Sobis87

Chvílemi docela efektní, ale jinak dost unylá a infantilní blbina omílající provařená klišé. Navíc spojení Jet Li - Jackie Chan mě už moc netankuje. Zakázané království mělo vzniknout už v 80.-90. letech, bohužel na něj došlo až teď, kdy se obě akční hvězdy už stihly ztrapnit a mě tento druh filmu přestal bavit. 45%

Další zprasená komixová adaptace. Dominic Sena není vůbec schopný budovat atmosféru, jeho režie je rutinní, scény s dramatickým potenciálem vyzní naprázdno a o nějakém napětí snad ani nemůže být řeč. Když je tím nejpůsobivějším na celém filmu samoúčelná scéna s Kate Beckinsale ve sprše, tak se tu opravdu něco ošklivě pokazilo. Přes to všechno se ale dá Whiteout přežít, letos se v kinech objevily už větší zvěrstva... 40%

Naprosto chápu, co chtěl Frank Miller stvořit, bohužel jeho minimální zkušenosti s režírováním nechaly dobré úmysly jen na půli cesty. Spirit měl být jakýmsi pastyšem brakových detektivek a superhrdinských filmů, přičemž pastyš mnohdy přechází až v uvědomělou parodii sebe sama. Věřím, že mělo jít zároveň i o parodii původního Eisnerova Spirita, jelikož se ale jedná o dnes poměrně neznámý komix (jistě, jedná se o klasiku, ale na takového Loba, Slainea, Blacksada nebo Tin Tina slyší určitě víc lidí), Millerova snaha se v tomto směru míjí účinkem. Zároveň se jedná o oslavu ženy jakožto atrakce. Samotný scénář rozhodně nepovažuji za špatný, ale Miller je stále spíše komiksovým scénáristou než filmovým tvůrcem, takže to, co by dobře sloužilo komiksové formě, ještě zákonitě nemusí fungovat ve filmu. Jasným důkazem budiž už Millerovo Sin City, které doplatilo na přílišnou spjatost s předlohou, následkem čehož samotný film mnohdy obcházel tradiční filmové postupy, další adaptace Millerova díla – 300 – zase trpěla na akci zbavenou dynamiky, když bylo nadměrně užíváno extrémního slow-motionu pro „vytípání“ určitých záběrů v duchu komiksových políček. Millerův režijní debut Spirit je sice o poznání filmovější, ubylo hutných monologů, které se v Sin City míjely účinkem, Miller ale není schopný vdechnout scénám dynamiku, akce je statická a místo důmyslnějších postupů při snímání se zde sází na povrchní efekt. Zároveň se ve filmu ale vyskytuje i celkem dost povedených záběrů, celkový vizuál je opravdu stylový a některé postmodernistické prvky dokáží příjemně překvapit. Pokud jde o scénář, Miller opět kombinuje tradiční brak s teatrálností, mytologiemi, mezi nánosem dialogů prostých jasných point se sem tam najde i nějaká ta švihlá a za vlasy přitažená perla („Sklapni a krvácej“, „Jsi mrtvej jako Star Trek“, „Zabiju tě všemi možnými způsoby“,…) a s ohledem na patos a kýč obsazený v dialozích se zdá, že autor tak trochu paroduje i sám sebe. Škoda, že Miller nepřenechal režisérskou sesli někomu ostřílenějšímu, který by jeho svéráznému scénáři vdechl opravdový život a nestvořil něco na pomezí komiksu a filmu. Takhle je Spirit studený jako psí čumák, spousta věcí kvůli nejisté ruce režiséra nevynikne tolik jako ve scénáři a přes potenciál nového postmoderního kultu vznikl pouze lehce nadprůměrný film. Škoda, potenciál by tu rozhodně byl. 60%

