Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Sci-Fi
  • Horor

Recenzie (125)

plagát

Winnetou (2016) (seriál) 

Nízké hodnocení tady mě mrzí, ale chápu ho. Tvůrci stáli vlastně před situací, kterou nemohli vyhrát, ale postavili se k tomu čelem. Staré adaptace jsou tak zažité, že ačkoliv z nich vlastně lidi znají hlavně ty čtyři filmy (ty špatné se sem nedostaly nebo mnohem později), anebo jsou to fanoušci knih, a ani jedno v této trilogii není. Napadá mě přirovnání k filmu z původních adaptací jménem Old Shatterhand, která tu je skoro neznámá, ale měla podobné znaky. Old Shatterhand je tam zranitelný, dokonce stráví část filmu ve vězení, udělá chybu, a v jedné chvíli mu dokonce dojdou náboje a málem ho zabijí...zkrátka, není tam nezranitelný. Ne náhodou si na tenhle konkrétní film z původní série málokdo vzpomene - málo barevný.... Stejně jako původní filmy, i tyhle si berou z knih jen to základní, ale důležité. Pojali filmy jako takový "origin", kdy se z Old Shatterhanda teprve stává Old Shatterhand, z mladého floutka Vinnetoua teprve ten moudrý náčelník, který nebaží jen po boji, a oba teprve získají své koně, zbraně, a vyvíjí se mezi nimi přátelství. Ta trochu větší syrovost a realističnost je sympatická - hrdinové jsou lidi, vtipkují, chybují, doplňují se, a i ty banditi jsou takoví jiní. A rozhodně se nerozklepou a neodhazují zbraně ve chvíli, kdy slyší jméno Old Shatterhand...a nedělají to ani bílí, protože ti ho mají za toho podivína, co se usídlil mezi indiány a vzal si indiánku. Několikrát zmíněný Tanec s vlky tuhle trilogii docela dobře popisuje, a je vlastně jen škoda, že její rozsah jen v rámci zhruba dvou let, nedává moc prostor pro další příběhy (i když nějaké možnosti tam jsou). Obsazení se také povedlo, hlavně, Wotan Wilke Möhring uměl ten přerod ze skoro nerda do zálesáka a apačského náčelníka skvěle předvést, a ve třetím filmu už po inženýrovi ze Saska není ani památky. I ta Nšo-Či vypadá spíš jako indiánka, včetně oblečení. A je fajn vidět, že ostatní indiáni tam mají jména a nějaké příběhy. Dokonce je tam i někdo, kdo dokáže v případě náčelníkovy nepřítomnosti Apače vést. Nejsou to jen bezejmenní statisté, kteří dělají křoví dvěma hlavním hrdinům. Apači mezi sebou mluví svým jazykem, a druhá půlka posledního filmu je z větší části otitulkovaná, což je taky moc fajn. Hodně se mi líbil i Sam s Belle, protože Sam nebyl jen vtipná figurka, která se neustále hihňá a sundává si vlasy. Vlastně to byla taky postava se svým vlastním příběhem, a rozhodně ne nezajímavým. Jinak to, že "bílí imigranti" téměř vyhladili původní obyvatelstvo a zničili jejich kulturu, je fakt, nikoliv fikce, takže ukázat i tuhle stránku příběhu není vůbec od věci. Jen je možná škoda, že tam nevměstnali ještě jeden díl s nějakým dobrodružstvím Vinnetoua a Old Shatterhanda, protože ty dva spolu sledovat byla paráda. Osobně jsem z nové trilogie nadšená, a odpoutat se od knih a původních adaptací v prvních dvou minutách prvního filmu, bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

plagát

Winnetou - Posledný boj (2016) (epizóda) 

