Jesenné záhrady

Teď už stačí, aby i Godard natočil srozumitelný film, a všechny filmové postuláty se zhroutí. Lynch a Iosseliani již své filmy pro masové publikum zmákli. Podzimní zahrady jsou prý satirou, aha, otírají se o politiku, takže to musí být satira. Humorný nádech jim upřít nelze, hravost, která se místy překlápí až do poetičnosti, také ne. Zmiňovat Piccoliho v roli mamá snad ani nemá cenu, nedostal téměř žádný prostor, jelikož je známo, že Piccoli zkrátka neumí zahrát špatně, nezahrál špatně ani babku. Ale adorovat ho kvůli této epizodní roličce nebudu. A jsem ráda, že vím, odkud čerpal Havel námět pro své Odcházení. (07.10.2012)

Střízlivě natočený film v pomalém tempu – náznak politických intrik ze začátku filmu byl vystřídán pozvolným probouzením Vincenta do běžného života, z kterého jakoby ani do vysoké politiky neodešel. Čekal jsem na nějaký vyhrocený konflikt, na okamžik, který dá filmu spád a napětí. Nedočkal jsem se. A tak děj plynul líně, s častým popíjením vína a kořalky, střídáním žen, občasnými tóny klavíru a …. Iosseliniho fascinace zvířaty, francouzským vínem a takřka výtvarným citem dodala filmu jistou zvláštnost. Nejlepší scéna probíhá na úvod filmu - výběr rakví několika starci , nádherné.. Film je ospalou oslavou běžného života a jeho braní plnými doušky, vše pod heslem „poklidný život nadevše“. (24.11.2008)

Svým způsobem velmi nenápadný snímek, ačkoliv se v něm děje spousta zajímavých zvratů. Snad nejpravdivější scénou je ta, kdy si nastupující garnitura sundavá kopretiny ze sak a háže je do koše... kolik že už bylo různých květinových revolucí??? Nakonec stejně všichni skončíme pod mostem, to je jediná jistota tohoto filmu :-) P.S. Zkuste si tipnout, kdo hraje matku hlavního hrdiny... (13.08.2011)

Otar Iosseliani. Když jdete na jeho film, můžete si být skoro jisti, že se v něm bude hodně pít, hodně kouřit (sám Iosseliani takřka není v záběru bez cigarety), užívat si radostí všednodenního života, zato nějaký děj v tradičním slova smyslu se konat nebude (nedejbože abyste snad čekali dramatické zvraty). Není to pro každého, já to můžu... (30.03.2009)

Poměrně chaotický snímeček (kdo je kdo? jaký má vztah k hlavnímu hrdinovi? co se to právě teď na plátně vlastně děje?) vyprávěný osobitým stylem. Lehké vtipy, které většinou neurazí (pár byste jich sice spíše hledali v lacinějších komediích, ale to odpustíte), dokonce i pár slušných. Zároveň je nutné si zvyknout na určitou nadsázku, která však není předhazována jaksi "okatě", ale tak nějak nenápadně - skoro jsem si až říkal, jestli se nejedná spíše o různé scénáristické "boty", ale ta nadsázka se shodovala s poetikou filmu, takže myslím, že Iosseliani tam skutečně měl to, co tam chtěl mít, ať už to dává jaký chce smysl. S filmem jsem strávil příjemný večer, ale o žádnou pecku se nejedná._______Mimochodem Podzimní zahrady jsou jedním z nejúžasnějších filmů o kouření (podobnou chuť ve mně vyvolal snad jenom Blade Runner a Kafe a cigára .-) ) (06.05.2009)