Ztráta racionality v zahradě zla ___ Trier už ve svých předešlých filmech porušoval některé ze zavedených pravidel Dogmatu, například snímky Dogville a Manderlay jsou místo reálného prostředí zasazené do strohých divadelních kulis a Tanec v temnotách do jisté míry naplňuje žánrové předpoklady muzikálového žánru, ale až ve formálně vytříbených scénách Antikrista tak činí ve výrazně větším měřítku. Již zmíněná Händelova árie je sice jedinou hudební skladbou, která se ve filmu vyskytuje (hraje napříč celým prologem i epilogem), ve snových pasážích a v některých z vyhrocených scén se ale vyskytuje i ambientní zvuková stopa spadající do tzv. subžánru „ambient noise“, který využívá rozmanitých šumů a hluků různého původu. Vedle užití černobílého formátu v první a poslední části filmu je dále výrazně potlačeno barevné spektrum ve snových sekvencích z lesa, přičemž obrazu dominuje modrá a bílá barva a vedle prologu s epilogem je ve všech scénách nějakým způsobem interpretujících psychický stav postav (tzn. snové sekvence a montáž vyobrazující fyzickou reakci těla na Její psychický stav) výrazně užito uměleckého nasvícení. V kontrastu k tomu scény zprostředkovávající reálné dění jen zřídkakdy opustí rámec Dogmatu 95 – zvukovou stopu vyplňují pouze zvuky pocházející z diegetického světa, vizuální stránka filmu není nijak dodatečně upravována za cílem zvýšení estetické hodnoty, záběry jsou snímány „z ruky“ a celkově jsou v těchto částech Antikrista potlačeny jakékoliv výtvarné ambice ve prospěch bezprostředního záznamu reality dění ve filmu. Ale i v takovýchto částech filmu jsou některá pravidla porušována, nikoliv však z estetických důvodů, ale za účelem znepokojivého útoku na divákovy smysly a přiblížení psychického rozpoložení postav. Snímaný les je tak plošně deformován za účelem simulace Její nevolnosti v nitru přírody a za podobným účelem se zde vyskytují již výše zmíněné těžko identifikovatelné ruchy. Ve scénách pohřbu dítěte a epilogu, což jsou jediné scény, kde se vyskytují i jiné postavy, je užito vizuálního efektu za jiným účelem – vyjma ústřední manželské dvojice mají všechny ostatní postavy rozmazané obličeje, což z nich činí anonymní dav, který do života obou „hrdinů“ zasahuje pouze svou fyzickou přítomností, žádná další pouta s ostatními postavami Trier divákovi neukazuje a jestli dříve nějaká skutečně byla, tragická ztráta dítěte je rázem zpřetrhala a s nimi i vazbu na civilizaci. ___Jestliže civilizace přirozeně vzývá vytvoření funkční rodiny, zplození potomka a jeho postupnou socializaci, ztráta potomka znamená selhání v tomto úkolu a rozpad něčeho, co je základem civilizace – rodiny. Zatímco On si díky slabšímu poutu k dítěti (malý zájem o rodinu mu Ona explicitně vyčítá) dokáže zachovat racionální uvažování, Ona naplno podléhá žalu, bolesti a následnému zoufalství, což jsou Jeho slovy „přirozené reakce“. Člověk se pod vlivem takto tíživých událostí odpoutává od všelijakých sociálních norem a civilizačních předpokladů, aby mohl vyvřít na povrch jeho zvířecí původ, jeho přirozenost. Cesta do Ráje – samotné kolébky lidstva - je tak následně nevyhnutelná, jestliže se Ona má postavit svému největšímu strachu, čímž se nakonec ukáže být strach ze sebe samotné a ze zla pocházející z čisté přirozenosti. V Ráji následně dochází ke konfrontaci muže, který je nositelem racionálního uvažování, vědy a víry (víry v rozum a v Její uzdravení právě skrze vědu), a ženy, která stále více podléhá „volání přírody“ a její mysl zatemňují pudy. Příroda se nakonec ukáže být nepřátelským místem pro muže, jeho racionální smýšlení je oslabováno pod náporem symbolických výjevů, což platí i pro víru v řád, neboť v přírodě není pro řád místo, věci se v ní dějí neuspořádaně a vládne v ní chaos, což muži v jedné scéně přímo řekne zmrzačená liška.