Ze všech tří dílů asi nejslabší, ale jen proto, že kde u Stříbrného jezera vzali na minutách, tady je přidali a někde uprostřed to ztrácelo dech. Nicméně sledovat Old Shatterhanda, který se v civilnějšími evropském Tanci s vlky pořád srovnává se svou krizí identity, aby nakonec přijal místo mezi Apači, je opravdu zajímavé. Od opravdového zelenáče až k plnhodnotnému členovi apačského kmene, to je vývoj postavy i děje. S Vinnetouem se ovlivňují pozitivně i negativně, jako dva normální lidi, nikoliv lehce pasteloví hrdinové bez bázně a hany. Původní filmy miluju, ale potom, co jsem po pěti minutách přijala fakt, že tohle je nová adaptace (Byť opět jen velmi volná), a ne remake filmů., jsem si celou trilogii hodně užila.

plagát

Buffy, premožiteľka upírov (1997) (seriál) 

Po maratonu všech sérií můžu dát s klidným svědomím pět hvězd. V prvních dvou sériích se jedná o epizodní teenager seriál s démony. Ve třetí přituhne, ve čtvrté se změní atmosféra a postavy začínají dospívat ...od páté je to jen drsná emocionální jízda, kdy každá z postav projde divokým vývojem a nuceným vystřízlívěním, že jsem jen lapala po dechu. Nejoblíbenější postava z toho vychází Willow, která se z nesmělé holky v plyšových svetrech změní v někoho, u koho nevíte dne ani hodiny, kdy mu hrábne a všechny zabije...:) Muzikálový díl naprostá bomba, kde se míchá přesně ten vtip a tragédie, jak to umí napsat jen Whedon.

plagát

Na konci sveta (2013) 

Po dvou předchozích filmech, kde si trojice Pegg/Frost/Wright víceméně hrála s tím, že jsou banda geeků, co dostali peníze na vysněný projekt, tady už se jedná o řádně dospělý film. Skoro by se dalo říct, že to není ani komedie. Řeší se životní problémy, ztráta iluzí (a boj za jejich udržení), a to vše je dovedeno k dokonalosti hlavně Peggem a Frostem, kteří v "dospělém" filmu i dospěle hrají. Prohození rolí jim prospělo a Simon Pegg si svou (překvapivě komplexní) roli Garyho Kinga patřičně užívá. Nick Frost si svého seriózního právníka taky vychutnává plnými doušky, aby v místech, kdy už je celá parta řádně opilá, nesklouzl ke tradičnímu "opilému flákači", ale stále je to jen opilý právník, který tahá nejlepšího kamaráda z maléru. Možná se to nedá ani považovat za třetí číst "Cornetto trilogie", i když trademarky (ploty, cornetto), tam jsou. Odkazy na spoustu podobně laděných žánrových filmů tam jsou taky, ale The World´s End obstojí i samostatně, bez znalosti předchozích dvou filmů.

plagát

V tieni (2012) 

Pro mě obrovské překvapení a za plný počet hvězd. České filmy se vždycky hodnotí tvrději než ostatní, ale tady člověk získává dojem, že ani na český film nekouká. Atmosféra, herci (Ivan Trojan je prostě jiná liga, než většina současných herců - Soňa Norisová taky výborná), kamera, hudba. Místy, hlavně ke konci, to skoro připomínalo Orwella (rozhlas přenášející zinscenovaný proces veřejně, noviny). Ondříček přišel na to, jak reflektovat nenásilně dobu, a udělat z toho ještě noir detektivku. Celý detektivní případ se ale postupně stává vedlejším, jak Hakl začíná bojovat s "krakaticí", která se (teď) nedá porazit. S pocitem, že jednou "bude vražda zase jen vraždou", jde dál a dál, protože cokoliv jiného by znamenalo vzdát se.

plagát

James Bond: Skyfall (2012) 

