kostej_

Výborná třetí sezóna navázala na styl DS9 a ukázala, jak (by) se mohl obecně vyvíjet startrekovský seriál dál. Škoda, že to zatím na nějaké další pokračování nevypadá.

Do původního jednoduchého schématu byly přidány vtípky (ale opravdu jen pár, aby se neřeklo), jednak protože to dneska frčí (Piranha, severské horrory), jednak by bez nich film byl jako vystřižený z devadesátých let. Vřískot 4 je tak slabý (žádný gore, žádné nudity, žádné promyšlené vraždy), že to obvyklého diváka horrorů nijak zvlášť nepobaví, na druhou stranu průměrného diváka to neodežene, a co víc, obvyklé rádobychytré řeči o "žánru" dají naivnímu diváku pocit horrorového matadora. Jediné, co film drží nad vodou, je detektivní tipování, kdo se tentokrát skrývá pod maskou. 5/10

Slušná, ke konci i velmi akční zábava, která přináší o kapku víc, než slibuje trailer. Pokud máte rádi sci-fi a zkousnete komiksové prvky a teen pojetí vztahů, pak vám tento film nabídne naprůměrně zábavně strávený čas.

Film je založen na skvělé vizuální stránce, které jsou v současné době schopni docílit snad jen dva lidi z celého Hollywoodu (a nového díla toho druhého se už nemůžu dočkat). Ruku v ruce s vizuálnem jde i skvělá akce a nápaditost akčních sekvencí, které se nebojí čerpat z těch nejlepších videoherních prvků a právem se za to nestydí. Bohužel to, co pokulhává, je ona reálnější rovina, která tyto sekvence obaluje. Ta je jednak založena na silných a natahovaných klišé, a jednak na protivné psychologii skupinky dosti falešně souznějících zastydlých puberťaček, jejichž utrpení je vylíčeno snad jen v jediném opravdu notně "přestřeleném" momentu, který měl zřejmě toto vykompenzovat. Je to velká škoda, protože tyto prvky, které mají za úkol tmelit celý film jsou pro celkový zážitek dosti důležité, a kdyby se povedly, tak by tento film snad měl i potenciál se přiblížit k monumentální třístovce.

Kate Winslet se pod kůži dostane, co ale z toho, když Carreyho stejně za nějakou dobu znovu odkopne (kdo mluví o osudové lásce, zřejmě viděl jiný film). Jo, a mazání vzpomínek je nemorální.

Verbinski zřejmě umí dobře zacílit mainstreamové publikum, ač z jeho filmografie jediné, co se mu trochu povedlo, bylo převzetí značky jednoho japonského kultovního horroru. Rango je film naplněný podprůměrně inteligentním bizarním humorem (a stejnou vlastnost bych přiřadil i pokusům o jakýsi pseudomysticistní přesah, které byly přítomny tady i ve trojce pirátů, a které mají být zřejmě berličkou pro lepší celistvost popcornového zážitku), který bohužel přesto zůstává natolik konvenční, že se ani zdaleka neblíží na podobnou strunu velmi zábavně hrající Karcoolce. Nijak nepomáhá ani vykrádání a samoúčelné odkazy maskované v podobných případech buzzwordem "pocta"; jediným plus (a většině to zřejmě stačí) je hezká animace (jak jen se k tomu probůh ILM dostalo?) a hudba. Nejhorší na celé věci je, že podsouvá mainstreamovému diváku iluzi nemainstreamovosti filmu, a to zejména záměrně vizuálně zrůdnými postavami (s jejichž podobou se ovšem dál nijak neoperuje), resp. to, že v nemainstreamovosti automaticky spočívá nějaká vyšší hodnota, a zároveň mu dávkuje velmi mainstreamovou medikaci v podobě klišovitého scénáře.

Patrně nejpřeceňovanější věc, se kterou jsem se kdy setkal. Film je naprosto odtržený od života, plný nelogičností (způsob útěku, finančních machinací, potrestání "těch zlých") a nepravděpodobných náhod (Dufresneho ženu náhodou zastřelí zrovna v době, kdy on stojí před domem jejího aktuálního výskytu, doslechnutí se o skutečném viníku), jejichž jediným účelem je posloužit "dramatickému" prožitku. Mizanscéna je kýčovitě vyhlazená, podobně jako kostýmy, díky nimž jsem dostával dojem, že jsem na retro módní přehlídce, jejíž charakter dotváří i černobíle schematické postavy.

Je škoda, že většina diváků hledí povrchně jen na absenci bohatější mizanscény či nedostatečné nasvícení interiérových scén. To hlavní, co je pro skvělé sci-fi potřeba, přitom Skyline má: úchvatnou mimozemskou flotilu s velmi originálním modem operandi, šokující scény seznamování se s mimozemšťany, zapamatováníhodné akční scény ze samotné bitvy a především agorafobii budící pohled na nepřemožitelnou, rozlehlou a vševidoucí armádu nepřátel, na kterou je smrtelně nebezpečné byť jen pohlédnout z okna. To vše je důvodem ohodnotit tento film jako velmi originální a jako něco, co, doufejme, inspiruje sci-fi tvůrce do budoucna.

Bůh míní a člověk mění (sic). Dílo P. K. Dicka je zhusta prosyceno filozofickými problémy a otázkami. Nejinak je tomu i u Správců osudů, v jejichž případě se problematika zaměřuje hlavně na oblast ležící mezi etikou a metafyzikou, která je tímto filmem přesně načrtnuta, ač je dilema mezi dobrem pro společnost a dobrem pro jedince v tomto případě vyřešeno zcela jednoznačně. Příběh je vyprávěn velmi dynamicky, ačkoli do fáze strhující akce se tak úplně nedopracuje. Přesto je po malém zamyšlení jeho pointa (stejně jako zbytek děje) velmi chytrá, či dickovsky geniální, chcete-li.

Jde spíše o svého druhu romantickou komedii vystavěnou jako dvě dějové linie dvou přátel vedoucích rozhovor. Originální prvek postupně se proplétajících linií aniž by oni dva jejich spřízněnost tušili, a tedy jen divák tak má možnost vidět jejich skutečné propojení, zůstává ale bohužel využit jen málo, podobně jak tomu bývá např. v povídkových filmech. Přesto některé vtipy jsou velmi povedené a tragikomičnost postav dobře vykreslena. Škoda konce, který mohl mít třeba právě v návaznosti na způsob vyprávění lepší pointu.