honajz

Nějak tomu chybí šťáva. Vybavil jsem si podobné teenagerovské filmy z 80. let, kde samozřejmě nebyly tak vychytané digitální triky, jako třeba Poslední hvězdný bojovník, The Gate, Labyrinth, Dragonslayer a podobně. Tam taky puberťák (-ci/-čka) zachraňují svět, ale tak nějak to má jisté kouzlo právě těch osmdesátek. S rozvojem digitálních triků nějak to kouzlo ustoupilo a nahradil je chladný počítačový kalkul. Knihou nejsem moc dotčen, neb jsem ji nikdy nedočetl, tedy ani jednu ságu, pamatuji si z prvního dílu, že Pistolník jde několik stránek vyschlou pouští a hledá Muže v černém, a má žízeň a dojde do nějakého města, a tam se taky nic nestane, tak jsem nudou knihu odložil a již nikdy se k ní nevrátil. Film alespoň staví na nějakém příběhu, i když je průhledný jako český politik u korýtka, kluk mi moc charismatický jako herec nepřijde, naštěstí Pistolník a sem tam Matthew tomu občas nějaké ty jemné vlnky napětí a zajímavosti dodají. Ale zkrátka, takový ten film z ranku neurazí, nepotěší, ani ryba, ani rak, kouknout se na to dá, ale že by z toho byl člověk nějak odvařený, to ne. Prostě průměr.

Osmidimenzionální digitální bordel se sexuálním harašením na pozadí. A nelze se ubránit pocitu, že koukám na další animák ve stylu Arthura a minimojů. Samozřejmě - vlivy, až přehnané, Avataru, Star Wars a dalších kultovních filmů, jsou vidět na každém kroku. Ti dva rádoby puberťáci s rádoby cool hláškami jsou otravní jak Bruce Willis, kdyby hrál Tátu v sukni. A ta holka proč má obočí jako dcera Fantozziho? Ostatně i podobně hnusně vypadá. Jinak nevím, co by mě na filmu mohlo zaujmout. Těch digitálních triků je příliš a jsou nepřehledné, příběh je na jednu stranu hodně prostoduchý a laciný, a na druhou opět nepřehledný, ale hlavně, kdo by se bál o postavy, které vše v poslední sekundě vyřeší, zachrání se (i za cenu několika mrtvých vojáků), procházejí zdmi, zachrání je robotický pavouček apod.?

Klady jsou Sean Bean a prostředí katolické církve podané tak nějak bez zbytečných odsuzování, jak je dnes zvykem. Ale to je asi tak vše. Kněz má trauma, všichni mají trauma, někdo má málo peněz a krade, někdo umírá na rakovinu... Samá depka, depka, depka, nic veselého se neděje, všichni jsou smutní, naštvaní, zlí, pokřivení, nikde ani kousek optimismu, radosti, nadhledu - ale v životě, a dokonce ani tom katolickém, to tak kurnik šopa není! V každém lidském životě se střídají depky i veselé chvíle. Proto se mi první díl nelíbil, na celý seriál mne nenalákal, sbohem a šáteček. Depkoidní agitku na depku nemusím.

Film, který by objektivně byl tak na tři hvězdy, ale on je výpovědí o brněnské plotně 70. let a jako rodilý Brňák v tom filmu cítím celou tu nostalgii té doby. A samozřejmě velkou roli zde hrají písničky, ty povyšují film (a předtím divadelní hru) o hodně výš. Nabízí se srovnání s Koločavou od Ulrychů nebo později s albem Tomáše Kočka, ale to ponechám renomovanějším a vzdělanějším. Osobně je pro mne prostě film něčím jako albem vzpomínek na tu dobu, na ty herce, zpěváky a komedianty, z nichž někteří už nežijí, na jejich bohémské večírky, a proto filmu odpustím mizernou dramatickou linku i některé podivné střihy.

Naštěstí velmi uměřený přepis ne zrovna jednoznačné knihy. Film navíc naštěstí neodsuzuje, neposuzuje, jen naznačuje, a to bohatě stačí. A Bolkovi jsem jeho kněze s idealistickými představami, který neustále naráží na tvrdou realitu, věřil jako nikdy. A ostatně i ten vztah - nevztah, paralely na Maří Magdalenu a tak, to je vše je solidně uhrané. Je prostě vidět, že scénář psal profík, tedy profesionálka, která tomu rozumí. K tomu skvělá a nostalgická kamera a zamyšlená hudba... takže celkový výsledek člověka zasáhne. Pár scén a některé drobnosti mi vadily a vadí, abych tomu dal maximum, ale jde skutečně o drobnosti.

