honajz

Spíš 3,5. Zajímavé téma, zajímavá myšlenka, kritika konzumního způsobu života a pokus ukázat, do jaké absurdity nás může dovést. Ve filmečku, který jede ve vyšlapaných stopách žánru a možná naštěstí nepřináší nic nového, takže se člověk skutečně může víc soustředit na ústřední motiv a pár akcí. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/nahradnici.html

Kdybych neviděl předtím žádný španělský horor, jdu výš s hodnocením. Ale zde je hodně klišé, včetně provařených šestých smyslů a samotná zápletka je značně nedůvěryhodná, když si uvědomíme, že Maří Magdaléna byla taky prostitutka a že na církevních poutích může místní církevní sbor vydělat slušné peníze. Někdy mám pocit, že španělští tvůrci hororů tak nějak nevědí, co chtějí říct, ale přecpou film různými hororovými atributy - duchy, lekačkami, tajuplnou atmosférou (to oni umějí), náznaky, symboly, ale ať si celek laskavě divák raději přebere sám.

O Václavu Havlovi vznikly v poslední době hned tři dokumenty, nebo možná dokonce čtyři? Nic proti, ale nestačilo by to? Už vzhledem k tomu, že tyhle dokumenty vlastně o Havlovi jako osobnosti nic moc neříkají. Nikde jsem se nedoslechl žádný jeho světonázor, nic o vnitřních stavech duše, nějaké sebekritické sebezhodnocení uplynulých let... Spíše jde o oslavné pandány, a to mne na těchto snímcích štve nejvíc, protože čtyři dokumenty v řadě za sebou, to už vypadá jak agitace za dob komančů, kdy se podobně natáčely oslavné dokumenty o Klémovi a Husákovi a kdovíkom ještě. Podobně tento dokument, který se věnuje tomu, jak občan Havel kdysi manuálně pracoval... Každý, kdo někdy manuálně pracoval, si řekne, no a co? Makal stejně jen pár dní a pak zase filozofoval ve svém luxusním bytě nebo zahraničním autě, jež tehdy měl, díky podpoře ze zahraničí (že mu to nezabavili, co?). Pro pivaře je dokument zajímavý vhledem do dění uvnitř pivovaru. Celkově mi však důvod natočení tohoto snímku uniká. Nedává totiž prostor druhé straně. Jsou v naší republice tací, kteří za komančů taky byli pronásledovaní, ale navíc měli o hodně těžší kriminál a manuálně nejen pracovali, ale se i fyzicky a zdravotně odrovnali. Někteří odpůrci režimu byli popraveni. Sám netuším, kdo má, a kdo nemá pravdu, ale tenhle dokument mi prostě přijde jako neskutečné adorování a v tom případě i neskutečné tlachání o ničem. Zvlášť když tvůrci dokumentu bývalého prezidenta Václava Havla nutí, aby třikrát, čtyřikrát opakoval větu z konce své divadelní hry Aduience: "Je to všechno na hovno." Už napodruhé to i Havlovi evidentně přijde trapné. Dal bych jednu hvězdičku aspoň za ty vhledy do chodu pivovaru, ale nejsu pivař. :-)