Sam Mendes podle mě ještě nenatočil špatný film, aneb jak přenést Bonda do 21. století a natočit přitom nejlepší Bondovku. Je jasně řečeno, že je to "boj" starého s novým, a že ten staromódní přístup je dnes užitečnější než kdy předtím. Spousta a spousta známých britských tváří, které se už nestydí spojovat jméno s Bondem, který byl ještě do roku 2000 brán polovážně. Tady byla natočena moderní bondovka, která z Bonda dělá částečně to, čím byl (akce bagr, suché hlášky, Bond upravující si mažetový knoflíček uprostřed akce...), spojené s novým (Q a jeho počítačové drobečky). Umístit druhou polovinu filmu konečně do Anglie, bez tahání diváka po exotických lokacích, vracející se ke kořenům (tu a tam upadnuvší narážky na staré časy), byl vynikající nápad. A na konci zase obratem zpět k tomu, co na Bondovi milujeme nejvíc. Chybějící výraznější Bondgirl nevadila (jedna se objevila na deset minut a druhá paradoxně zůstala, aby se z ní stala...ta nejvíc bondgirl, jaká může být), a Bardem byl *velmi* zajímavý záporák (jestli agenty ve výcviku opravdu připravují na *tohle*, je otázka :-))

plagát

Grimm (2011) (seriál) 

Typický příklad seriálu, který se zlepšuje s každou epizodou. Zatímco pilotní dva díly jsou jen lehkým úvodem, a do pátého dílu se toho moc neděje, od šesté epizody výš už se začíná řešit i trochu mytologie Grimmů, vztah Nicka s Monroem, Nickovo poznávání toho, co to znamená být Grimm atd. Styl vyprávění, podobný Buffy a Angelovi, nezapře své tvůrce - styl "monstrum týdne" (tady policejní případ týdne), s podobným konceptem v každé epizodě, v jejichž pozadí se odehrává širší příběh. Příběh se rozbíhá více směry, ne na všechno je řečena odpověď v prvních dvou dílech, nenásledují šokující zvraty či výbuchy každý díl, ale pozvolna je budováno víc zápletek najednou, stejně jako vývoj hlavního hrdiny, jehož očima to všechno sledujeme.

plagát

Mission: Impossible 4 (2011) 

Dneska viděno podruhé (poprvé v IMAXU), a pro mě tedy asi nejlepší díl. Trojka imo na druhé shlédnutí už trochu ztrácí (když na začátku vím, o co jde), ale tady pro mě osobně fungovala jedna věc - tým. Poprvé jsem měla pocit (jedničku nevyjímaje), že tým kolem Hunta má smysl a nejsou jen křoví. Ve trojce v podstatě celý jeho tým zmizel půl hodiny před koncem (tam to ale víceméně dávalo smysl a měl aspoň Benjiho v uchu), ve dvojce se o nějakém týmu nedalo mluvit a jednička byla sice týmová, ale bez toho správného týmového ducha. Tady měli spoustu scén spolu, ať už ve vlaku, hotelu či v samotném závěru. A na konci všichni přispěli svým dílem, a nebyl to jen Hunt zachraňující situaci. Osobně si myslím, že scény mezi Peggem a Rennerem byly nejlepší a mít přesně v téhle sestavě tým i v příštím díle, vůbec bych se nezlobila.

plagát

Tintinove dobrodružstvá (2011) 

Tak tady mi asi něco uteklo, protože mě to moc nebavilo. Většina vtipů byla už v traileru, a pár hodin po návštěvě kina už nevím, co se tam kromě pár bláznivých honiček dělo. Možná je tohle druh filmu, který se dá ocenit až po nějakém dalším shlédnutí, ale ačkoliv to bylo technicky výborně udělané, hlasově skvěle padnoucí, tak mi tam chybělo něco, co by se dalo zapamatovat. Škoda.

plagát

Walking Dead (2010) (seriál) 

Až na vynikající pilotní díl a ucházejících posledních dvacet minut posledního dílu smutné zklamání. Ze slibného post-apokalyptického tématu a atmosféry se vyklubala rodinná konverzační soap opera, podtržená naprosto stupidním chováním všech postav.