Recenzie (7 515)
Hospoda - Vetřelci (1996) (epizóda)
Každý příběh potřebuje hrdinu a protivníka. V tomto seriálu se hodně vyvedl jako protivník pan domácí, slizký a záludný chlápek, který se občas ve vidině rychlého výdělku spřáhne s podivnými týpky podobného ražení jako on sám. V tomto dílu se pokusí o vzpouru proti štamgastům, když jim se svým kumpánem obsadí stůl, a vyvine se z toho napohled dětinská, ale jinak běžná opilecká válka. ("Tihleti abstinenti, ty znám, když se pak rozjedou, nevědí, kdy přestat."). Plus něco o úplatnosti českých umělců - jde jen o výši částky, ne o hrdost.
Hospoda - Šejdrista (1996) (epizóda)
Další z melancholicky smutných dílů - což i to k hospodám a historkám a lidem v nich patří -, o bývalém řidiči MHD, který už není řidičem MHD, ale stýská se mu po té práci natolik, že alespoň chodí po hospodách a předstírá, že stále řidičem je. K tomu pár autobusáckých historek.
Hospoda - Koncert (1996) (epizóda)
Hodně příjemný díl a ruku na srdce, kdo by si takhle tolerantní manželku nepřál mít doma? Ta moje by za a) se mnou nikdy do hospody nešla, natož ve večerní róbě a s účesem od kadeřnice, b) místo chápavého porozumění pro čtyři prcky by mě seřvala do kuličky, c) harmonikář by jí smrděl a štítila se ho, d) a už vůbec by si nezačala zpívat, natož tancovat. A jak řekne dr. Zatloukal alias Kanyza na konci: "Dokázal byste takovou ženu nemilovat?"
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/579/163579452_a6e655.jpg)
Deadtectives (2018)
Nápad zajímavý (tvůrci seriálu o falešném nahánění duchů se dostanou do skutečného prokletého domu se skutečnými duchy - což je vážně fajn idea, která by se dala rozšířit i na hledání a skutečné nalezení yettiho nebo existuje pořad o hledání koster obřích lidí, fakt, nebo takový Oak Island by se na tom dal nově postavit a po sedmi sezónách by konečně to zlato našli, a ne jen nějakou upocenou sluj). Ale zpracování těžce nevtipné. Zkouší to být parodií, ale veškeré možné parodické prvky to háže pod stůl a nahrazuje ječením, běháním z místnosti do místnosti, zvracením a pubertálními hláškami. Dokonce ani ten "jejich" duch není nijak využit, nic. Vzít to do ruky pořádný scenárista a režisér, třeba kdysi Tobe Hooper nebo Robert Zemeckis, a klidně i bratři Zuckerové, mohlo vzniknout zábavné dílko, ale tohle je prostě nedodělané, upocené, se špatně načasovanými scénami a blbým střihem a temporytmem. Dokonce i hudba je mizerná. Vlastně nejlíp se koukalo pár sekund na tu Španělku, co hrála matku, před odchodem do nebe.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/196/163196802_cccdfb.jpg)
The Last Boy (2019)
Myslím si, že tohle je ukázkový příklad toho, jak nedělat filozofickou sci-fi, v níž je nutné a) počítat s tím, že divák ví, jakou filozofii zrovna tvůrce vyznává (Britové jsou z té indické nadšeni už od dob kolonií a Blawatské) a za b) zjednodušovat, takže to nakonec vypadá jak knížka od svědků Jehovových o krásné druhé Zemi po Božím soudu. Tím zploštěním a povrchností je pak film zabit, protože si v něm každý může hledat a najít svoje, ať vyznává jakoukoliv filozofii. Chcete v tom vidět alegorii ráje? Inu prosím prosím, i to lze ve filmu vysledovat. Nebo v něm chcete vidět buddhistickou cestu za nirvánou? Není problém, i pro vás pár deka zabalíme do kornoutku. A nebo jste nihilista? I pro vás se zde najde jistě přijatelný výklad. Po dějové stránce se film dělí na předehru s úmrtím matky a nutností vydat se na cestu, na setkání s násilným knězem vedoucím klan kněžek, na nichž provozuje násilný sex (asi) a kde jsou ženy tak blbé, že kněze neprokouknou, a musí přijít kluk, aby jim otevřel oči. A poslední číst je o setkání s vojákem a pitomou vědkyní, přičemž vše směřuje k louce, kde do té doby zlý zlý vítr najednou plní přání. Ono vůbec je to divně postavené - kluk přespává v noci v domech, že je to tam bezpečné, ale pak vidíme, že ani v domě před větry není člověk v bezpečí. Zvlášť po konzervě fazolí, což je jediné jídlo, které hrdinové za asi týden pochodu pozřou. A když jsme u těch nelogičností, kde kluk celou dobu bral nabité baterky do svého přístroje? No a taky voda - je řečeno, že chrání, ale proč potom maminka nechce, aby v noci byl kluk někde u vody? Vysvětli si sám. Btw, kdo je básník Rúmí asi moc lidí neví, ale kluk o něm ví první poslední. Ze začátku mě film docela bavil a doufal jsem v pevné vedení a jasnou, údernou pointu. Ale dočkal jsem se nudného příběhu se skvělou kamerou a sem tam přírodou, správně melancholickou hudbou, ale jinak ten film nemá co nabídnout, tedy kromě instantní new age polévky.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/296/165296669_604b92.jpg)