Úvodní scény filmu mne neskutečně vyděsily. Jen si to představte - David Matásek, tedy postava velitele Diviše, kterou hraje, najde čepici v trávě a usoudí z toho, že kolem projel vůz těžce naložený zbožím. V lese pak objeví skupina kolem Oldřicha z Chlumu mrtvolu a Matásek, vlastně Diviš, z toho usoudí, že vůz odtáhli k Lipé. Takové deduktivní schopnosti by Sherlocka položily na lopatky. Ještě že o Oldřichovi a Divišovi nikdy neslyšel... Oldřich zastupuje krále na chystaných zásnubách, kde se mají propojit dva klany severních Čech - cestou však objeví zavražděné kupce, na hradě pak dojde k dalším dvěma vraždám. A je na Oldřichovi a jeho důvtipu (a pomocnících), aby vše vypátrali. Naštěstí krátce po onom děsivém úvodu se film dostane do určitých sympatických kolejí - příjezd na hrad (úžasně využitý Točník), přivítání, hostina, reálné interiéry i exteriéry, slušné nasvícení i kamera, to vše oplývá jakýmsi vnitřním kouzlem, návratem do "zlatých časů", čemuž přispívá i hnědé ladění obrazu. Kdyby film stál jedině na těchto atributech, sklidil by nejvyšší počet hodnocení, protože výprava a postavy v pozadí jsou výborně skloubené. Posléze však začne kamera haprovat a být nevýrazná - sice ctí zlatý řez, ale taky řeže hlavy a nedokáže si poradit s akcí v prostoru, aby vynikla a nebyla zahlcena vedlejšími obrazovými motivy. Střih kameře rozhodně také nepomáhá, některé střihy jsou rozhodně podivné, buď brzy, nebo později uplatněné, než by tomu dění v obraze odpovídalo. Nutno říci, že i výběr herců (s výjimkou Markéty Hrubešové) se velice vydařil - Karel Roden se svým zasmušilým pohledem a přesně-třídenním strništěm utáhne hodně a působí velice charismaticky. Jan Dolanský a David Matásek jako jeho společníci působí rovněž uvolněně a jako že si roli užívají, jejich herecký projev patří po Rodenovi k tomu nejlepšímu ve filmu. Plus uměřené herectví Kláry Issové, která svoji postavu ztvárnila skutečně uvěřitelně a bez velkých patetických gest. Pak však přicházejí další herci, kteří sice typově jsou dobře vybraní, ale nedokázali se zbavit právě onoho okázalého patetismu, který může fungovat v nekonečném televizním seriálu, ale na plátně působí směšně, zvláště ve vypjatých scénách. Neubránil se tomu můj oblíbenec Jirka Dvořák v úvodní miniroličce krále Přemysla Otakara II., Jan Kanyza, Martin Štěpánek, David Prachař byl zcela tragický, Miloš Vávra jako purkrabí Jošt, bohužel ani Lukáš Vaculík, který vše vsadil na své krásné modré oči (ať žije Hugh Grant)... Někde mezi osciluje role na prosťáčka v podání Saši Rašilova a hospodská Sandry Pogodové, zcela tragická je služtička jakési Evy Ujfaluši, která se snaží na rozdíl od Vacuílka ohromit ještě obrovskýma kozama, a pak již zmíněná Markéta Hrubešová, které její prohlášení ve filmu věřím asi stejně, jako když v Tescoma s chutí tvrdí, jak úžasný recept dnes budeme vařit. Její pokusy hrát obličejem jsou opravdu tragické - buď jsou přehnané, jako na rytířském turnaji, nebo křečovité, jako třeba když se modlí u těla zesnulého manžela. Ale popravdě - někdy jsem si říkal, že to snad ani není neumětelstvím herců, jako těmi strašnými dialogy, které byli nuceni odříkávat. Přitom příběh je tak řiďoučký a od začátku jasný, že vlastně celých 74 minut není o co hrát! Všem je nám jasné, kdo je vrah, s lehčím zapojením mozku i přijdete na to, jak se dalo dostat ze zamčené místnosti, víme, jak jsou rozhozené vztahy navenek i skrytě, takže závěrečný soud a odhalení jsou takové nijaké. Vlastně celý film je v podstatě bez napětí. Tam, kde by napínavý být mohl - falešně obviněný hráč na loutnu se musí skrývat - je vše rychle zameteno pod stůl, aby se divák snad nedej Bože o něho nestrachoval. Netuším, nakolik za tu plytkost může Vlastimil Vondruška, autor knižní předlohy (a dalších knih ze série o Oldřichovi z Chlumu) a scénáře. Možná by filmu pomohl dramaturg, který by tlačil na klikatější způsoby vyprávění, větší tajuplnost a dokonce i pár žánrových obrázků, které by umocnily atmosféru místa a doby. Podobně selhává i hudba, jež se snaží o určitou majestátnost, ale osciluje mezi keltskými motivy a středověkými poutními písněmi (ještě že producenti - Tři bratři - nedali takový prostor Traxlerům jako v jejich filmu O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli), sem tam se nesměle pouští do mnišských chorálů, které by se sem však ale hodily ze všeho nejvíc a klidně se mohlo v této oblasti přitlačit na pilu. Celkově nejde o špatný počin, má hodně náběhů do skutečně kvalitního díla, ale žel jenom náběhů - skřípe v oblasti plytkého scénáře, některých nevěrohodných hereckých výkonů, lepšího prokreslení postav i prostředí, hudby, jež by příběh umocnila (jen vzpomeňte na Jméno růže nebo rovněž z televizní produkce na seriál o bratru Cadfaelovi!). A protože jde o žánrový film, je mi to osobně líto několikanásob, neb po českých žánrových filmech volám už dvacet let.

