Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Sci-Fi
  • Dobrodružný

Recenzie (125)

plagát

Oklahoma! (1999) (divadelný záznam) 

Nedávno se mi do ruky dostalo DVD, a i když to není totéž jako vidět to naživo, tak to bylo opravdu výborné. Všichni herci byli skvělí, bez výjimky. Druhá spolupráce Jackmana s Trevorem Nunnem se vyplatila. Nejlepší částí tady byla "snová pasáž" s nádhernou hudbou a tancem. Zajímavé na té pasáži je to, že v původní verzi to za herce odtančil někdo jiný, ale Trevor Nunn chtěl, aby to v téhle dělali představitelé sami, což byla jedna z výrazných změn, které provedl, aby muzikál přiblížil modernímu publiku. Dvě nezávislé dějové linie, jedna s Laurey a Curlym, a druhá vtipnější, s Laureynou kamarádkou, která má problémy s muži, byly výborně propojené a správně se střídaly tak, aby to neztrácelo na tempu. Hodně mě překvapil Shuler Hensley, který byl jako Jud Fry nepřekonatelný. Povinnost pro každého muzikálového fanouška.

plagát

Niekto ako ty (2001) 

Tak já nějak nevím. Rozhodně se mi to líbilo víc než další romantické komedie na tohle téma, hlavně díky vcelku normálně uvažujícím ženským hrdinkám, sympatickému Jackmanovi a celkem nesympatickému Kinnearovi (ne že by mi nějak vadil, jenom tahle role prostě byla přesně dělaná tak, aby byl nesympatický). Oba mužští představitelé tu neměli moc co hrát a sloužili spíš jako objekty pro hlavní hrdinku. Romance mezi Jane a Eddiem mi ale přišla hrozně uspěchaná, protože nějak neměli moc prostoru pro jakékoliv jiskření či náznaky, a pár rozhovorů uprostřed noci k tomu nestačí. Určitě se z toho tématu dalo vytěžit mnohem víc, ostřejší dialogy (některé scény k tomu přímo vybízely), možná míň rozhovorů v kavárně a víc skutečné romantiky. Je to zkrátka škoda, že některé filmy zanechávají pachuť toho, že to mohlo být o tolik lepší a nebylo. S takovým hereckým obsazením to hodně mrzí.

plagát

Nezabudnutelná aféra (1957) 

Ještě v půlce filmu jsem chtěla dát čtyři nebo pět hvězdiček. Ale pak se to někde zvrtlo. Nechápala jsem chování hlavní hrdinky, ani smysl těch tří (!) hudebních čísel. Jako by se duch romantického filmu vytratil. Deborah Kerr a Cary Grant jsou pěkný pár, a jsou výborní ve svých rolích. Trochu přeslazený závěr, kdy jsem strávila pět minut hlasitým "tak mu to konečně řekni", aby na to nakonec dost krkolomně přišel sám, to zkazil úplně. Je to škoda, i proto, že spousta postav byla jen velmi mlhavě načrtnuta v pozadí, a motivace a chování některých z nich mi unikaly. Ale i tak bych to dala za tři a půl, už kvůli tomu kouzlu Granta a Kerr, kteří film vyzdvihávají hodně vysoko.

plagát

Atramentové srdce (2008) 

Miluju fantasy. Ale tohle byl všeho všudy obyčejný průměr. Se zástupem skvělých herců bych čekala o mnoho víc. Zajímalo by mě, jak velký měli rozpočet, protože se to celé odehrává jen asi na třech místech, kdy jsem měla místy dokonce dojem, že koukám na nějakou českou pohádku. Působilo to tak hrozně levně a dost to celému filmu škodilo. Hlavně to i po nějaké době začala být nuda. Příběh, respektive nápad to špatný nebyl, právě naopak (ani nevím, jestli je to adaptace nebo ne, u toho přívalu fantasy posledních let se v tom už ztrácím). Přišlo mi ale, že se z toho dalo vytěžit o dost víc. Dětská hrdinka tu byla jedna z mnoha, tak neměla prostor a čas dostatečně otravovat, a myslím, že byla i zvolena docela dobře. V civilnějších chvílích mě hodně zaujal Brendan Fraser, o kterém si stále myslím, že na *to* má, jenom by se neměl zahazovat v těchhle rodinných taškařicích a zkusit něco vážného. Kde jsou ty časy, kdy natočil Bohové a monstra a byl tam naprosto skvělý? Civilní projev mu sedí mnohem víc než akční pobíhání. Paul Bettany je skoro bez diskuze, jen by měl asi rychle změnit agenta, protože tohle mrhání talentem a charismatu je ke škodě jeho i filmových diváků. Andy Serkis jako záporák nic moc a určitě bych přežila i bez těch rádoby vtipných padouchů kolem - ne-moc-legračně vypadající "záporák", říká ne-moc-legrační věci, ale něco říct musí, aby tam nebyl zbytečný. Helen Mirren se našla až velmi pozdě a doufám, že má před sebou plno rolí, protože její energii by jí mohl kdekdo závidět. Zkrátka, průměr až běda, což je docela škoda, protože se z toho dalo udělat o tolik víc.

