Recenzie (66)
Farba citov (2011)
Před psaním těchto slov jsem si nechal dostatečný časový odstup a díky tomu teď vím, že tenhle film v hlavě chvíli zůstane. Osobně vidím nedostatky v tom, že příběh je prezentován dost černobíle a v závěru bylo na můj vkus až příliš tleskání a úsměvů. Na druhou stranu, k vidění je pár hodně lidsky silných momentů (příběh Constantine vítězí). The Help rozhodně stojí za vidění a trochu mě mrzí, že právě u tohoto filmu jsem poprvé v životě zažil jaké je to být úplně sám v největším kinosále v ČR.
Ženy (2008)
Ohromné zklamání. Film, ve kterém hrají pouze ženy, které nemluví téměř o ničem jiném než o mužích. Vzhledem k absenci jakéhokoliv příběhu a nadbytku úmorně nudných dialogů je délka filmu naprosto vražedná. Ještě jednou... obrovské zklamání!
Čierna labuť (2010)
Prostě strhující. Natalie Portman i Mila Kunis dokonale přesvědčivé. Repete?
Kód 252 - Katastrofa v Japonsku (2008)
Za normálních okolností bych hodnotil rozhodně hůř - nemám rád prvoplánovitě dojemné scény a přílišné přehrávání emocí. Tady se to ale snažím vnímat trochu jinak. Jedná se o japonský film a k východní Asii jakási emoční teatrálnost patří. Když ale nasčítám bolestné životní osudy všech postav uvězněných v podzemí, k tomu ještě ta hluchoněmá holčička s kouzelným úsměvem... to už je fakt trochu moc.
I Love You Phillip Morris (2009)
Já Jimu Carreymu prostě nevěřím a nepamatuji si, že bych mu někdy nějakou roli věřil. V tomhle filmu to chce mnohem víc než komické grimasy. Zato Ewan McGregor je naprosto geniálně přirozený - naivita mu kouká z každého pohybu. A je to asi tahle herecká nevyrovnanost u dvou hlavních představitelů, co mi vadilo ze všeho nejvíc. Komedie je to zábavná, místy hodně zábavná, ale jinak ve všech směrech naprosto průměrná.
Čierna krv (2007)
Film o maníkovi s nulovou sociální inteligencí, pro kterého je nejdůležitější osobní úspěch. Daniel Plainview je dříč a z ničeho se svojí pílí a vytrvalostí vypracuje v olejářského magnáta. Osobní život odsouvá do pozadí a v podstatě žádný nemá. Tento dramatický příběh názorně ukazuje, že být úspěšný nebo mít šťastný a spokojený život jsou dvě naprosto rozdílné věci. První polovina, kdy se děj často posouvá v čase a je k vidění i několik dramatických akčních scén, je skvělá a je těžké odtrhnout oči. Bohužel druhá polovina je příliš rozvláčná, nudí a divák sleduju podobná sdělení několikrát dokola. Výkon v titulní roli je úžasný, ale přesto si to asi dlouho pamatovat nebudu - je těžké oblíbit si filmovou postavu, která je vám odporná. Až na krev se filmem mého srdce rozhodně nestal a nestane.
Elitné komando (2007)
Akční drama z kriminální scény Rio de Janeira. Příběh se odehrává v podobném prostředí jako nezapomenutelné Město bohů, ale tentokrát se ocitáme "na druhé straně". Veškeré dění vidíme z pohledu policistů, ať už zkorumpovaných nebo těch čestných. Nejděsivější na těchto filmech je fakt, že se z velké části zakládají na realitě. Ne nadarmo se Riu říká nejnebezpečnější město na světě. Atraktivní na filmu je i pro Evropana nezvyklý filmařský styl. Elitní jednotka se mi vryla do paměti, asi jen tak nezapomenu. I když minimálně jeden scénáristický kiks je bohužel přítomen.
Happy-Go-Lucky (2008)
Nerad se nechávám filmy zklamat a tomuhle se to bohužel povedlo. Potenciál s postavou, která vystupuje jako nezdolný optimista s vražedným enthusiasmem se prostě nepodařilo využít. Těšil jsem se na nějaké citlivé přechody mezi touto polohou a náhledem dovnitř. V podstatě zůstalo jen u standardního filmu o životě, kde jsou ovšem všechny postavy svou vlastní karikaturou.
Kajínek (2010)
Až na tu bulvarizující jednoduchost a některé nesmyslné detajly celkem slušný film.
Legenda o pianistovi (1998)
Příběh o muži, který se narodil na lodi, zemřel na lodi a dokonce i vše mezi tím prožil na lodi. Legendou se však nestal (přestože se nám titul filmu snaží vnutit něco jiného). Naopak, během svého života i po něm zůstal naprosto neznámým a není se co divit, když dostal jméno po krabici od ovoce, ve které ho jako novorozence našli. V mnoha komentářích je zmíněna skvělá scéna pianistického souboje a ani to mě nepřekvapuje - je to jedna z mála zajímavých scén ve filmu. Celý příběh je vyprávěn velmi rozvláčně, důležité momenty jsou buď bez příčiny nebo nevysvětlené, takže je těžké jim rozumět. Závěr je úplně hloupý.