Deathdream

Bob Clark a Alan Omrsby pokračují v cestičce vyšlapané Romerem. Po absurdní satiře diskreditovaných hippie ideálů "Children Shouldn't Play With Dead Things" využívají tentokrát oživlé mrtvoly v kousavé reflexi vietnamského syndromu a problematiky začleňování navrátilců do společnosti, která je nechápe. Jako v případě jiných ožehavých témat tak i tentokrát pokleslé žánrové produkce předběhly Hollywood, který se v případě problematiky veteránů osmělil jim věnovat až o několik let později v konejšivějších a psychologicky zabarvených melodramatech jako "Smutní hrdinové" (1977) či "Návratu domů" (1978). "Dead of Night" sice na jedné straně přichází s brakovou zápletkou o padlém vojákovi, který se domů vrací jako oživlá mrtvola a musí svůj fyzický rozklad oddalovat krví svých nových obětí, ale při tom film nesklouzává k prvoplánové exploataci. Naopak se mu daří prostřednictvím komplexně rozvedené nadsazené premisy divákům předestřít, čím veteráni procházeli, když se z psychologicky destruktivního pekla války navrátili domů do země, které se válka vůbec nedotkla. (19.07.2013)

Clarkův Dead of Night je naprostý unikát mezi snímky o oživlých zombie. Už kvůli nejednoznačnému zařazení do škatulky horor. Stejně snadno se totiž může brát i jako psychothriller, rodinné drama nebo silná alegorie na hrůzy, které si často prožívali domů se navrátivší vojáci z vietnamské války. Slovo Vietnam zde sice nepadne, je ale zřetelně jasné, co nám režisér tím chtěl vlastně říct. Kromě malinko politického pozadí nám film ukazuje rodinu, která se vyrovnává s proměnou jejich dříve šťastného syna na necitelnou bestii, co potřebuje k udržení své tělesné schránky lidskou krev. Celý snímek má opravdu hodně mrazivou atmosféru podpořenou jak skvělými herci, tak zneklidňujícím hudebním doprovodem. Takže aby bylo jasno, vážení, tohle si nenechte ujít! Jeden z dalších zapomenutých klenotů, co si žádá o vaší pozornost. (18.04.2011)

O čo filmárom ide, je jasné a asi aj bolo v dobe vzniku už len z prečítania zápletky. Otázkou tak je, ako s jednoduchým prirovnaním vojnového veterána s traumami a zombieho potrebujúceho k prežitiu krv naložili. No až prekvapivo dobre. Strata akýchkoľvek emócií a jediná životná a to potreba vraždiť, neznie iba ako niečo z hororu, ale takmer ako reálna trauma človeka z vojnových hrôz, na ktoré skrátka ľudský mozog a psychika nie sú uspôsobené. K tomu sa scenáristovi a režisérovi podarilo dôveryhodne znázorniť aj situáciu v rodine, kedy na nové okolnosti reaguje inak muž-otec (relatívne racionálne) a inak žena-matka (čisto emocionálne). Koho tu ale viniť? Andy je v tom vo svojej podstate nevinne a je zrejmé, koho film vyzýva, aby divák vinil. (20.03.2020)

Natočiť film o tom, ako sa mládenec vracia z vojny, živý no duchom úplne mŕtvy ale vôbec nie je zlý nápad a hororu môže byť táto originálna vec celkom prospešná (Ešte som nevidel horor s podobnou zápletkou, minimálne aspoň nie do tej doby). Už zo začiatku dodávajú atmosfére aj herci, nezabudnúc najmä na Johna Marleyho, ktorý hral dobre a Richarda Backusa z ktorého bol ten strach a nepríjemný pocit cítiť. Scenárista sa tiež snažil o čo najmenej trhlín v scenári a tak len zriedka vo filme nájdeme nejaké väčšie nedostatky. Môj problém je však úplne a film veľmi pozastavuje a spomaľuje hlavne to, že sa zdá zdĺhavý a to aj napriek krátkej minutáži (85 minút). Väčšiu časť filmu sa nič nedeje a ak sa už na obrazovke niečo odohrá, väčšinou je to bez nejakej chémie a celé je to nezáživné. Film není zlý, miestami som aj uvažoval nad tým, žeby som dal 4* , no myslím že Deathdream nie je film, ktorý by si toto hodnotenie zaslúžil. (29.01.2018)

Já tyhle sedmdesátkový flicky miluju! Je tam zachycená atmosféra, která už v dalších dekádách nebyla, nebo byla nahrazena jinou. Podobnej pocit jsem měl třeba při sledování snímku Silent Night, Bloody Night ze sedmdesátého druhého. Neopakovatelné kouzlo času. V tomto případě krom klasické hororové zápletky režisér přimíchal notnou dávku smutného dramatu. Z vietnamského pekla se domů vrací k rodičům jejich syn Andy, kterého už pokládali za mrtvého. Brzy se dozvídáme, proč je Andy najednou tak jiný a divný. Chladný pocit z něj je téměř hmatatelný. Horor kombinující se s dramatem tu funguje bezvadně. Co mě dalšího dostalo byla hudba, smyčce zařezávající se pod kůži, klavír, ambientní ruchy, to vše v klasickém zvuku své doby. Joooo, tohle fakt žeru! Dobrý bylo, když Andy s partou autem navštívili grindhousové kino, kde zrovna promítali Death in Space a The Spacenauts. Zajímavostí určitě je, že tento film byl první maskérskou prací démona největšího, Toma Saviniho. Už tehdá si dal záležet. (17.03.2023)