedopadne dobře. Diváci znalí jeho tvorby tak mohou hádat, jak to s ním na konci filmu dopadne. Než se tak stane, je před nimi více jak devadesát minut děje, kdy se paradoxně toho až tak moc neděje. A to lze považovat za největší slabinu. Cage je vysloužilý voják, působí zanedbaně a rád si přihne z lahvinky a má doma atraktivní a vnadnou ženu KaDee Strickland kterou už dávno nerozpaluje. Od toho zde bude mladý řemeslník Luke Benward, který přišel dům oplotit a v ženě probudil vášně. Vše nasvědčuje tomu, že si diváci užijí pořádný erotický thriller s nádhernou vilnou ženskou a příměsí žárlivosti, ovšem veškerá erotika proběhne jen v náznacích a lehké dominanci ženy nad potenciálním samečkem. Podstatná část filmu se sice ubírá tímto erotickým směrem, nicméně, děj není zcela chronologicky uchopen, tudíž k vidění je policejní výslech zakrváceného mladíka, jenž čelí podezření z vraždy, načež dojde i na vyhrocené události, které tomu předcházely. Docela to trvá, než k nim dojde. A navíc se v okolí až moc podezřele ztrácejí mladí lidé. Film přichází s pointou, která staví postavy do jiného světla. Lepší režisér by možná z filmu vyrazil i víc, dal by mu větší dynamiku a odvážnost. Stephen S.Campanelli servíruje pomalejší děj, a thriller se hlásí o slovo až za polovinou snímku. Možná trochu pozdě, ale přece. První polovina patří jednoznačně provokacím KaDee Strickland. Cage opět rozehrává další ze svých nejednoznačných postav a vede si spolehlivě, třetí do party, kterým je Luke Benward, je myšičkou, která obchází past, načež byl vcelku snesitelný. Ve výsledku se mnohé dalo vylepšit, hlavně především tempo vázlo, i režijní jistota byla diskutabilní, ovšem noc plná vášně a nervydrásajícího rozuzlení v jednom domě na Grand Isle měla něco do sebe. 7/10

Jede se do Španělska na formule! Když je ale za režijním volantem Jan Prušinovský, tak si těch závodních aut divák paradoxně moc neužije. Na cestu autem, odborně road movie, se vypraví tři kamarádi nesourodých povah. První je Emil (Robin Ferro), který má autistické sklony, má autodílnu a to on vyhrál televizní kvíz s atraktivní odměnou v podobě vstupenek na závody Formule 1, druhý má přezdívku Štětka (Štěpán Kozub), je až po krk v problémech a nahání ho polští vymahači dluhů a třetí je Roman (Kryštof Hádek), majitel autoservisu a mladistvou, kterou dříve pohlavně zneužil, si později vzal za ženu a má s ní tři malé děti. Hledá-li divák nějakou přemíru extrému, kterou je do jisté míry Prušinovský pověstný, bude docela zklamán umírněným vyzněním filmu. Pochopitelně ve filmu není o vulgarity nouze, jen nepřekračují porci, co by se nedala snést. Film je spíše roztroušen na charaktery figurek, kterých je ve filmu přijatelné množství, dokáží vytvořit mezi sebou různé kontrasty a režisér se pokusil je postupně mezi sebou nějakým způsobem provázat. K těm figurkám patří Anna Kameníková, Romanova živelná manželka s hysterickými výlevy a choutkami být demonstrativně nevěrná, dále je to penzista Nováček v podání Miroslava Donutila, který představuje ctnost své generace a důrazně se dožaduje navrácení svého ztraceného vozidla, svěřeného k prodeji v autobazaru. A nesmíme zapomenout ani na benevolentního policistu ve výrazném podání Marka Daniela. Zvláštní sekci postav představuje místní rozverná narkomanka Jindřiška, kdy tahle postava mně přišla už nadbytečná, ovšem šlo o to dostat jméno Tatiana Dyková do titulek. A ještě by  slušelo zmínit se o atypickém mafiánovi, co vysílá ze svého statku své dva polské nohsledy, na první pohled vypadá jako Andrej Hryc, ztvárnil ho Cyril Drozda, ten Drozda z Dědictví aneb Kurvahošigutntág, který tehdy vytvořil nezapomenutelnou postavu vrchního a byl nakonec vyhozen hostem. Film je přehlídkou humorných situací a eskapád, které na naší cestě kolikrát nemile naše tři přátele zaskočí a překvapí. A jejich řešení těchto nastalých svízelností jsou povětšinou vtipná i originálně pojatá. Mně ale ve filmu přece jen chyběl ten extrém, bylo jej pomálu. A i konec byl takový poměrně překotný a i málo vygradovaný i trošičku nepřehledný. S ohledem k tomu, že český film je na road movie poměrně skoupý, se přikláním k pozitivnímu hodnocení. 7/10