Myslím, že ústřední dvojka "zkoušejících" je povedená, i když Zima tu svou natvrdlost občas zbytečně přehání, ale jinak slušně natočená dětská soutěž, otázky a úkoly jsou povedené, vítkovické železárny jako česká, vlastně moravská pevnost Boyard má své kouzlo, občas se člověk zasměje a pobaví.

Jako jestli to bylo varování pro děti, aby nebraly drogy, ale naopak žily reálný život, pak asi fajn. Ale pokud to není protidrogová agitka, je to divné. On třeba ten hodný princ, když se vrátí a vidí proměnu princezny, se stejně pořád chová jak nadřazený kretén, a být princeznou, vyhodím ho ze dveří za tak blbé kecy. Oč vlastně šlo králi snů, jsem nepochopil - člověk by čekal, že zlato mu bude k ničemu, když je pohádková bytost konta v bance nemaje. A že sny bude přinášet lidem zdarma, jak se to děje třeba v anglosaských pohádkách, kde pán snů rozhazuje zlatavý písek, aby se vám dobře spalo, a jde mu hlavně o vaše dobro - ne že budete ignorovat realitu. Nejlíp se koukalo na Gasparovičovou, Kobrové ani pořádná vrstva mejkapu nepomohla. A vlastně je mi moc líto všech zúčastněných herců, protože ta nejistota, co hrají a kam celá ta šaškárna vede, je na nich znát. A nejvíce asi na Lukavském a Brzobohatém, i když ten alespoň předvede nejlepší scénu celé pohádky (Na co máte, králi, tedy ten vejíř? - Je tu vedro.). Podle mne zmatený děj, směřování postav i poselství. Ale asi je to fakt spíše protidrogová agitka.

Až na tradičně jevištně přepjatou hudbu Otmara Máchy se myslím pohádka vyvedla - a nejvíce si ji asi užila Jirásková, kostýmerky/kostýméři, trikaři a osvětlovači s barevnými filtry. Trávníček je stejný jako všude (což mi zas tak moc nevadí, ale tady je poněkud upozaděn), František Staněk příběh slušně oživuje, obě princezny či co byly, nějak nemají co hrát (bodejť jo, když půlku příběhu jsou kameny, a druhou půlku jen jedna z nich pořád křičí: "Už nás má, už nás dohoní!", a druhá se snaží být statečná, jako že to dají). Navíc při vstupu do chaloupky jsem podvědomě čekal, že se maminka zeptá: "Umíte, holky, vařit? Já tady Jardovi a Jágrovi nevěstu, co neumí vařit, neschválím..." Škoda scén s maminkou - dialogy má napsané tak přepjaté, že to prostě nešlo uhrát slušně ani Galatíkové a působí to přehnaně pateticky až směšně. Preissovy vstupy coby básnícího Měsíce jsou takové malé WTF pohádky. Nu a konečně Postránecký jako Stříbrný duch je díky svému nadhledu a hře v jojo příjemným vyvážením toho patosu a posunuje pohádku o něco výš. Btw, jestli je pravda, že tenhle příběh je starší než evropské písemnictví, už víme, kde se v našich pohádkách vzala ta doporučení stylu jdi rovně a neotáčej se, nezdržuj se, s nikým nemluv...

Sice je to spatlanina asi tří pohádek, ale docela příjemně to odsýpá, Ulrychova hudba je pohodová, herci hrají jako o život, a že to občas trošku skřípe v logice, tady rád odpustím. Kuba mi ze začátku lezl na nervy a Gabriela Ježková vypadala chvílemi spíše jako smutný klaun, ale postupně se to rozjelo a i herci měli co hrát.

Tak námět je zajímavý a originální, to ne že ne, ale Táborského je tam moc a má hodně zbytečných monologů, Rašilov je sice elegantní, ale chybí mu větší charisma, Kajnarovou narvali do nějakého obráceného zvonu a zařídili, aby jí kozy visely přes nějaký pásek ven, služebná nějak rychle zapomněla na princeznu a vlastně nevím, čím ji okouzlil ťunťa kouzelník, Preiss je zde jen do počtu, a absolutně nechápu, jakou roli tam měly ty jezinky nebo co to bylo, a proč kouzelníka vlastně otravovaly (ono to jednu chvíli vypadá, že ta jejich kápová, kterou hraje Lucka Vondráčková, je do kouzelníka zamilovaná, pak že jím pohrdá, ale vyústění to nemá)... Příběh se tak divně přelévá, ale vlastně větší konflikt nebo zvrat chybí, a to podstatné se odříká. Je pravda, že některé hlášky jsou dobré, ale co je to platné, když na jednu dobrou přijde dvacet trapných, nudných a dlouhých?