Fosgo

Milostný trojúhelník z vyšší anglické společnosti - natočil W. Allen? Čekal jsem sebeironii, smutný humor a jiskřivé dialogy , škoda, nedočkal jsem se, ze starého, dobrého W. Allena skoro nic nezbylo. Někteří režiséři by své nové opusy měli točit pod utajením. W. Allen je proto jedinečným tvůrcem, že je osobitý – v tomto případě ale nebyl – vstoupil do řeky průměrnosti a snadné zaměnitelnost.

Ztraceni byli … no jak se to vezme, spíše stále někoho nalézali, někým byli honěni. Tak nevím, ve filmu jsem našel až mnoho nelogického – pavouci, kteří přežívají ve vzduchoprázdnu; syn , který se ztratil a náhle pak na druhém konci vesmíru nalezen byl; planetou se dá prolétnout tak lehce, jako nůž prochází máslem ….snad jen pár efektů a triků lze pochválit. Dobré sci-fi je o tom, že se nám zdá uvěřitelné, tomuto filmu jsem však ani za mák nevěřil.

Tři uprchlí trestanci na cestě Amerikou 30. let. Jsou svým způsobem dostatečně praštění, na útěku je doprovází country hudba, potkávají podivné postavičky z okraje společnosti, narážejí na nekalé politické praktiky. A ještě založí kapelu, jen tak mimochodem. Coenové s chutí parodují módu filmových „útěků z vězení“, country hudbu, Ku-Klux-Klan a další „americké reality“. Ztřeštěné, černým humorem okořeněné a herecky nadprůměrné … Americký sen funguje, a to i pro trestance.

Příběh lásky a příběh tajemství země, film o zpupnosti šlechty, netoleranci církve i síle lásky. Protiklady dogmatického myšlení na jedné straně a svobodného ducha na straně druhé se srážejí v konfliktu. Postavy nejsou černo-bílé, jsou přemýšlivé a životné, i když v rámci svého způsobu myšlení – neměnné. Pomalá kamera ze všech možných i nemožných úhlů zabírá detailně tváře, prostor i krajinu, hudba naznačuje pocit.... příběh je vícerozměrný. Filmový drahokam, který František Vláčil ještě několikrát režijně překoná. Vláčil uměl, filmařský pánbůh ho bohatě obdaroval.

Válečné Německo a jedna slavná píseň v podání kabaretní umělkyně Lale Andersenové (Hanna Schygulla) Fassbinder popsal v jednoduchém příběhu apolitické zpěvačky, kterou píseň proslavila, dřeň německé fašistické každodennosti - její atmosféru, strach, náznak rezistence i stálou přítomnost gestapa . S civilním příběhem je konfrontováno i několik krutých válečných scén, jako upozornění, že konflikt probíhá vlastně všude. Válka je většinou ve filmech zpodobňována heroicky a (dle vkusu a množství peněz) i krvavě. Fassbider jde na věc jinou cestou – popisuje vzestup Lale od běžného kabaretního života po salóny vládnoucí elity , zároveň osobitým způsobem stále pozoruje každodennost nacistického světa se všemi ústupky, soupeřením různých frakcí i skepsi a nevíru většiny pohlavárů.

Je libo zanedbaný hotel, hodně divný soused (John Goodman) a horkem upocené tapety, k tomu si ještě přidejte Hollywood čtyřicátých let a jeho svět velkohubých magnátů, opilého spisovatele s fešnou milenkou, litry whisky ….a tajemnou, nikdy neotevřenou krabici. Scenárista (John Torturo), kterého opustily múzy, hledá inspiraci, kde se dá ...ve svém okolí, v obraze nad psacím stolem v hotelovém pokoji, v horečnatých vizích. Ve filmu se zdařile pracuje se světlem - svět venku je slunečně zářivý, pokoj nevlídný a hotelová chodba neutěšená, zašedlá, společenské vyhnání evokující. Chodba konců cest. Pohled na ní doslova bolí. Svébytnou komedii, při které hororově mrazí a která je plná postav životních ztroskotanců a podivínů, natočili bratři Coenové s řadou režijních nápadů. V tomto filmu ještě nepropuklo naplno násilí jako ve Fargu, náznaky lze již najít.

Akční béčková sci-fi podívaná, ani přespříliš hloupá či příliš nelogická. Herci se snažili, co více dodat. Použitím různých barevných filtrů, hrou světel a stínů se film technicky zdařil. A ... na jedno shlédnutí dostačující, pro druhé není důvod.

Střízlivě natočený film v pomalém tempu – náznak politických intrik ze začátku filmu byl vystřídán pozvolným probouzením Vincenta do běžného života, z kterého jakoby ani do vysoké politiky neodešel. Čekal jsem na nějaký vyhrocený konflikt, na okamžik, který dá filmu spád a napětí. Nedočkal jsem se. A tak děj plynul líně, s častým popíjením vína a kořalky, střídáním žen, občasnými tóny klavíru a …. Iosseliniho fascinace zvířaty, francouzským vínem a takřka výtvarným citem dodala filmu jistou zvláštnost. Nejlepší scéna probíhá na úvod filmu - výběr rakví několika starci , nádherné.. Film je ospalou oslavou běžného života a jeho braní plnými doušky, vše pod heslem „poklidný život nadevše“.

Ruský remake klasického hollywoodského filmu. O vině a nevině, o pravdě ... současné Rusko obnažené, tápající a konfliktem v Čečně poznamenané. Michalkov natočil kritický film o Rusku a jeho osud vtělil do 12 postav různých profesních a sociálních postavení. Nic není jednoznačné, jak se na první pohled zdá a …nic tak jisté, to ani po přehodnocení vlastních pohledů. Realita současnosti je svíravá a bolestně působivá, ruská duše je zobrazena v plné nahotě. V původním Lunetově filmu byla tehdejší Amerika více skryta za okny, V Michalkovově verzi je Rusko více na očích. Režisér umí dokonale pracovat s atmosférou, ta se průběhem děje zahušťuje... Strhující, vrcholně filmařské .. a v mnohém pravdivé.