jardel24

Začátek filmu je hodně drsný a nečekaný, další vývoj není o mnoho více pozitivní. Režisér Tyc se opět vrací k problematice soužití české většiny s romskou národnostní menšinou. V některých momentech mi přišel film úžasně pravdivý - jednoduchou formou dokázal pojmenovat hlavní odlišnosti mezi těmito dvěma kulturami a neopominul ani jazykovou bariéru, na kterou romové narážejí ve škole a styku s úřady. Podobně pravdivě působí i zobrazení soudržnosti a pospolitosti romské rodiny, o které se většině Čechům může jen zdát. Negativismus a xenofobie ze strany Čechů jsou zobrazeny kvalitně, chybí ale více empatie vůči spořádaným Čechům, kterým sousedské soužití s nepřizpůsobivými podstatně snižuje kvalitu života. Emočně pročišťovací scéna v ústavu pro neslyšící v podání dua Rybová - Horváthová je mimořádně silný moment.

John a Ellena jsou manželé, kterým se vztah už před časem rozpadl kvůli vysokému profesnímu nasazení na obou stranách. Teď zbývá jen podepsat rozvodové papíry. Od začátku je zřejmé, že v téhle banální zápletce bude nějaký háček. Co se týká scénáře, tak jeho pozitivum je v tom, že je originální s velkou dávkou překvapivosti. Jeho negativem je velké množství nesmyslů a nelogičností. Opravdu jsem nepochopil dobu ledovou, dovoz klonů z východní Evropy, záhadnou srdeční chorobu, ani flying people of Uganda. Další věc, co jen těžko rozdýchávám je to, jak pomalu postavy mluví - nikoho takového v reálném životě (snad kromě Miloše Zemana) neznám. Hodnocení v mých očích trochu vylepšuje krasobruslařská scéna na potemělém kluzišti.

Tenhle film je důkaz toho, že už před 25 lety se točily ekologicky zaměřené filmy. Tentokrát jde o amazonské deštné pralesy a jejich neřízené kácení. Bill pracuje jako šéf na stavbě obří vodní přehrady a zřejmě elektrárny a jen několik dnů po nástupu na toto místo je domorodými indiány unesen jeho pětiletý syn Tommy. Hledání svého syna nevzdává a nakonec se mu jej podaří po deseti letech najít hluboko v džungli. Tommyho myšlení je ale samozřejmě přizpůsobené výchově domorodců a konec lesa se pro něj rovná konci světa. Některé momenty jako setkání otce a syna nebo některé domorodé rituály vypadají dobře, příběh se ale v závěru hodně vleče a i trikové efekty holt v dnešní době jsou už na jiné úrovni. Troufám si tvrdit, že myšlenka tohoto filmu je v mnohých směrech srovnatelná s Cameronovým Avatarem, technické a dramatické zpracování už ovšem nikoliv.

Hned úvodní scéna, ve které hlavní postava Danny potkává v metru židovského mladíka a za zvuků sugestivní monotónní hudby ho bezdůvodně zpráská, navodí kvalitní atmosféru. Po chvilce je tak jasné, že Danny je rasista a ještě k tomu militantní. Nezůstáváme ale jen u příběhu, kdy zmatený kluk chce vraždit židy, scénář celou myšlenku opakovaně dokáže posunout do zcela nové roviny. Podrobnosti si odpustím, ať někoho neochudím o filmový zážitek. Přiznám se, že film na mě hodně zapůsobil, ale závěrečná scéna s nastraženou výbušninou mi přišla nelogická. Naopak následné zobrazení "nekonečné nicoty" bylo celkem vtipné. Zůstává ve mě odkaz, že samotné náboženství je OK a společnosti může prospívat, ale církve či podobné komunity plodí jen nesvobodu a násilí.

Naprosto geniální film, který ovšem vyžaduje empatického a trpělivého diváka. Probíhá druhá světová válka a sledujeme patnáctiletého chlapce Gyorgyho žijícího v Budapešti. Jeho svetřík "zdobí" žlutá židovská, čas tráví s kamarády a začínají se objevovat náznaky první lásky. Ze dne na den se ale z chlapce musí stát muž, protože Gyorgy nastupuje do svého prvního zaměstnání. Z jeho velkého dne se ale stává osudový a aniž by nějak chápal souvislosti, už sedí v dobytčáku směr Osvětim. Film nestaví na žádných šokujících zvratech, dynamickém střihu nebo násilných scénách. Naopak - poctivým způsobem buduje příběh, představuje postavy, spoléhá na spolupráci ze strany diváka. Emociální vypjatost některých scén nestojí na prvoplánových podnětech, ale spíše na působení jednotlivých obrazů - kouř stoupající z komínů u plynových komor, tekoucí slzy, apod. Tohle drama mi hodně připomnělo knihu Jiskra života z pera E.M.Remarqua a to hlavně svojí věrohodností a taky faktem, že divák (resp. čtenář) díky znalosti historických souvislostí v daném okamžiku tuší více než postavy a v jejich poddajnosti a smířeností tkví obravská děsivost. Na žebříčku kvality tenhle film stoupá díky skvělé kameře a výběr představitele hlavní role byla taky trefa do černého. Nebýt toho, že se hlavní postava v posledních pěti minutách rozpovídala, hodnotil bych čistých 100%! Člověk bez osudu je nejlepší film o holocaustu jaký jsem kdy viděl.

Když jsem Historky z podsvětí viděl před léty, moc se mi nelíbily. Je tam množství zajímavých dialogů, ale scénář a režie totální úlet. To jsem tehdy ještě nevěděl, že Tarantino je feťák a psychopat. Když jsem se na film podíval dnes, můj pocit z něj se o mnoho nezměnil. Je to jeden z nejpřeceňovanějších filmů historie, který je po většinu času natočený zdlouhavě, nudně, s absencí atmosféry. Jediná historka, která snese přísnější měřítka je Butch a patálie s jeho vyhraným boxerským zápasem. Zkusím se na film podívat opět po dalších patnácti letech, ale nevěřím, že si mě někdy získá.