___V křesťanství je Ráj popisován jako místo, do kterého se po smrti těla odeberou dobré duše, ale zároveň to je i místo, kde Adam a Eva (pouze jeden muž a jedna žena – stejně jako On a Ona) dopustí hříchu, tzv. prvotního hříchu. Tímto hříchem bylo podlehnutí pokušení a ochutnání Bohem zakázaného plodu ze stromu poznání dobra a zla. Po ochutnání zakázaného jablka se oddali milostnému aktu, aby je nakonec samotný Bůh z Ráje vyhnal. Jelikož to byl Satan v podobě hada, kdo je uvedl v pokušení, Trier ze svého filmového Ráje učinil teritorium Satana (Ona se o něm přímo zmíní), který nemá konkrétní podobu, ale prostupuje celou přírodou a jelikož to byla Eva, která jako první podlehla jeho vábení, tak i Ona zákonitě musí být tím prvním, kdo začne objevovat svou přirozenost a přírodu (tedy zlo) v sobě. Z hlediska gnosticismu (náboženský proud) je na události v Ráji nahlíženo poněkud jinak. Podle gnostiků je Bůh ve své podstatě zlý a prvním lidem zakazuje pozření plodů ze stromu poznání dobra a zla proto, aby je udržel v nevědomosti a zabránil jim v dopátrání jejich pravé podstaty. Trier člověka ve své podstatě vnímá jako zlého, neboť je součástí přírody a pokud racionálně uvažující člověk vnímá přírodu jako krutou (šelma při lovu zvěře neuvažuje nad morální správností svého konání a jedná pudově – přirozeně), musí takový být i člověk. Ona je v Ráji sváděna k takovémuto druhu chování a jelikož On je člověk s vírou hledající ve všem určitý řád, konfrontace mezi nimi je nevyhnutelná. Jejich střet se nejvíce projevuje při pohlavních stycích, kterých se Ona dožaduje stále více pro ukojení svých potřeb, přičemž pohlavní styk už neslouží jako prostředek k vyjádření lásky, projevují se v něm náznaky masochismu a sadismu a je provozován pouze za účelem dosažení vyvrcholení. ____Příběh filmu se také v nemalé míře zabývá tématem gynocidy, čímž je chápáno vyvražďování žen podezřívaných z čarodějnictví (obdoba genocidy spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí na základě jejich původu či rasy). Samotná gynocida je tématem Její studijní práce, na které v minulosti za přítomnosti tehdy ještě živého syna pracovala právě na chatě v Ráji a zjištění, kterého se při svém bádání dobrala, Ji donutilo zanechat práci nedokončenou. Nahlížení na čarodějnictví se v různých koutech světa lišilo, obecně se ale předpokládalo, že potenciální čarodějnice jsou v úzkém spojení s přírodou a dokážou užít její temné síly ve svůj prospěch. Dále se předpokládalo, že čarodějnice dokáží komunikovat se zvířaty a dokonce je i ovládat. Objevovaly se i extrémnější názory, které tvrdily, že čarodějnice čerpají svou sílu přímo z podsvětí a veškeré schopnosti jim propůjčuje samotný Satan. V Antikristovi Trier to celé zkombinoval – příroda v Ráji je tím, co ovlivňuje Její chování (místo propůjčování zvláštních schopností) a Ráj je Satanovou zahradou. ____Z tohoto přístupu k filmu se může zdát, že Trier stvořil misogynní (tzn. chorobná nenávist k ženám) dílo a jedinou ženskou postavu přirovnává k čarodějnici. Osobně si nemyslím, že právě taková byla režisérova vize a rozhodně bych ženskou postavu neoznačil za zápornou. Jde o to, že Trier stvořil komplexní film plný různých náznaků a symbolů, které nevedou k jednoznačné interpretaci a každý divák si může události na plátně vyložit jinak. Z jiného úhlu pohledu se tak může Antikrist jevit nikoliv jako misogynií, nýbrž jako feministický film, v němž žena trestá muže za to, že jí věnuje větší pozornost až tehdy, kdy se z ní stává předmět hodný vědeckého zkoumání a vyjma milostných hrátek se k ní chová chladně a odtažitě. Zatímco On je zaslepený svou vírou, Ona postupně splývá s přírodou při cestě za přirozeností. Z tohoto hlediska už dává smysl i samotný název filmu – Antikrist. Stejně se jmenuje i jedno z předních děl německého filosofa Friedricha Nietzscheho, které je otevřenou kritikou křesťanství a Nietzsche v ní mimo jiné tvrdí, že člověk je přirozeně zlý a v jeho přirozenosti mu brání především strach z trestu. Křesťanství pak člověka svazuje prostřednictvím svých