Slabší kousek z de Funésovy filmografie. První polovina se nese ve znamení jeho živelné komiky, střídají se převleky a paruky a film sice nevybředne z poměrně monotonního ducha, ale na překážku to nebylo. Druhá polovina je však propad, který postrádal smysluplnost, gagy prakticky žádné, jen se to celé zbytečně shazovalo nasazenou trapností. Druhá polovina připomínala lacinou nálevnu, kde se podávají uleželé utopence, než nějaký luxusní podnik s předraženým menu. De Funés to spasil jak se dalo. 40%

Clint Eastwood coby starý mrzout trousící jednu rasistickou hlášku za druhou je přímo geniální a v jeho stínu zůstává vše a to i bourák Gran Torino z roku 1972. Na stará kolena se Walter Kovalski který razí myšlenku co na srdci to na jazyku spřátelí s mladým Hmongem Thauem a jejich pouto přetrhne až smrt, která na sebe vezme podobu nebezpečného hmongského gangu, který terorizuje místní čtvrt. Eastwood vždycky ve svých filmech dokáže překvapit a i diváka vydusit a nejinak je tomu i tentokrát. Směs citlivého ale i brutálního dramatu sice možná o něco lépe funguje v první polovině než jeho druhá méně pravděpodobná polovina, ale plačtivý konec měl taky něco do sebe. Rozhodně Eastwood nezklamal ani herecky ani režijně a Gran Torino stojí za to vidět a vůbec to není příběh o autě jak by se na první pohled mohlo zdát. Přesto si ho opakovaně nikdy nepustím. Film je jedno velké citové vydírání diváka. 40%