plagát

Piaty element (1997) 

Pro mě jeden z nejlepších sci-fi filmů. Bruce Willis je tu ve skvělé formě, hláškuje o sto šest a Chris Tucker je tu snad poprvé v životě vtipný. Ian Holm jako roztržitý kněz, na jehož bedrech leží osud světa je skvělý, a měl by dostávat víc takových rolí. Gary Oldman je jako vždy geniální záporák, kterému člověk až fandí. Nejvíc mě na tomhle filmu baví, že to není nijak "zaškatulkovaná" budoucnost. Lidé se neutápějí v nějaké postkatastrofické depresi a nežijí v troskách mrakodrapů. Ale naopak nejsou ani mírumilovnými pacifisty. Vývoj tu působí celkem přirozeně, skoro jakoby se to odehrávalo dnes, jen s vesmírnými loděmi a mimozemšťany. Navíc jsou vypracované i detaily (McDonald´s, reklamy na každém rohu). Proto to vypadá svým způsobem tak civilně (švihle civilně) a proto je to tak skvělé.

plagát

Anjeli a démoni (2009) 

Rozhodně lepší než přechozí Da Vinci Code. Akorát to bylo opět trochu ukecané. Kdyby neměl Hanks dva Oscary, tak bych snad ani nevěřila, že je herec, protože se celou dobu tváří stejně a zmůže se maximálně na vyděšený pohled a monotónní monolog. Ale pořád je to Tom Hanks a nikdo o něm nemůže pochybovat, protože je to Tom Hanks :-) To samozřejmě není jeho vina, že jen mluví a k nějaké akci se dostane dost málo, protože ta postava je zkrátka tak napsaná. Na roli akčnějšího ražení ale není moc stavěný a každou chvíli jsem čekala, kdy to s ním sekne. :-) McGregor měl větší charisma či víc prostoru, každopádně se mi po dlouhé v nějakém filmu líbil a to hodně. Celou dobu ovšem pořád jezdili jen z místa na místo, přičemž Langdon v podání Hankse byl schopný dávat historickou přednášku i během výstupu po pětistech schodech a pak se strašně divili, že všude přišli pozdě. Konečná pointa byla překvapivá, to ano, akorát při zpětném zamyšlení hodně, hodně krkolomná. Účel té doktorky, co tam celou dobu pobíhala s ním, jsem nějak nepobrala, protože tam byla ještě zbytečnější, než Audrey Tatou v Da Vinci Code. Sešlo se tam pár zajímavých herců a kupodivu i vedlejší postavy, které nehráli úplně známí herci, byly sympatické. Akorát by je tam nemuseli zabíjet jak na běžícím páse. Hodně pomáhal soundtrack, protože ten je opravdu nadprůměrný a některé scény by bez něj neměly vůbec šanci zaujmout nebo být zajímavé. Takže asi takhle, spousta, ale strašná spousta logických děr, ale zase víceméně sympatické postavy (až, kupodivu, na nevýrazného Hankse, který by měl teoreticky být ten hlavní) a skvělý soundtrack a jeden, dva zvraty, které při přehlédnutí právě těch logických děr aspoň ve chvíli odhalení působí překvapivě. Jinak se ale film po odchodu z kina vytratí z hlavy a nezanechá to víc, než pocit dobrého řemesla. Asi jsem naivní, ale od dua Howard-Hanks bych čekala trošku víc.

plagát

Lenssen & spol. (2003) (seriál) 