dogmat, káže pravidla a v případě jejich porušení hrozí trestem. V Trierově Antikristovi On představuje svět svázaný pravidly, Ona od těchto pravidel odpoutávajícího se člověka a Ráj je jejich posledním soudem. Sám Trier při jednom rozhovoru na téma svého nejnovějšího filmu Nietzscheho Antikrista přímo zmínil, takže je určitá inspirace tímto literárním dílem velmi pravděpodobná. ______ Antikrist je vpravdě kontroverzním filmem s nezpochybnitelnou výpovědní hodnotou, který ale diváka nijak nešetří, poskytuje mu nejednoznačné indicie pro rozřešení významu některých scén a mnoho věcí zůstává nedořešených, přičemž se divák následně musí spokojit pouze s vlastní interpretací. Někdy Trier promlouvá k publiku prostřednictvím náznaků a symbolů (srnka s mrtvým plodem napůl vylezlým z jejich rodidel, pršící žaludy, atd.), jindy je až nebývale explicitní, což platí zejména pro sexuální scény s detailními záběry na genitálie a záběry brutálních aktů (např. nyní již dobře známý záběr na ustřižený klitoris).100%

Scenáristé by si zasloužili kopanec, a to hlavně za dějovou linku s rozvrácenou rodinou, která se objevuje snad v každém filmu podobného ražení a už mě opravdu unavuje...zde je navíc naprosto nezvládnutá a povrchní. Naopak všechna čest za to, že zbytečně nezdržují a po stručném úvodu a malé snaze o vykreslení charakterů, které jim stejně moc nejde, pěkně šlápnou na plyn a už ve dvacáté minutě začnou řádit dinosauři. Film je navíc dost krátký na to, aby veškerá následující akce nezačla nudit a film má celkem dobré tempo. Joe Johnston sice není Spielberg, takže nás čekají jen minimálně inovativní scény bez přidané hodnoty, které jsou ale řemeslně dobře zvládnuté a daly by se označit za žánrový průměr...ostatně jako celý film. Není to až taková ostuda pro sérii, jak jsem se bál, ale na Spielbergovy předchůdce plné zapamatování hodných scén (zde snad jen antré spinosaura a klec s pterodaktyly) rozhodně nemá.60%

Popravdě jsem čekal větší průjem. Příběh je zde prakticky nulový a dialogy tu jsou jen od toho, aby film neměl jen půl hodiny a pokud jde o akci, tak ani zde se nejedná o žádné veledílo, ale souboje tělo na tělo, které frčí snad už jen v Asii, přeci jen dokážou potěšit. Pokud jste ale v dětství ujížděli na ještě celkem stravitelných filmech Van Dammea a Lundgrena, možná u vás tento jejich společný projekt, ve kterém si ještě se ctí dávají po hubě, vyvolá lehkou nostalgii. Celkem mě potěšilo užití digitální kamerz, která sice v dialogových sekvencích působí nepatřičně, ale na bojišti je z ní cítit kinetika a trochu přidává na autenticitě...v některých momentech se dočkáme i náznaku atmosféry. To jsou ale asi všechna pozitiva tohoto filmu, nový Univerzální voják jen lehce vybočuje z řady Van Dammeových direct-to-video shitů a tenhle belgický rváč si na svůj pravý comeback (pokud pominu neobvyklý JCVD) mují ještě počkat.

Rozhodně to lepší z filmografie Rennyho Harlina. Námětem to je béčko jak prase, účel thrilleru ale plní víc než dobře. Harlin pořád umí stupňovat napětí a některé útoky žraloků (ač mnohdy okatě digitálních) jsou fakt působivé, navíc snaha o bourání klasických scénáristických postupů při likvidování "těch na porážku" je mi sympatická. 70%

Stejně jako si Forrest Gump jednou řekl, že se proběhne a lidi ho následovali, tak i tenhle Matt si procestoval celý svět a každou ze svých návštěv zvěčnil skrze potrhlý taneček natočený na kameru. Občas se k němu přidalo pár lidí, někdy si s ním zatančila zatraceně velká kupa lidí a za doprovodu kýčovitého dojáku z tohoto projektu vznikl vcelku příjemný krátký film. Snad o tomhle Mattovi někdo natočí biografický biják a dílo bude dokonáno:).