Houstone, Houstone, tady doktorka Ryan Stoneová (otřesně hrající a o nic lépe vypadající Sandra Bullock), hlásím se vám z kosmického prostoru s aktuální předpovědí počasí: bude jasno s možnými přehánkami satelitních trosek. Po nehodě jsem tady uvízla, občas blouzním a vidím ducha mrtvého kolegy Matthewa Kowalskiho (sveřepě se tvářící George Clooney), občas napodobuji vytí psa (asi na nepříliš vzdálený Měsíc), navazuji spojení se sousedící čínskou stanicí a v Sojuzu jsem nenašla láhev vodky, i když tam evidentně byla. Sádra tuhnoucí na orbitu do vesmíru nepatří. Je nejhorší charakterní herečkou současného Hollywoodu, a pokud jsem schopný akceptovat její komický talent v jejích komediích, tak snahu o vážnou až psychologickou polohu jejího neumětelského herectví, neberu. Ten herecky lepší z dvojice, a sice George Clooney, se ve filmu zdrží cca 36 min. než ho uvidíme jako bílou tečku mizející ve tmavém prostoru vesmíru. Pak se ještě na okamžik vrátí, ale tedy takový návrat jsem si nepřál a bylo mně za scénář v mnoha ohledech trapně. Dialogy byly neposlouchatelné, kosmonauti při opravě probírají, například klasická auta nebo masopust, a pak následně do toho trauma doktorky Stoneové ze ztráty její dcery, což ve výsledku filmu zrovna moc nepomohlo. Nebylo mně známo, čím si doktorka, a dokonce specialistka Stoneová, získala kredit, když v nastalém nebezpečí maximálně tak hekala, jak hvězda pornofilmů, a v podstatě neuměla nic, než se řídit manuálem pro ovládání modulu. Sandře, to ani nijak zvláště neslušelo. Ve skafandru jí to neslušelo, s krátkými vlasy byla sešlá jak kvítí po vichřici, byla jako kluk, proto to mužské jméno "Ryan" (podle scénáře jí ho dali rodiče, kteří chtěli mít kluka), a i přes chirurgicky zvětšené poprsí, působila na mě dost asexuálně a její roli specialistky, jsem jí ani na okamžik neuvěřil. Scenáristé Cuaronovi vyplodili jeden hodně naivní, a občas až teatrální nesmysl za druhým, o tlakové kompresi nikdy nic neslyšeli a chtěli dostat diváka naivu na několik působivých záběrů z vesmíru za přispění zajímavých náletů kamery, což se jim i podařilo. Ano, technická stránka je to, co snese velmi přísná měřítka a vyobrazení vesmíru je velmi uvěřitelně provedeno a většina kladných známek je za něj. S tím ostatním je to podstatně horší, včetně značné ponurosti některých záběrů. Moc nescházelo, aby film spadl do absurdity, kdy se na oběžné dráze Sandra potká s Jirkou Gagarinem, kterého vykouří za věrné služby SSSR a předstíranou rivalitu s USA. Když to shrnu, film byl pro mě jedno větší uááááááááááááá (to bylo zívnutí) a závěrečná katapultace hrdinky, ještě více podryla serioznost tohoto díla, ke kterému se už s určitostí hned tak nevrátím. Brány vesmíru se tímto pro mě nadlouho uzavírají. Grygar neGrygar. Nicméně, co do technického provedení zůstane tohle vesmírné drama, nikoliv scifi, dlouho nepřekonané. Mé hodnocení: 40%

Jižanský venkov mohl zažít rachot, hlášky a režijní um. Nezažil nic z toho. Scénář, který psal obdivovatel Tarantina a Rodrigueze, spadl do latríny. Po vytažení byl takřka nepoužitelný, ale pár akčních sekvencí z něj ještě šlo přečíst. Tudíž se natočily, co na tom, že do filmu nezapadly moc koordinovaně, a každá z nich působí jako by vzešla z jiného filmu. Kvůli ale těmto třem sekvencím - sexy zabijácké mrchy na mašinách, motorizovaný gang indiánských mordýřů, likvidace Billy Bob Thortona - není nutné vidět celý film. Klidně ho můžete proklikat k těmto zmíněným scénám a vůbec o nic nepřijdete. Film je v globálu úplně z prdele natočen. Vlna filmů, ve kterých převažují záporné postavy, už dávno pominula. Našel se však tvůrce, který měl pocit jakéhosi dluhu vůči tomuto specifickému žánru. Obdivuji ty tvůrce, kteří vzhlíží k nějakému nedostižnému vzoru. A i když nemají dost finančních prostředků, ani talentu, zjevně jim to nepřekáží v rozhledu. Natočí svůj první a poslední film za každou cenu. To je případ jistého Barry Battlese, po kterém se slehla zem. Ano, od jeho pitomé napodobeniny stylových braků uplynuly už tři roky. Jen se nedivte, po tomhle výtvoru bych taky dál nerežíroval. Nevadí technické nedostatky, přejdu nekvalitní střih, pominu nedostatek citu pro tempo, rytmus, gradaci, ale nedostatek talentu a imitaci netoleruji. Ještě k tomu blbou imitaci. Tenhle film totiž dělá ostudu i braku. Netalentovaný debutant za balíček kosmetiky angažoval Evu Longoriu, za karton Malborek Billy Bob Thortona a všem ostatním rozdal sendviče a energetické nápoje. Film ničím neexceluje. Tři umaštěnci v hlavních rolích nemůžou nikoho bavit celý film. Lokace také nejsou zrovna úhledné. Většina scén je narychlo splácaných, zřejmě vznikaly v improvizovaných a hodně laciných podmínkách. Jejich realizaci není věnována dostatečná péče. Chvíli film vypadá nadějně, následně přijde sekvence, kdy se jen ušklíbnete. Chlapec na invalidním vozíku je krok vedle, se kterým se zabijáci otravují celou druhou polovinu filmu, měl být asi nějakým dráždidlem slzných kanálků, ale mělo to přesně opačný účinek. Chtělo se brečet, že to zde vůbec bylo. Filmu to nebylo nijak užitečné, lepší směr mu to nepřineslo. Nápad s černým šerifem, který zneužívá svoji pravomoc tím, že zametá stopy po násilných činech prostřednictvím najatých "čističů", je sice chválihodný, ale moc se o něj režisér nestaral. Inspekce agenta u šerifa dopadla také jen polovičatě. A tak bych mohl pokračovat. Většinu motivů si divák musel domýšlet. Na složitosti děje snímek nestavěl. S násilím a brutalitou to film rozbalil jen málo a příležitostně. Kečupové přestřelky s následnými průstřely těl, kterým chybí detailnost, už dnes nikoho nerozhází. Režisér si neodpustil ani pár animovaných sekvencí, opřel se i do odkazů Terminátora a Mad Maxe, sexy styl nebyl opomenut. Jenže z toho vzešel nekontrolovatelně zoufalý mišmaš. Snaha o maximální pokleslost se minula účinkem a ta obrátila svoje zbraně proti nezkušenému režisérovi. Dělat poctu pokleslému žánru není tak snadné, jak si režisér myslel. Když chybí zkušenosti a nadhled, může to dopadnout fakt na hovno. Na film se vybodl i český distributor. Film opatřil nemožným názvem. Tím ho prakticky udělal naprosto nesympatickým. 20%

