Flaxik

Celou dobu to vypadalo na pětihvězdu, ale konec byl těžce nezvládnutý...připomnělo mi to několik podobně "promyšlených" konců z české režisérské školy a to mě tak vytočilo, že jsem šel o dvě patra níž.

Škaredý profesionální vlkodlak, případně nemrtvý hrabě, přinejhorším snad nekrofilní hrobník je zde k vidění v roli normálního smrtelného, i když pěkně hnusného, zabijáka. Kterému se nedaří a jak to tak vypadá, možná se i polepší. Nic víc k ději nevykecám, ale zatím ze španělských Naschyho performancí je tahle nejelegantnější a nejméně ohlodaná. Zubem času samozřejmě. Akční střílečka postupně přecházející v podomní vyvražďovačku je zvláštní kombinace, ale funguje to. Nevěřte tomu, že je třeba vidět předchozí jeho filmy, abyste si to užili. Ten film je dobrý sám o sobě. Plný počet ale nedám, přece jenom ta akční část byla taková poloamatérská. Nejsilnější scéna: Záběry na žranici místní honorace

Plátno plné bukvičných charakterů, hovadsky trapné masky, démoni zvracející krupicovou kaši (ha, inovace, v Demons zvraceli hrachovou!), pošahané monology, dialogy a polylogy, počítačové efekty z Atari 800 XL a synťáková hudba z Didacticu Gama (Atari by to umělo líp) zcela evidentálně tlačí toto dílko do...no až kam se dá zatlačit. Ale protože mám rád barvičky a jsa vybaven kladným vztahem k osmibitovým počítačům a vůbec jsem letos nějak měkkon, natlačím tomu dvě hvězdičky, pokryté tou krupicovou kaší. Ale jsou hodně malé a hodně poblité.

Bezútěšné, depresivní, zoufalé bloumání po domě, jehož každá cihla nasáklá zlem zabíjí sebemenší příjemnou vzpomínku a probouzí v člověku jen to nejhorší, co by jinak nejraději pohřbil v nejhlubším hrobě zapomnění. Světlo svíček stačí jen na to, aby osvítilo příšerné portréty šílenců, jejichž ruce, zbrocené krví, jakoby sahaly ve spánku po hrdlech spících smrtelníků. A na Philipovu lásku k Madelin, tak čistou a plnou radosti ve své podstatě, je již od samého počátku vrhán temný stín prokletí mnoha generací zkažené krve Usherů. No tak se uklidníme...ten konec nebyl moc zvládnutý, efekty bídné, ale pořád je to gotika jako řemen. Čtyři až pět, píšu čtyři, ať ti nepokazím vysvědčení.

Solidní chaos a herec, ke kterému chovám antipatie už od té doby, co ho parta idiotů hledala v lese, kde by nezabloudil ani hluchoslepý chovanec Bohnické léčebny. Naštěstí ostatní postavičky byly snesitelné a chvílemi se podařilo uplácat blázincovou atmosféru tak krásně, že mně samotnému z toho začínalo malinko hrabat. Závěrečné chaotické a ne moc uvěřitelné vysvětlení ubralo plyn mé myši, když jsem klikal na hodnocení. Venkoncem průměr, který ale určitě stojí za zhlédnutí.

Dejte náckům laboratoř a hned začnou vymýšlet věci, to jeden čumí. Nechtěná zombifikace pod vědeckým dozorem, stejně jako mluvící/nemluvící hlava v krabici, to jsou opravdu silná lákadla a celá myšlenka filmu je kromobyčej luxusní. Elsa je velmi působivá a Jean velmi pohledná, ale kdyby se podařilo ubrat toho ubíjejícího žvanění, byl by větší potlesk, hvězdičkový příděl a všeobecné veselí. I tak jsou to velice silné tři fašounské hvězdičky a komu nevadí pomalejší děj, tak si na filmíku musí smlsnout. Jo ten remake by tomu slušel, souhlasím.

Další láska až za hrob. Mumifikovaná manželka/přítelkyně/registrantka má nezanedbatelnou výhodu, že nemluví a podrží, kdykoliv si řeknete. Vlastně říkat si ani nemusíte. Zajímavý výlet do choré mysli modrookého blonďáka se sladkými rtíky za přicmrdávání nechutné paní domácí má jednu specialitu - naprosto všechny postavy ve filmu jsou odporné. Sice není komu fandit, ale o to více se můžete zaměřit na sledování různých způsobů destrukce částí těl nebohých slečen, které se panu árijci dostaly do pěstěných tlapek. Goblini mi tady potvrdili, že jsou banda neumětelů a jejich vynikající hudba v Phenomena byl ojedinělý záchvěv geniality. Dvě moodroké úchylné hvjezdy.

Kokotina. Ve všech významech toho slova.

Byl bych převelice šťastná kachna, kdyby všechny kraťasy byly takhle skvělé.

Když si starej Brůna brousil sekeru na svojí nezvedenou rodinu, netušil, že na druhém konci světa v samém srdci imperialistického bloku žije jeho brácha, se kterým by se skvěle doplňovali. Zatímco Brůna by to všechno házel do studny, Ezra Cobb by to zase vytahoval a instaloval v obýváku, no mohla by to být povedená taškařice a Honza Zeman by nevěděl, kde mu hlava stojí. Hlavně kluci si byli tak nějak povahou podobní, bůhví jestli se mamá Brůnová mezi válkama nespustila s nějakým amíkem. Že za rok 1974 dostal Oskara nějakej Lemon, to bych ještě pochopil, ale že Roberts Blossom nebyl ani seznamu nominovaných, usvědčuje oskarovou komisi z totálního amatérismu. Před Ezrovým šíleným pohledem by zakolísal i Vašek Lohniský a jestli si nebudete pamatovat děj, určitě si zapamatujete ten spodní ret, to potřesení hlavou a ty oči, ty oči, ty šílené oči... Skoro pětihvězda, nebýt těch nepochopitelných vstupů moderátora a podivně červené krve.