Sedím v sále a přede mnou se rozprostírá obrovské promítací plátno, 3D brýle hned po ruce a napjatě očekávám, až se promítačka rozeběhne. Sál je narvaný až k prasknutí, někteří přišli na tuto neoddiskutovatelnou událost poprvé a pod vlivem nadšených ohlasů očekávají nezapomenutelné, jiní se na film vydali už po několikáté a vypadají snad ještě natěšeněji. A pak to přijde - plátno se rozzáří a objevuje se první záběr z nejnovějšího filmu Jamese Camerona - průlet nad krajinou, která nikdy neexistovala, naše první kroky do světa, který je ve skutečnosti jen fantazií. Ale vypadá tak skutečně! Žádné rádoby vtipné poznámky z hlediště, všichni se svými 3D brýlemi upřeně zírají na plátno. Jen jeden postarší pán po mé straně řekne: "Ten Cameron, to je magor!"_____ A má pravdu. Cameron si natočí nějakého toho Terminátora, druhé Vetřelce, Propast, druhého Terminátora, Pravdivé lži a nakonec Titanic a co se stane? Nic moc, hned jeho debut je startem legendání série, druhý film je megalomanském pokračováním další legendární série, následuje podmořské dobrodružství bořící technické limity, což platí i pro další z jeho filmů, který je jen tak mimochodem považován za nejlepší akční film všech dob a jako odpočinkovou záležitost pak stvoří po čertech zábavnou akční komedii, která by se také nedala označit za skromnou záležitost. A co ten poslední film? Ále, to byla taková epická romance na pozadí velké katastrofy, která se stala nejvýdělečnějším filmem všech dob, každý ji zná a utržila jedenáct Oscarů. A co pak? Pak dlouho nic. Tenhle pán se na slavnostním předávání cen prohlásil za krále světa a...a pak prostě z filmového světa zmizel. Na celých dvanáct let! Po tu dobu se věnoval vývoji nových technologií, ale to už je ta stará pohádka kterou jsme všichni slyšeli snad tisíckrát. Po těch dvanácti letech James prostě vtrhl do kin s filmem, který měl setsakra těžký úkol - být tím filmem po Titanicu, být nástupcem filmového triumfu - nadělil nám Avatara, film, který měl být epickou sci-fi, srdceryvnou romancí, filmovým milníkem, blockbusterem, který nemá obdoby. A povedlo se! _____ Z technického hlediska je Avatar opravdovým skvostem, technologickým zázrakem, který stejně jako Cameronův Teminátor 2 nastavil novou laťku. Zatímco Robert Zemeckis neustále zápasí s motion-capture a od Polárního expresu (rok 2004) se prakticky nehnul z místa, James v tichosti kutil to své a zatímco stagnující režisér Forresta Gumpa už třikrát více méně selhal, najednou se zjevil Avatar, pro nějž byl vytvořen kompletně nový a originální svět a po většinu doby se zde pohybují kompletně digitální postavy mimozemšťanů, které přesto, že mají kočkovitý vzhled, něco přes tři metry ocas a jsou modré, působí jako skutečné a živé bytosti. V tomhle ohledu si musel být James zatraceně jistý, protože, kdyby nefungovaly digitální postavy, položilo by to celý film, emoce a sympatie by byly fuč samotný trojrozměrný formát by to rozhodně nezachránil. Jenže ono se to povedlo a postavy mají navíc díky pokročilému motion-capture systému neuvěřitelně působivou mimiku, podobají se svým hereckým předobrazům a ač jsou tvořené jen z jedniček a nul, mají svou vlastní osobnost a vy si na ně při sledování velmi rychle zvyknete a vnímáte jako skutečné, stejně tak i do detailů promyšlenou planetu Pandora. Samotná planeta je jasným důkazem Cameronova perfekcionismu - vše má v základu sice svůj skutečný předobraz a z nočních scén je cítit silná inspirace v režisérově milovaném podmořském světě, ale celkově je celá fauna a flóra něčím unikátním a nevídaným. Na Pandoře pobíhá takové množství originálních potvor a některým z nich se dostane například jen jediného záběru...Cameron skvělými nápady doslova plýtvá, nic divákovi nestrká až pod čumák a neukazuje na to stylem "čum, co jsem vymyslel, kochej se vole", místo toho vše dávkuje