Tayen

Jde vidět, že tvůrcům nešlo ani tak o příběh, jako spíš udělat na diváka velké BAF s efekty a až nesmyslně velkou stvůrou. Godzilla je japonská příšera, která je symbolem zničeného životního prostředí, a podle mne jsme ji japoncům měli nechat, tam se k ještěrovi chovali líp, i když to byl jen chlápek v obleku. Herecké výkony nic moc, ono tam stejně na nějaké předvedení talentu nebylo místo, protože hrdinové doslova běhali z místa na místo. Na velikosti nezáleži, ale na to Roland Emmerich asi zapomněl.

Pohádky od Michela Ocelota jsou úžasné. Mají vlastní poetiku, hrdinové nejsou takoví, jaké je čekáte a příběhy jsou tradiční i originální zároveň. Kirikou není výjimkou.

Čím je vůně pro Parfém, tím je hudba pro Krvavé housle; film by bez ní nemohl existovat. Nejen, že je to film o hudbě, ale jednotlivé scény by bez ní vyzněly plytce a nezajímavě. Hudba je tím, co jednotlivé příběhy drží pohromadě a dává vznikat působivému obrazu. Pokud bychom soudili každou dějovou linku zvlášť, museli bychom si přiznat, že nejsou nijak originální, ale přidejme k tomu mystiku houslí s lakem z krve, hudbu a S. L. Jacksona a funguje to. A funguje to hodně dobře.

Moc hezké. Hezká hudba. Hezké herecké výkony. Hezký příběh. Trošku moc nostalgie, ale tak nějak hezky. :-) . Skvělý Tim Roth. Konečně si k tomu obličeji pamatuji jméno :-)

Bridget Fondu mám jako herečku moc ráda a ačkoliv tento film není žádný trhák, jako utlačovaná manželka vypadá opravdu křehce a půvabně. Postelová scéna jako úvod je působivá, ale ten chlap vypadá spíše jako vlkodlak, než svůdník. Kiefer na sebe taky jako hodný policajt pozornost moc nepřitáhl, ale i tak byl dobrý. Líbila se mi i občasná doprovodná hudba, ale jinak se film točí kolem obehraného tématu.

Nádherné zpracovaní klasické legendy. Autoři si sice poupravili původní příběh (zvláště královna Mab je v Britských legendách asi velká jako prst a myslím, že přináší sny), ale to k tomu patří. Obsazení je hvězdné a hodně pomohlo (Neill, Short, Hauer, Richardsonová), vlastně mám pocit, že skoro každou postavu hrála hvězda. Hhudba Trevora Jonese, je prvek, z kterého mi po těle přebíhal příjemný mráz po zádech a probouzel ve mě nostalgii, takže jsem měla chuť vběhnout do lesa a hledat skřítky. Toto zpracování v sobě nese více magična a pohádkovosti, než starší a ponurejší Excalibur, ale oba snímky byly vynikající, ale každý v jiných ohledech, takže je nemožné je srovnávat. Na televizní zpracování vysoce nadprůměrné.

Silný motiv, realistická kamera, ale velká rozplizlost. Místy jsem se nudila, i přes ten jeden velký šok, který mi jeden z hrdinů přivodil mezi slovy své gratulace.

Nemůžu posuzovat příběh - film jsem zatím nepochopila. Atmosféra hustá k zadušení, zdeptané postavy potácející se na hranici šílenství a symbolika, kterou chápe asi jenom režisér, ovšem filmu dávají neodolatelnou příchuť temnoty a smrti, a když se zakousnete, už vás to prostě nepustí.

Tak tohle byl snad "céčkový horor" natočený podle povídky Stephena Kinga. Nevím proč má nejznámější autor hororů smůlu na filmová zpracování svých děl. Jde o slabší kousek, ve kterém sice naleznete pár světlých okamžiků, ale většinou jde o nudnou tmu. Docela slušnou a neurážlivou atmosféru , která se během filmu táhne, zabil amatérsky vyvedený konec, který by nevyděsil ani čtenáře Jeníčka a Mařenky a herecké výkony.

Toto je přesně jeden z těch filmů, které mě přivádějí do deprese. Sny se míchají se skutečností, nehoda, která znetvoří obličej, všichni přátelé se odvrátí, a přítomnost Penélope Cruz. Přes tohle všechno (nebo možná právě proto) se mi film líbil. Není to jeden z těch snímků, které za pár minut vypustíte z hlavy a nemůžete si vzpomenout na jedinou silnou scénu, která vás oslovila. Tady vás toho osloví hodně (tedy aspoň mě), ačkoliv něco z toho byste radši vynechali. Doporučuji ve chvílích pohody a bez flašky v ruce. Nesnáším Itálii a italskou kinematografii, a přesto ty čtyři hvězdy nechávám.