Tayen

Tak tohle byla šílenost, většinu filmu jsem měla pocit, že jsou ty postavy na prášcích. Příběh staví na známé legendě o Dráculovi obohacené o další postavy a zápletky. Originalita v ději téměř žádná, ale vizualizace, kamera, herci a černobílé scény tento nedostatek vyrovnají.

Ačkoliv korejské romanťárny jsou mým oblíbeným žánrem a tento film je jejich průkopníkem, je to jeden z nejslabších filmů, jaké jsem v tomto žánru viděla. Je zábavný a opravdu se musíte smát, ale vztahu těch dvou (což je nejdůležítější výplň) jsem vůbec nevěřila. Holčina kluka šikanovala a trýznila a on před ní marně utíkal - vždycky si ho našla. Přesto nechápu jak a kdy přesně se do sebe zamilovali. Najednou jakoby bylo řečeno: "milují se strašně, strašně moc, smiřte se s tím." No, já nemůžu.

Hodně zábavné béčko, které si na nic nehraje. Vlastně jde o kombinaci Aligátora, Čelistí a Anakondy, ale v australském kabátě. Nenadchne, neurazí. Na sobotní večer ideální.

Inspirace Malou mořskou vílu se nedá popřít. Miyazaki je věrný svému stylu, ale nápady, jako kdyby mu došly. Přišlo mi, že se chytá každého stébla. Všechno jako kdybych už někde viděla. Ve filmu jsem nenašla jeho vlastní osobitost, jakoby byl tak nějak poslepovaný. Pro mě nejslabší Miyazaki.

Tak mám trochu pocit, že se nám nezvratný osud zacyklil. Hlavní hrdina nemá jen jednu předtuchu, ale má vidění před každou smrtí jednotlivce, ačkoliv ho vždy pochopí až je po všem. Zato zabrání ne jedné obrovské nehodě, jak to známe z předešlých dílů, ale hned dvěma (závody a kino). Toto je výčet všeho nového, co nám nejnovější pokračování může nabídnout (pokud nepočítáte 3D projekci). Jinak se pořád předhazuje jedna chutnější "nehoda" za druhou a na konci všichni chcí...pardon zemřou. Léty ověřený a provařený horor.

Jsem unesena. Film plný fantazie bez hranic, stačilo málo a vznikl z toho zamotaný blábol, ale mez nebyla překročena a já viděla úžásné dílko, ve kterém se sny mísí se skutečností. Skvělá animace (většinou figurky nejsou tolik přeslazené ve stylu Manga) a hudba.

Nikolas Cage je tady fajn, to musím pochválit hned na začátek. Nemám ráda rodinné katastrofické filmy, kterak se rodič snaží ochraňovat potomka, to musím říct taky. Katastrofické scény vypadají dobře a vezmou dech. Ale nějak mi uniká smysl celého filmu. Proč se někdo snažil padesát let zpátky telepaticky mluvit na holčičku, a tím ji mučit a umožnit na kus papíru napsat seznam všech budoucích katastrof, když toto proroctví nemá v příběhu jiný smysl, než jen vytvořit vatu, která vyplňuje celý film? Navíc bude ta holčička vzata do "nebe"? Ne, přijde tam její vnučka a potomek hlavního hrdiny. Proč celé to divadlo s předvídáním katastrof, když jim nejde zabránit, stejně jako zániku celého světa? Další věcí je náhodovost. Já nevím, jak vy, ale je možné, aby si nikdo nevšiml, že se něco divného děje na slunci a jeho erupce nás mají zítra zabít? To na to přijde jen hrdina čistou náhodou? Je možné, aby Cage z popsaného papíru vybral kombinaci čísel, ze kterého si vydedukuje, že se jedná o katastrofu 11.září? Ale nejvíc mě dostal do očí bijící symbolismus a kýčovitost na konci filmu. Svět je zničen, akorát místo velké potopy přišel velký oheň a zemi sežehl. Naštěstí byly odchyceny páry malých dětí, které byly s milými bílými králíčky v náručí přeneseny do nového ráje na jiné planetě i s obrovským stromem pokušení(jestli ten strom uprostřed psychadelické louky nebyl myšlen jako strom pokušení, tak jsem paranoik.). Cožpak tenhle film produkoval Vatikán?

Nový film od pixaru je mnohem dospělejší, než předchozí. A víc než kde jinde platí, že animáky už zdaleka nejsou jenom pro děti. Začátek filmu, kdy se nám představuje pan Frederickson je spíše smutný a deprimující, a veselé chvilky ještě více umocní ty vážné. Ve chvíli, kdy do filmu vstoupí malý skautík ptačí samice Kevin a mluvící pes (odkaz na Ostrov Dr. Moroeaua?) se akce a vtípky rozjíždí, přesto se nad vámi, jako dům, který sebou oba hrdinové celou dobu táhnou, vznáší mrak ztráty a smutku. Idol z dětství se mění na posedlého fanatika a ve chvíli, kdy si stařec splní svůj se a postaví dům na vysněné místo, si uvědomí, že tento sen je falešný a bez své mrtvé Ellie nebude sen nikdy úplný. Ztráta, vzpomínky, zahořklost a snaha dosáhnout svého snu za každou cenu je tu v kontrastu se zápalem a dětskou veselostí a nevinností. Je to ten nejcitlivější a nejodejmnější animák, který jsem viděla, bez toho, aby nás Pixaři tlačili do pláče.

Zvažovala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Musím přiznat, že je to tak nějak na pomezí. Film je skvělým akčním nářezem a přehlídkou vynikajících a dech beroucích efektů, ale to je všechno. Jinak je ve filmu všechno naprosto prvoplánové: od výhledu na sexy Megan Fox na motorce přes ubrečenou matku, vysokou školu, kam chodí jenom modelky a atleti, až po rádoby dojemnou scénu, kdy se pokoušejí vzkřísit Sama, a dotěrného vládního byrokrata. Vtípky výborné, hudba jakbysmet, ale ke konci filmu jsem už vyhlížela závěrečné titulky - dvě a půl hodiny, kdy je poslední třetina jen vybíječkou dalších a dalších robotů, opravdu moc. Pokud bych měla hodnotit akční složku, dám pět hvězdiček, za příběh a originalitu bych se být Michaelem Bayem styděla. Věděl, proč to zpřístupnit i dětem.

Nevěřila bych, že to někdy řeknu - ale ten remake s Goldblumem byl lepší. Cronenberg ho natočil hnusně (v tom dobrém slova smyslu), mrazivě a jako horor. Tohle je čistá konverzačka, z níž je nejlepší závěr filmu. "Help me! Help me!!!" křičí moucha s lidskou hlavou chycená v pavučině. Tuším, že před padesáti lety, tenhe film lidi zvedal ze židle, ale dneska to působí spíš jako komedie, a to se starým hororům směju málokdy ;-)