Klaním se, měsíci

Kostýmy jsou vkusné, masky taktéž. Hudba Otmara Máchy mi už přišla příliš dramatická, ale ty triky typu mlha přes obrazovku jsou hrůza. Děj není nic moc zajímavý, a tak mě tahle vyloženě ateliérová pohádka vůbec nebavila. V celkovém kontextu vypadá jako divadelní představení než jako film. [293. hodnocení, 16. komentář, 51%] (07.02.2021)

Kdysi dávno, ještě než byla v Číně zavedena politika jednoho dítěte, měla jedna prostá matka Chajnan mnoho trápení se svými dvěma syny. Považte, chlapci jeden chytrý, jeden silný, ale neměli se do ženění. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby matku jednoho dne nenavštívil Stříbrovousý duch. Nejen, že mamince nabídl, aby si pohrála s jeho zlatým jojo, ale ještě jejím synům dohodí nevěsty. Jak už to v pohádkách chodí, má to háček. Obě dívky jménem Nefritový květ a Růžová panna jsou proměněny v kámen a toho času se nalézají v moci rudé čarodějnice v rozkošném podání Jiřiny Jiráskové. Leč kdo chce krásnou nevěstu, musí pro ni podstoupit mnohá protivenství, v první řadě vyjít ze dveří, pak překonat údolí démonů a nakonec přechytračit zlou čarodějnici. Všechno po mnoha peripetiích dobře dopadne a opadaný javor se znovu zazelená, dokonce i bambus povyroste. Nebo tak něco, bylo to moudré a poetické a Měsíc měl co vypravovat, dostal řád draka a toto vyznamenání jej vyloženě potěšilo. (11.03.2017)

Poetická kulisová pohádka na čínské motivy. Dva mladí kluci si stále nevybrali nevěstu, tu ale přichází za jejich matkou kouzelný stařík a nabízí dvě krásné nevěsty, bohužel jsou zakleté starou čarodějnicí. A tak vyráží první, starší a silnější syn, vstříc souboji se zlou čarodějnicí. Po jeho neúspěchu vyráží za svou nevěstou mladší syn a ten už přeci jen poslechne kouzelného dědu a svede důstojný souboj se zlem. Celkem slušná pohádka trpí tradičními neduhy pohádek Svatavy Simonové - nesmyslné zpomalené záběry, spousta tajemných nedobrých sil, silná záporná postava a přeci jen místy nesmyslný příběh. Průměrná pohádka, která klidně může zůstat v televizním archivu. (30.07.2017)

Až na tradičně jevištně přepjatou hudbu Otmara Máchy se myslím pohádka vyvedla - a nejvíce si ji asi užila Jirásková, kostýmerky/kostýméři, trikaři a osvětlovači s barevnými filtry. Trávníček je stejný jako všude (což mi zas tak moc nevadí, ale tady je poněkud upozaděn), František Staněk příběh slušně oživuje, obě princezny či co byly, nějak nemají co hrát (bodejť jo, když půlku příběhu jsou kameny, a druhou půlku jen jedna z nich pořád křičí: "Už nás má, už nás dohoní!", a druhá se snaží být statečná, jako že to dají). Navíc při vstupu do chaloupky jsem podvědomě čekal, že se maminka zeptá: "Umíte, holky, vařit? Já tady Jardovi a Jágrovi nevěstu, co neumí vařit, neschválím..." Škoda scén s maminkou - dialogy má napsané tak přepjaté, že to prostě nešlo uhrát slušně ani Galatíkové a působí to přehnaně pateticky až směšně. Preissovy vstupy coby básnícího Měsíce jsou takové malé WTF pohádky. Nu a konečně Postránecký jako Stříbrný duch je díky svému nadhledu a hře v jojo příjemným vyvážením toho patosu a posunuje pohádku o něco výš. Btw, jestli je pravda, že tenhle příběh je starší než evropské písemnictví, už víme, kde se v našich pohádkách vzala ta doporučení stylu jdi rovně a neotáčej se, nezdržuj se, s nikým nemluv... (24.09.2017)

Tohle je typický studiový produkt konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Oceňuji alespoň kostýmy a kulisy. I když Viktor Preiss spíše vypadá jako návštěvník z vesmíru. Pohádka by se dala s klidem aplikovat i na českého Honzu nebo zkrátka na mnoho českých lidových pohádek. Taneční čísla byly lehce průměrné, kdy jeden tanečník málem zboural kulisy. Nemyslím, že je to vyloženě špatná pohádka, ale mě ty orientální pohádky nikdy moc nebavily, já mám prostě rád klasickou českou chalupu a české holky. Otázkou je, jak moc baví tyhle typy pohádek děti ve skutečnosti. (21.07.2020)