kingik

Tak kdepak je ten prďola, co přišel vyprávět další boxerskou pohádku. Je tam, kde má být. A po nějaké post-box krizi není ani památky. Ve Philadelphii si spokojeně užívá boxerského důchodu, když jej znenadání vyruší ambiciozní mladík, který sem za ním přijel, aby ho trénoval. Adonis je potomkem slavného boxerského šampiona Apollo Creeda, s nímž se Rocky velmi dobře znal z boxerského ringu. A ve městě je tak trochu inkognito, neboť si chce svoji reputaci vybudovat a především vyboxovat sám. A zatímco je Rockyho svěřenec ve vynikající kondici, Rockyho stihl rak, který nějakým zázrakem doputoval od Gotta přes oceán až k Balboovi. Ano, hádáte správně, jedná se o stejný druh rakoviny lymfatických uzlin. A mladý Creed se s dědkem Rockym neodolatelně spojí (ano, vím, zní to dvojsmyslně), aby natrhli ústa dosud neporaženému boxerovi a úřadujícímu šampionovi Ricky Conlanovi. Dopředu si můžete spočítat, jak se celý film bude vyvíjet a následně probíhat. A moc se, i přes úpornou snahu příležitostně (za)jímavého scénáře, nespletete. Rockymu se zpočátku do trénování nechce, ošívá se, náhle pozná v mladíkovi potenciál, je do tréninku zapálený, s tím přichází v první hodině filmu i první vítězství nad nesnadným soupeřem. Ráz filmu narušovala přítomnost milostného vztahu na obzoru se zpěvačkou žijící v těsném sousedství. Stallone překvapivě neuděloval tolik (boxerských) mouder, jak jsem očekával, hrál velmi spolehlivě. Relativně neznámý Michael B. Jordan v roli Creeda nebude zřejmě takovým miláčkem publika, jakým by měl být, nicméně se své role zhostil dobře, ačkoliv na nějaké to extra charisma si ještě bude muset nějaký ten film ještě počkat. Jeho soupeř v ringu byl vybrán dobře. Docela divně působila letmá zmínka o Rockyho synovi. Proč se s ním nestýká, bylo podáno dost zmateně. Film nijak strhujícím tempem nevládne, z tohoto hlediska je nejvíce zajímavý závěrečný mač, v němž dojde i na překvapení. Co bylo důležité, a podařilo se to, bylo dostat do filmu novátorské prvky. Přece jen se díváme na film ze současné éry kinematografie, tudíž přítomnost vyzrále moderních aspektů, je bezpodmínečně nutná. Já chápu, že diváci budou nostalgicky vzpomínat, zamačkávat slzu nad letitým návratem k osvědčené značce, to jim nikdo nebere, nicméně posun, byť nenápadný, byl učiněn tím akceptovatelným směrem. Jenže film má přes dvě hodiny a závěrečný duel netrvá ani půl hodiny. Takže pokud nejste zrovna holubem skalním, tak se zlehka můžete nudit. On to totiž film nadupaný událostmi a dynamikou není. Ale jo, je to docela schopná boxerská pohádka, spolehlivě zrežírovaná nadějným Ryanem Cooglerem, občas skvěle vyvedená téměř do dokumentární formy působící neotřele. Choreografie boxu se určitě nedrží co nejrealističtějších rozměrů, občas i nějaký ten záběr maličko ujel nad nedobrým úhlem kamery, takže úder vedený na hlavu, šel někam do vzduchoprázdna, ale nijak jsem u toho filmu netrpěl. Je to takový hezký muzejní kousek. A Stallone zkrásni! Ne, mělo tam být zkásni týpka svými moudry, když už boxovat v tvém případě nepřipadá v úvahu. 60%