Daniel Craig se stal nyní slavným díky zcela předělanému Bondovi, a tak není divu, že si na práci nemůže stěžovat, a to dokonce ani televizní. Stejně jako je tomu u tohoto více jak dvouhodinového snímku režiséra Edwarda Zwicka, z jehož posledních filmů si vybavíte nejspíše Krvavý diamant nebo Posledního samuraje. Příběh vychází z údajně pravdivých událostí o životě tří běloruských bratrů Bielských, kteří od r. 1941 žili jako partyzáni v okolních lesích a pomáhali z ghett a okolních vesnice zachraňovat další židovské jedince před nacisty. Posléze se jim podařilo v lesích vystavět azylové městečko, které nazvali Jeruzalém v lesích (což byl jistě chytře zvolený název, kdyby se jmenoval Jeruzalém na moři, bylo by to podivné, viďte?) Jistě, dá se pod tím představit velkolepá sága. Avšak také těžká a zdlouhavá nuda. Podle mne je film spíše o tom druhém. Neustálé scény nějakého pochodování zasněženými lesy, nějaké akce je jak šafránu a když, tak poněkud nepřehledně natočené, zajímavé úvahy, jak přežít zimu, aniž bychom se dozvěděli řešení problému, lesní žena... A vůbec nijaká psychologie postav a že tam těch postav je! Neřeknou se některé dějově podstatné věci, např. vztah Zuse a sovětských partyzánů, lynč německého vojáka, ona lesní svatba (asi největší WTF filmu), ale hlavně vůbec netušíme, jak celou tu dobu v těch lesích žili, jak se živili, jak přežívali, kde sháněli jídlo, jestli jim stačily občasné dary od sovětských partyzánů, nebo co sem tam ukradli, jak to, že nikdo nebyl za celou zimu nemocný, jak se bránili německým protiakcím, jak přežili bombardování lesa, když jim to bouchalo div ne u zadku atd. atd. Daniel Craig se navíc stále tváří jako James Bond a Liev Schreiber si nejspíše zkoušel roli bráchy Wolverina - a podle toho ty herecké výkony (a jejich psychologie) vypadají. Jsou chvíle, kdy člověk podvědomě čeká, že si Craig upraví pod kazajkou motýlka. Snad nejsměšnější je scéna, kdy při patetickém projevu Craig sedí na bílém koni. A ve scéně, kde umírá na tyfus, si tvůrci vyzkoušeli sci-fi a z budoucnosti přinesli lék ampicilin, který bude objeven až dvacet let po těchto událostech... Nemluvě o násilně vnucované biblické paralele snad o Kainovi a Ábelovi - asi aby se neřeklo, že židé za celou dobu ve filmu nějak zapomínají na Toho Jediného (tedy s výjimkou svatby, i když...). Zkrátka - velice solidní námět je rozpliznut do pozlátka typu Pearl Harbour, jenže tady nejenže není moc triků, ale ani důvod k nim. Takže se musí stavět na charakterech postav, jenže ty jsou vykresleny tak účelově hollywoodsky, že jim prostě nevěříte to, co mají představovat. Název Odpor docela odpovídá mým pocitům, jež jsem měl po zhlédnutí k tomuto filmu.

