Mínós

Co záběr, to skvost, co slovo, to hřebík pod pomyslné nehty lidské duše. Když Oscar Wilde napsal, že ženy jsou od toho, abychom je milovali, ne abychom je chápali, netušil, jak univerzálně se tématu nepoznatelnosti faktu, že ne všechno lidské nám není cizí, chopí opus magnum Lemův a Tarkovského. Filmová Solaris vypráví o cizincích ve vlastním těle, odhaluje neznámé tváře v našich zrcadlech a vůbec na nic neodpovídá, což je jediné možné východisko z nahromaděných otázek, protože skutečná Solaris leží před každým z nás a v každém z nás. Výjimečné, atmosférické, nepopsatelné, silné - a jemná, oduševnělá krása Bondarčukové mi navíc neskutečně připomíná mou dceru. 10/10

Přežili Titanic, vzali se, zazvonil zvonec a pohádky byl konec. 10/10

Nesmrtelný bard avonský v zemi vycházejícího slunce a do temnot se řítících ambicí jednoho samuraje, jehož životní cesta se dost podstatně odchýlí od kodexu bušidó. Prokletí "skotské" hry působí i v japonském kimonu a po půlstoletí tak, že mrazí v zádech, ať už se osudu stavíte čelem nebo jste slaboch Červeňákova typu, který pro vlastní neschopnost nebo všehoschopnost potřebuje pohotově obviněné obětní beránky. Čímž netvrdím, že urozená Asaji beránek je, před beránky obvykle roha neberu, zatímco u jmenované paní bych rozhodně nečekal, až si smyje z rukou krev mého předchůdce. 10/10

Když se mi po dlouhém a úporném boji podařilo potlačit myšlenku, že chlapa odmítajícího dvacetiletou Isabelle Adjani může omlouvat pouze a/ slepota, b/ středně těžká a těžší mentální retardace, a tudíž si poručík Pinson, jelikož nevráží do zdí a mluví v rozvitých větách, zaslouží jednu do hlavy, aby se mu v ní rozsvítilo, mohl jsem se konečně pohodlně opřít v křesle a vychutnávat si jednu jednostrannou lovestory až do velmi nepohádkového konce. Posedlost? Šílenství? Manipulace? Komplexy? Jenom přihrádky, kam člověk kope to, čemu nerozumí, a ten, kdo rozumí, nepotřebuje škatulkovat a hledat slova, která jsou stejně zbytečná jako prázdná. 8/10

"Já už jsem přispěl dost!" Pane Gabine, myslím, že rozhodně ne dost a když jste se rozhodl, že jste tímhle filmem přispěl dost celuloidové pokladnici a napříště už budete hrát jenom před okřídleným, osvatozářovaným a oharfovaným obecenstvem, dost mě to mrzelo, ale co už, nic krásného netrvá věčně. Naštěstí s filmy je vždycky možná cesta časem do dob, kdy zloději byli největší frajeři ze všech. 10/10

Neuvěřitelně odfláklej začátek. Neuvěřitelně tvárnej Depardieu. Neuvěřitelně (i po těch letech) krásná Ornella. Neuvěřitelně promakaná pomsta. Neuvěřitelně zkurvenej závěr. 6/10