kostej_

U komiksových adaptací platí dvojnásob pořekadlo "v rámci žánru je to slušné", protože jen málokde jinde je tak vidět nedostatečnost filmového zážitku jako u špatně stylizované těžkopádné mlátičky, v níž hlavní akci obstarává nepřemožitelný drsně se tvářící maník v přiléhavém extravagantním kostýmku. V tomto případě se naštěstí nic takového nekoná, ale ačkoli lze konstatovat ono "v rámci žánru slušné", celkově jde jen o lehký nadprůměr, se standardní příběhovou linií bez výraznějšího nápadu.

Film naprosto o ničem, bez pointy, bez pořádného rozvití děje, s černobílým viděním světa. Levnější gesto než závěrečný prodej piána jsem už dlouho neviděl (při němž zřejmě publikum mělo na hlavního hrdinu volat "neprodávej to, je to přece tak drahé"!). Ale vyhrálo to nejlepší scénář na sundance, tak tomu tu cenu holt dát museli. Zástupce programového oddělení to neopomněl před vlastní projekcí zmínit, stejně jako jak je programové oddělení festivalu z toho filmu unešené...

Kim Ki-duk si postaví stan uprostřed chaty. Kim Ki-duk bagruje. Kim Ki-duk rozmlouvá s vlastním stínem. Kim Ki-duk se zbláznil; nebo aspoň natočil těžko-říct-jak-moc-je-to-pseudo-dokument o jednom emocionálně momentálně ne zrovna příliš stabilním režisérovi, kterého od jeho milované práce odstavila partička jeho bývalých přátel. Nevím, jestli uvedené lokace jsou skutečným bydlištěm těchto přátel, ale je dost možné, že je tímto zaděláno na celý zbrusu nový žánr krátkých filmů pro držitele black listů.

Velmi slušné zpracování a rozjezd příběhové linie kazí nedomyšlenost celkového sdělení a nedostatečně vykreslená postava otce. Těžko věřit, že by tak nevýrazná postava, jakou je Hans z flashbacků, mohla být dominantní postavou bohatýrsky procházející vyprávěním svých dětí i postav z okolí. A otázka, která se nabízí jako klíčová v celém filmu, totiž jaký vliv má na rodinu životní styl volné lásky, je definitivně zabitá závěrečnou pointou, jejímž jediným účelem je snad jen předvedení laciného zvratu. Morální vyzdvižení lidí, kteří si to dle průběhu filmu vůbec nezasloužili, také celkový dojem moc nevylepšuje.

Kinematografie zdaleka ne sexuální tělesnosti bratří Dardennů získala svůj další nadpozemský příspěvek. Nejočekávanější film letošního roku mě zdaleka nezklamal, Dardennové se strojovou přesností struktury svých filmů (či se zručností prodavačů tofu?) přinášejí jednu spirituálně-psychologickou studii za druhou. Doufejme, že jim to ještě dlouho vydrží.

Udělat v dnešní době horror, který vás dokáže překvapit, je stále obtížnější. Carpenterovi se to ale zde zdárně povedlo. Horrorový matador si stále udržuje kontakt se současnou horrorovou produkcí a zároveň do toho dokáže vnášet to nejlepší z atmosféry osmdesátých let.

Počet slušných vtipů – 0. Počet překvapivých zvratů – 0 (pravda, způsob likvidace záporného hrdiny a scénu na úplný závěr jsem nečekal, ale aspoň mi to ukázalo, že předvídatelnost celého filmu je nakonec menší ze dvou zel). Naprostý nedostatek odvahy ve scénáři byl dán zřejmě obrovskými investicemi do grafiky a zvučných jmen dabérů a konzultantů. Pokud vás ovšem baví dlouhé minuty koukat na nepříliš nápadité vzájemné mlácení se animovaných postaviček kořeněné drsnými hláškami v tom originálnějším případě typu "jdeme na ně!" nebo "já vás prostě žeru!", nevadí vám absolutní absence dialogového timingu a dokážete překousnout i zakódované povely k smíchu, pak je tento film právě pro vás.

Velmi lehce stravitelné, nenáročné sci-fi s klasickou příběhovou kostrou, které svými sci-fi prvky ale dokáže velmi pobavit. Škoda jen toho konce, s velmi malou modifikací místa závěrečné události by se rázem stal geniálním.

Po dlouhé době komiks, který vcelku dává smysl.

Velmi slušný animák, který se snaží být trochu jiný, než ty předešlé.