Zaklínadlo „podle skutečné události“ se v poslední době tak rozmohlo, až ztratilo svou moc. Tenhleten film je také podle skutečné události, ale natočený je zhruba tak, jako kdyby tu skutečnou událost komentoval Marťan z oběžné dráhy. Příběh se odehrává rok po skončení 2. světové války v sovětském lágru někde u Leningradu, kde mají zatčené německé zajatce. Na toto téma jsem se i těšil, protože jsem četl o podobných věcech ve výborném psychologickém dramatu Marie Calasanz Ziescheové Návrat. Jenže pojetí filmu sklouzlo do neskutečné selanky. Zdlouhavě vyprávěné selanky navíc, s nejasným psychologickým pozadím, proč co kdo dělal, kdy si na závěr odnesete jediné ponaučení – zajatí Němci pomáhali obnovit Sovětský svaz svým sémětem, zasazeným do vnadných sovětských žen, bydlících poblíž lágru a s manželi taky někde zajatými či padlými. A aby to bylo echt cool, v úvodních i závěrečných titulcích je každičké N obrácené zrcadlově, jako ruské písmeno I.

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Ani když vykradeš námět Johna Carpentera a spojíš to s moderní akcí, střihem a filtry. Remake klasiky Johna Carpentera o útoku na 13. okrsek, ve francouzském a lucbessonovském podání (Luc psal scénář) si našel hodně odpůrců, ale mně se líbil z toho důvodu, že ctil pravidla žánru, měl nečekaný twist před koncem a celé to bylo natočené i slušně filmařsky a co se akce týče. (Ano, a milovníci parkourů si přišli hodně na své, nakolik už nejde o disciplínu pro koně, ale atleticky nadané mladíky.) Jenže tahle věc připomíná ze všeho nejvíc film Fantomas se zlobí, s moderní akcí na půl plynu a naprosto bez vtipu. Všichni jsou tam tak strašně cool, až je to neskutečně směšné samo o sobě. A co teprve pohádkový závěr, kde se spojí gangy Asiatů, skinheadů, Afroameričanů, cikánů (ve Francii a celé jižní Evropě nemají Romy, ale cikány, sorry), myslím tam byli ještě nějací Arabové - a všichni strašně spolupracují a mají se rádi... Přitom v okrsku 13 mají tyhle gangy svá ghetta, hranice, kam ti druzí nesmějí, ale najednou, když jde o blaho Francie a bezpečí prezidenta, jsou kamarádi až na půdu. Ano, všechny tyhle pitomosti, které by měly být podle tvůrců nejspíše angažovaným sociologickým sci-fi thrillerem z blízké budoucnosti (odehrává se v r. 2016), film totálně shazují. Hlavní dvojka pak může být jak chce cool, a hlavní Asiatka zabíjet copem přesily vojáků, celé to vyznívá jako nechtěná parodie. Ani jedna z postav se neusměje, všichni to berou tak strááášně vááážně, že z toho pak vzniká akorát tak nuda. Příběh se motá kolem toho, že vlivná skupina generálů chce okrsek 3 srovnat se zemí a nechat tam pro finančně spřátelenou firmu postavit nové a moderní skleněné mrakodrapy. Zástupci zde sídlících ghett proti tomu bojují, aby - POZOR NUTNÝ SPOILER!!! - v závěru stejně nechali svou čtvrť srovnat se zemí, jako že se tam postaví parky. Není to stupidní zakončení? V podstatě ani té akce zde není tolik - proskoky úzkými dveřmi jsme viděli už před dvaceti lety u Jackieho Chana, skoky po střechách dokonce u Belmonda, i když pod tím nezněl francouzský rap, a jízdu autem po chodbách úřadu v Denní hlídce.

Neředěná dvouhodinová nuda. Tinto Brass měl točit porno, a ne se cpát do umění. Teda v jeho případě neumění. Naprosto nudný film o Němce, která šuká s náckem, který vybírá herečky do německých filmů za 2. světové války, a když ji podvede, tak se mu pomstí. Pokud vás zajímají ženská ňadra, zadky a pissing, no prosím, je to tu, ale mezitím si, na rozdíl od porna, musíte užít dlouhé minuty keců o ničem.

