Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (7 480)

plagát

Slnko, seno, jahody (1983) 

Pohodový letní příběh, od kterého nečekám nějaká filozofická moudra. Škoda, že do dalších dílů se nedostalo strašidlo mlynáře a nemělo větší roli.

plagát

Slnko, seno, erotika (1991) 

Jedna velmi dobrá závěrečná scéna a závěrečný monolog na posraném dvorku ještě nedělají dobrý film. Než se prokoušeme k oné alegorii čecháčkovství, musíme přetrpět italskou dovolenou všech zúčastněných včetně přepadu a únosu, logicky zcela nesmyslně postavenou tvorbu nuda pláže a kdovíproč i nuda přehlídky, to vše ve skoro dvou hodinách.

plagát

Slnko, seno a pár faciek (1989) 

Přepálená stopáž, ale jinak skutečně pohodová letní komedie s několika nezapomenutelnými hláškami, zbytečnými erotickými narážkami, ale celkově prostě potěší i po letech.

plagát

Freonový duch (1990) 

Tak nějak spíše realistický film, než pohádka. Písničky mne u tohoto filmu nikdy nevzaly, jako třeba u Ať žijí duchové, který svou kombinací reálného světa a pohádek je tomuto žánrově tak asi nejblíž. Podobně nepřirozené mi přišly i děti, prostředí, téma. Jako když moc chcete natočit něco, jako byli Duchové, ale prostě se vám to sype pod rukama.

plagát

Žebrácká opera (1991) 

Unavená adaptace. Menzel se vrátil se svými filmařskými postupy poněkud do minulosti, a tentokrát to nevyšlo. Televizní inscenování snímku také neprospívá. Herci se snaží, dialogy i monology mají svůj půvab, ale prostě to není ono, chybí tomu nějaká silnější atmosféra, pocit. Jako by film vznikl narychlo, nuceně a z donucení, a bylo to na něm znát.

plagát

Mrtvý les a jiný bulšit (1990) 

Tyhlety školní experimenty. Jestli se nepletu, Pavel Marek kdysi obětoval všechnu svou hotovost a bydlel v holobytě, aby si mohl splnit sen a točit filmy. Po svém. Což se mu povedlo, a kdyby točil v 60. letech, určitě zazářil mezi filmaři tehdejší nové vlny. V 90. letech, žel, už šla kinematografie jinudy a sofistikovanějším filmům nepřála a nepřeje.

plagát

Dvaja ľudia v ZOO (1989) 

Dětské filmy nemám moc rád. Většinou proto, že z dětí dělají blbce, a protože jde o děti, většinou nesmějí chybět nějaká ta zvířátka. Tady jich je hafo, navíc dva kluci, k nerozeznání si podobní. Záměny obou většinou jsou spíše trapné, než vtipné, možná šlo více na jejich střídání zapracovat. Ale hodně film pozvedá účast Miroslava Macháčka, bez jehož charismatu by film stál celkově za houbeles.

plagát

O zapomnětlivém černokněžníkovi (1990) 

Ono to asi mělo být vtipné, mělo nás to provést tehdejšími barrandovskými ateliéry a ještě ukázat práci trikařů a maskérů. Proč ne, kdyby se k tomu přidal nějaký schopnější příběh, a ne jen historka, jež by jinak byla odbyta v televizní pohádce za 45 minut? Také kamera a střih se moc nesnaží, často je zmatené, co se v obraze právě děje.

plagát

Jméno kódu: Rubín (1996) 

Ani náhodou. Němec prostě bez Ester stojí za starou bačkoru. Sice je hezké, jak se snaží, aby to vypadalo, že Potměšil chodí (!), ale o to víc se na tento fakt člověk soustředí a o to víc pak bije do očí, že nechodí. V kombinaci s příběhem, který mohl být zajímavý svým žánrem odkrývání tajemných dějin, ale který by musel do ruky dostat taky nějaký dramaturg, to vše tvoří nevydařenou směsku s jen několika hezkými kamerovými obrazy, jak jen F. A. Brabec umí (na druhou stranu křečovitý střih a komíhající se kamera, a to i u archivních záběrů, to je atentát na oči). Navíc voiceover se hodí možná pro dokumenty, ne hraný celovečerák. Samotní herci pak jen deklamují a přehrávají, zvláště Lucie Rejchrtová (dcera evangelického duchovního M. Rejchrta), u tohoto filmu u herců kdovíproč neuvedena. Jinak mám pocit, že Němec použil kdejaký archivní materiál, který se mu dostal do ruky, něco natočil aktuálně, a smontoval to dohromady stylem kočičky s pejskem, kde jediným odůvodněním a omluvou toho mišmaše, gulaše a eintopfu je ono hledání a montování Kamene mudrců. SPOILER Nakonec jím je fyzické spojení leteckého dispečera a holky, která jako rychlý blesk rozváží miliony pozvánek Národního muzea. Jak to prakticky funguje, a jak toho mohl dosáhnout zmiňovaný Hitler, to se nedozvíme. A to nemluvím o nelogičnostech typu - letecký dispečer tvrdí, že se o alchymii nezajímá, aby v následující scéně zkoušel Ruby z alchymistů a jejich působení, nebo kdy ti dva spí, proč mají v každé scéně jiné šaty, proč chodí celé dny pán s hůlkou kolem Bílého domu apod. Ale jinak jako takový cestopisný průvodce po České republice to docela ujde.

plagát

V žáru královské lásky (1990) 

Vždycky jsem tvrdil, že Jana Němce "dělala" Ester Krumbachová. Bez ní pan režisér nedokáže sám sobě určit hranice, kdy už to ještě jde, a kdy už je to trapné a přehnané a přeplácané. Ester by tomu dodala myšlenku, pocit, atmosféru. Jen Němcovou silou je z toho ale nepovedený a uřvaný, zmatený paskvil.