Flaxik

Trú story to není ani náhodou a Rudolf Martin v roli vrchního napichovače je krutý castingový omyl. Musím ale uznat, že to odsýpalo a závěrečné vysvětlení, jak se z milovníka tureckých špízů stal milovník krevní tučnice, je nápadité a neurazí. Objevují se tam všechny historické pomluvy, které o valašském knížeti kolovaly a pokud vám nevadí pár dějepisných nesrovnalostí (Draculův syn se nejmenoval Vlad, ale Mircea, poturčený brácha Radu ve skutečnosti umřel dřív, než Dracula, podraz s dopisem se ve skutečnosti nekonal a Dracula nebyl vlasatý hezoun, ale hnusná kníratá držka), tak to za jedno nesoustředěné podívání stojí. Třetí hvězda je za skvělého Daltreyho v roli Janose (Jana) Hunyadyho. Pokud ale hledáte historicky věrnější kus, tak rozhodně sáhněte po Vladu Tepesovi.

Jak jsem mohl zapomenout na Sůvu Duajéra?

Maminko, synáček se nám vrátil z Vietnamu. Ale je dost divnej, čumí jak kuna z votýpek a pořád se houpe na židli. Jestli voni ho tam nenakazili tim, no, autismem. Je to tvoje vina, tys mu pořád kladla na srdce, že se musí vrátit za každou cenu… Projekce mateřské lásky jako nejsilnější magie, dotažená do extrému. Jen škoda, že tu svou střelenou mutti pan synáček pěkně po zombovsku nezakousnul, přál jsem jí to z celého shnilého srdce. Oceňuji schopnost vyjadřování zombifikovaného synátora a hlavně to, že si uvědomuje svou bídnou existenci, jak je zřejmé z nejlepší scény, kterou je závěrečné ulehnutí.

Vypadá to jako Hammer, ale není to Hammer, co je to? Ano, správně, Compton films. Přiznávám, taky jsem o nich až do tohoto snímku nikdy neslyšel a je škoda, že se kromě Sherlockovin nepustili i do konkurečního boje s tehdejšími vládci gotických hororů, ustáli by to se ctí. Atmosféru by šlo krájet hned zkraje, nepříčetnost protagonistů graduje, prostě radost pohledět. Tak ale abych zase tak nechválil,herecký projev Johna Turnera mi silně evokoval Jirku Pomeje v Andělské tváři a závěrečné vyvrcholení filmu je otřesně otřepané. Rozhodně ale nebudete mít dojem promrhané necelé hodiny (90 minut i s titulky) Vašeho času.

Hammer se na přelomu 60. a 70. let zjevně vyžíval ve věznění nebožáků, filmů tohoto typu nasekal, jak Baťa cviček. Naneštěstí jsou všechny zaměnitelné a pravidelně z nich ční prachbídné herectví většiny osazenstva. Tady to zachraňuje vkusná instalace ověřených gotických (gotikovských?) propriet dle taháku: šlechtické sídlo-mlha-kostýmy-tupí vesničani-rodinná kletba-procházky se svíčkou. Jednu hvězdu musím sundat za chybějící lebky (gotika bez lebek, to je snad horší, než vyjít nenamalovaná mezi lidi) a druhou za otřesně zahranou postavu kněze. Průměrný kus, zajímavý asi jen pro fanoušky gotických hororů.

Průměrný, ale příjemně koukatelný Psycho-klon s otočenými rolemi, jen pro změnu jeblo matince (ne, není to spojler, prisámbačku), bývalé hollywodské star. Buďme ale shovívaví, manža mrtvý, jeden syn mrtvý, druhý buranoidní debil a třetí totální retard, z toho by dziglo i emocionálně stabilnějším osobám, co potom to asi může udělat s hysterickou vysloužilou hérečkou. Tallulah Bankhead přehrává jak na divadle, zjevně se zasekla ve svých rolích z 30. let, ale jako thrilerovou jednohubku lze doporučit. Donald Sutherland je v roli imbecila dokonalý.

Ze všech tří Vijů se mi jugoslávská verze zamlouvala nejvíc. Toma nešaškuje jako v sovětské verzi, ani se tam netančí a je to vůbec moc pěkně ponuré, až by srdce Hammerovského producenta zaplesalo. Jen těch lebek i mlh, nad blaty se vznášejících, bylo přece jen málo. Na druhou stranu, Branka Pujic je ta nejkrásnější Kateřina, kterou jsem kdy kde viděl a mocinky jsem se těšil na každé její juknutí z rakve a být v pubertálním věku, vystříhnu si její obrázek z Bravíčka a lípnu ho nad palandu. Kdyby to bylo trošinku bubavější, snad bych i tu pátou Crvenou Zvezdu uronil.

Naprosto otřesné. Konečně jsem našel něco ještě mimóznějšího, než je šílená Finisterrae. Nepříčetný pokus o další artovou sračku, kde snad jediným kladem je...počkat, ne, asi nic.

Na rok 1968 technicky opravdu dokonalé, ale jinak to byla audiovizuální onanie planetárních rozměrů. Pokud jsem měl nějaké pochybnosti o smyslu celého díla, ty rázem pominuly při promítání závěrečného pestrobarevného pop-artového LSD běsnění. Jako pánové pětihvězdičkáři, vám se ten film jako opravdu líbil?

No co to? No toto! Teda ale!