Černý anděl

Kýč, kam se podíváš. Ale není to film úplně k zahození. Tinto Brass má podivuhodný talent točit erotické filmy, které nejsou vzrušující ani umělecky hodnotné, ale přesto čímsi dokážou zaujmout. Přestože nemůžu říct, že by se mi jediný jeho film vyloženě líbil, už jsem si musel na DVD koupit další. Jde o jakousi podivnou atmosféru jako z knih markýza de Sade, pocit, že vše je možné - zde navíc tento pocit podpořen obdobím, ve kterém se film odehrává (výborná scéna úchylného nacistického swingers večírku). (31.05.2011)

Brass nepochybně uspěl v líčení perverzí, které mohly vládnout na sklonku Třetí říše a nastaveném čase fašistické Itálie. Večírek, na němž lidský had tančí veden obřím zlatým pyjem skutečně zhmotňuje úpadek lidství a tělesné lásky. Škoda, že je jen zastávkou na nepříliš zábavně sepsaném životu jednoho vztahu, který (SPOILER) od vášně směřuje k zneuctění a pomstě (SPOILER). Trošku sice odráží vztah Německa a Itálie (Německo jako mužná síla, která si bere co chce) dané doby, leč to samo o sobě prostoduchost dění nijak nekomplikuje, skorem naopak. A snědé árijce s odbarvenými vlasy v uniformě SS neuznávám! (13.12.2010)

Ak Tintovi niečo ide, tak je to zobrazenie dekadentného večierka z lepšej spoločnosti. Ústredným motívom filmu je celkom niečo iné, ale to veľmi za reč nestojí. Takže späť k večierku: kabáty z naci uniformy či mníšske hábity na nahých telách ľudského vláčika. Riadi ho lokomotíva - žena, ktorá má k lonu pripnutý mamutí pozlátený olisbos. Nasledujú swingers hrátky, tak odpudivo zobrazené, ako to len Brass vie. Užívateľ Cimr vystihol v komentári podivuhodnú atmosféru, typickú pre takmer všetky režisérove filmy po caligulovskej éry. Zvláštna príťažlivosť zvláštnych filmov - nedá sa povedať, že ide o nejaké vysoko kvalitné kúsky, ani to nie je priamočiary odpad, ale nepatria ani k všednému priemeru. Skôr k nevšednému. (14.08.2020)

Neředěná dvouhodinová nuda. Tinto Brass měl točit porno, a ne se cpát do umění. Teda v jeho případě neumění. Naprosto nudný film o Němce, která šuká s náckem, který vybírá herečky do německých filmů za 2. světové války, a když ji podvede, tak se mu pomstí. Pokud vás zajímají ženská ňadra, zadky a pissing, no prosím, je to tu, ale mezitím si, na rozdíl od porna, musíte užít dlouhé minuty keců o ničem. (11.10.2009)

Jedná se o adaptaci díla Senso italského spisovatele Camilla Boita, která se v písemné originální podobě (ale i v stejnojmenném Viscontiho filmu, u nás známém jako Vášeň) odehrává v 60. letech 19. století, kdy Rakousko válčilo s jižním nepřítelem o tehdy ještě své Benátsko. Brass přenesl děj klasicky romanticky-politického díla do konce 2. světové války do existence tzv. republiky Saló, včetně její dekadentní atmosféry (proto originální název Senso ´45, což je myslím nejvýstižnější možný název). V Brassovi se nezapře Ital a tak jeho film do značné míry imituje díla svých významnějších krajanů, obrazově (samozřejmě včetně erotických pasáží) a hudebně je film opravdu vytříbený (Ennio Morricone), líbí se mi i mírně groteskní vyznění určitých pasáží (například italského fašisty na recepci ke skončení filmování), stejně tak celkem faktograficky správné informace o Baarové. Ale stejně na mě přenos z romantické doby, kdy šlo nejen o lásku, ale i politické ideje rodícího se italského nacionalismu přijde poněkud nemístný, i tak se domnívám, že film není úplně zbytečný a já bych to viděl na takové tři a půl bodu. (13.09.2010)