Die Kurve = zatáčka. Curve nebo Kurve, vždyť je to jedno. Hlavně mně jde o tu zatáčku. Právě nezvládnutí auta v takové jedné zatáčce, chcete-li serpentině, rozehraje celé jádro filmu, které bych zjednodušeně připodobnil k dramatu 127 hodin, ale v ženském vydání. Blondýnka Mallory stráví zaklíněná v autě několik dní a nocí, takže v konečném součtu do těch 127 hodin odhadem moc nescházelo, zřejmě byl limit i překonán, a byl ustanoven nový filmový rekord režisérem Ianem Softleym. Na přelomu milénia ještě uznávaný režisér, který se z divácké obce a respektu kritiků postupně vytratil, aby se vrátil s úplně jiným režijním rukopisem a u něj neobvyklou režijní látkou, než na jakou byl divák doposud připraven. Psychologicky vystavěné filmy s pomalým spádem událostí jsou pryč. Za změnu zřejmě může komerčně disponovaný tvůrce Jaume-Collet Serra, který si jej vzal pod svá produkční křídla. Pod jeho produkční taktovkou vznikl úderný thriller. Opuštěná a ohrožená žena, kterou ohrožuje psychicky narušený muž, je poměrně vděčný a věčný námět. Pod zkušeným režijním vedením se ale nejeví tolik obehraně, vesměs je i inovativní, i když si u něj možná vzpomenete na nepovedený a určitým způsobem spřízněný snímek Wrecked s Adrienem Brodym, stranou nezůstane ani již výše zmíněných 127 hodin. Všechny tři snímky spojuje zaklíněná končetina. U Mallory je to noha ve vertikální poloze, detail, jakým je odkrvení, se neřeší, vyměšování už ano. A když uvězněná blondýnka nemůže svoji ladnou nožku vytáhnout ze zrádného zajetí, obveselují ji mravenci, o(chutná) myš a sadistický psychopat, který za ní pravidelně dochází, aby s ní rozehrál psychologickou hru. Zůstane spíše u zajímavých náznaků psychického deptání, o které se postará překvapení tohoto filmu, alespoň pro mě rozhodně. Tím překvápkem je absolutně uvěřitelný psychouš zcela neznámého Teddy Searse. Dovedu si představit, že někde takový maniak fakt existuje. Akční finále je nastaveno tak, že má křehká blondýnka pořád navrch nad atleticky disponovaným protivníkem. Pohledná Julianne Hough je ve své roli také dobrá a už ji dělí jen "artový" krok, aby se vyšvihla mezi ženské herecké hvězdy. Ian Softley se po odmlce připomenul zajímavě vystavěným thrillerem s hororovou atmosférou, v němž nechybí to, co má divák na podobných filmech rád. 90%

(Je)pičí existence hnusky z internetu, kterou neznámý hacker drží v šachu v jejím pokojíčku poté, co ovládl její počítač, a začne ji vydírat. Asi si hravě domyslíte, jakým způsobem ji na dálku asi tak může vydírat, že. Pokud ne, tak stěžejní je pro něj zveřejnění kompromitujících fotek, na nichž je účastnice kyberšikany nahá. Tedy celkem banální kompromitující materiál, tudíž až tak nechápu, čeho se hlavní hrdinka bála. Stačilo zavřít komp a máš po legraci, Hujere. Režisér a scenárista Ben Chanan je zřejmě otcem nějakého uhrovitého jedince, o něhož se bojí. Za tímto účelem natočil tohle instruktážní video, v němž varuje jiné uhrovité jedince, panny a doživotní panice, jak se nechovat na internetu. V zásadě z toho vyplývá, že když se vyhnete sociálním sítím, nemůže se vám nic stát. Každý hacker je na vás krátký. Z filmového hlediska jsou zde úseky, které mají napětí, je jich ale málo. Casey je nesympatická holčina, kterou nikdo litovat nemůže, to už její kamarádka Megan měla alespoň u diváka náběh na imaginární masturbaci. Maisie Williams nebyla do hlavní role vybrána zřejmě jen tak náhodně, obětí kyberšikany se (údajně) stala i ve skutečnosti, tudíž její strach byl až téměř nehraný. Nedá se prohlásit, že by film byl vyložená nuda, nebo že by vůbec neodrážel realitu, akorát má nemnoho poutavých úseků. A co hůř, je nedodělaný. Nemá žádnou pointu ohledně identity hackera a jeho schopností hacknout vše, co si zamane, zakončení má úplně neschopné. Film zkrátka v ničem neoslní. Podobné příspěvky už zde byly, např. "Odebrat z přátel", ten nebyl tolik moralizující. Na tv film je to solidně natočeno, uzavřené prostředí jedné místnosti funguje, zahrané až autenticky, námět je svěží, do jisté míry ne tolik okoukaný, natočeno v sympaticky krátké stopáži, nicméně film plyne od ničeho k ničemu a v podstatě se k ničemu šokujícímu nedobere. Jo, umřete na blbing, nikoliv na trolling, a to máte z těch internetů. 5/10

