Nazí v sauně

Cinema Mundi 2011 - Připadá mi zvláštní, proč jsou Finové tak propadlí saunování, když v nich probouzí tolik melancholie a smutku. Jejich tvořivost nezná mezí, sauny vznikají i ze starých aut, vyřazených přívěsů a snad i v kombajnu lze roztopit kamínka, polít kameny vodou a vyprávět. Moc mě potěšil starý muž, který s láskou vypráví o sirotkovi, o něhož se stará a který zlobí a neposlouchá. V dalším záběru nakoukne do kamery statný medvěd a po chvíli již ničí zahradní stolek, čemuž stařík jen s klidem přihlíží s výrazem: "Já jsem to přece říkal". Jenže po nějaké době už mi příběhy začaly splývat jeden s druhým, možná by neuškodilo trochu zkrátit stopáž dokumentu. (09.03.2011)

Nápad to není špatný, atmosféru to taky do určité chvíle má. Jen škoda, že ve filmu nebylo víc originálních scén (medvěd). V druhé půli začnou muži v sauně řešit ty samé problémy, co řešili jiní muži v sauně v první polovině. A to už se film lehce podobá jakémusi kolovrátku, který hraje pořád tu samou písničku. Příběhy jsou si až příliš podobné, navíc občas někdo ani nic moc neříká. Až příliš často dlouhou chvíli sledujeme mlčícího a potícího se chlapa. Což není zrovna můj šálek čaje. (16.03.2011)

predne tedy nechapu, proc je festivalovy nazev "nazi v saune", uz to je dost zavadejici oproti originalnimi finskemu nazvu ci anglicke verzi. tento film je urcite nutne chapat v danem kulturnim kontextu. pro finy je sauna jakymsi posvatnym mistem. drive zeny v saune rodily, a kdyz clovek zemrel, jeho telo bylo ulozeno nejdrive v saune. sauna je take mistem, kde se clovek nejvice otevre, zvlaste finove, kteri jsou obvykle velmi uzavreni. dokument mozna i poukazuje na paradox, kdy finove sdili velmi osobni zalezitosti ve stavu, kdy jsou nazi (v saune), tedy v naprostem protikladu k ostatnim evropskym kulturam.faktem ale je, ze film je zdlouhavy a poenta je v zasade jasna od prvnich minut. i tak je to ale vcelku zajimavy pocin. (10.09.2011)

Okouzlující dokument o Finech a jejich saunách. Finští muži sedí nazí v sauně a mluví - ne všichni, jenom někteří - o svém životě, o svých problémech, o vzpomínkách. Smutek a stesk se střídají se smíchem a pocitem podivnosti. Je tu muž, kterému rodina zakázala stýkat se s dcerou, dalšího zase opustila žena. Je tu otec rodiny, kterému zemřelo dítě. A je tu taky párek bezdomovců, kteří vysedávají v sauně, ačkoliv nemají, kam by šli. Je tu chlapík, který si postavil saunu v autě zaparkovaném uprostřed pole. A jakýsi kutil, který si saunu udělal z veřejné telefonní budky u silnice. To všechno je ještě jaksi únosné. Co si ale počnout, když na scénu vpochoduje muž, který se rád saunuje se svým nejlepším přítelem - a jeho nejlepší přítel je medvěd? Medvěd je navíc nešika, protože je přece jenom medvěd, a na co sáhne, to rozbije. Scéna, kdy zrovna demoluje plastový zahradní stolek a jeho nejlepší kámoš vedle něj v županu konstatuje, že "tohle je tenhle měsíc už několikátý" je jakýmsi nepopsatelným způsobem povznášející. (05.12.2010)

(CINEMA MUNDI 2011) Festivalový název - NAZÍ V SAUNĚ - splňuje svůj účel, protože je lákavý, ale ono se není na co dívat. To ovšem neznamená, že by nebylo co poslouchat, protože anglický název - znamenající PÁRA ŽIVOTA - vystihuje, proč se ti staří a oškliví muži (a jedna žena, pro kterou platí to stejné, co jsem napsal o mužích) scházejí v sauně, která jim slouží jako určitá forma terapeutického sezení, kde se mohou také vypovídat ze svých trápení. Jednotliví protagonisté se zde obnažují nejenom fyzicky, ale i psychicky, což je dostačující jako reprezentativní vzorek respondentů národa s tak vysokými statistickými výsledky co do počtu sebevražd. Horší to je s tím, že se povídání pánů po nějaké době divákovi unaví, protože "ty řeči jsou na jedno brdo". Dokument v poslední třetině pouze únavně naplňuje koncept (lidé v sauně mluví o svých tragických osudech), který již nemá čím ozvláštnit, protože to zajímavé a zábavné bylo vyplýtváno ze začátku (směšnost toho, kde se saunuje - v autě či telefonní budce, směšnost toho, kdo se saunuje - medvěd, Santové). V úplném závěru se z konceptu uhne společnou písní protagonistů, ale ta dává až příliš najevo podobnost osudů zůčastněných, tedy věc, kterou si divák dokázal z předcházejících desítek minut vyabstrahovat i bez tohoto "přídavku". (06.03.2011)