Šplíchanec do ksichtu konzervativní společnosti od totálních anarchistických buřičů, kteří předně dělají skvělou muziku. Green Day jsou nekompromisní ve svých názorech, ale jejich hudba dokáže oslovit masově, což nebývá tak časté. Výběr jejich největších hitů pro každého fanouška představuje dokonalost. Škoda, že se v sestřihu koncertu nedostalo na všechny jejich hity jako například nepřekonatelnou baladu Wake me up when september ends nebo hymnu Minority a další. 80%

Proklamovaný zabiják planety, kometa a její smrtící úlomky, realizačně vydal jen pšouk.  A Gerard Butler a jeho rodinka v ohrožení válcuje podstatnou část filmu. Co myslíte, chcípnou, nebo nechcípnou? Kdeže, režisér  na to nemá. No, Ric Roman Waugh vlastně netrpí výjimečnou kreativností, tudíž nápaditých, klišé prostých, je  nějakých prvních 45 minut, pak už diváka zhola nic nezaskočí. Přitom výchozí expozice, kdy je vládním úřadem vybrán omezený počet lidí podle dovedností, aby byli dopraveni vojenskými letouny a následně přežili v utajeném úkrytu, se dá považovat za zajímavý rozjezd. No ale vše vezme za své, když zjistíme místo určení letu, načež to celé není korunováno nějakou pointou, co by diváka uzemnila. Film navíc tolik nesází na přehlídku speciálních efektů, jak by to pro katastrofický žánr mělo být kritériem, nýbrž stále dokola sledujeme, kterak se tříčlenná rodinka neustále na své cestě do bezpečí rozděluje a zase následně stmeluje, zastaví se na návštěvě u "eastwoodovsky" disponovaného Scotta Glenna a pak jen nuda. Finále opravdu téměř neexistuje. Problém tkví v tom, že ve filmu hrají Gerard Butler, je současně i producentem snímku, a Morena Baccarin, přičemž se od nich očekává, že dostanou prostor herecky zazářit, tudíž samotná destrukce planety Země se omezí na katastrofické reportáže v televizi a nějaké ty tlakové vlny způsobené po dopadu úlomků komety. Jsou zde i delší úseky, kdy jde vesměs jen o sledování rodinky v nesnázích a jejich peripetie s občany, co mají nekalé úmysly. Jsou jistě režiséři, kteří by takovýto námět, v mnohém neotřelý a působivý, využili nadoraz. Waugh na mě ale působil nejistě, jak kdyby se režírování snažil předat někomu povolanějšímu. Nikdo ten záskok nevzal, tudíž si tu katastrofickou vizi v jeho podání budeme muset užít,  než ta bujará kometa mrskne ocasem k lepším filmovým zpracováním. 5/10