Josef, co´s nám to pustil za film, všichni se tam pořád modlí... A tahle hláška nebude jedinou českou stopou ve filmu odehrávajícím se v Nové Anglii. Ještě se dostaví něco málo ze "Všech dobrých rodáků". A hlavně Saxana, čarodějka II.kategorie zde má svoji příbuznou, Sexinu, čarodějku I.kategorie, která je mnohem mocnější a není takový zbrkloun a popleta. Scénář má nápad, který opravdu nebyl moc drahý. Hvozd, farma, černý kozel zvaný Černý Tulipán a králík mezi kozy (to není neobjevená sexuální praktika). To všechno moc rozpočet nezatížilo. A do toho šest primitivů, kteří postupně propadají paranoidním stavům. Naštěstí má alespoň jeden z těch náboženských pablbů rozum, tím je Anya Taylor-Joy. A jak to tak bývá, ti, co mají rozum, to schytají od své rodiny nejvíc, v tom smyslu, že se paktují se silami pekelnými, zvláště když záhadně zmizí jejich novorozeně, posléze po blábolivě plamenném proslovu zhebne na lůžku její uhranutý bráška. A máme zde nábožensky založeného fotříka, co začne vyšilovat, matku v pokročilém věku, dvojčata, co si povídají s kozlem, který se promění na muže se vzhledem korzára a také čarodějku, která razí celulitidu a faldy za ideál krásy a rozhodně nešije u Blanky Matragi. Co z toho vzešlo? Skoro hodinu se nic moc neděje, není úplně zřejmé co se děje a co má přijít, pak přijde intenzivnější závěr, anglický Matuška (viz "Všichni dobří rodáci"), nabraný na rohy, doprovázeno několika infarktovými lekačkami. Sice kupa otázek zůstane nezodpovězena, předchozí dění to před akčním závěrem hrálo na atmosféru odlehlé samoty a postupně narůstající paranoii, jenže rozhodně všechno nebylo objasněno. A až na pár sekvencí, je to natočeno dost ordinérně. Režisér a scenárista Robert Eggers se držel dostupných pramenů, legend a povídaček, včetně zachování dobové mluvy. Na mě to ale až tak nezafungovalo, nebyl jsem ochoten plést si Černého Tulipána s Fanfánem Tulipánem. A jsme u toho, film mně přišel poněkud směšný. A určitá jeho nedotaženost mně paradoxně nepřišla až tak na překážku.Ta byla celkem v pořádku v rámci zachování tajemné aury. Spíše celkové vyznění nemělo extra čarodějnický účinek. 5/10

Jsou v životě recenzenta chvíle, kdy ho náhle přepadne dobrá nálada pobavit se u tv obrazovky. Náhle však propadne beznaději. Ten okamžik právě u mě nastal. Není divu, když se na mě vyřítí v sobotu 28.3.2015 Hrubeš a Mareš, co jsou znenadání kamarádi do deště, pardon, Bouček a Mareš, jež úspěšně uplatňují vzájemný řitní alpinismus a předhánějí se v tom, na koho dříve praskne nepřiznaná homosexualita. Jeden má holek plnou prdel, ačkoliv má sexappeal asi jako stonožka a druhý krátce před přenosem otestoval jednu missku, aby na něj nepadl stín podezření, že dlouho to nedělal s ženskou. A teď zbývá jen rozsoudit, který z těch dvou je vtipný a vtipnější a který je jen Prima a Cool. Věru, jejich ostrovtip je skutečný zabiják. Strávit s jejich hláškami téměř tři hodiny je opravdu solidní záhul. V podstatě je úplně jedno, která z účastnic bude na závěr korunována, protože než se show k tomu dopracuje, tak je nutné absolvovat pásmo keců po