naprosto přirozeně, jakoby říkal "jojo, tohle se mi povedlo, ale nemůžeme se zdržovat, je toho tady mnohem víc a já mám jen necelý tři hodiny". Tento fikční svět je prostě dokonale promyšlený, vizuálně i systematicky, zároveň lehce vědecky, rasa Na´vi má vlastní rituály a tradice a dokonce i vlastní jazyk, který Cameron vymyslel spolu s profesionálním jazykovědcem. V tomto ohledu Avatar dokonale využívá filmového média - jeho prostřednictvím můžeme jako diváci navštívit svět, který nikdy neexistoval, můžeme vnímat fikci jako realitu (do velké míry díky skvěle užité 3D technologii) a nechat se strhnout cizí fantazií. ____ Z režijního hlediska taktéž není co namítat, celé to do sebe zapadá a po vzoru Scottova Amerického gangstera (a snad všech Cameronových filmů) není možné z hlediska kvality rozlišovat jednotlivé scény, neboť každá z nich je zvládnuta se stejným umem, má své opodstatnění, svůj účel a míra její působivosti je dána spíše samotným obsahem. Pokud by střihač musel nějakou ze scén vystřihnout, musely by ho pak po nocích asi provázet noční můry, neboť si nedokážu vybavit žádnou scénu, která tam byla navíc, která by mi nechyběla. ____ A co ten někde toliko kritizovaný příběh? Že to není originální? Že to je plné klišé? Já bych scénář Avatara spíše nazval jako archetypální - Cameron nám nadělil dost originality už prostřednictvím kompletně nového světa a věcí s ním spojených a samotný příběh kombinací osvědčených postupů, jejichž výskyt v novém světě nám ho ještě více přibližuje. Rasa Na´vi si nepochybně bere hodně od indiánů a samotný boj zlé armády s domorodci velmi připomá dobývání Ameriky, cože ale nepovažuji za špatné, naopak je pro nás tento příběh zase o něco osobnější. Já v příběhu opravdu nevidím žádný problém, pokud jednotlivě součástky pohromadě dokonale fungují, nevadí mi, že pocházejí od známých značek, hlavně když to šlape! Cameron už tak dost riskoval z technologického hlediska, takže mu tuto sázku na jistotu milerád prominu. ____Ještě musím zmínit herecké obsazení, v jehož centru je Sam Worthington, který válí ve své lidské i v té digitální podobě, a Zoe Saldana, která ztvárnila princeznu kmene Neytiri a přestože se narozdíl od Worthingtona objeví jen jako digitální Na´vi, její postava je tím nejúžasnějším na celém filmu, je "nejlidštější", zmítají jí velké emoce a herecký projev, který Saldana do těch modrých polygonů otiskla je naprosto odzbrojující. Opravdu! Sigourney Weaver si po Vetřelcích střihla další silný ženský charakter a divačky si určitě zamilují, Giovanni Ribisi také opět skvělý, a to i na poměrně malém prostoru a Stephen Lang je jakožto hlavní záporák boží, na čemž má nemalý podíl i ze scenáristického hlediska opravdu chytře vybudovaná postava. Potěšila i přítomnost Wese Studiho (Eytukan), herce s pravou indiánskou krví, který hrál i v Tanci s vlky, ke kterému je Avatar mnohdy přirovnáván - zdá se, že Cameron svou inspiraci nijak nemaskuje...ani to není nutné. _____ Avatar je emocemi napěchované (v mém případě rozhodně, silné emoce vyvolávala už jen samotná preciznost scén) epické dílo, které si v romantické lince nezadá s Titanicem, ve vojenských sekvencích zase může směle konkurovat militantním Vetřelcům a z technologického hlediska se rozhodně jedná o revoluční počin. A co ta zelená agitka? Pokud se zbytečně netlačí na pilu, je to ku prospěchu (a součástí) příběhu a útočí se na diváky pádnými argumenty, tak s tím nemám žádný problém. Dokonalý zážitek! 100%

Vlastně to je taková hezky naivní romanťárna pro náctileté s epickou (ale opět přeplácanou) bitvou na konci. Milostné lince Sola a Leiy se cukrování mezi Anakinem a Amidalou ale nevyrovná. Rozhodně se ale oproti Epizodě I jedná o velký pokrok, Lucas poněkud zvážněl a Klony útočí jsou někde na na půli cesty mezi infantilní "jedničkou" a temnější "trojkou". 60%