Cimr

Srovnání s filmem 2001: Vesmírná odyssea je příhodné, hlavně kvůli neustálým průletům halucinogenními tunely. Stejně jako Odyssea zkoumala pomocí pestrých barev a šílených pohybů kamerou vzdálené končiny vesmíru, Vejdi do prázdna zkoumá stejnými prostředky vzdálené končiny feťákova mozku. Rozdíl je ale v tom, že Odyssea neměla žádný příběh, byl to spíš jeden velký úžasný filosofický úlet. Tento film cosi jako příběh má a bohužel na mě působil trochu rušivě, kvůli ohranosti - dva sourozenci - sirotci se po letech sejdou a tak.. Jistěže o příběh tu vůbec nejde, ale tak tam asi neměl být. Jinak souhlasím se zdejší většinou, že počáteční působivost se za dvě hodiny trochu rozplizne a ke konci už nudí. Nikoho nebaví točit si s kaleidoskopem dvě a půl hodiny. Ale abych jenom nekritizoval - působivost úvodních scén je neskutečná, hlavně ta dlouhá scéna točená jakoby v jednom záběru, od chvíle, co se Oskar probudí až po chvíli, kdy je zastřelen. Muselo dát hodně práce ji zinscenovat. Prostředí tokijských nočních klubů je velice vděčné (protože nepříjemné, až děsivé) a k příběhu o posmrtném životě se skvěle hodí. Člověk má radost, že žije někde jinde. Navíc by měl být film oceněn za nejoriginálnější použití jedné z nejkrásnějších skladeb všech dob - Bachovy Air. Kdybych měl možnost zeptat se Gaspara Noého na jedinou věc, bylo by to: ,,Fetujete?"

Mám jedno hledisko, ze kterého se dívám na filmy a ačkoliv je možná trochu povrchní, pro mě je asi nejdůležitější. Jde o to, aby mě ten film prostě bavil. A z tohoto hlediska je Lola superfilm, protože tady není ani jedna scéna, která by byla navíc, není tu ani sekunda, která by nudila.. Je to úžasně dynamická podívaná, vizuálně brilantně pojatá. Po delší době zase něco, co mě strhlo.

Téma je zajímavé, ale dalo se z něj vytřískat mnohem víc. Ono úplně nebaví koukat 80 minut na dokument, ze kterého se nic nedozvím. Dvěma holčičkám se zjevovala Panenka Marie a jedna z nich si o pár let později koupí nové boty a vdá se, prakticky o ničem jiném to není. Žádná snaha o vysvětlení toho jevu, žádné názory záhadologů, teologů, psychologů (protože Ivetka na mě se svým prázdným pohledem a půlhodinovými pauzami mezi slovy nepůsobila úplně normálně), vědců, kritiků, příznivců.. Prostě nic jiného než pár fanatických křesťanů a jedna pomatená slečna, co mluví a mluví a mluví...

Rozmýšlím se mezi třemi a čtyřmi, a to kvůli jedné věci, za kterou nikdo z tvůrců nemůže - já zkrátka nemám rád western. Když vyprahlou pouští běží válečníci na koních a kamera je sleduje v dlouhém záběru, ukousal bych si nehty nudou. Kdyby mi někdo nakecal, že tento film má tři a půl hodiny, asi bych mu na to skočil. Přesto dávám čtyři, protože nemůžu pominout nespornou spoustu kvalit. Bavily mě hlavně scény, ve kterých se Malý Velký Muž potkává se starými známými a různě si s nimi vrací staré dluhy. Vrcholem je pro mě ale scéna, kde je Stará Stanová Kůže neviditelný...

K filmu mě přivedl mix Zeffirelliho, Morriconeho, Gibsona (toho nemám rád, ale byl jsem zvědavý na Hamleta v jeho podání) a Close. A také mě zaujala věta na obalu, a sice že tato verze je rozhodně nejoriginálnějším zpracováním klasického příběhu. Nakonec se mi ale zalíbil z přesně opačného důvodu - že to nebylo vůbec originální, ale naopak klasicky dobře vystavěné, bez nějakých excesů, pokusů o šokující modernizace nebo tak něco. Herci nezklamali, akorát Morricone trochu jo. Žádné Tenkrát na Západě 2 se nekoná. Jinak mi ale tato verze v ničem nevadila.

Dočkáme se prakticky všeho, co je pro americký horor z 50. let typické. Dialogy, kamera, zápletka, otáčející se noviny a rozhlasoví komentátoři, vše je tak průměrné a ohrané, až to bolí. I ten výchozí nápad není nic jiného, než suchá variace na krásku a zvíře či King Konga. Jediné dvě věci, co zaručené pobaví, jsou nerealistický kostým hlavního hrdiny a mimořádně hloupá hudba, která opakuje dva motivy (veselý a strašidelný) pořád dokola a absolutně nesedí k promítaným scénám - hudba burácí a v příběhu se nic neděje.

Strašně konvenční vyvražďovačka plná hloupých klišé (něco se plíží lesem - huuu! a taky: "Kluci, já vím, že jste to vy, nedělejte si ze mě srandu a vylezte!"). To asi někdo viděl Psycho a řekl si - co takhle ho obrátit naruby? I stalo se a nedopadlo to. Vůbec nechápu, proč se z toho stal takový kult. Třeba Texaský masakr je dodnes silná káva, ale Pátek třináctého jen nemastná neslaná nuda.

Působivých filmů o drogách je hodně, ale filmů o distibuci drog zase tolik ne. Traffic je nehollywoodsky dobrý film, není tlačen přes míru, není tam moc krve, násilí jen co je nutné, naopak je tu hodně scén, co vyžadují inteligentního diváka a dost pozornosti. Působivé.

Opravdu spíš komedie, než dokument. Na celou problematiku vyslechneme jen málo zasvěcených názorů, většinu tvoří ,,lidé z davu", lidé, kteří čím méně vědí, o čem mluví, tím víc křičí a tím víc se vztekají. Režiséři tentokrát s realitou moc nemanipulují, jen staví zapnutou kameru před lidi a spoléhají na to, že se ztrapní sami. A vychází jim to perfektně. Z pestré plejády české trapnosti (lecos by snad ani Forman nevymyslel) vybírám jen to, co mě pobavilo (a vytočilo) nejvíc: Muž při krájení špeku: ,,Joo, až bude radar, takhle dobře se mít nebudeme!", ,,Greenpeace jsou dobrý lidi, bojujou proti velrybám.", ,,Amí gó homé - ty americký filmy, to je jako když kráva sere do vody a dělá to plesk plesk plesk. To řikali u nás na vsi!", ,,Tady je Peaceland, tady se nikdo nemusí legitimovat!"

Viděl jsem redux verzi a docela mě to mrzí, protože v podstatě jediná výtka, kterou mám je ta, že tam bylo až moc zbytečných scén, kde prostě jenom něco vybuchuje nebo někdo po někom střílí... Právě proto nemusím válečné filmy, protože často se soustředí jen na to, jak co nejvěrněji zachytit hrůzy války, ale pak úplně uniká nějaký děj nebo napětí. To se tu naštěstí nestalo, hledaní plukovníka Kurtze má detektivní, místy až hororový nádech. Nejčastěji jsem však při sledování pociťoval zmatek. Apokalypsa věru není film jako z učebnice dějepisu. Pokud by někdo vůbec netušil, o co v té válce ve Vietnamu vlastně šlo, po zhlédnutí Apokalypsy by rozhodně nebyl o moc moudřejší. Všechno je tu takové divné, surreálné.. Je to rozhodně zajímavý náhled na válku, ze kterého mi nebylo vůbec dobře.