Slušná malá komedie ve stylu švédských Kopps, akorát tohle se odehrává v Texasu a policajti jsou sice líní, občas tupí, občas jim rostou parohy a sem tam jsou ožralí, ale se zločinci se umí porvat. Jednou však narazí na zloděje hnojiv, kteří nejsou jen nějakými farmáři, ale mají propojení s mexickými drogovými kartely. A bratr zadrženého si to do městečka přijede s místními šerify vyřídit. V roli nadřízeného policejní stanice hraje Tom Skerritt a evidentně si to užívá. Český distribuční název na DVD je Pivo pro mýho koně, což je hláška, kterou policajti používají v hospodě, když pařej.

Vím, že hodnotit po pilotu není košer, ale nezlobte se na mě, tohle nemá koule. Den předtím jsem zkoukl Defying Gravity, a tam to šlape po celou dobu. Tady jsem se chvílemi neskutečně nudil a ani jedna postava - s výjimkou mé oblíbenkyně ze seriálu Vanished Ming-Na - mne nechytla natolik, abych s ní šel. V podstatě jsou mi osudy těch lidí na údajně obrovské tajuplné lodi lhostejné. Navíc loď se zatím nijak tajuplnou ani nejeví. (Ach ano, jistě, a ten tlustý mládenec, to si vypůjčili z Heroes, jen to není Japonec?). ------------ EDIT PO 4. DÍLU: Se seriálem končím. Absence humoru, absence nápadu, absence napětí. Je tu antická loď a místo aby ji zkoumali horem dolem, tak se všichni nesmyslně hádají, kdo má velet, kdo má loď zprovoznit, potenciál není využit ani zbla. Ve druhém dílu jim zmizí tři členové posádky, a nikdo je nepostrádá? ------------------ EDIT PO 5. DÍLU: Stále nudnější, i když ke konci aspoň byla nějaká ta akce. Za těch 5 dílů posádka řešila, že je jí zima a je tma a nemají co jíst a nebudou mít co dýchat - přičemž celý jeden díl byl věnován tomu, jak se někdo bude muset obětovat a zavřít dveře zevnitř, aby bylo víc luftu, celý další tomu, že na jedné planetě hledají látku do čistidel vzduchu, další díl, že jim vypadne světlo a celá energie, a potom míří loď do Slunce... Ale kluci (i holky) chrabří kecáním všechny pohromy odvrátí. --------------- Jaký je účel Destiny? Je prezentována jako neobyčejná loď, ale proč a kam letí? Byla už před statisíci lety konstruována s vědomím, že na ní omylem přistanou lidští trosečníci? Obávám se, že ani scenáristé seriálu v tom nemají jasno, a podle mě je to bohužel na seriálu vidět, celková nekoncepčnost a neujasněnost, kam to celé má vést. Zatím to vypadá spíš jako road movie kalifornskou pouští s občasnými zástavkami u benzínky nebo fast foodu, které se nečekaně u cesty objeví, ale nikdo neví, kam a proč ti lidi v autě jedou. ---- Btw, odkud se na Destiny furt brali ti lidi? Přišel tam určitý počet, nijak velký, každou chvíli někdo někde zhebne, ale přitom na palubě je pořád hromada lidí. --- EDIT po kompletním zhlédnutí obou sezón: Naprosto necharismatický (a sem tam děsně blbý) velitel, charismatická postava Rushe, který to sám nezachrání, a pak hromada postav, které jsou zaměnitelné a naprosto nijaké. Loď nikdo pořádně nezkoumá, kromě podivína Rushe, ale zato se řeší vztahy, ledviny, sněť na ruce, ztráty sebevědomí, dítě... Spousta řečí na téma "ty na to máš", "nevzdávej to", "to překonáš". Naprosto nevyužitá Luciánská aliance. Těkání odnikud nikam, žádná celková koncepce jako třeba u BsG. Poslední díly ve 2. sezoně měly jakž takž náběh, ale pořád šlo jen o mírný průměr až podprůměr. Napětí nulové. Atmosféra jak z návštěvy divadla.