Jedna hvězdička za to, že nikdy nedávám ničemu odpad, a taky že se u toho při obědě zasměju. Pohled na moje rodiče, kteří to berou vážně, je k smíchu už míň, bohužel.

plagát

Star Trek (2009) 

Začátek vypadal skvěle, to druhá půlka už nebyla ono. Pomrknutí na trekkies (pes kapitána Archera) byla pěkná, a určitě jsem si nevšimla všeho. Co mi vadí je trochu chatrný scénář a některé nelogičnosti, kterých jsem si všimla hned napoprvé bez nějakého většího vrtání nebo šťourání, ale jednoduše mě přímo praštily do očí. Byla tam spousta akce, vtipu, světla, bouchání a efektů. Prvních cca třicet minut super - představení Kirka a Spocka v různých dobách jejich života a to, co je vedlo k rozhodnutí vstoupit do Flotily, bylo skvěle udělané. Představení Kostry taky bezva. Karl Urban byl jako Kostra úplně dokonalý, a zasloužil by si víc prostoru, protože to prostě byl Kostra. Chekov sloužil jako vtipná vložka a ani Sulua jsme si moc neužili. Chris Pine byl výborná volba, a ačkoliv je i on Kirk v pravém smyslu, tak je mi o dost sympatičtější než mladý Shatner. U Quinta jsem měla trochu problém s tím, že jsem pod těma ušima viděla pořád Sylara z Heroes. A chemie mezi nimi byla výborná a atmosféra se při jejich hádkách dala skoro krájet. Simon Pegg byl jako polití živou vodou, ale bylo ho tam málo. A dokonce jsem se přistihla, že se po hodině a něco koukám na hodinky. Myslím, že když jsem odešla z kina, říkala jsem si něco v tom smyslu, že to byla zábava. Na letní sci-fi film je to fajn (a je to hodně dobrá sci-fi, která tu dlouho nebyla a ST takové oživení potřeboval), ale na druhou stranu se mi film vypařil z hlavy než jsem ušla pár metrů.

plagát

Eragon (2006) 

Z knihy, která sama o sobě taky není nic moc, nechali jen kostru. Dal se z toho udělat pěkný fantasy příběh, ale nejzajímavější část z knihy - objevení vejce, Eragonovo poznávní Saphiry a její růst, je hrozně odbytý během pěti minut. Roztomilého malého dráčka si užijeme sotva pár okamžiků. Film mohl být díky tomu i delší a možná by zbyl prostor pro to, aby si člověk k postavám vytvořil nějaký vztah. Jediný, kdo tam působí jako někdo, kdo ví, co dělá (a jak hrát), je Jeremy Irons, který ale z pochopitelných důvodů příběh brzy opustí, a pak už je to jen nuda. Je to jen další tuctové zapomenutelné fantasy. Velká škoda.

plagát

Odtiaľto až na večnosť (1953) 

Pro ty, kdo milují nezkreslené filmy o armádě, je tenhle naprosto ideální. Vlastně se tam celou dobu jakoby nic neděje, jen ve stejnou dobu dva muži, vojáci, prožívají milostné problémy. Oba mají problém, že z původních flirtů vznikla láska a oni jsou rozdělení mezi lásku k armádě a lásku k ženě. Ta láska k armádě tady není vysvětlována řečmi jako "sloužím své zemi" apod., vlastně ji nevysvětlí vůbec. Divák je čistě jen pozorovatel, film nepodstrkuje žádnou agitku na US Army nebo ji naopak neodsuzuje. Je to střízlivý pohled na muže, kterým se armáda stala domovem, rodinou a vším, pro co žijí, aniž by sami dokázali přesně vysvětlit proč tomu tak je. Někde v pozadí tušíme 2. světovou válku, ale jen z data uvedeného na začátku filmu. Jinak si život na Havaji plyne pomalu a útok na Pearl Harbor se tu vlastně stane jen tak mimochodem, aniž by nějak tragicky sám o sobě do životů lidí zasáhl, ale spíš do jejich životů zasáhne...sám život. Není to veselý film, není to komedie, není to ale ani nervy drásající drama. Jen se postupně, jak jde film dál, zakousává dál a dál pod kůži a na konci člověk ani nedýchá. Herecké výkony v čele s Burtem Lancasterem snad zmiňovat nemusím, u takového filmu je to skoro samozřejmost.