kostej_

Ve všech ohledech horší než Skyline. Nejde téměř o sci-fi, žádný požitek z hrůzy z neznámého nečekejte. Kdyby mimozemšťany nahradili lidští vojáci, téměř nic by se nezměnilo.

Klasicky skvělá hravá akční zábava od tvůrců, kteří si přesto zdánlivě kontradiktoricky na nic nehrají a jdou přímo na věc, ať už je to režisér podobně nadsazeného Krvavého Valentýna Patrick Lussier, na pochybný hollywoodský kredit již nehledící Nicolas Cage či představitel inteligentní akce William Fichtner. Přesto bych vytkl několik věcí, zejména ne úplně nápadité vyústění děje, zbytečně vážnou motivační pasáž postav chystajících se k závěrečnému souboji a jedno opakování "střílejte jim do pneumatik" navíc. :)

Ač se v prvních dílech seriál místy hledal (i když ne s takovými lapsy jako třeba FlashForward), pokračování po přestávce začalo opravdu na úrovni. Po konci druhé série: i zakončení bylo skvělé, snad se někdo ujme třetí sezóny, když NBC potřebuje cílit na masového diváka.

Po skvělých 40. dveřích, u nichž ázerbajdžánská kinematografie ukázala, jak dobrý film dokáže vyprodukovat, je snaha o příklon k žánrovým hollywoodským schématům krokem zpět. Film je vlastně slepencem dvou naprosto odlišných příběhů, jejichž složení je ale tak nešťastné, že je oba degraduje. Přitom hlavně celé líčení minulosti vypadá velmi dobře, ať už po herecké stránce, v kamerovém zpracování a koneckonců i ději, který představuje onu klasickou školu samu o sobě nezdeformovanou snahou o křečovitě žánrově mysticistní obálku, která je do filmu vložena na úvod a závěr.

Díky pointě a dějové kostře žánrově nic nového nepřinášející film přesto ukazuje slušné zpracování a hlavně dobré herecké výkony. Film trochu kazí i přehnané střihy a instalace, které vyplývají z původní profese Rafiho Mercada, jíž je tvůrce videoklipů.

Film zobrazující vztah vyspělého a třetího světa je natolik úchylný, nakolik jen filmy nizozemské kinematografie bývají. Přesto se režisér krotil a množství šancí pro prohloubení tohoto pocitu bez explicitní ukázky jen tak přešel, což zřejmě souvisí s jeho reprezentací Nizozemí na cenách americké akademie pro nejlepší cizojazyčný film. I přes tuto kontroverznost se mi nezdá, že by jí van den Berg (potažmo autor předlohy Grunberg, jehož kniha byla prý nadšeně přijata a srovnávána s Dostojevským) sděloval něco zásadního, kromě ukázky, že špatní lidé můžou být i nemuslimové.

Zobrazení tklivých osudů skutečných lidí je zde znásobeno skutečnou nahotou sešlého lidského těla. Je chvályhodné, že se dokument snaží ukazovat opravdovou skutečnost a přenášet skutečné emoce na diváky, přesto mi ale chybí něco dalšího, nějaký posun, náznak řešení či změna perspektivy. Podlehnout emocím a krutému osudu se mi nezdá být tou úplně nejlepší radou...

Film z dobré tradice kubánské filmové školy, která dokázala přinést několik skvělých kostýmních dramat se svébytnou estetikou, rytmem a vznešeností, oživuje původem kostarická režisérka se svěží zručností. Drsnost předlohy byla sice utlumena, ale tím spíš se pozornost diváka mohla zaměřit na věcný mechanismus, který držel Marii díky předsudkům její doby uvězněnou, a na jednotlivé role, které vedlejší postavy v rámci tohoto mechanismu zastávaly. Tím spíš se také divák mohl ztotožnit s její naivní zasněností a pohledem upřeným za moře, i když se každá z postav na jejím neštěstí nějak podílela, a jediní, kdo zůstali stát na její straně, byli outsideři společnosti (ať už jimi byli předtím, v případě spoluvězeňkyně, nebo se do této role dostali vzpourou, v případě mladého kněze). Závěr pak potvrzuje ústřednost jejího bezelstného pohledu na svět, a jen v dálce tušíme postoj mocenské společnosti, kterým je vymítání, extrémní forma vynucení si psychické změny.

Teprve po zhlédnutí tohoto člověk docení ten gejzír nápadů v sérii Resident Evil.

Slušně rozehraný děj v poslední třetině vyšumí naprosto do prázdna.