kostej_

Odpovědnost za důstojný život v sobě nese i odpovědnost za důstojnou smrt. Těžko najít film, který by autentičtěji zachytil zraňovanou psychiku.

Surový film zobrazující různé projevy, ale i příčiny zla v reáliích nejen současné ruské společnosti. Na reálnosti vyprávění přidává i povídková struktura, která je životu blíže než několik linií postupně vytvářejících jedinou. Skvěle výmluvný je také závěr – koho nakonec postupně rozvíjející se zlo zničí? Ty zlé nebo ty hodné?

Za hlavní cenu MFFKV pro tento film jsem velmi rád, už jen kvůli Emmě Suárez. Přístup "kondenzované reality", která nemá podávat prvoplánově komediální obraz, a přesto se k němu dostává, ukazuje podle vlastních slov režiséra "nemožnost tragédie" a úsměvnou absurdnost lidského pachtění. Komedie postavená na velmi zajímavém teoretickém východisku funguje pro komedii velmi vzácně jak v teorii, tak i v praxi.

Nebylo to vtipné, nebylo to zábavné, smysl nedával ani příběh sám o sobě, ani jeho spojení s výřezy ze starých filmů. A koketování se sektami, jejichž vymývání mozků to připomínalo, tomu taky nepřidalo.

Další z úzké kategorie filmů, které přesně popisují problém, který si zadaly za svoje téma. Navrch je přidáno vkusné zpracování s výbornými hereckými výkony a na závěr i návrh řešení. Jeden z mála filmů, který je člověku schopen opravdu pomoci.

Film s haprujícím dějem i psychologií postav (obzvlášť v závěrečných momentech), který nepřináší vůbec nic nového, a i to staré mu příliš nejde. Mrkněte se radši znovu na Orphan.

Velká škoda, že režisér již zřejmě nenanšel sílu dát filmu širší rámec, který by obklopil jinak velmi věrohodně vystavěný přechod ze zdánlivě obyčejných starostí každodenního života k potenciální ztrátě dítěte.

Po rádoby-nápaditém Zombielandu přichází vcelku slušně balancující teen akce, která se na jednu stranu nesnaží být přehnaně originální a na druhou stranu nevnucuje divákovi vyložené klišé postupy.

Hluboká psychologická sonda do místa střetu otcovského archetypu s přirozeným sexuálním pudem.

Pro mě asi nejlepší Burton, konečně je tu děj, který směrem ke konci nezačne kulhat na obě nohy. Vizuální stránka je dechberoucí, všechny klasické postavy jsou velmi sympatické – už jsem si myslel, že je nelze vyobrazit tak, aby nebyly přespříliš bizarní. S tím, že je ve filmu málo krve (jinými slovy, že je málo morbidní), problém nemám, pro požitek z pohledu na krev si pouštím typově jiné filmy. Škoda jen poněkud trapné závěrečné epizody vyrovnávání se s rodinnými problémy (která asi měla nahradit ono klasické zhroucení děje).