Tayen

Skvělé dílo, od kterého jsem jako dítě vyděšeně utekla asi po deseti minutách, abych se k němu o mnoho let později vrátila. Na něco tak krásného, upřímného a smutného se jen tak nezapomíná. Garda výborných českých herců, po kterých se dnešním českým filmům jistě stýská.

Toto je přesně jeden z těch filmů, které mě přivádějí do deprese. Sny se míchají se skutečností, nehoda, která znetvoří obličej, všichni přátelé se odvrátí, a přítomnost Penélope Cruz. Přes tohle všechno (nebo možná právě proto) se mi film líbil. Není to jeden z těch snímků, které za pár minut vypustíte z hlavy a nemůžete si vzpomenout na jedinou silnou scénu, která vás oslovila. Tady vás toho osloví hodně (tedy aspoň mě), ačkoliv něco z toho byste radši vynechali. Doporučuji ve chvílích pohody a bez flašky v ruce. Nesnáším Itálii a italskou kinematografii, a přesto ty čtyři hvězdy nechávám.

Film na sobotní odpoledne. Ellen Page je roztomilá a hraje výborně, ale celkově je film tak plytký a předvídatelný, až to skoro uráží inteligenci. V momentech, kdy bychom se měli smát se na nás valí komické scény servírované s takovou křečí, že to prokoukne i dítě před pubertou. A dramatická linka zase jen přehrává to nejspolehlivější a nejohranější téma dospívání. Tisíckrát ohrané schéma, kterak se holčina vzepřela očekávání svých rodičů a šla si za svým, aby posléze zjistila, že je v tom nejlepší a aby ji rodiče nakonec pyšně sevřeli v náručí. Parta drsných holek, věrná kámoška a hezounek, se kterým naše hrdinka prožije románek, jen proto aby se nakonec spálila a zjistila, že se obejde i bez hezounka. Film nevyčnívá vůbec ničím, jakoby se Drew Barrymore bála čehokoliv originálnějšího. Na druhou stranu se jí nedivím, zkouší své první krůčky v režisérské židli a drží se při zemi, aby nespadla z moc velké výšky. Škoda, že se držela při zemi tak moc.

Tak dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbala, až jsem si ho pustila sama a dobrovolně. Postavy byly perfektně zahrané a chovaly se vždy jinak, než bych čekala. Žádná nebyla kladná ani zlá a každá byla jen obětí vlastních citů, které jste mnohdy nebyli schopni odhadnout. Hudba Michaela Nymana byla dokonalá jako vždy a stejně tak i výkon malé Anny Paquin. Jediný problém jsem měla se Samem Neilem, kterého jsem si pořád nedokázala představit jinak než jako dobrého Merlina nebo doktora z Jurského parku.

Komedie o dvou příbězích a vlastně ani o jednom. Kdybych si měla vybrat, přála bych si, aby byl snímek jen o Julii Child s Meryl Streep. Kdyby tam nebyla ta, těžko by se dalo říct, že se jedná o komedii a ne o nějakou červenou knihovnu, kterak se mladá Julie Powell potýká se svým neúspěšným životem a vybíjí si to na svém manželovi. Taková malá odbočka: je zajímavé si porovnat vztah mezi postavami M. Streep va S. Tucciho v tomto filmu a ve filmu Ďábel nosí Pradu, ale totéž by se dalo vlastně říct i o A. Adams a M. Streep a filmu Pochyby. Bože, já se někdy zaměřím na takové prkotiny :-)

Film pro komerční masy? Určitě. Vtipné fungující duo Holmese a Watsona? 100%. Hudba? Chytlavá, ale žádná pecka. Originalita? Ale, kde že. Charismatický R. Downey a sladce (nejvystižnější výraz, jaký mě napadl) a brblající J. Law na sebe strhávají veškerou pozornost, takže nejen R. McAdams hraje druhé housle, ale vlastně i celý příběh a zápletka. Stěží si vzpomenu, o co ve filmu vlastně šlo, ale mám tušení, že o nic světoborného. Tenhle film je o postavách, ne o příběhu. Ale je to skvělý počin, pokud snímek berete jako dobovou komedii, než jako regulérní kriminální dobrodružství se Sherlockem, na jaké jsme zvyklí ze starších a "serióznějších" filmů.