dobré družbě, pardon, kuřbě od soutěžících, absolvovat nejeden reklamní blok, kdy můžete mít rádi i banku, snít své sny, když máte své dny a na závěr vidět Rampelníka Fiata, co místo sexu, vytunil Viagrou nevýkonné auto, dále je nutno zazpívat si s Bílou + Arakainy, Christovaem a Vojtkem. Připadá vám tohle jako vrchol televizní zábavy?! Určitě ano, když si uvědomíte, že o kus dál, na jiné stanici a ve stejném čase, oživují Hložka, Janků a Rudu z Ostravy. Co si z toho vybrat. Ženská krása, kterou obstarává dokonalý make-up a styling profesionálních vizážistů, k tomu dva homosex maníci, co z toho udělali parodii a pár zvadlých hudebních výstupů. Tentokrát se však luxusně blýskla scéna, na které se to celé odehrávalo. Získala nejvíce bodů. Graficky to také bylo vychytané i nápadité, oproti tomu technicky zazlobily mikrofony, často převládal trapas, přímo otřesná byla porota. Šebrle, ty už taky odskákej na tyči do piči! No, a tak výsledky taky podle té slavné poroty dopadly. Jak už se stalo tradicí, opět vyhrála ta nejprůměrnější ze všech. Pravda, pokud by se soutěžilo v inteligenci, děvčata by dopadla na hranici imbecility, alespoň tak na mě při svých výstupech působila. Tahle show má obrovskou přednost v tom, že ve své podstatě už je předem fiasko a nikoho tedy nepřekvapí, když mu tak s doběhnutím závěrečných titulek bude připadat. Hlavně, že to byl Prima galavečer a jeho dva moderátoři byli Prima Cool. Jistě za nějaký čas to bude Cooltovní (kultovní) moderátorská dvojka. Alespoň, že ta ohyzdná Maláčová už složila funkci. Už bylo načase. Koukat se na ní ještě jeden ročník, tak bych tu televizi vzal a vyhodil z okna. To by teprve bylo Prima a Cool! 40%

No co, Diana Mórová má určitě talent na mazlení s čuráky, Jaro Slávik má talent zpracovávat pánská pozadí, Jakub Prachař v ničem nevyniká, má však talent to rozpohybovat blbým kecáním a Lucie Bílá má talent vyjádřit své pocity očima. Obávám se, že duo bavičů Zimnýkoval & Forgáč, nepředstavuje výraznější hrozbu pobavit diváky, ale alespoň to nejsou hezouni, co jim ženy padají k nohám. Konečně měl někdo odvahu dát do televize normální moderátory, ne do sebe zahleděné seladony, kteří si myslí, jak jsou neodolatelní a srší vtipem. Koncept pořadu už takřka připomíná cirkusovou show, kdy už vlastně ani nepřekvapí, že by se třeba objevil adept, co plive na kilometr do dálky a neomylně zasáhne cíl. Důležité je dodržet pestrost uchazečů, což vypadá, že nebude problém. Pořád se na to dá dívat. Jestli se u toho dá bavit a usínat pln dojmů a nadšení, to už bych nechal na individuálním posouzení. 40%

A kde jsou moje hlasy pro Pavla Lišku, Arnošta Pátka, Marcela Zmožka a Davida Krále. No dobrá, možná už všichni nežijí, ale na pěkné čtvrté místo to jistě jeden z nich vytáhl. Jenže to někdo zmanipuloval. A takový je finální Ortel. Nejvíc mě zamrzely hlasovací kupony z Chvilky pro tebe, nebyla totiž jediná trafika, v níž bych neobtěžoval sádelnatou prodávající pojídající Bouček, ehm, bůček, s dotazem o tak prestižní časopis s napínavou křížovkou a Sudoku, po jejímž řešení jsem byl zařazen do slosování o naběračku do kuchyně, která šetří energii i můj čas. Za křížovky jsem již obdržel soubor knižních publikací z prestižní edice Řezník, v nichž je detailně popsáno, jak vyjebat s Martuccim, ehm, s Mattoni. A i když blondýnkám nebyl na akci vstup zakázán, dočkal jsem se jen zvětralé Borhyové, svěží vítr z Perkaus hor ke mně nedorazil. Co já se napřemýšlel v křížovce nad záludným ptákem na šest písmen. Po všech možnostech jsem dostal do těch zpropadených okýnek jen slovo Bimbas. Byl to boj s vlastní vytrvalostí, ale nebyla to lopota Farna, ehm, marná. Dělal jsem to celé v Klusu. Hnala mě totiž touha absolvovat sobotní večer plný uměleckých zážitků, které jsou každý rok tak stejné. Proto jsem zase rád, že se nic nezměnilo. Všichni zpěváci byli v žebříčku na svých místech. A jaký je Ortel? Nedalo se na to dívat. Gott mit uns. 0%