Svět potřebuje stále své comicsové hrdiny, ale neškodilo by, kdyby napříště měly větší charisma a daly se brát vážně, libový záporák hanebně nezemřel dříve, než měl, a přidalo se trochu více akčních scén. Na mě tento comiscový počin působil ve všech ohledech rozpačitě, ačkoliv dobrý poměr comicsových ingrediencí zůstal téměř zachován. Vystupuje zde šablonovitý comicsový hrdina Hal Jordan, který je zkušebním stíhacím pilotem trpícím obvyklým traumatem z dětství z předčasné ztráty otce, který zahynul před jeho zraky v kokpitu letadla. Zanedlouho se však stane vyvoleným pro záchranu lidstva, to když si ho vybere umírající vůdce mimozemského národa, který mu svěří magický prsten nabitý energií, po jehož vložení do zelené lucerny získá jeho majitel nadlidské schopnosti. Nabízí se srovnání se slavnějším Supermanem. Film totiž vzdáleně asociuje jednu z nejznámějších postav comicsového světa svým kostýmem, charakterovými vlastnostmi a létáním, ale jeho charisma prostě Ryan Reynolds nemá, ani je nemá odkud čerpat, protože když ho spatříme v upnutém zeleném kostýmu s legrační škraboškou, neubráníme se smíchu. A to Reynolds svoji postavu nijak nepřehrával a ani se nepitvořil, ale nic zvláštního ji také ze svého hereckého rejstříku nepropůjčil. Mně se více zamlouval záporák Petera Sarsgaarda, který jako zneuznaný vědec zmutoval v ohavnou zrůdu, schopnou obětovat pro vlastní úspěch všechno. Maskéři se na něm vyřádili, ale scénář ho ze scény odklidil dost necitlivě a předčasně. Když se děj filmu přesunul na mimozemskou planetu osídlenou prapodivnými inteligentními tvory a Green Lantern absolvoval počáteční trénink ve zdokonalení nově nabitých vlastností, byl film téměř na odpis. Ani finále nebylo nijak extra bombastické. Zlo hrozící zkázou planety Země se ukázalo jako celkem neschopné v boji s kladným hrdinou, jehož největším nepřítelem je strach, jak se nám to tvůrci po celou dobu snažili vštěpit. Blake Lively hrála přesně to, co přítelkyně comicsových hrdinů hrávají. Byla pěkná a sexy. Režisér Martin Campbell opět tak trochu zapomněl na velkolepé akční scény, dobrý comicsový film bez nich příliš neobstojí. Zelená barva, jak jsem se z filmu dozvěděl, je prý barvou pevné vůle, a tak musíte mít pevnou vůli, abyste tento rozpačitý snímek s kvalitní trikovou složkou dokoukali. 60%

Na Gremlins je znát, že si je pod svá producentská křídla vzal Steven Spielberg. S režisérem Joe Dantem mají společný podobně hravý režisérský styl. Gizmo je zpočátku roztomilý, stačí porušit pravidla a namnoží se z něj takový menší gang zlých Gremlins, ale i tak to má do pořádného hororu hodně daleko, protože se jede ve stylu obstojné hororové komedie určené pro všechny věkové kategorie, na tehdejší dobu se solidními triky. Jenže dneska už je větší, hororovější a vyzrálejší konkurence.