Když v přehrávači koukám, kolik procent ještě zbývá do konce filmu s přáním, aby to bylo co nejmenší číslo, není něco v pořádku. A u tohohle filmu jsem se dívala nejméně 4x. Nepopírám, že Gene Hackman je výborný herec, ale tenhle film mi nesedl; je příliš zdlouhavý, s pomalým tempem a napětí jsem také nepociťovala takové, jaké bych od špionážních thrillerů čekala. Ale abych jen nehanila, rozuzlení zápletky je výborné a za povšimnutí stojí i menší role mladého Harrisona Forda.

Slaboučky thriller, který si nedokázal udržet ani moji pozornost. Travolta se možná snaží, ale ta jeho šílenost a výbušnost působí jako křeč. A vůbec mi není jasné proč si vybral Denzela jako vyjednavače aneb "s nikým jiným mluvit nebudu!!!". Proč a kdy k němu pocítil onu důvěru, kterou si zločinci pěstují se zástupcem spravedlnosti na druhé straně? Ty zbrklé vraždy, jako produkty zlosti a důkazy, že "se mnou si nezahrávejte" fakt nežeru a znám tucet filmů, kde jsem něco podobného viděla a bylo to originálnější. Sympatie k hrdinům žádné, a jev kousajících nehtů se u mě vůbec nedostavil. Klišé, klišé, klišé. Kde je akce, nápaditost, dobré postavy?

Tyhle filmy mám ráda, mystické, dramatické, s příchutí thrilleru, přesto jsem na rozpacích. Škoda té délky a vaty, která ji vyplňovala. Nevtíravá hudba na pozadí výjevů, které jakoby mnohdy stvořil Dalí, a spousta krásných slov sem tam promíchaným dramatičností. Dospívající Suzie je znásilněna, zavražděna a rozčtvrcena (nic z toho není ukázáno a vlastně ani řečeno, proto se buď musíte dovtípit nebo si přečíst obsah filmu) a po své smrti zhlíží z jakéhosi psychedelického prostoru mezi nebem a zemi na lidi, které její smrt ovlivnila. Občas se zdá, že děj stojí na místě a trocha víc akce a dramatičnosti by mu neuškodila. Jackson rozvíjí svoji fantazii a sen se míchá se skutečností. Celý film provází jakási jímavost a dojemnost a vy se přistihnete se slanou pachutí v krku a pak máte na režiséra zlost, že tak tlačí na pilu. Žádná z postav nikterak dějem nehýbe, prostě jen stojí, truchlí a rozdírá si rány způsobené odchodem Suzie. Dokonce i nalezení důkazu o totožnosti vraha mladší sestrou Suzie vyzní do prázdna, bez následku. Když se zeptáte na zápletku, těžko se odpovídá, snad jen, že film je o tom, kterak se Suzie musí oprostit od svých blízkých, aby se dostala do nebe. Film je to spíš poetický, o hororu si nechte zdát, drama možná, fantasy, jen co se týče vykreslení Suziina nebe. Trochu více šťávy a stíhání by neuškodilo. Jinak, film je to odpočinkový a hezky se na něj kouká, ale to je tak všechno.

Měla jsem z toho skvělý úzkostný pocit jako z Vetřelce. Krásně depresivní a napětí husté jako babiččin puding. Skupinka lidí, odříznutá od civilizace, se setkává s čímsi temným, neznámým a zrůdným. Členové výpravy se sami mění ve Věc a kvůli podezření se zabíjejí a prováděli takové úskoky, až si v některých scénách koušete nehty. A právě nedůvěra, a to že ani vy sami nevíte, kdo je kdo (a samozřejmě prostředí) tvoří zásadní rozdíl mezi Vetřelcem a Věcí. Skvělý old school horor, který se stal kultem.