Čtvrtníček je super. Dělá to mistrovsky. Pobavil díl s Rathem, sadu dostal Knížák. Čtvrtníček dokazuje, že na něj nikdo nemá. Osud dalších dílů je ale nejistý. Zřejmě u toho nevydrží. Tyhle fiktivní rozhovory si žádají pokračování. Chtělo by to pestřejší výběr "hostů". Necelý půl tucet rozhovorů je málo. 70%

Mám na péru divný útvar! Kurva, lidi, mám na péru fakt útvar, ze kterého se mně klubou rohy, do koulí se mně dobývá Stalin, a jakýsi obrýlený vědec posílá moje semeno na rozbor. Ano, už je to tak, jsou to neomylné známky posednutí Bertíkem. A jak známo, s čerty nejsou žerty. Jsem přesvědčený, že "cenami ověnčený scenárista "Chris Sparling, svůj blábol o posednuté ženě směřoval do kontroverze a popletl si nejspíše žánry. Narazil docela pekelně. Film divákům rádoby autentickou formou předkládá, že skutečně v sedmdesátých letech bylo možné do výzkumné laboratoře zavírat jedince s parapsychologickými schopnostmi. A vlastně celý film je sestaven z koláže dochovaného archívního materiálu, který zachycuje, jak se vydra Rya Kihlstedt kroutí a svíjí připoutaná na židli a občas z jejího hrdla promlouvá mocný death metalový hlas. Film působí postupem času značně úsměvně. Erudovaní vědci nahlas a s vážnou tváří pronášejí neuvěřitelné hlody, které by rozhodně nedělaly ostudu sérii Scary Movie. Jejich spiklenecké teorie, jak nejlépe využít služeb vrásčité ženy, se opírají o zápichy čítající politickou špionáž, ovládání myslí tehdejších předních vlivných státníků, až si divák musel ten horor domýšlet. Neustálé střídání pozůstalých současníků, vyjadřujících své postřehy z dřívějška na kameru, s dobově instruovanými záběry do osvícených sedmdesátých let, bylo značně otravné. Od televizně natočené Bytosti z hlubin, jsem s Rya Kihlstedt neviděl žádný jiný film, což už je pěkná řádka filmových let. Celkem jsem se poděsil, jak se ze sexy děvy za těch patnáct let proměnila v asexuální megeru, která se k filmu hodí maximálně tak na zametání placu. Film tím správným směrem funguje jen velmi zřídka. Ke konci jsem měl pocit, že dokonce vykazuje i nějaké to tajemno, jenže už bylo dost pozdě na zlepšení. Chtěl bych-li se podívat na záhadné a nevysvětlitelné okolnosti ďáblem posednuté ženštiny z výzkumného ústavu Atticus, volil bych nefalšovaný dokument, v případě jeho existence. Tohle bylo na horor slabé, nedostačující, na kontroverzní film málo průrazné. Výprava ovšem nebyla k zahození, celkem zdatně evokovala sedmdesátkový dobový interiér "výzkumáku". Na víc pochval to už ale nebude. Buď to byla blábolivá šeď, bez patřičně hororových ingrediencí, nebo se to posunulo do takového nechtěně absurdního rozměru, až se to režisérovi vymykalo z jeho zamýšleného autentického pojetí. 40%

