Mínós

Je to Brandův jedinej debilní film, co jsem kdy viděl, zato je ale imbecilní opravdu řádně. Marlon holt netroškařil. 1/10

Buď je to pokus o postmoderní míšení žánrů, kdy se z temného psychologického thrilleru postupně stává parodie, nebo se někdo totálně zbláznil, nebo je stav francouzské kinematografie už tak zoufalý, že musí vykrádat tu americkou. Protože se ale celou dobu všichni tváří smrtelně vážně a zachmuřeně, možnost n.1 asi nebude to pravé. Aspoň že Reno a Cassel jsou fajn a kraj jejich působnosti kouzelný, ale já mám na výpravách do francouzských Alp zajištěnou ještě půvabnější, kouzelnější a mladší dámskou společnost než Nadiu Fares. I když je to vlastní potomek. 4/10

Myšička: a to já zas jo. Na našich rodinných sešlostech. 10/10

Buď jsem věkem oslepl nebo vyměknul, ale mně se tenhle příběh o náhodných a osudových setkáních, míjeních a nárazech líbil a všeuměl Pollack, sympaťák Ford a šarmantní Kristin s tím určitě měli co do činění. A honit je za to před soud (v případě Sydneyho už by se naneštěstí jednalo o soud poslední) nehodlám. 8/10

Zub času si na tomhle artefaktu z časů mrkváčů a Gustových projevů ulomil korunku až ke kořeni a coby na syrovou, pochmurnou a beznadějnou rvačku o přežití a vlastní rozum se na to dá dívat pořád, stejně jako se i ostatní Morrellovy příběhy tvrdohlavě vymaňují ze škatulky "brak" a dají se číst nejen jako oraz u vody. Ale stejně - kdyby to milej David s Johnnym nechal tak, jak to bylo původně, udělal by stokrát líp. 8/10

Klišé, patos, hraní na city? Až někdo takovou směs popsaného natočíte, dejte mi vědět. Průšvih je, že většina z vás se v životě nezmůže na nic jiného než na plivání po těch, co to na rozdíl od vás uměj, a to říkám s plným vědomím a uznáním faktu, že na kritický pohled má každý svaté právo. Ovšem co se rozjelo tady, to má do práva dost daleko. K filmu samotnému tolik, že mě srazil na kolena a zřejmě proto, že nemám potřebu potvrzovat si vlastní mužnost kopáním do někoho, kdo se ode mě liší (a že jsem neměl pocit, že se liší), dávám za bravurního Hankse, sympaťáka Antonia, přesvědčivého Denzela, univerzálního záporáka Robardse a všeuměla Springsteena pětihvězdu. A jdu si znovu poslechnout La mamma morta, Streets of Philadelphia a všechny ostatní poklady, protože hudební stránka věci je snad ještě lepší než filmová a to je co říct. Bravo, Marie a Bruci. 10/10

Asi tady vyzradím něco z děje, tak bacha, i když jak se tak dívám a jak se dá i logicky podle počtu repríz u nás usoudit, je to varování celkem zbytečný. Takže jen tolik, že jsem zastáncem toho, oč tu běží, ale filmy jako tenhle a Mrtvý muž přichází mě vždycky přimějí zabrzdit a říct si: "Opatrně s tím, kámo, opatrně." A o to jde. Jinak bych ke všem místním pochvalám chtěl ještě vyznamenat Giovanniho za to znamenitý střídání lyričtějších pasáží s drsnějšíma a vyjádřit Ginovi obdiv za sebeovládání. Já bych tu fízlovskou svini umlátil mnohem dřív. 10/10

Dvě moje životní lásky, britská detektivka a Helen Mirrenová, v jednom luxusním balení a bonusem navíc. Nekoná se totiž černobílá pohádka o dobru a zlu. Koná se oku a duši nepříliš lahodící příběh o svinstvu a boji proti druhým a sobě samému, hrdinů je pomálu a musíte brát zavděk těmi, kteří dělají chyby, neradi si je připouštějí, prohrávají s nimi vysoko na body a přespříliš pozdě jim dochází, že obětovat kariéře a věčné rvačce s úplně vším celý život možná nebyl tak úplně nejlepší nápad. Koná se doušek reality. 9/10

Kdyby Holmese nevymyslel A. C. Doyle, musel by to udělat někdo za něj už proto, aby ho mohl hrát Jeremy Brett. 9/10

Nikdy jsem zvlášť nemusel Angelinu - a tady mi zlomila srdce. Vždycky jsem mohl Clinta - a tady si z toho, co mi ze srdce zbylo, udělal svůj osobní terč a jak všichni víme, jeho střelba terč nemíjí. Dlouho jsem se do kina nevykopal - a dva poslední zážitky z něj mě přiblížily k infarktu víc než cokoli jiného za poslední léta. Dávno jsem myslel, že už mě přinejmenším na filmovém poli nic nepřekvapí - a konal se předlouhý a přebolestivý pád na hubu. Víc takových podrazů nohou, Mistře. 9/10