Flaxik

Dovoluji si opravit a celkově zkrátit anotaci filmu: "Andy a Anna sú manželský pár, ktorého vymletosť je do neba volajúca a preto títo dvaja dementi skončí tak, ako skončí." Navíc jsou to škaredé a nesympatické ksichty, děj je předvídatelný od cca 6. minuty, erotika je tam naprosto neerotická...proč má vlastně taková zhůvěřilost 63 %?

Geniální spořič pro velkoformátovou televizi.

O tom, kterak pan Bordovský vzal kameru a natáčel cestu parní úzkokolejky. Protože mě mašinky vcelku baví a k úzkokolejkám mám vztah z dětství, kdy mě jedna dopravovala do školy (ne tahle, ale na Jindřichohradecku), tak jsem to risknul a věnoval hodinu tomuto dokumentu. Nebudeme si nic namlouvat, je to bída. Ve filmu chybí jakýkoliv komentář k tomu, co tam ti lidé provádějí (kromě výhybky, to bylo zajímavé) a to je velká škoda, protože o fungování parního stroje kromě teorie nevím nic a docela by mě to potěšilo. Jedna hvězda za snesitelnou kameru a jedna za prima záběry ubíhající krajiny.

Tak trochu jiná duchařina, kde se konečně nevymítá ani krucifixem, ani svěcenou vodou a vsadím svůj taoistický bubínek, že recitování z bible by taky nefungovalo. Hlavním kazisvětem divákova potěšení je naneštěstí hlavní hrdina, proplouvající dějem s výrazem naprostého idiota. Když překousnou afektované hraní, pro fanoušky duchařin stojí za podívání. Bojovníci s duchy v oranžových hábitech nejsou tak okoukaní, jako panáci v černém s křížem na krku. Při pohledu na lepé představitelky dívčích rolí malinko zamrzí, že místo té duchařské sútry raději nepřekládal Kamasútru. Za tři. P.S. TENHLE pan Ho si členství v Nočním klubu nezaslouží.

ANOmální naháněčka, kde je nouze o koblihy, ale zase nebude problém sehnat dostatečné zásoby krevní tučnice. Ne zcela originální téma je naštěstí osekané o klišovité nesmysly a nelogické chování, pár zajímavých nápadů malinko srazí až moc křečovité rozuzlení, ale veskrze se jedná o zábavnou sondu do duší indonéských občanů, se kterými by nechtěl sdílet dvoudomek ani zarytý multikulturalista. Silné tři, nebo možná slabé čtyři, ať nežeru.

Mám rád, když všade lítaj antigravitační drony. Mám celkem rád, když jde ve filmu civilizace komplexně do horoucí prdele. Mám dokonce i rád, když se objevuje Tomík ve scifi, protože ta mu jde. Nemám rád, když se Olina tváří. Protože bez ohledu na to, co se zrovna ve filmu děje, ona se pořád TVÁŘÍ. Zvláštní je, že se tváří různě, ale pořád stejně blbě. Za tu můru pelešivou jsem vnitřně nutkán dát jednu hvězdu dolů, jinak guta feferona.

Pěkňoučká meziplanetární invazívní mozková chirurgie. Mraky výbuchů, sežraných lidí, modře svítících mozků a nadpozemsky obrovských nesmyslných tvarů s antigravitačními schopnostmi jsou sice zábavné, kompenzace freudovských komplexů tvůrců do vetřelčí všepožírající vaginy dentata je vtipná, škoda jen, že přítomní neherci raději nedrželi huby. Veškeré dialogy zjevně vybral scénárista z odpadkových košů SyFY a Asylumu a v okamžiku, kdy nikdo nemluvil, docházelo ke skokovému zvýšení kvality filmu. Tohle a brutálně nesympatický kozlí ksicht Eric Balfour brání udělení více, než tří slabých hvězd.

Stádovitost a neoriginalita místních komentátorů už mi začíná lézt krkem. Jste trapní! Kdo má číst ty pošahané výkřiky, jako Ash je zpátky, Bruce se vrátil, Raimi is back a podobně? Parta senilů před důchodem vzpomene na staré časy ještě před Spajdrmením běsněním a udělá rádoby pokračování zasmrádlých filmů z osmdesátek a taky se slintá, jako kdyby se Kulhánek rozhodl napsat druhej díl upírů nebo dokonce třetí díl Cesty krve. Ne snad, že by to bylo špatné, ale takhle vyvádět? Je to nedůstojné a trapné. Starej kardiak Ash zase jednou vzal do ruky flintičku, na pahýl nasadil motorovku, hustě se zatvářil, ustřelil pár démonských květáků...je to von, no je to von, Ash je zpátky, Bruce se vrátil, Raimi si back! Groovy! Pět boomsticků bez váhání.

Fíha, místo švédské trojky tu máme švýcarskou čtyřku až šestnáctku, podle toho, kolik koz, kozlů a zastřelených kamzíků do toho započteme. Zrzavý Vídeňák se stylovým jménem Ovčárek místo zmizení známé osoby vyšetřuje objevení osoby neznámé, což už je samo o sobě pakárna. Každý soudný policista/městský policista/lidový milicionář/šimpanz by podivnou, nemluvnou, naprosto nešvýcarsky vypadající brunetici šoupnul do detenčního zařízení a předal papíry nadřízeným orgánům, ať si s ní dělají, co chtějí. Jenže nedostatečně vybouřený vlastní orgán v kombinaci se zdravým horským vzduchem zatemnily mladému konstáblovi zjevně nepříliš hluboko zvrásněnou kůrku a vidina kvalitního zásunu bez rizika vyžvanění kamarádkám ho vedly k nelogickému, i když pochopitelnému chování. Sám to na konci filmu lakonicky, ale výstižně zhodnotil. Solidní podívaná, i když asi ne pro celou rodinu.

Drahý Dario na stará kolena objevil, že je skvělé, když má film nějaký děj a angažování opravdových herců místo přehrávajících, případně naprosto dřevěných ochotníků, má také svoje kouzlo. Škoda, že při zápolení s tímhle filmem naprosto vyignoroval svou nejsilnější disciplínu, kterou bylo budování atmosféry. Takže jsem při tomhle vyvrcholení trilogie vůbec nevyvrcholil a s Argentovou tvorbou jsem definitivně skončil. Jo a k Phenomeně jsem byl nespravedlivý, jdu jí přidat hvězdu.