Máte-li rádi psycho-thrillery šmrcnuté tajuplnou zápletkou, ale obracíte oči v sloup při představě, že se na vás vyřítí televizní herecká elita v čele s Casper Van Dienem a Charismou Carpenter, co mají v takto laděných filmech permanentku, v extrémním případě kladivem rozbíjíte vcelku zachovalý dálkový ovladač, jedno řešení bych měl. Zkuste psycho-thriller s o dvě třídy lepšími herci a v kvalitní režii, která ale neustále koketuje s televizními prvky. Scénář má nápady, nepůsobí rutinně, především disponuje příjemně mrazivým tajemnem, kterým si udržuje a zaručuje značný zájem diváka o další dění v příštích minutách, ale prokouknout se dá. Na pozorného a námětově spřízněnými thrillery protřelého diváka si to důmyslné a dílek po dílku budované puzzle moc nepřijde. Filmu hlavně chybí zásadní vrchol. Nějaká fakt extrovní scéna, z níž by se nemohl hned tak vzpamatovat, ale nepřijde. A to ani s gradovaným závěrem, který je oproti tomu, co před ním následovalo, nejslabším úsekem filmu. Celý film rozhodně není tak originální, jak se jeví. Přikázáním "nepokradeš" se Joel Edgerton neřídil a šikovně prostřednictvím svého scénáře vykradl nejméně půl tucet známých filmů, jmenovitě španělskou sračku Zatímco spíš, z níž čerpal asi nejvíc, ale dlužno dodat, že čerpal šikovně a napínavě. Film přes své pomalejší tempo a ne zrovna úměrnou stopáž vůbec nenudí. Kdyby v závěru, kdy se vytasí s na hony předvídatelným rozuzlením, to raději hodil do dramaticky vyostřené roviny, hned bych zvedl hodnocení. Finální pointa nebyla pro mě dostatečnou katarzí. Po mnoha napínačkách a tajemných vzkazech, nejasných darech za dveřmi domu manželů a též nejasných mrdech, jsem čekal šoking námrd. A přišel kokotič výmrd. Ale milý Joeli Edgertone - nenech se od psaní scénářů a režírování odradit. Jsi v tom vlastně poměrně dobrý. Herecké obsazení není vůbec nezajímavé. Tři hlavní role jsou ztvárněny univerzálními herci. Edgerton se obsadil do role vskutku podivínského spolužáka Gorda s tajemnou minulostí, který se za nejasných okolností upne na manželský pár, k němuž je zdánlivě přátelský, ale ve skutečnosti si zákeřně počíhal na toho silnějšího z páru, jímž je jeho bývalý spolužák Simon, který měl u něho letitý vroubek. Ten je k němu maximálně nevraživý, naopak jeho manželka, která měla pro dávné setkání spolužáků ze střední velké pochopení, byla tímto přístupem vůči diváckým sympatiím mnohdy až sadisticky protivná. Rebecce Hall to ve filmu nijak extra neslušelo, divný krátký sestřih fakt nezaujal. Ke všemu ve filmu dostala až nečekaně velký prostor, který znatelně převyšoval nad tím, který měl Bateman s Edgertonem. Jason Bateman, respektive jeho postava, je od počátku vystavěna tak, aby nebudila pražádné sympatie. Bateman je ve své roli solidně odpudivý. A kdo ho zná z komických rolí, bude překvapen jeho proměnou. Však už bylo načase. Drastickým scénám se film úplně vyhýbá. Občas se objeví nějaká ta (očekávaná) lekačka, kterou vystupňuje dramatický hudební doprovod. Nejlépe si film vede v budování napětí postupným hromaděním informací, které se týkají obou mužských postav. Už uprostřed vyvstane dilema, komu vlastně z těch dvou chlápků fandit. To byl šikovný tah od režiséra. Přidat se měl působivější a zajímavější konec. Závěr je koncipován tak, aby si divák domyslel, jak se vlastně ta celá záležitost měla. Nízkorozpočtová režijní prvotina dopadla v podstatě zajímavě. Scénář se bránil schematičnosti, ale také dost často nedokončil co načal, nebo se už k jednotlivým záležitostem, které před diváka předestřel, nijak zásadním způsobem nevracel. Ve filmu je takových nedotažených scén poměrně dost. Stalking, manipulace, pocit ohrožení ve vlastním domě, to je oč tu běží. A to bylo zvládnuto kvalitně. Za vším hledejte hříchy z mládí. 60%