Dům dlouhých stínů (1983)
Taková příjemná oddechovka okořeněná navíc společnou účastí tří výrazných hororových herců. Má to i docela slušné zvraty, sídlo je dostatečně tajuplné, ta sešlost na dýchánku hodně podivná, a rozuzlení se mi moc líbilo. Vážně celkově sympatický filmeček a vlastně škoda, že podobné hrátky už se netočí. (Btw, palec nahoru za velštinu. :-))
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/172/158172038_84f0e5.jpg)
Odpojiť (2012)
Pro mne nepříjemný film o nepříjemných lidech, bez vyloženě kladné postavy, jíž bych fandil, mozaikovým stylem, který nesnáším, a s roztřepanou kamerou.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/677/163677372_adf4cd.jpg)
The Sonata (2018)
Velká škoda, že se z toho nakonec vyklubala jalová a přímočará historka, která by vystačila na jeden díl Krajích mezí, která se tak trochu snaží o Devátou bránu od Polanského. Protože kamera, napětí, výprava, krajina, herecké výkony jsou excelentní. Pravda, Rutger Hauer je tu na začátku chvilku animovaný v zrcadle, po většinu času shlíží jen z namalovaného obrazu a v podstatě je zde jako herec jen v nějakém jakoby televizním rozhovoru na krátkou chvílí, kdy řekne sedm vět, ale jsem rád, že jsem ho viděl, i tak měl ten chlap charisma. Ale ten příběh - oč půjde, se dá odhadnout docela rychle (prostě nejjednodušší řešení, jež vás napadne) a do konce k žádnému zvratu ani ničemu překvapivému vlastně nedojde a skončí to tak, jak si člověk po těch dvaceti minutách myslel. Což mne mrzí ze všeho nejvíc. Stačilo tam dát víc peripetií, víc jiných možností a podzápletek i možných jiných vyústění, pokus o zvrat, cokoliv. Ale není to tam a ta přímočará linka mne fakt naštvala.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/765/163765844_936ae4.jpg)
Nindža (2009)
Jako žádná sláva to není, ale na Adkinse to má překvapivě docela slušné fighty - i když své kopy z otočky si tady dá hned několikrát. Začátek je zbytečně utahaný, a i když u podobných akčních filmů logiky moc nehledám, tady mne spousta věcí vytáčela do běla - jako pět poldů se nechá zmasit postupně jeden po druhém mečem, ačkoliv mohli několikrát v klidu použít pistoli, ale to oni ne, radši se nechat kilnout, aby hlavní padouch mohl běhat dalších 30 minut po plátně/obrazovce. Ale ta bitka v metru, na střeše a v ústředí Kruhu se povedly, v těch ulicích ke konci to už bylo divně stříhané a nepřehledné, ale díky těm třem soubojům (a zajímavě obepnutému zadku Miky Hidžii) tomu o hvězdu víc přihodím.
Hospoda - Forbes (1996) (epizóda)
V podstatě hodně nostalgický díl. On totiž není jen o automatech. Gró se skrývá v Joskových slovech: "Harmonikářů míň není. Hospod ubývá." V roce 1996 tento díl předznamenal vylidnění centra a Zlaté cesty od prostých a obyčejných obyvatel (kdeže jsou doby, kdy v Nerudovce bydleli chudí studenti, chudí a režimem zatracovaní spisovatelé a chudí herci), a místa byla nahrazena honosnými kanclíky, shopy pro turisty především se suvenýry a umakartovými hospodami, které zcela ztratily své historické i normalizační kouzlo. Přibylo pubů a barů a pizzerií a beer housů a coffee stopů, ale zmizely bufety, čtyřky, nonstopáče a podobné špeluňky pro obyčejné lidi. Ta herní mašina je jen špička ledovce. Joska totiž pokračuje: "Ve všech hospodách už jsou tyhle krámy, taky velké televize, a lidi už se spolu nebaví." Takže tento díl není o tom, jak všichni prohráli, až z toho Duška chytl amok, pardon nervní zhroucení, jak konstatuje doktor Prášek, ale o tom, co zjistí právník v podání Kanyzy - že i ten málomluvný Joska má co říct a chce to říct a že si stačí v té hospodě prostě jen u pivka a šnapsu povídat.